NPD documents search: Právník, 67 (1928)

Čís. 559.

Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
I komisionář může se proviniti řetězovým obchodem. Plnomocníka oprávněného obchodníka, jehož činností by se předmět potřeby nezdražil, nelze pokládati za všech okolností za článek neužitečný.
(Rozh. ze dne 6. října 1921, Kr I 277/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Hradci Králové ze dne 14. února 1921, pokud jím byl obžalovaný sproštěn dle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro přečiny dle § 7 čís. 3 zákona ze dne 17. října 1919, č. 568 sb. z. a n. a dle § 11 čís. 4 téhož zákona, napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl — mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost bere v odpor rozsudek, pokud jím byl obžalovaný Alois B. sproštěn z obžaloby pro přečiny dle §§ 7 čís. 3 a 11 čís. 4 zákona o lichvě a to z důvodů zmatečnosti čís. 5 a 9 a) § 281 tr. ř. Vytýká po stránce formální nejasnost, neúplnost a odpor se spisy rozsudečnému výroku, že obžalovaného dlužno pokládati za komisionáře dle článku 360a násl. obch. zák., přes to, že neměl živnostenského oprávnění, a to proto, že dostal rozkaz od Emila M-а, by mu dodal dva vagony sušené čekanky a že se dle tohoto rozkazu zachoval. Z domnělého postavení obžalovaného jako komisionáře usuzuje soud, že jeho činnost nebyla zbytečná a hospodářsky neodůvodněná. Dotyčný výrok rozsudku jest opravdu nejasný. Dle obchodního zákona jest komisionářem ten, kdo provozuje obchody po živnostensku vlastním jménem na účet přikazatelův. Jedná-li však jménem přikazatelovým, jest zde případ odstavce třetího čl. 360 obch. zák. t. zv. příkaz zmocňovací. Že by tím neb oním způsobem obžalovaný byl jednal, rozsudek nezjistil. Ze svědecké výpovědi M-ovy, seznání obžalovaného a svědecké výpovědi P-ovy, k nimž rozsudek nepřihlíží, a v tom směru zůstal neúplným, vychází na jevo, že se obžalovaný, povoláním hostinský a kramář, který teprve po činu ohlásil obchod uhlím a polními plodinami a výrobky z nich, provozováním obchodů po živnostensku vůbec nezabýval a že uzavřel obchod s družstvem v T. vlastním jménem a na vlastní účet. Tato okolnost vychází na jevo ze svědectví M-ova, který obžalovanému nedal žádného příkazu a nestanovil ceny čekanky, nýbrž vyzval ho toliko, by mu čekanku opatřil. Že obžalovaný nekoupil čekanku na účet M-ův, vyplývá i ze skutečnosti značného rozpětí mezi cenou jím placenou a cenou M-ovi účtovanou. Ke všem těmto závažným okolnostem, v hlavním přelíčení projednávaným, opomenul soud přihlížeti a lze za to míti, že by byl dospěl k jinému zjištění ohledně postavení obžalovaného, kdyby na uvedené okolnosti vzal zřetel. Ostatně rozsudek sám jest v rozporu, zjišťuje-li na jednom místě, že obžalovaný byl M-em pouze vybídnut, aby mu opatřil čekanku a vyslovuje-li na jiném místě, že dostal rozkaz a jednal jako komisionář. Pro otázku viny při řetězovém obchodu jest sice okolnost, jednal-li obžalovaný jako komisionář či jako samostatný obchodník, lhostejnou, poněvadž ani komisionář nesmí uzavírati obchodů, při nichž je jeho činnost zbytečná a hospodářsky neodůvodněná, jsa v tom směru podroben týmž obmezením jako každý jiný obchodník. Pro správné posouzení věci jest však nutno, by bylo bezvadně zjištěno, zda obžalovaný jednal jménem vlastním (ať již jako komisionář či samostatný obchodník) či jako plnomocník M-ův. Plnomocníka oprávněného obchodníka, jehož činností by se předmět potřeby nezdražil, nebylo by nutno pokládati za všech okolností za článek neužitečný. Po stránce věcné jest rozsudek právně mylný a zmatečný dle čís. 9 a) § 281 tr. ř. v tom, že pokládá za dovolenou a beztrestnou činnost obžalovaného jen proto, že jednal »jako komisionář z rozkazu M-ova«. Bylo již řečeno, že také komisionář, právě tak jako každý legitimní obchodník se může proviniti řetězovým obchodem, vsunul-li se do obchodu neužitečně a přispěl-li tak ke zdražení zboží a zdržení oběhu. Tvořil-li obžalovaný článek užitečný či škodlivý, hospodářsky nutný či zbytečný, dlužno posouditi dle okolností případu. V případě, o který se jedná, koupil obžalovaný dle nepřesného zjištění rozsudku »jako komisionář« nejsa k obchodování vůbec a poživatinami zvláště oprávněn, od producenta 2 vagony sušené čekanky a převedl celé množství nikoli do konsumu, nýbrž velkoobchodníku M-ovi za cenu o 15 K na 1 q zvýšenou. Tato činnost obžalovaného, kterou zboží bylo zdraženo a na cestě do spotřeby zdrženo, byla by zajisté zbytečná a hospodářsky neodůvodněná.

Citace:

č. 559. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 369-370.