NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 1

Č. 4656.

Učitelstvo: Nárok na diety učitelky národní školy na Slovensko exponované a provdané za státního zaměstnance?
(Nález ze dne 30. dubna 1925 č. 20614/24).
Prejudikatura: Boh. 3646 adm.
Věc: Emilie Sch. v B. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě stran diet resp. náhradních přídavků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dekretem z 29. ledna 1920 přikázalo min. škol. st-lku, provdanou za ředitele státního gymnasia v B. na Slov., dočasně s účinností ode dne 23. září 1919 za odbornou učitelku na státní občanskou školu v B. a pověřilo ji správou této školy. V dekretu se praví, že příslusejí st-lce dosavadní její požitky a mimo to po dobu její činnosti na Slovensku příplatky dočasně na Slovensku platné. Výnosem téhož úřadu byly jí poukázány diety 33 K denně.
St-lka byla dne 1. září 1923 jmenována def. odbornou učitelkou, avšak diety jí byly vypláceny jen do dne 15. února 1922. Tímto dnem byly jí zastaveny poukazem referátu min. škol. v Bratislavě z 9. června 1922, a to zpětně dnem 15. února 1922, neboť jí ve smyslu výn. min. škol. z 12. dubna 1922 diety nepříslušejí, poněvadž její choť je definitivně ustanoven a ona žije s ním v jedné domácnosti. Zároveň st-lce na místě odňatých diet bylo až do dalšího opatření poukázáno 100% zvýšení drahotního přídavku ročních 1920 K.
Po té dne 17. března 1924 zažádala st-lka za poukázání a vyplacení slovenských diet ode dne 15. února 1922 do dne 1. září 1923, kdy byla jmenována definitivní, a od té doby poukázání diet odbourávacích, jako se jich dostává všem bývalým exponovaným učitelům a učitelkám na Slovensku. Žádost svou odůvodňuje tím, že má podle přikládaného jmenovacího dekretu nárok na slovenské diety, ježto se během jejího působení na Slovensku až do definitivního jmenování nic na právním poměru jejím ke školním úřadům nezměnilo (na Slovensko přišla již provdána).
Tuto žádost vyřídil žal. referát nař. výnosem v ten rozum, že poukázal st-lce dodatečně diety denních 33 K za dobu ode dne 16. února do dne 12. dubna 1922 uváděje, že tím pozměňuje svůj výnos z 9. června 1922. Stoprocentní zvýšení drahotního přídavku ročních J4
1920 K se zrušuje a poukazuje se st-lce na dobu ode dne 1. května 1922 do dne 30. září 1922 ročně 1920 K, jako 100% zvýšení, a za dobu ode dne 1. října 1922 do dne 31. srpna 1923 ročně 960 K, jakožto 50 procentní zvýšení drah. přídavku. Rozhodnutí jest odůvodňováno tím, že na diety ode dne 13. dubna 1922 nemá st-ika nároku podle II. odst. výn. min. škol. z 12. dubna 1922 č. 23372/21, čímž odpadá též nárok na mimořádné přídavky (odbourávací diety), stanovené v § 9 výnosu min. škol. ze 14. ledna 1922 č. 125307/21.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Stížnost připouštějíc, že st-lčin manžel, byv dnem 1. září 1920 ustanoven definitivním, od této doby nepožívá diet, namítá, že st-lce příslušejí požadované diety podle výn. min. škol. z 9. října 1922 č. 42912, který je tu rozhodujícím. V tomto výnosu jsou výslovně uvedeny osoby, kterým diety nepřináležejí, takže prý z něho plyne, že osobám v něm neuvedeným diety příslušejí. Mezi takové osoby patří st-lka (která se služby nikdy nevzdala, nýbrž učí nepřetržitě ode dne 1. září 1898, byla přikázána dočasně na Slovensku za odbornou učitelku a při tom v dekretu jí byly zajištěny pro dobu působnosti na Slov. příplatky dočasně na Slovensku platné). Proto, st-lce náležely diety až do dne 1. září 1923, kdy byla jmenována definitivně a od tohoto dne má nárok na t. zv. odbourávací diety. Nař. výnos, který odepřel st-lce oba tyto nároky, jest tudíž v rozporu se zákonem.
Nař. rozhodnutí odepřelo nárok na diety z důvodu normy II.odstavce výn. min. škol. z 12. dubna 1922 č. 23372 ai 1921 a vzhledem k tomu též nárok na mimořádný přídavek (odbourávací diety), a to z důvodu § 9 výnosu téhož min. ze 14. ledna 1922 č. 125.307/21.
Výnos ze dne 12. dubna 1922 (Zprávy školského referátu v Bratislavě z 15. května 1922 č. 10 str. 85), týkající se zvláštních případů diet exponovaných učitelů, v odst, II. stanoví, že exponované učitelce, která jest provdána za úředníka nebo učitele na Slovensku, který nemá diet, diety nepřináležejí. Že však st-lčin manžel, ředitel státního gymnasia, ode dne 1. září 1920, kdy byl ustanoven definitivním, neměl diet, jest nesporno. Proto také, přihlížejíc k tomuto výnosu, podle názoru nss-u st-lka ode dne 1. září 1920 neměla nárok na diety exponované.
Výnos ze 14. ledna 1922 (ve věstníku min. škol.) v oddílu IV. (přechodné výhody pro učitelstvo na Slovensku dočasně přikázané při jeho trvalém ustanovení na Slovensku) § 9 ustanovuje, že učitelé po dni 31. července 1921 na státních školách na Slov. trvale ustanovení mají nárok na normální požitky (s drahotním přídavkem o 100% vyšším), učitelům však z území mimoslovenského, kteří byli před svým trvalým ustanovením na Slov. sem zatímně přikázáni nebo kteří se nemohli pro nedostatek bodů při svém trvalém ustanovení na Slov. přestěhovati a kteři měli tudíž diety ustanovené pro učitele zatímně přikázané, přiznává se mimořádný přídavek, počínajíc dnem jejich trvalého ustanovení, po případě dnem po jejich přestěhování, a to ... . (v odstupňovaných částkách celkem na rok a pak o 100% zvýšený drahotní přídavek). Neměla-li tedy st-lka ode dne 12. dubna 1922, jak uvedeno, tedy dávno před svým def. jmenováním, nároku na diety exponované (§ 2 zák. z 19. října 1919 č. 605 Sb. a výn. školského referátu z 5. srpna 1920 č. 561 pres. ai 1920 — srovnej nález nss-u Boh. 3646 adm.), úřad s hlediska svrchu uvedeného výnosu ze 14. ledna 1922 právem odepřel jí i mimořádný přídavek (diety odbourávací).
Stížnost nenamítá ani nedovozuje, že by s hlediska výnosů, na něž odvolal se úřad, st-lčin uplatňovaný nárok byl po právu, nýbrž dovolává se pro něj jen pozdějšího výnosu min. škol. z 9. října 1922 č. 42912/22.
Podle posléze zmíněného výnosu (zprávy školského referátu z 15. října 1922 č. 20 na straně 169), odvolávajícího se na § 2 zák. 605/1919, podle kterého vzniká každému učiteli na Slovensko dočasně přikázanému nárok na příslušné diety, nemají tento nárok z učitelů na Slovensko z území mimoslovenského poslaných oni učitelé, na které — v jednotlivých případech (1 až 5), které výnos uvádí, — kvalita dočasně přikázaného nemůže býti vztahována. Nic jiného neobsahuje výnos z 9. října 1922, zejména však neobsahuje disposice, že by se jím rušily svrchu uvedené výnosy z 12. dubna a ze 14. ledna 1922. Poněvadž pak ani věcně není s nimi v rozporu, zejména pokud jde o předmět sporu, jest zřejmo, že pro posouzení sporného st-lčina nároku nelze se vůbec práván jeho obsahu dovolávati. Již proto jest stížnost v tomto bodu bezdůvodná i slušelo ji zamítnouti.

Citace:

č. 4656. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 857-859.