Č. 3434.

Učitelstvo: Pensijní nárok učitelky dívčí školy průmyslové spolku »Brünner Frauenerwerbverein« proti moravskému zem. fondu?
(Nález ze dne 1. dubna 1924 č. 5589).
Věc: Mariana R. v Brně (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti moravskému zemskému výboru v Brně (adv. Dr. Vil. Freissler) o pensi jako učitelky ženského výrobního spolku v Brně.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ve své schůzi z 13. října 1908 usnesl se moravský zemský směn, že se přejímají nároky na pensi některých jmenovitě uvedených, na soukromé dívčí škole průmyslové spolku »Brünner Frauenerwerbverein« definitivně ustanovených učitelek, k výplatě z moravského zemského fondu. Právo dávati tyto síly do výslužby příslušeti bude po návrhu kuratoria školy spolku zem. výboru v dozorumění se zem. vládou. Pense vyměřovány budou podle norem, jež tou kterou dobu platiti budou pro učitelské osoby oné kategorie, do které percipientky při přejímání pensi byly zařaděny, a budou vyměřovány podle skutečných platů, avšak jen do té výše, která by těmto učitelským osobám příslušela, kdyby ustanoveny byly v dotyčné učitelské kategorii na veřejných školách, při čemž ze služební doby ztrávené na škole spolku »Frauenerwerbverein« jest vpočítatelnou ona doba, kterou jednotlivé převzaté síly učitelské ztrávily po složené zkoušce, jež pro zmíněné zařaděni byla směrodatnou. Naproti tomu převzaté učitelky musí do zem. fondu nejen budoucně zapravovati, ale i za uplynulou dobu zapraviti zákonité pensijní příspěvky. Zároveň zv byl zmocněn, aby pense a zaopatřovací požitky nově ustanovených definitivních učitelských osob podle těchto zásad přejímal na mor. zem. fond, předpokládajíc, že jejich ustanovení se stalo se souhlasem zemského výboru. St-lka mezi učitelkami, jichž pense byla sněmem hned původně převzata, uvedena není. Uvedené sněmovní usnesení se stalo se zřetelem k materielní tísni jmenovaného spolku, vzhledem k užitečnému účelu i záslužné činnosti spolku a hledíc k tomu, že učitelkám nepříslušel proti spolku nárok na uvedené pensijní požitky, nýbrž jen nárok na aktivní platy, postavené na roven platům učitelek ručních prací na veřejných školách měšťanských.
Po rozumu cit. usnesení zemskému sněmu převzal mor. zv výnosem z 11. března 1913 zaopatřovací požitky, mezi jinými i Mariany R. na zem. fond, a to na základě žádosti předsednictví spolku z 27. prosince 1922, v níž není zmínky o tom, že by Mariana R. byla zaměstnána též jakožto učitelka frančiny na veřejných měšťanských školách města Brna v jeho službách. Výnos zv-u obsahuje dodatek, že pense v příslušné době bude vyměřena tím způsobem, že vzaty budou za základ ony požitky, jichž by percipientka ve vlastnosti definitivní učitelky ručních prací na měšťanských školách na Moravě dosáhla.
Dekretem vlád. kom. města Brna z 15. ledna 1920 Mariana R. po rozumu §§ 23 a 37 zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb. a zák. ze 7. října 1919 č. 541 Sb. zařaděna byla jakožto definitivní učitelka frančiny (vedlejší učitelka z povolání) na německé dívčí škole občanské ... počínajíc dnem 1. listopadu 1918 do 2. platové stupnice 8. hodn. tř. a dnem 1. září 1919 do 1. platové stupnice 7. hodn. tř. s určením celkové služební doby dnem 1. září 1919 dobou 25 let.
Mor. zv, vyžádav si od zsp-é posudek, nař. rozhodnutím přeložil ji k její žádosti dnem 1. listopadu 1922 na trvalý odpočinek. Jelikož však podle dekretu města Brna z 15. ledna 1920 jest zároveň ustanovena jakožto učitelka frančiny s platem na německé dívčí škole občanské v Brně, doložil zv, že může jí býti poukázána pense ze zem. fondu, rozhodne-li se pro tuto pensi, teprve po jejím přeložení na trvalý odpočinek u města Brna, poněvadž podle § 66 zák. z 24. ltdna 1870 č. 18 mor. z. z. současné braní pense a platu z veřejných fondů není přípustné.
Rozhoduje o stížnosti řídil se nss těmito úvahami: — — —
Nárok na pensijní požitky z mor. fondu zemského mohla by st-lka případně odvozovati jen ze svrchu cit. výnosu zv-u z 11. března 1913 ve spojení z předchozím sněmovním usnesením. Stížnost též sama z tohoto právního názoru vychází a nároku st-lčina z jiného právního pramene neodvozuje. Především jest, přihlížejíc k vytčenému původu případného nároku st-lčina, sporným mezi stranami právní výklad sněmovního usnesení, pokud se dotýče významu slov, že pense vyměřovány budou podle norem, jež tou kterou dobou platiti budou pro učitelské osoby. Nař. rozhodnutí stojí na stanovisku, že tím i stran existence nároku na pensijní požitky sluší se říditi předpisy směrodatnými pro učitele na veřejných školách národních na Moravě, tudíž zejména omezujícím předpisem § 66 mor. zem. zák. z 24. ledna 1870 č. 18 z. z., v nař. rozhodnutí citovaným a po názoru úřadu současně braní pense a platu z jiné veřejné služby vylučujícím. Stížnost proti tomu namítá, že usnesení sněmovní toliko ustanovilo, že má býti určena výše pense podle norem pro učitelské osoby na veřejných školách národních platných, a nikoli, že by směla býti i přiznána jen za podmínek pro tyto učitelské osoby předepsaných. V tomto bodu nelze však stížnosti dáti za pravdu, poněvadž není ve sněmovním usnesení opory pro výklad požadovaný stížností, neboť rčení usnesení, jímž stran vyměřování pense odkazuje se na normy pro učitelské osoby, podle svého zcela všeobecného znění neomezuje úřad jen na určování číselné výše pense. Kdyby tomu tak býti mělo, pak by usnesení sněmovní pro otázku, za kterých podmínek sluší přiznati pensijní požitky, neobsahovalo vůbec potřebného vodítka. Posléze by také nebylo lze nahlédnouti vnitřního důvodu, pro který by sněm byl chtěl jen pro výši pense dovolati se učitelských zák. a nechtěl tak učiniti pro primérní otázku nároku na pensijní požitky. Žal. úřad tedy právem i otázku nároku st-lčina na pensi ze zem. fondu posuzoval podle pensijních norem platných pro učitele veřejných škol národních.
Normou, o kterou takto úřad opřel svůj zamítavý výrok, jest pak právě předpis § 66 mor. zák. zemsk. z 24. ledna 1870 č. 18 z. z., který ustanovuje, že při trvalém pensionování pomine požitek pensijní, uváže-li se ten, který byl na stálý odpočinek dán, ve veřejnou službu nadanou řádným platem. Další námitka stížnosti, vznesená in eventum pro případ, že by právem slušelo posuzovati pensijní nárok st-lčin na zem. fond podle předpisů platných pro učitele veřejných škol národních, vytýká, že normy cit. § 66, stanovící jen, že pense již přiznaná zaniká, převezme-li pensionovaný ve stavu pense jinou veřejnou službu platem dotovanou, bylo prý použito neprávem v daném případě, v němž st-lka zastávala již jinou veřejnou službu platem dotovanou, současně se službou učitelky ženského spolku, a nemůže se tudíž tvrditi, že by byla, jsouc již pensionována ve vlastnosti učitelky výrobního spolku, přijala místo na německé občanské škole města Brna. I v tomto bodu jest stížnost po názoru nss bezdůvodná. V podstatě jest tu sporným zase jen výklad shora již vytčené části sněmovního usnesení, pokud recipuje svrchu uvedené ustanovení citovaného § 66. V tom směru nemůže býti pochyby o tom, že poukaz svrchu vytčeného sněmovního usnesení na předpisy učitelstva veř. škol národních, tedy i na cit. § 66 — když by podle něho učitelka výrobní školy nesměla ani dále podržeti pensi ze zem. fondu již přiznanou, nabyla-li, jsouc v požitku této pense, jiného veřejného úřadu — jasně vyslovuje, že nemůže pense ze zem. fondu ani nabýti, zastavá-li již takový veřejný úřad, jímž jest u st-lky služba na veřejné škole národní, neboť z § 66 lze vyčísti všeobecnou tendenci, aby učitelská osoba nepobírala pense, zastává-li jinou placenou službu veřejnou. Právem tudíž žal. úřad za takového stavu věcí pensi ze zem. fondu jí odepřel, aniž mohlo padati na váhu, jak stížnost posléze se domnívá, že st-lka skutečně platila pensijní příspěvky do zem. fondu, neboť této okolnosti ani sněmovním usnesením ani zákony učitelskými jím dovolávanými není přiznáván právotvorný účinek stran nároku na pensi.

Citace:

č. 3392. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 76-76.