Pohrobci.
221

Pohrobci

(postumi) jsou zpravidla dítky otcem zplozené a po jeho smrti narozené. Římské právo označuje je názvy »postumi«, »incerti«, ježto si nelze o jich individualitě a příští existenci učiniti určité představy. Proto nemohli býti pohrobci — tedy osoby nenarozené ještě — v testamentu ustanoveni za dědice. Teprve později bylo připuštěno, aby byli za dědice ustanoveni postumi sui a konečně i postumi alieni.
Občanský zákonník béře výraz »pohrobci« v rozsahu ještě širším pojímaje v něj i ony dítky, které narodily se v době, kdy otec jich zcela nebo částečně učinil opatření o svém jmění. Tak mluví ku př. § 954 o. o. z. o pohrobcích a označuje je jakožto dítky, které narodily se bezdětnému dárci po uzavření smlouvy darovací; těmto přísluší právo odvolati darování. Podobně i ustanovení § 777-780 o. o. z. obsahují zvláštní předpisy na ochranu oněch dítek, které se narodí teprve po zřízení poslední vůle (viz čl. Podíl povinný). Tendencí ustanovení zmíněných jest, aby pohrobci neutrpěli nižádné újmy ve svých právech majetkovými disposicemi svých rodičů učiněnými před narozením jich, nýbrž aby úplně na roveň postaveni byli svým sourozencům již žijícím. Vždyť dokonce dle ustanovení § 22 o. o. z i dítky dosud nenarozené mají od početí svého právní nárok na ochranu zákonnou, a sluší je pokládati za narozené, pokud jde o jich práva.
Citace:
VESELÝ, František Xaver. Pohrobci. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 237-237.