Authors:
= Váž. civ., 7 (1925), sv. 1
PDF

Čís. 4858.


Dobu, pro kterou jest daním a veřejným dávkám přiznáno právo na výsadní uspokojení, nelze v případě opětné dražby počítati od dražby původní.
(Rozh. ze dne 31. března 1925, R II 93/25.)
Nemovitost, původně vydražená dne 14. prosince 1922, byla v opětné dražbě prodána dne 7. srpna 1924. Při rozvrhu nejvyššího podání přikázal soud prvé stolice úrazové pojišťovně nedoplatky příspěvků pouze za dobu od 28. června 1922 vzhledem k tomu, že byly knihovně zajištěny teprve dne 28. června 1923. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Pokud se toho týče, že přihlášené nedoplatky nemocenských příspěvků nebyly rekurentce z nejvyššího podání přiznány za dobu 1 1/2 roku od původní dražby zpět počítajíc, nýbrž vzhledem ke knihovnímu zajištění ze dne 28. června 1923 toliko od 28. června 1922, jest stížnost neopodstatněna. Dobu, pro kterou jest daním a veřejným dávkám přiznáno právo na výsadní uspokojení, nelze v případě opětné dražby počítati od dražby původní. Podle §u 154, odstavec druhý ex. ř. pozbývá pravoplatnými povolením opětné dražby původní dražba účinnosti a věc má se tak, jakoby původní dražby nebylo (§ 157 prvý odstavec ex. ř. a motivy k §u 154—157 ex. ř.). Proto odpadá původní dražba i při počítání doby, pro kterou daním a veřejným dávkám jest přiznáno výsadní právo a nižší soudy rozhodnuvše, jak se stalo, nepochybily.
Citace:
č. 4858. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 617-617.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).