Čís. 8912.

K příslušnosti exekučního soudu náleží i spor vymáhajícího věřitele s poddlužníkem o náhradu škody podle § 301 ex. ř., ježto učinil o zabavené pohledávce vědomě neúplné nebo nesprávné udaje.
K příslušnosti exekučního soudu náleží též spor, v němž se domáhá vymáhající věřitel na poddlužníku určení, že dlužník jest ve službách poddlužníka a že má důchod určité výše, chtěje takto získati podklad pro žalobu o náhradu škody podle § 301 ex. ř.
Předpis § 45 j. n. nepřichází tu v úvahu.
(Rozh. ze dne 26. dubna 1929, R I 267/29.)
Žalobce zabavil k vydobytí své peněžité pohledávky dlužníkovu pohledávku z jeho služebního poměru u žalovaného poddlužníka a dal si ji přikázati k vybrání. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalovaném určení, že mezi dlužníkem a žalovaným jest služební poměr a že z tohoto služebního poměru přísluší dlužníku příjem 12 000 Kč ročně. Žaloba byla zadána na sborovém soudě, jenž vyhověl námitce věcné nepříslušnosti a žalobu odmítl, maje za to, že jest příslušným exekuční soud. Rekursní soud zamítl námitku věcné nepříslušnosti.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Podle druhého odstavce § 17 ex. ř. přísluší soudu exekučnímu projednávati a rozhodovati všechny spory vzniklé za řízení exekučního a z něho, pokud v exekučním řádu není prohlášen jiný soud za příslušný. K příslušnosti exekučního soudu náležejí tedy všechny spory, jichž výlučným důvodem jest exekuční řízení. K těmto sporům patří i spory vymáhajícího věřitele o náhradu škody, vymáhané na poddlužníku podle § 301 ex. ř. proto, že učinil o zabavené pohledávce vědomě neúplná nebo nesprávná udání, neboť i tu jde o spory, jež byly vyvolány výlučně exekučním řízením. Podle tvrzení žaloby byla žalobkyni proti Karlu K-ovi povolena exekuce zabavením a přikázáním dvou třetin důchodů, které má Karel K. u žalované firmy. Proti této firmě zamýšlí žalobkyně uplatniti náhradní nároky podle třetího odstavce § 301 ex. ř., tvrdíc, že údaje firmy v jejím prohlášení podle § 301 ex. ř. jsou nepravdivé, a nynější spor, — v němž se domáhá žalobkyně určení, že jest Karel K. ve službách žalované firmy (poddlužnice) a že jeho důchod na služném a na provisi činí ročně nejméně 12 000 Kč a že dosahoval této výše již dne 1. října 1925 — má právě býti přípravou pro spor o náhradu škody proti poddlužnici. Platí proto i pro tento určovací spor, jímž chce žalobkyně získati podklad pro žalobu o náhradu škody podle třetího odstavce § 301 ex. ř., příslušnost exekučního soudu podle druhého odstavce § 17 ex. ř., neboť výlučným důvodem i tohoto přípravného určovacího sporu jest exekuční řízení, takže, sejde-li s řízení, sejde i se sporu. Názor rekursního soudu, že vymáhající věřitel, který žaluje pohledávku zabavenou a přikázanou k vybrání, vykonává jen práva dlužníka, který by mohl žalovati poddlužníka o zaplacení své pohledávky jen u jeho obecného soudu, jest arci správný, leč v tomto případě nejde, jak dolíčeno, o žalobu proti poddlužnici o zaplacení přikázané pohledávky podle § 308 ex. ř., nýbrž o spor, který má býti přípravou pro spor o náhradu škody vymáhané na poddlužnici podle § 301 ex. ř. Bylo proto dovolacímu rekursu vyhověti, napadené usnesení změniti a obnoviti usnesení soudu prvé stolice, odmítající žalobu pro věcnou nepříslušnost, — aniž bylo třeba zabývali se dalšími vývody dovolacího rekursu, jež se týkají ostatních důvodů, z nichž soud prvé stolice vyhověl námitce věcné nepříslušnosti. Ustanovení § 45 j. n. nepřichází tu v úvahu, ano jde o zvláštní výlučnou příslušnost exekučního soudu.

Citace:

č. 8912. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 588-589.