NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Čís. 947.

Obstaral-li si odesílatel sám naložení zboží, nelze zavinění dráhy o sobě shledati v tom, že dodala vůz, k dopravě zboží nevhodný.
(Rozh. ze dne 1. března 1921, Rv I 10/21.)
Odesílatelka sama vybrala si vůz a sama do něho cement naložila, aniž by byla dráze oznámila, za jakým účelem vůz objednala. Vůz měl ve střeše štěrbinu, jíž do něho vnikala dešťová voda a poškodila cement. Žalobu o náhradu škody oba nižší soudy zamítly. Důvody rozsudku odvolacího soudu: Svůj nárok opírá žalobkyně o povinnost dráhy, dodati vůz bezvadný. Povinnost ta je však podle ustanovení § 63/5 žel. dopr. ř. podmíněna povinností strany, vůz objednávající, udati dráze zboží, které bude nakládati. Zjištěno jest, že si odesílatelka sama vůz vybrala a sama do něho cement naložila. Neručí tedy dráha za škodu vadou vozu způsobenou ani podle § 63/5 žel. dopr. ř. ani podle § 86/1 čís. 3 žel. dopr. ř., neboť tím, že sama naložila, převzala také sama nebezpečí s nakládáním spojené, a v pojmu »vadného naložení« §u 86/1 čís. 3 žel. dopr. ř. je zahrnuto i naložení do vadného vozu. Povinností odesílatelky bylo prohlédnouti vůz nejen zevně, nýbrž i uvnitř, vždyť je zjištěno, že bylo ve voze viděti světlo spárou vnikající, když se kdo proti střeše podíval. Odesílatelka této povinné péče nakládajícího nedbala, spokojivši se, jak sama tvrdí, s předpokladem, že dráha musí dodati vůz bezvadný, a cement naložila. Neměla tudíž dráha příčiny vyměniti vůz, který se jinak hodil k bezpečné dopravě předmětu, který vlhkem netrpí, nelze ji proto ani z toho důvodu viniti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nelze spatřovati již v tom, že dráha nedodala vůz způsobilý k dopravě cementu, ihned zavinění dráhy. Tím, že odesílatel převzal naložení zboží — převzal také povinnosti, s nakládáním spojené, a zejména i povinnost, počínati si při nakládání s péčí řádného obchodníka. Měl tedy především prozkoumati. zda dodaný mu vůz se hodí k dopravě cementu. A tu pak měl zvláště si uvědomiti, že cement ztvrdne, má-li k němu přístup voda, a stane se neupotřebitelným, a měl proto co nejpečlivěji vyšetřiti, zda jest možno, aby dešťová voda do vozu vnikla. Kdyby byl odesílatel na to pamatoval, byl by důkladně prohlédl zevnitř vozu střechu vagonu a byl by musil spatřiti ve střeše spáry, jimiž světlo do vozu vnikalo a kudy tedy tam i voda se dostati mohla. Správné naložení bylo první podmínkou řádné dopravy a poněvadž odesílatel naložení převzal, měl na ně obrátiti všechen svůj zřetel. Kdyby tak byl učinil, byl by vadu vozu postřehl a mohl žádati dodání jiného vagonu, který by řečenou[opr.] vadou nebyl zatížen (§ 63/5 žel. dopr. ř.) a teprve, kdyby mu to bylo drahou odepřeno, bylo by lze mluviti o zavinění dráhy, které, jak zjistil soud procesní, nebylo oznámeno, jaké zboží odesilatel právě do tohoto vozu naložiti míní (§ 86 (3) žel. dopr. ř.). Vůz, drahou dodaný, byl bez námitky přijat, nemohla tedy dráha výměnu za jiný nabízeti a nemohla ani při převzetí naloženého již vagonu něco k zabezpečení zboží podniknouti, poněvadž spáry z venčí viditelny nebyly a bylo lze je postřehnouti jen z vagonu před naložením. Uplatňovaný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) není tedy opodstatněn a nemohlo dovolání proti zcela správně odůvodněnému rozsudku odvolacího soudu vyhověno býti.

Citace:

č. 947. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 175-176.