Č. 859.

Obecní úředníci (Čechy): Byl-li někdo platně ustanoven definitivním obecním úředníkem pro obor služby konceptní dle § 3 zák. ze dne 29. května 1908 č. 35 z. z. čes. bez zvláštní kvalifikace, náleží mu dle odst. II. č. 1 § 19 zák. z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. nárok na základní služné rovnající se aspoň služnému 2. stupně IX. hodu. tř. dosavadního systému hodn. tříd stát. úředníků.
(Nález ze dne 25. května 1921 č. 6542.)
Věc: Městys Mladé Buky proti zemskému správnímu výboru v Praze stran úpravy služebních požitku obecního tajemníka.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Útraty se nepřisuzují. Důvody: Dekretem ze dne 27. března 1919 bylo obecním zastupitelstvem městyse Mladých Buků Rudolfu A. pravoplatně potvrzeno, že byl na základě usnesení obecního zastupitelstva ze dne 27. června 1913 ustanoven obecním tajemníkem pro obor služby konceptní, pokladní a manipulační, že mu v r. 1914 bylo propůjčeno definitivum, že místo to bylo prohlášeno v r. 1919 za místo úřednické po rozumu zákona ze dne 29. května 1908 č. 35 z. z. a že s ustanovením tím jest spojena mimo jiné též povinnost vykonávati dosavadním způsobem i na dále službu konceptní, pokladní a manipulační. Ve schůzi obecního zastupitelstva konané dne 20. března 1920 bylo usneseno přiznati stěžovateli požitky podle 2. stupně IX. tř. dosavadního systému hodnostních tříd úředníků státních. Usnesení to bylo však ve schůzi konané dne 29. dubna 1920 odvoláno a usneseno honorovati stěžovatele jako úředníka manipulačního podle I. stupnice X. tř. hodnostní.
Rozhodnutí to bylo okresní správní komisí v Trutnově potvrzeno. Naříkaným rozhodnutím ze dne 10. listopadu 1920 uznal však zemský správní výbor, že stěžovateli přísluší služné ve smyslu § 19 čl. II. č. 1 zákona ze dne 23. července 1919 čís. 443 sb. z. a n. dle 2. stupně IX. tř. hodnostní se všemi vedlejšími zákonnými požitky.
Do rozhodnutí toho směřuje stížnost podaná městysem Mladými Buky, vytýkající naříkanému rozhodnutí nezákonnost, protože Rudolf A. neprokázavší náležitostí v § 3, odst. 1 zmíněného zákona předepsaných, nemá nároku na úpravu služebních požitků jinak než dle § 19, čl. II. č. 3, posl. věta. Vadnost spatřuje stížnost v tom, že žalovaný úřad nepřihlížel k nedostatečnému předběžnému vzdělání, ke krátké služební době a nepatrné agendě obecního tajemníka a k poměrně nepatrnému počtu obyvatel a k platební schopnosti stěžujícího si městyse.
Rozhoduje o stížnosti uvažoval nejvyšší správní soud toto:
Nesporno jest, že Rudolf A. byl za platnosti zákona ze dne 29. května 1908 č. 35 z. z. ustanoven definitivním obecním úředníkem, a to nesporně pro obor služby konceptní. Ustanovení to bylo dle citovaného zákona s to, aby propůjčilo Rudolfu A. status úředníka konceptního, neboť dle ustanovení § 3 cit. zák. nebyla hledíc k počtu obyvatel městyse Mladých Buků zvláštní kvalifikace pro ustanovení konceptního úředníka obecního nutná.
Dle § 41 zák. z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. zůstanou úředníci, kteří byli ustanoveni dříve, než zákon tento nabyl platnosti, jsou-li státními občany republiky Československé, i nadále ve svém dosavadním úředním postavení. Rudolfa A. jest tedy i za platnosti zákona ze dne 23. července 1919 posuzovati jako úředníka konceptního a nemůže mu dle výslovného předpisu § 6, odst. 2 býti na újmu nedostatek vyšší kvalifikace zásadně žádané i pro úředníky městyse Ml. Buků. neboť dle tohoto ustanovení může úředník, který službu konceptní při obci dosud vykonával, službu tuto při téže obci i nadále opatřovati, byť neprokázal kvalifikačních náležitostí dle § 3, odst. 1 tohoto zákona.
Jelikož tedy Rudolfu A. přísluší charakter úředníka konceptního, platí o jeho služebních požitcích předpis čl. II., č. 1 § 19 cit. zákona, dle něhož činí základní služné, nestanoví-li obecní zastupitelstvo služného vyššího, ročně aspoň tolik, aby se rovnalo základnímu služnému. 2. stupně IX. hodnostní třídy dosavadního systému hodnostních tříd úředníků státních, aniž má pro otázku těchto požitků služebních nedostatek náležitostí kvalifikačních dle § 3, odst. 1 cit. zák. právního významu.
Je tedy naříkané rozhodnutí úplně ve shodě se zákonem a bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 859. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 575-577.