Čís. 9475.

Společenstva podle zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák.
Společenstvo není oprávněno prováděti pro členy obchody s cizozemskými platidly, třebaže eskontuje faktury svých členů znějící na cizí měnu.
(Rozh. ze dne 20. prosince 1929, R I 936/29.)
Rejstříkový soud nevyhověl návrhu společenstva, by byla zapsána změna § 2. stanov v ten smysl, že účelem společenstva jest též prováděti pro své členy obchody s cizozemskými platidly (s devisami a s valutami), poněvadž obchody ty, i když jsou obmezeny na členy společenstva, jsou obchody bankovními, jež přesahují svépomocný účel činnosti družstevní v § 1 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. naznačený a jsou proto u výdělkových a hospodářských společenstev nepřípustné. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Ke správným důvodům napadeného usnesení, které soud rekursní sdílí, dodává se jen ještě toto: Společenstva podle § 1 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. jsou spolky o neuzavřeném počtu členů, které mají za účel podporovati společným provozováním podniku neb podporováním úvěru hospodářství nebo výdělečnost svých členů, při čemž zejména společné provozování podniků jest podstatným znakem každého výdělečného a hospodářského družstva. A tu nelze seznati, jak by se uplatnila zásada o společném provozování podniku pří obchodech s cizozemskými platidly (s devisami a s valutami), nehledíc ani k tomu, že tyto obchody jsou obchody bankovními a tudíž přesahují účel činnosti družstevní vymezený § 1 cit. zák. Právem proto vytýká první soud, že takové obchody u výdělkových a hospodářských společenstev jsou nepřípustné, a právem nevyhověl návrhu na zápis změny § 2 stanov v ten smysl, že družstvo k dosažení účele společenstevního jest oprávněno prováděti pro své členy obchody s cizozemskými platidly (s devísami a s valutami).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatel napadá usnesení rekursního soudu pro zřejmý rozpor se zákonem a se spisy, leč neprávem. Zřejmý rozpor se spisy spatřuje v tom, že rekursní soud nepřihlíží k jeho námitce, že vsunul ustanovení o provozování obchodu s cizozemskými platidly do stanov jen proto, by mohl provozovali eskont faktur znějících na cizí měnu a poskytovati na takové faktury úvěr a zálohy v cizí měně. Jest ovsem správné, že se rekursní soud nezabýval s touto námitkou. Toto opomenutí nemůže však nic změniti na správnosti právního názoru rekursního soudu. Podle § 2 čís. 3 stanov jest účelem stěžujícího si společenstva poskytovati členům úvěr také eskontem otevřených pohledávek obchodních (účetních), přes to však není zapotřebí, by společenstvo bylo oprávněno prováděti za své členy obchody s cizozemskými platidly, neboť není překážky, by úvěr nebyl poskytován v tuzemské měně, i kdyby snad faktury zněly na cizozemskou měnu. Nabude-li družstvo vybíráním fakturovaných částek cizozemských platidel, rozumí se samo sebou, že jest oprávněno je přeměniti v tuzemská platidla. Za tím účelem rovněž není zapotřebí ustanovení stanov soudy nižších stolic právem pozastaveného, neboť tu jde o bankovní obchody, jejichž provoz přesahuje svépomocný účel družstevní činnosti, i kdyby byly obmezeny jen na vlastní členy, jak již soudy nižších stolic správně rozpoznaly (srovnej rozh. sb. n. s. čís. 6774, 8340, 8435). Na tomto právním názoru nemůže nic změniti okolnost, že snad podobné ustanovení
bylo pojato do stanov dvou společenstev stěžovatelkou uvedených. Pro nedostatek předpokladu § 16 nesp. říz. nebylo proto dovolací stížnosti vyhověti.

Citace:

č. 9475. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 826-827.