NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 2

Č. 10121.

Domovské právo (Slovensko): I. * Rozhodnutí okresního úřadu ve věcech domovského práva na Slov. podle § 25 odst. 2 zák. čl. XXII: 1886, vydané za účinnosti vl. nař. č. 96/28, jest konečné. — II. * Domovské příslušnosti v obci pobytu podle § 7 zák. čl. XVIII: 1871 nabývá toliko osoba zletilá.
(Nález ze dne 5. listopadu 1932 č. 16380.)
Prejudikatura: ad I. Boh. A 7304/28, 10107/32.
Věc: Ernestina V. v R. proti okresnímu úřadu v Ružomberku a zemskému úřadu v Bratislavě o domovskou příslušnost. Výrok: Rozhodnutí zemského úřadu se zrušuje pro nezákonnost. Stížnost do rozhodnutí okresního úřadu se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-lka podáním ze 3. září 1928 žádala městský úřad v R. o vydání domovského listu; žádost tuto jak obecní zastupitelstvo v R., tak v pořadu stolic správních nař. rozhodnutím okresní úřad v Růžomberku zamítly; při tom prohlásil okresní úřad, že rozhodnutí jeho jest konečné. Do rozhodnutí toho podala st-lka stížnost k nss-u.
Současně st-lka podala z rozhodnutí toho odvolání k zemskému úřadu v Bratislavě; odvolání to odmítl okresní úřad v Růžomberku podle § 78 vl. nař. č. 8/28 Sb. rozhodnutím z 24. června 1929 jako nepřípustné; avšak k dalšímu odvolání st-lky zemský úřad v Bratislavě dalším nař. rozhodnutím odmítací výměr okr. úřadu v Růžomberku zrušil, prohlásil rozhodnutí jeho za odporovatelné v dalším pořadu instancí, sám pak, rozhoduje v meritu věci, odvolání nevyhověl. Do tohoto rozhodnutí zemského úřadu st-lka taktéž podala stížnost na nss.
O stížnostech těch uvážil nss toto:
1. Pokud jde o rozhodnutí zemského úřadu v Bratislavě, musil nss z povinnosti úřední zkoumati, zda rozhodnutí to jest vydáno úřadem v pořadí instančním příslušným.
Nss vyslovil již v nál. Boh. A 5404/26 právní názor, že rozhodnutí župního úřadu v záležitostech domovského práva na Slov. jest konečné i tehdy, když župní úřad rozhodne z moci dozorčí, dovodiv, že postup instanční v domovských věcech vůbec jest podle § 25 odst. 2 zák. čl. XXII: 1886 ve spojení s §em 23 zák. čl. XXVI: 1896 omezen na rozhodnutí správního výboru, resp. podle § 6 zák. č. 126/20 župního úřadu v konečné stolici, ať již došlo k rozhodnutí tomu následkem odvolání postiženého jednotlivce, či z jiného podnětu, na př. z toho, že nadřízený úřad užil dozorčího práva přiznaného mu k obci §em 31 a §em 89 odst. 3 zák. čl. XXII: 1886. Ve shodě s tím vyslovil nss nálezem Boh. A 7304/28 právní názor, že ve věcech domovské příslušnosti na Slov. rozhodují župní úřady s platností konečnou.
Nálezy tyto zabývají se případy řešenými za účinnosti původního žup. zák. č. 126/20. Na názorech vyslovených v cit. nálezech trvá však nss i v tomto případě. V době pozdější nastala totiž změna jen potud, že kompetence župních úřadů přešla podle ustanovení zák. č. 125/27 dnem 1. července 1928 na úřad zemský; s tohoto byla pak vl. nař. č. 96/28 podle přílohy k němu vydané přenesena působnost příslušející mu ve věcech obecních, pokud nejde o města se zřízeným magistrátem podle zák. čl. XXII: 1886, tedy i ve věcech domovského práva, o něž jde, na úřady okresní.
Cit. vl. nařízením přešla tedy působnost zemského (dříve župního) úřadu v rozsahu shora uvedeném na okresní úřady, které tudíž ve věcech domovské příslušnosti rozhodují s platností konečnou, jak vyznívá také z usnesení odborného plena nss-u z 25. dubna 1932 č. praes. 881/31. Není tedy proti rozhodnutí okresního úřadu další odvolání na zemský úřad přípustné. Právem tudíž v daném případě okresní úřad (podle § 78 odst. 1 vl. nař. č. 8/28 Sb.) odmítl výměrem z 24. června 1929 odvolání podané z jeho rozhodnutí z 31. května 1929 a neměl zemský úřad rušiti rozhodnutí okresního úřadu z 24. června 1929, ani neměl prohlásiti přípustným odvolání z rozhodnutí okresního úřadu z 31. května 1929 ani konečně neměl o odvolání podaném z rozhodnutí okresního úřadu z 31. května 1929 věcně rozhodnouti; bylo tudíž rozhodnutí zemského úřadu v Bratislavě v celém rozsahu zrušiti pro nezákonnost.
II. Naproti tomu neshledal nss důvodnou stížnost podanou do rozhodnutí okresního úřadu v Růžomberku z 31. května 1930.
St-lka proti rozhodnutí tomu namítá, že manžel st-lky bydlel již v r. 1871 v R. jako nezletilý, ale že byl již samostatný, toto bydliště že nikdy neopustil a že zůstal tu dále jako plnoletý; proto mají okolnosti ty po názoru stížnosti zpětný účinek na tu dobu, kdy zák. čl. XVIII: 1871 nabyl platnosti. — Náhledu stížnosti není možno přisvědčiti. Závěr stížnosti o retrotrakci cit. zák. nemá pražádné opory v ustanoveních dovolávaného zák. čl. XVIII: 1871; naopak stanoví § 9 cit. zák. ohledně domovské příslušnosti nezletilých dětí, že rozhoduje příslušnost jejich otce; z toho jde na jevo, že nezletilý samostatné domovské příslušnosti po čas své nezletilosti nabýti nemohl; může se tedy ustanovení § 7 cit. zák. samostatně dovolávati pouze ten, kdo v čase, kdy zákon ten nabyl platnosti, jako zletilý v té které obci bydlel.
Není sporu o tom, že manžel st-lčin v době, kdy cit. zák. článek nabyl platnosti, byl nezletilý; nemohla tedy okolnost, že byl snad již v době té hospodářsky samostatným a že později po nabytí zletilosti v R. dále zůstal, způsobiti nabytí domovského práva podle předpisů cit. zák. článku. Odpovídá tedy zákonu právní náhled žal. okresního úřadu, že manžel st-lčin domovské příslušnosti v R. na základě zák. čl. XVIII: 1871 nenabyl; bylo tudíž stížnost do nař. rozhodnutí okresního úřadu zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 10121. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 511-513.