C. Z řízení sporného a exekučního.
109. Čl. VI. uv. zák. k j. n. Vysloví-li říšský soud v usnesení o určitém právním nároku, že náleží na pořad práva, jest toto rozhodnutí, třeba se nestalo u příležitosti rozhodování kompetenčního sporu, pro dovolávaný soud závazným (9. září 1909, R I. 592/8; G. H. 1910 : 387).
110. §§ 49, 51 j. n. Spory mezi kupeckými učni a jejich zaměstnavateli, které nemají svůj základ v poměru námezdním, náležejí na soud dle ceny předmětu sporu (9. ún. 1910, R IV. 35/10; E. Bl. 1910: 18).
111. § 49, §§ 970., 1316. zák. obč. Pro spory ze smluv o uschování mezi koupelnami a jejich hostmi lze užiti ustanovení § 497., který neobsahuje výpočet taxativní (27. led. 1910, R I. 22/10; E. Bl. 1910: 18).
112. § 53. Spory mezi majiteli dolů a osobami v dolech zaměstnanými ze služebního poměru náležejí před horní senát (4. led. 1910, R III. 426/9; E. Bl. 1910: 19—20).
113. § 55. Plní-li se objednávka zboží celkem za obnos přes 1000 K koupeného postupnými částečnými dodávkami a zažaluje-li se na zaplacení obnosu za takovou částečnou dodávku účtovaného a obnos 1000 K nepřevyšujícího, jest považovati zažalovanou pohledávku za část celé kupní ceny a jest následkem toho ku podání žaloby příslušný soud sborový (?) (17. srp. 1909, R II. 669/9; Z. Bl. 1910: 256). 114. § 101. § 29. něm. c. ř. s. Důsledkem platnosti materielní reciprocity jest pro příslušnost soudu smluveného lhostejno, zda žalobce jest tuzemcem či cizozemcem za předpokladu, že zákony cizího státu v pravidlech o příslušnosti, jichž vzájemné užití § 101. j. n. ustanovuje, nečiní rozdílu co do státního občanství žalobcova (7. pros. 1909, R I. 768/9; Z. Bl.: 260).
115. § 104., § 179. c. s. ř. Prorogatio fori předpokládá dohodu stran o určitém soudu a nikoli o místě, ve kterém má býti žalováno, je-li v tomto místě více soudů. Důvod, o který žalobce opírá příslušnost určitého soudu jakožto procesního, může býti až do skončení přelíčení v I. stolici tvrzen, resp. měněn (17. srp. 1909, R I. 413/9; Z. Bl. 1910: 256).
116. Čl. II. uv. zák. k c. ř. s.; § 54. c. ř. s.; dv. dek. z 4. říj. 1833. Když advokát přes vyzvání soudcovo odepře předložiti seznam útrat s poukazem na to, že umluvena byla odměna paušálním obnosem, mají býti ustanoveny soudcem útraty dle dv. dek. z 4. října 1833. Soudem útraty paušálně stanoveny býti nemohou (14. září 1909, R I. 575/9; G. H. 2).
117. Čl. V. Strana jest oprávněna žádati za úpravu advokátových útrat i tehdy, když výši jeho pohledávek uznala. Poněvadž řízení o úpravu útrat advokátových jest nesporným, není v něm nároku na náhradu útrat opravných prostředků (21. pros. 1909, R II. 1122/9; E. Bl. 1910: 19—20).
118. — Dá-li si strana účet advokátem jí zaslaný soudně upraviti, nemá býti advokát ku předložení účtu vyzván; útraty, které budou stanoveny, také nesmí přesahovati celkový obnos účtu advokátem straně zaslaného (1. ún. 1910, R II. 76/10; E. Bl. 1910: 19—20).
119. Čl. XLII. Přísahu vyjevovací nelze uložiti za účelem, aby udáno bylo, zda stává poslední pořízení. Také nestačí k žalobě pouhé tvrzení, že žalovaný má vědomosti o tom, co se s jednotlivými částmi jmění zůstavitelova stalo (29. pros. 1909, Rv VI. 495/9; E. Bl. 1910: 19—20).
120. § 19. c. ř. s. Vzdá-li se strana hlavní ve sporu opravného prostředku, pak nemůže ani vedlejší její intervenient ho použíti (10. list. 1906, R I. 717/8; off. 1229).
121. § 50. Straně, zastoupené ve sporu v I. i II. stolici tímže advokátem, nepřísluší náhrada výloh opisu jednacího protokolu I. stolice; na náhradu útrat studia rozsudku I. stolice však má nárok (1. ún. 1910, R VI. 30/10; E. Bl. 1910: 19—20).
122. §§ 133., 399., 477. Zmešká-li žalobce rok k ústnímu přelíčení u sbor. soudu po podané žalobní odpovědi položený, nabude žalovaný návrhem na vynesení rozsudku pro zmeškání processuální právo na řízení dle § 399. c. ř. s. Nebylo-li soudem procesním, nýbrž teprve rekursním vyhověno návrhu na vynesení rozsudku pro zmeškání, nezakládá vyloučení žalobce z jednání při nově položeném roku k provedení řízení dle § 399. c. ř. s. zmatek ve srn. § 477 c. ř. s. (18. led. 1910, R VI. 10/10; Z. Bl. 1910: 264).
123. §§ 340., 365., 367. Znalci jsou podobně jako svědci pod ztrátou nároku na znalecké poplatky povinni tyto během 24 hodin po svém výslechu, resp. po dni, ve který měli oba dle obsílky býti slyšeni, uplatňovati (18. led. 1910, R III. 16/10; Z. Bl. 1910: 265).
124. § 472. Jest nepřípustným žalovati na určení fakta, že žalovaný ve sporu předchozím v I. stolici vysouzeného nároku nápotomním smírem se vzdal a tím také opravného prostředku — odvolání — se zřekl. Taková processuální otázka mohla by jen soudem odvolacím, spor započatý dále projednávajícím, řešena býti (17. list. 1909, Rv V. 1052/9; E. Bl. 1910: 18).
125. § 477. Otázku, v jakém jazyku jest spor u soudu vésti, přísluší řešiti řádným soudům. Nevyhoví-li soud žádosti jedné strany, aby v určitém jazyku byl spor veden, nelze v tom spatřovati citovaný důvod zmatečnosti (14. pros. 1909, Rv II. 922/9; G. H. 1910: 401).
126. § 503. Otázka rozvržení průvodního břemene jest processuální a nikoli materielně-právní; proto nelze její řešení z důvodu citovaného paragrafu v dovolání v odpor bráti (4. list. 1909, Rv I. 861/9; J. Bl. 1910: 227).
127. § 505. II.; § 18. dv. dekr. ze 23. srpna 1819 č. 1595 b. z. s., min. nař. z 9. pros. 1897 č. 283. ř. z. V řízení o neplatnost manželství jest podati dovolání ve lhůtě 14denní (30. list. 1909, Rv V. 509/9; P. R. 1910: 91).
128. § 506. II. Soud odvolací má právo rozsudek I. stolice i v tom případě zrušiti a sporný předmět soudu I. stolice vrátiti, když odvolací návrh zní pouze na změnu, dle názoru soudu odvolacího však správné posouzení sporu závisí na okolnostech, které nebyly úplně ujasněny (11. led. 1910, Rv 5/10; E. Bl. 1910: 18).
129. §§ 562., 561., 571. Kupitel domu jest též co do nájemních smluv dřívějším vlastníkem domu uzavřených, právním nástupcem tohoto a přísluší mu samostatné právo výpovědi. Výpovědní lhůty § 560. předpokládají uzavření smlouvy nájemní na určitou dobu. Právo výpovědi může však býti smluvně vyloučeno (15. ún. 1910, Rv II. 140/10; J. Bl. 1910: 203).
130. § 569. Aby se zabránilo prodloužení nájemní smlouvy na určitou dobu uzavřené mlčky, jest třeba podati včas žalobu na vrácení předmětu nájmu (7. říj. 1908, Rv VI. 381/8; off. 1226).
131. § 1. ex. ř. § 38. zák. z 16. pros. 1906, čís. 1. z. ex 1907. Právní zásada vyslovená v judikátu č. 144, platí též pro výkazy o nedoplatcích pojistných prémií, vystavené zemským úřadem všeobecného ústavu pensijního pro zaměstnance a opatřené od politického úřadu doložkou vykonatelnosti (19. led. 1910, R I. 827/9; rep. nál. 206, G. H. 1910: 346). 132. § 37. § 227. c. ř. s. Kumulace vylučovacího nároku s jiným nárokem žalobním v téže žalobě jest nepřípustná (20. led. 1909, Rv 11. 5/9; P. R. 1910: 139).
133. § 78. § 528. c. ř. s. Proti dvěma usnesením, z nichž usnesením I. soudu byla žádost za povolení exekuce úplně, kdežto usnesením II. soudu jen částečně zamítnuta, jest revisní rekurs vyloučen (25. led. 1910, R VI. 28/10; Z. Bl. 1910: 268).
134. § 79. Pouhý smírčí nález říšsko-německý nemůže býti v tuzemsku exekuován; k tomu třeba jest rozsudku o vykonatelností (14. pros. 1909, Rv I. 798/9; E. Bl. 1910: 19—20).
135. § 111. Jest povinností vnuceného správce, aby přesně splnil ony smlouvy o dodání, které dlužník před zahájením nucené správy uzavřel, ale zcela nesplnil ( ? R V. 1987/9; E. Bl. 1910: 18).
136. §§ 296., 303., 304. Pohledávky z vkladních knížek spořitelních a záloženských jsou i tehdy předmětem exekuce dle § 296. a nikoli § 294. ex. ř., nacházejí-li se v moci osoby třetí. Exekuce na tyto pohledávky se vykonává přikázáním (1. ún. 1910, R III. 36/10; E. Bl. 1910: 18).
137. § 308. §§ 530, 536. c. ř. s. Poddlužník není v řízení exekučním stranou. Byla-li tedy proti židovské náboženské obci jistá pohledávka osobě A. rozsudkem právoplatně přisouzena a ku její vydobytí exekuce zájmem a přikázáním k vybrání pachtovného této židovské náboženské obce proti pachtýři B. příslušejícího povolena, nemůže B., odsouzený na žalobu vymáhajícího věřitele ku placení pachtovného, podati žalobu o obnovu ob noviter repertum, jestliže místodržitelství vyslovilo nezabavitelnost příjmů židovské náboženské obce teprve po právomoci rozsudku A. proti B. vyneseného (21. říj. 1908, Rv V. 1911/8; off. 1216).
138. § 370. §§ 414., 416., II. c. ř. s. Exekuci zajišťovací lze vymoci též na základě takového konečného rozsudku, který byl ústně vynesen, ale jehož písemní vyhotovení odsouzenému dosud doručeno nebylo (22. ún. 1910, R VI. 65/10; E. Bl. 1910: 19—20).