NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Č. 7304.

Domovské právo. — Řízení správní (Slovensko): I. Instanční postup ve věcech dom. práva na Slov. nebyl dotčen zákonem č. 236/20 ani zákonem č. 152/1926. — II. § 12 zák. čl. XX:1901 nebyl dosud zrušen. — III. Ve věci dom. příslušnosti na Slov. rozhoduji župní úřady s platností konečnou.
(Nález ze dne 26. května 1928 č. 14400).
Prejudikatura: Boh. A. 5404/26.
Věc: Margita L. v S. proti župnímu úřadu ve Zvolenu o domovskou příslušnost.
Výrok: Stížnost jednak se zamítá jako bezdůvodná, jednak se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: St-lka domáhala se u župního úřadu ve Zvolenu toho, aby byla uznána její dom. příslušnost do O. Župní úřad ve Zvolenu r. 1924 této žádosti nevyhověl.
Proti tomuto rozhodnutí podala st-lka, řídíc se daným poučením právním, odvolání. Min. pro Slov. odvolání to rozhodnutím z 18. října 1926 odmítlo jako nepřípustné. Současně však zrušilo rozhodnutí župního úřadu z moci úřední pro nesprávné poučení právní a nařídilo, aby ve věci bylo vydáno nové rozhodnutí.
Župní úřad ve Zvolenu vydal pak ve věci nové rozhodnutí ze 6. listopadu 1926 stejného obsahu s rozhodnutím dřívějším s tímto dodatkem: Min. pro Slov. rozhodnutím z 18. října 1926 zrušilo zdejší rozhodnutí ... pro nesprávné poučení právní stran opravných prostředků a poukázalo zdejší úřad na vynesení nového rozhodnutí, čemu se tímto vyhovuje. Rozhodnutí toto je v postupu instančním konečné.
St-lka přes toto právní poučení podala další odvolání přímo na min. pro Slov., které je postoupilo župnímu úřadu k příslušnému řízení. Župní úřad ve Zvolenu pak rozhodnutím z 2. prosince 1926 je zamítl s odůvodněním, že jeho rozhodnutí ze 6. listopadu 1926 je v postupu instančním konečné a ve smyslu § 12 zák. čl. XX: 1901 není přípustno proti němu další odvolání. — Při tom měl úřad patrně na mysli ustanovení § 5 cit. zák. článku.
O stížnosti uvážil nss takto:
Proti vlastnímu obsahu nař. rozhodnutí směřuje stížnost námitkou, že odůvodnění jeho neobstojí, ježto § 12 zák. čl. XX:1901 pozbyl platnosti následkem nových zákonů, vydaných od r. 1918 a vztahujících se na dom. příslušnost a státní občanství.
Námitka tato není důvodná. Otázky dom. příslušnosti na Slov. dotýká se ze zákonů vydaných po roce 1918 do vydání nař. rozhodnutí jednak zák. z 9. dubna 1920 č. 236 Sb., který mimo jiné předpisem § 13. rozšiřuje platnost zák. z 5. prosince 1896 č. 222. ř. z. o dom. právu na Slov., a pak zákon z 1. července 1926 č. 152 Sb. Otázky instančního postupu ve věci dom. práva se však žádný z nich nedotýká. Také nemají ustanovení, z něhož by se dalo dovozovati, co stížnost tvrdí, že totiž § 12. zák. čl. XX: 1901 byl zrušen.
Nss pak konstantně judikuje, že rozhodnutí župních úřadů ve věci dom. příslušnosti jsou konečná a že nepodléhají instančnímu přezkoumání min-em pro Slov., resp. min-em vnitra (viz na př. nál. Boh. A 5404/26).

Citace:

č. 7304. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 727-728.