Č. 8070.

Jazykové právo: Zmocnění dané vládě § 8, odst. 1 jaz. zák., aby upravila Užívání jazyků pro úřady samosprávné..., zahrnuje též jazykovou úpravu obecního razítka.
(Nález ze dne 28. června 1929 č. 13206/27.)
Věc: Městská obec J. proti ministerstvu vnitra o jazykovou úpravu obecního razítka.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Osp v Ch. vyslovila výměrem ze 17. června 1926, že obec J. jest vzhledem k ustanovení čl. 82, odst. 2 v souvislosti s čl. 72, odst. 3 a čl. 81, odst. 2, 3 a 4 vl. nař. ze 3. února 1926 č. 17 Sb. povinna, aby si opatřila úřední pečeti (razítka) dvojjazyčná (německo- české nebo podle volné úvahy případně i česko-německé) se slovní výplní, která musí býti v obou jazycích stejných rozměrů a stejné úpravy. Jazykovým stížnostem obcí J. do výměru toho podaným zsp v Praze ani nař. rozhodnutím min. vnitra nevyhověly z toho důvodu, že příkaz daný stěžující si obci jest plně odůvodněn předpisy čl. 82, odst. 2, 2. věta, čl. 72, odst. 3, čl. 81, odst. 2 a 4 a čl. 78 vl. nař. č. 17/16, vydaného pro samosprávné úřady podle § 8 odst. 1, pokud se týká § 3, odst. 3 zák. č. 122/20.
O stížnosti uvážil nss toto:
Stížnost domáhá se zrušena rozhodnutí toho a vytýká jeho nezákonnost jen z toho důvodu, že podle § 3, odst. 3 jaz. zák. toliko jazyk veř. vyhlášek a zevních označení úřadů samosprávných stanoví státní moc výkonná. Ježto obecní razítko není ani jedním ani druhým, nejsou předpisy jaz. nař. o obecních razítkách, zejména čl. 82 odst. 2 zákonem odůvodněny a právně závazný, neboť vybočují z ustanovení jaz. zák. Jazyková úprava obecních razítek nebyla jaz. zákonem vyhrazena státní moci výkonné a nemohla proto v jaz. nařízení býti stanovena.
Stížnosti sluší dáti za pravdu, že obecní pečeť nelze pokládati ani za veř. vyhlášku ani za zevní označení samosprávného úřadu ve smyslu § 3, odst. 3 jaz. zák., neboť výrazům těmto podle všeobecně uznaných pravidel o výkladu zákona nelze dávati jiný smysl, než jaký vychází z vlastního významu, který v řeči mají. Pojmy, vyjádřené slovy »veřejná vyhláška« a »zevní označení úřadu«, jsou svým jazykovým významem zřejmě podstatně odlišné od pojmu, který vyjadřují slova »obecní pečeť«, Totéž právní hledisko zaujal nss také v nál. Boh: A 8074/29. Z toho, že obecní pečeť nelze zahrnouti ani pod pojem veř. vyhlášky ani pod pojem zevního označení samosprávného úřadu, na které se vztahuje jedině ustanovení § 3 odst. 3 jaz. zák.. že jazyk jejich stanoví státní moc výkonná, plyne toliko důsledek, že předpisy čl. 82 odst. 2 jaz. nař. o obec. pečetích v příčině zákonnosti jejich s hlediska ustanovení § 3 odst. 3 jaz. zák. zkoumati nelze. Z toho však, co bylo řečeno, nevyplývá však ještě nutně závěr, že cit. předpisy jaz. nař. vybočují z ustanovení jaz. zák., že jazyková úprava obecních pečetí nebyla jaz. zákonem vyhrazena státní moci výkonné a že proto nemohla býti provedena v jaz. nařízení, jak to stížnost dovozuje, neboť ustanovení § 3 není jedinou normou jaz. zák., která jedná o úpravě jazykové otázky u úřadů samosprávných a jeho odst. 3 není jediným ustanovením, ukládajícím státní moci výkonné úpravu užívání jazyků u úřadů samosprávných.
Obecních pečetí užívají obecní úřady jako úřady samosprávné při svém úřadování. Jejich jazyková úprava spadá proto do rámce otázky užívání jazyků pro úřady samosprávné, o němž jaz. zákon mimo positivní ustanovení obsažená v § 3 odst,. 1 a 2, daná na prospěch jazyka čsl., a v odst. 4 na prospěch jazyků menšinových, sám žádných jiných positivních předpisů neobsahuje. Ostatní úpravu užívání jazyků pro úřady samosprávné přenechal jaz. zákon v § 8, odst. 1, státní moci výkonné, ustanoviv, že ona upraví v duchu tohoto zákona také užívání jazyků pro úřady samosprávné, zastupitelské sbory a veř. korporace. Na základě zmocnění, daného jí tímto zákonným ustanovením, byla tedy státní moc výkonná oprávněna, aby nařízením vydala předpisy také o užívání jazyků pro úřady samosprávné. Je-li užívání jazyků ve výplni obecních pečetí užíváním jazyků u úřadů samosprávných, jak shora bylo uvedeno, pak byla státní moc výkonná § 8 odst. 1 jaz. zák. také zmocněna, aby provedla i jazykovou úpravu obecních pečetí. Učinila-li tak v čl. 82 odst. 2 vl. nař. č. 17/26, nelze dáti za pravdu stížnosti, která popírá, že úprava tato byla vyhrazena státní moci výkonné, a tvrdí, že vláda touto úpravou vybočila z rámce zmocnění, uděleného jí jaz. zákonem.
Státní moc výkonná jest ovšem na základě § 8 odst. 1 jaz. zák. oprávněna upraviti užívání jazyků pro samosprávné úřady jen v duchu tohoto zákona, při čemž může jíti nad positivní omezení, která jim § 3 stran státního jazyka ukládá. Jest při tom vázána předpisem § 55 úst. listiny. Mezemi ve smyslu tohoto ustanovení sluší pak zde rozuměli i ducha zákona (sr. usnesení odborného plena ze 17. prosince 1928 a adm. plena z 21. května 1929). Přezkoumati platnost předpisu čl. 82, odst. 2 jaz. nař. a o něj opřeného nař. rozhodnutí s tohoto hlediska, zda totiž předpis ten vyhovuje duchu jaz. zákona, nemá však nss v daném případě příčiny, ježto stížnost po této stránce žádných stížních bodů ve smyslu § 18 zák. o ss neformuluje.

Citace:

Č. 8070. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 45-47.