Č. 2974.


Závodní výbory: *Pouhým dočasným zastavením výroby nenastává přerušení zaměstnání podle § 14 a) zák. o závodních výborech.

(Nález ze dne 11. prosince 1923 č. 21 122.)
Věc: Firma H. & Co. v N. (adv. Dr. Frant. Frank z Teplic) proti rozhodčí komisi dle zákona o závodních výborech v Děčíně (min. taj. Dr. Boleslav Vomáčka — za zúčastněný závodní výbor adv. Dr. Emil Beneš z Prahy) o volbu závodního výboru.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Zúčastněné straně se útraty nepřisuzují. Důvody: St-lka podala rozhodčí komisi dle zák. o závodních výborech v D. stížnost proti výsledku voleb do závodního výboru a namítala, že na základě jediné kandidátní listiny prohlášeny byly dle § 12, odst. 4 vol. řádu za zvolené osoby, jež v době vypsání volby nebyly ještě zaměstnány v podniku nepřetržitě 12 měsíců, jak to předpisuje § 14 zák. o záv. výborech, nýbrž pouze 6 měsíců a jedna z nich dokonce jen 5 měsíců, ač v závodě jest dosti osob takových, jež déle než 12 měsíců v závodě nepřetržitě pracují.
Nálezem z 9. února 1923 zamítla rozhodčí komise tuto stížnost a odůvodnila své rozhodnutí takto: ———
O stížnosti podané majitelkou závodu na toto rozhodnutí uvážil nss takto:
Mezi žal. úřadem a st-lkou jest spor o to, zda osoby, jež na základě jediné kandidátní listiny podané pro volbu do závodního výboru prohlášeny byly ve smyslu § 12, odst. 4 prováděcího nař. k zák. o závodních výborech za zvolené, byly v době volby vyloučeny z volitelnosti na základě § 14 lit. a) zák. o závodních výborech, jenž pro volitelnost do závodního výboru požaduje, aby zvolený byl v době volby alespoň 12 měsíců v příslušném podniku nepřetržitě zaměstnán, a připouští jen tehdy výjimku, není-li v závodě dostatečný počet osob majících tuto kvalifikaci, v kterémžto případě přiznává volitelnost také zaměstnancům, kteří aspoň 6 měsíců v závodě pracují.
Stížnost popírá, že zvolení tomuto požadavku vyhovují, že osoby do závodního výboru zvolené byly při zastavení výroby v závodě (dne 27. března 1922) z práce propuštěny, a teprve po zahájení výroby dne 1. července 1922 opět do práce přijaty, takže v době vypsání voleb dne 30. prosince 1922 nebyly v závodě aspoň 12 měsíců zaměstnány, a nejsou tudíž, poněvadž v závodě jest dostatečný počet osob, požadavku tomu vyhovujících, volitelny do závodního výboru.
Naproti tomu nař. rozhodnutí stojí na stanovisku, že zmíněné osoby volitelny byly, a že vyhovovaly dotčenému požadavku zákona, a to předně proto, poněvadž propuštění dělníků z práce, stane-li se bez jejich viny a vůle následkem zastavení výroby v závodě, nemá za následek přerušení pracovního poměru ve smyslu § 14 lit. a) zák. o záv. výborech a dále také z toho důvodu, že o přerušení zaměstnání lze mluviti jen u dělníků nových, kteří v závodě ještě 12 měsíců zaměstnáni nebyli. Byl-li dělník v závodě již nepřetržitě 12 měsíců zaměstnán, pak nenastává přerušení tohoto zaměstnání.
Proti tomuto druhému výkladu mluví jasně znění § 14 lit. a) cit. zák., jenž stanoví, že volitelni jsou ti, kdož v době vypsání volby jsou zaměstnáni nepřetržitě v příslušném podniku alespoň 12 měsíců, a nikoliv, kdož po tuto dobu jednou v podniku již zaměstnáni byli.
Rovněž výklad slova »nepřetržitě«, uvedený na místě prvním nemá v samotném znění § 14 lit. a) zák. dostatečné opory, neboť zákon zde nečiní rozdílu, z jakého důvodu stalo se přerušení pracovního poměru.
Sluší však uvážiti, zda jiné ustanovení zák. nenutí k tomu, aby propuštění dělníků z práce následkem dočasného zastavení výroby nebylo pokládáno za přetržení zaměstnání ve smyslu § 14 lit. a) zák. o záv. výborech. V tom směru shledal nss, že skutečně zákon ustanovení takové obsahuje. Dle § 25 cit. zák. zruší se závodní výbor, zastaví-li závod činnost na dobu delší jednoho měsíce. Obnoví-li pak závod opět výrobu, zvolí se ihned závodní výbor.
Z ustanovení toho plyne, že propustí-li závod dělnictvo následkem dočasného zastavení výroby, nemůže okolnost ta býti na překážku tomu, aby po opětném zahájení výroby bylo ihned přikročeno k volbě závodního výboru, aniž by bylo vyčkáno, až dělníci, kteří již před tím v závodě po dobu potřebnou k dosažení aktivního neb pasivního práva volebního zaměstnáni byli, budou opět po svém znovupřijetí do práce v závodě pracovati po tři měsíce za účelem dosažení aktivního volebního práva dle § 13 lit. b) zák. a po 12 nebo 6 měsíců za účelem získání pasivního práva volebního.
Že by zákon byl měl na zřeteli, aby volba po opětném zahájení výroby provedena byla pouze ihned oněmi zaměstnanci, kteří snad v závodě i po zastavení výroby zůstali, nelze mysliti, a dlužno tudíž míti za to, že přerušení zaměstnání následkem zastavení výroby v závodě staví sice běh 12měsíční lhůty uvedené v § 14 lit. a) zák. o záv. výborech, tuto však nepřerušuje.
Stížnost netvrdí, že do závodního výboru zvolení dělníci přerušili své zaměstnání z jiného důvodu, než následkem zastavení výroby, a stojí na stanovisku, že právě propuštěním dělnictva následkem zastavení výroby ztratily zvolené osoby volitelnost do závodního výboru.
Ježto tento názor stížnosti nemá opory v zákoně, bylo ji zamítnouti jako bezdůvodnou.
Výrok o útratách má svůj základ v § 40 zák. o ss.
Citace:
č. 2974. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1171-1173.