NPD documents search: Slovník veřejného práva československého, sv. 1

Blokáda

je starý institut mezinárodního práva. Znamená uzavření břehu válečnými loďmi za tím účelem, aby byla omezena nebo úplně přerušena doprava z moře do uzavřeného území a naopak. Bl. vyvinula se jako institut válečného práva a patří ku pravidelným prostředkům války námořní. Stát, jenž blokuje nepřátelské břehy, chce především zabrániti, aby blokovanými cestami dovážen byl nepříteli válečný materiál, po př. jiné potřeby pro vedení války; mimo to chce tím nepříteli vůbec znesnadniti, po př. i znemožniti hospodářský styk s ostatním světem, podlomiti jeho hospodářský život a tak jej učiniti neschopným k boji. Ve válce pozemní rozumí se bl-ou uzavření pevnosti, města nebo místa za tím účelem, aby bylo přerušeno každé jeho spojení se světem. Je to dovolený prostředek válečný. Přistoupí-li k tomu boj, mluví se o obležení. Během času stalo se zvykem užívati bl-y i mimo válku jako donucovacího prostředku za účelem splnění kladených požadavků. Odtud rozeznává se bl. válečná a neválečná (mírová).
I. Válečná blokáda. Myslí se tu jen na bl. námořní. Je pravoplatná, jsou-li splněny tyto tři podmínky: 1. byla-li řádně vyhlášena; 2. byla-li ostatním státům (po př. i jednotlivým lodím na širém moři) notifikována; 3. je-li efektivní, t. j. je-li prováděna dostatečným počtem válečných lodí, takže břeh je skutečně uzavřen a „prolomeníˮ bl-y spojeno s nebezpečím zákroku blokujícího válečného loďstva. Právní sankce předpisů o bl-ě válečné je velmi přísná; loď, která se pokusila o prolomení bl-y, propadá kořistnímu právu — může býti zabavena i se svým nákladem. Při tom se přiznává válečným lodím právo pronásledovati loď, která se pokusila prolomiti bl-u, i do širého moře. Neuznává se však při bl-ě t. zv. teorie jednotné cesty. Požadavkem efektivity měla býti znemožněna t. zv. bl. papírová, t. j. bl. pouze nařízená a válečnými loďmi na místě neprováděná. I taková bl. poskytovala dříve právní titul k zabavování lodí nerespektujících zákaz. Jelikož nebylo k takové bl-ě třeba velkého válečného loďstva, zneužívalo se jí někdy měrou takovou, že svoboda neutrální plavby na moří stala se toliko zbožným přáním. Je známo, k jakému zneužívání papírové bl-y došlo za válek napoleonských. Požadavek efektivity bl-y byl sice vznesen již r. 1780 státy, které pod vedením Ruska vyhlásily t. zv. ozbrojenou neutralitu (čl. 4. příslušného prohlášení žádal, aby blokovaný břeh byl uzavřen válečnými loďmi blízko sebe rozestavenými), ale praxe nedbala tohoto požadavku. Teprve známá Pařížská deklarace o námořním právu, usnesená na Pařížském kongresu r. 1856, uzákonila tento požadavek, ale tak, že stačí uzavření válečnými loďmi křižujícími (jen když akční obvody jednotlivých válečných lodí tvoří uzavírající řetěz). Ustanovení Pařížské deklarace je dosud platným právem. Mnohé otázky jsou v praxi sporné. Systematické úpravy mělo se dostati tomuto důležitému institutu válečného práva námořního t. zv. Deklarací londýnskou, usnesenou konferencí námořních států r. 1909. Ale deklarace tato nebyla ratifikována a nestala se tudíž platným právem. Na počátku světové války se zdálo, že pravidla Londýnské deklarace, která byla respektována již ve válce italsko-turecké 1912, budou uznána a praktikována, ale v pozdějším průběhu války byla londýnská reglementace úplně opuštěna.
Uzavření břehu jinými prostředky než válečnými loděmi není bl-ou a nemá žádných právních účinků. Pokud jde o vodní miny, jest úmluvou o vodních minách z r. 1907 (čl. 3.) zakázáno uzavření nepřátelského břehu samočinnými minami jen za tím účelem, aby lodní doprava byla přerušena (výhrada Německa). Blokovány mohou býti toliko břehy nepřátelské nebo nepřítelem obsazené — tedy nikoli břehy neutrální. Prováděna musí býti bl. stejně naproti lodím všech států neutrálních. Námořní nouze legitimuje loď ke vstupu do blokovaného přístavu, ale s podmínkou, že nebude tam vyloženo ani naloženo zboží. Někdy má bl. za účel zabráni ti jen dovozu, po př. jen vývozu. Lodím, které se při vyhlášení bl-y nacházejí v blokovaných přístavech, určuje se pravidelně lhůta k volnému odplutí.
Na přesné úpravě práva blokádního mají zájem všechny státy — i státy vnitrozemské, neboť se jedná o osud jich zboží, dopravovaného po moři za námořní války. Státům válčícím hoví spíše nedostatek pevných právních norem a volnost válečných akcí, kdežto státy neutrální mají vždy zájem na tom, aby jich styk se světem nebyl rušen libovolnými akcemi států válčících. Proto v zájmu neutrálů bylo naléháno na řádnou úpravu práva blokádního. Zvláštní zájem na tom, je-li možno blokovati ústí mezinárodních řek, bude míti vnitrozemský stát, jehož území protéká některá řeka mezinárodní a jehož zahraniční obchod je odkázán z velké části na lodní dopravu po této řece. V takové situaci mohlo by býti na př. Československo ohledně Labe nebo ohledně Dunaje. Až bude rozhodnuto o československých pásmech v Hamburku a Štětině, která budou samostatnými přístavy ve smyslu práva mezinárodního, vyvolá problém bl-y mnoho nových otázek právních i hospodářských ohledně těchto přístavů — otázek, které mají pro Československo důležitost zcela mimořádnou.
II. Neválečná blokáda. Není dosud psaných norem. Mnozí spisovatelé popisují oprávněnost, vedeni jsouce úvahou, že neutrální státy jsou sice nuceny v důsledku své neutrality trpěti újmy vyplývající z bl-y válečné, že však není právního důvodu pro to v době míru, která nezná právního pojmu neutrality. Naproti tomu hájí se většinou, že je vždy výhodou, zabrání-li se válce a že často i pouhá neválečná bl. vede k cíli aniž došlo k vypuknutí nepřátelství. Někdy bude ovšem obtížno rozhodnouti, jedná-li se o bl-u válečnou nebo neválečnou. Pro přípustnost neválečné bl-y vyslovil se také Institut mezinárodního práva. Praxe mezinárodní často sáhla k tomuto prostředku a nelze podle ní pochybovati o tom, že neválečná bl. je uznaným prostředkem svépomocným, a to pravidelně represálním. Jest ji rozeznávati od pouhé lodní demonstrace. Jako první případ uvádí se neválečná bl. řeckých břehů obsazených Turky za války o samostatnost Řecka skončené r. 1830.
Pokud jde o podmínky pravoplatnosti a způsob provádění neválečné bl-y, užívá se analogicky pravidel o bl-ě válečné. Velmi sporná je otázka, vztahuje-li se neválečná bl. jen na lodi státu blokovaného či také na lodi států jiných. Praxe byla dosud kolísavá; Institut mezinárodního práva doporučil výklad restriktivní. Je také dosud sporno, zakládá-li se neválečnou bl-ou právo k zabavování lodí polapených; v literatuře hájí se názor, že blokující mocnost je oprávněna pouze lodi zadržeti a povinna vrátiti je bez jakéhokoli závazku k náhradě škody po skončení bl-y.
III. Hospodářská blokáda. Názvu tohoto užívá se teprve od války světové a rozumí se tím soubor opatření směřujících k tomu, aby hospodářský život určitého státu byl uzavřen naproti cizině. Jde o ekonomické represálie, jimiž blokovaný stát má býti donucen, aby splnil předložený mu požadavek nebo respektoval právo mezinárodní. Právním institutem stalo se toto opatření podle čl. 16. Paktu o Společnosti národů. Pakt sám nemá žádného technického označení pro tento donucovací prostředek a čl. 16. v doplněném textování mluví pouze o „hospodářském nátlaku”. Hospodářská bl. ve smyslu čl. 16. je vedle vojenských akcí, na něž rovněž myslí čl. 16. zárodkem organisované donucovací moci mezinárodní — počátkem reglementace právních sankcí práva mezinárodního.
Podle čl. 16 dopouští se každý člen Společnosti národů, jenž zahájí válku proti ustanovením čl. 12, 13 nebo 15 Paktu, válečného činu proti všem ostatním členům Společnosti a tito jsou zavázáni přikročiti ihned k hospodářské bl-ě provinilého státu, t. j. přerušiti s ním všechny vztahy obchodní nebo finanční, zakázati všechny vztahy mezi obyvateli obou států, zastaviti všechny finanční, obchodní nebo osobní styky mezi obyvateli státu provinilého a obyvateli kteréhokoli jiného státu. Radě Společnosti náleží konstatovati úředně, je-li tu porušení smlouvy a také určití (doporučiti) dobu pro zahájení bl-y. Při tom může Rada odročiti začátek bl-y pro jisté členy na určitou dobu, pokládá-li to za výhodnější hledě ku zvláštnostem případu. Všichni členové mají si vzájemně poskytovati pomoc při provádění hospodářských a finančních opatření ve smyslu čl. 16. Vedle případů v čl. 16 uvedených, kde je hospodářská bl-a obligatorní, může Rada sáhnouti k hospodářské bl-ě vždy tam, kde je podle Paktu oprávněna učiniti „vhodná opatřeníˮ.
Někdy se označují opatření podle čl. 16 Paktu názvem „mezinárodní boykotˮ, ale zdá se mi, že méně vhodně, neboť pojem boykotu, jenž je jistě obsažen v opatřeních podle čl. 16, je užší než pojem hospodářské bl-y.
Literatura.
Gregory: „The law of blockadeˮ, 1903; Triepel: „Kontrebande, Blockade und Seesperreˮ, 1918; Schramm: „Das Prisenrecht in .seiner neuesten Gestaltˮ, 1913; Pohl: „Aus Volkerrecht und Politik”, 1913; Pohl: „Englisches Seekriegsrecht im Weltkriege”, 1917; Falcke: „Le blocus pacifique”, 1919; Pauchille: „Traité de dr. int. publ.ˮ, tome II, str. 939 sl. a tome I, část. 3., str. 713 sl.; Strupp: „Worterbuch des Volkerrechts”, čl. Blockade, Friedliche Blockade.
Antonín Hobza.

Citace:

Blokáda. Slovník veřejného práva Československého, svazek I. A až Ch. Brno: Nakladatelství Polygrafia – Rudolf M. Rohrer, 1929, s. 128-130.