NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 9628.

Zaměstnanci veřejní: I. Úředník nemá stihatelného nároku na to, aby jeho kvalifikace byla za uplynulý rok provedena vždy ve stejnou dobu a aby byl o výsledku zpraven nejpozději do konce příštího roku. — II. Úřad není povinen v případech, kdy úředník nemohl nahlédnouti do kvalifikační tabulky, sdělovat mu důvody a motivy, které vedly k určení kvalifikace. — III. Kvalifikační posudek vyslovený pravoplatně kvalifikační komisí je pro státní správu závazný.
(Nález ze dne 29. ledna 1932 č. 637.)
Věc: Hubert D. v B. proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě o kvalifikaci.
Výrok: Stížnost se z části zamítá pro bezdůvodnost, z části se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Kvalifikační komise gfř v Bratislavě kvalifikovala st-le, vrchního berního správce, v sezení dne 24. července 1921 za rok 1920 celkovým posudkem »nepřiměřeně«, o čemž byl st-1 vyrozuměn dne 23. února 1922. Stížnost zamítla kvalifikační komise min. fin. usnesením z 29. září 1922, jež bylo st-li sděleno výnosem gfř z 17. října 1922. V podání z 29. října 1925 vytýkal st-1 posléz uvedenému usnesení vadnost řízení, načež ho gfř výnosem z 20. srpna 1926 upozornilo, že má usnesení kvalifikační komise při min. fin. platnost konečnou. Stížnost podanou do posléz řečeného výnosu gfř odmítl nss usnesením z 19. listopadu 1926 č. 24065 podle §§ 21, 2, 14 a 18 o ss jako nepřípustnou.
Podáním ze 13. prosince 1926, řízeným na min. fin., brojil st-1 znovu proti snížení kvalifikace a žádal o zrušení kvalifikačního posudku nebo o sdělení důvodů a předpisů, na jejichž základě byla kvalifikace provedena dodatečně po dvou letech. Podání to postoupilo min. fin. gen. fin. ředitelství v Bratislavě, které, neshledávajíc důvodů zabývati se projednáváním stižních bodů, poukázalo st-le rozhodnutím z 29. března 1927 na cit. usnesení nss-u.
Toto rozhodnutí bylo ke stížnosti st-lově zrušeno nálezem nssu z 18. března 1929 č. 15017/27 pro vady řízení. Na základě tohoto nálezu vydal žal. úřad nař. rozhodnutí, kterým zamítl jako bezdůvodnou shora uvedenou stížnost st-lovu ze 13. prosince 1926 a uvedl důvody svého stanoviska.
O stížnosti na toto rozhodnutí uvážil nss:
Dovolávajíc se ustanovení § 14 služ. pragm. a výn. min. fin. ze 3. února 1914 č. 8746, Věst. č 34, dovozuje stížnost především, že kvalifikace st-lova za rok 1920, o níž byl vyrozuměn až v roce 1922, nebyla provedena včas. Z cit. předpisů prý vyplývá, že nejenom stanovení kvalifikace, nýbrž i vyrozumění úředníka o ní musí státi dříve než v době, kdy má býti provedena kvalifikace již za rok následující a že proto i vyrozumění o kvalifikaci za určitý rok musí se státi nejpozději před uplynutím roku příštího. St-1 byl prý zkrácen ve svých právech tím, že nadodáním kvalifikační tabulky jeho služebnímu úřadu bylo mu znemožněno do ní nahlédnouti a si ji opsati, a bylo proto povinností úřadu, aby mu sdělil dodatečně důvody snížení kvalifikace. — Nss neuznal stížnost v tomto směru důvodnou.
Paragraf 14 služ. pragmatiky stanoví v odst. prvém, že o úřednících, na něž se vztahuje časový postup , vedou se nepřetržitě kvalifikační tabulky, do nichž se zapisuje každoročně kvalifikace, a dokládá v 2. odstavci, že bližší ustanovení budou určena zvláštními předpisy. Odkázal tedy zákonodárce co do bližšího provedení zásady vyslovené v prvním odstavci na bližší předpisy a ponechal státní správě, aby sama určila způsob, jak jest kvalifikaci prováděti, a to nejenom co do formy, nýbrž i co do obsahu. Zákon sám neuložil státní správě povinnost, aby prováděla kvalifikaci v určité době a nevyslovil zejména, že má státní úředník stihatelný nárok na to, aby kvalifikace byla provedena za uplynulý rok vždy v stejnou dobu a úředník byl o ní vyrozuměn nejpozději před uplynutím příštího roku.
Takový nárok nelze vyčísti ani z prováděcího předpisu k ustanovením služební pragmatiky o každoroční kvalifikaci, vydaného výnosem min. fin. z 2. února 1914 č. 8746 čís. 34 Věst. Tento praví v bodu 14., že určení kvalifikace dle § 19. služ. pragmatiky se provede v prvé polovici měsíce února každého roku. Jak patrno ze srovnání tohoto bodu s předchozím obsahem cit. výnosu (srov. na př. bod 8 o lhůtě k předkládání kvalifikačních popisů presidiím zem. fin. ředitelství), není předpis tento ničím jiným, než součástí oněch pokynů, jež min. fin. vydalo svým podřízeným úřadům k vůli jednotnému postupu při provádění kvalifikace a má proto povahu pouhé instrukce, která sice váže dotčené úřady, nezakládá však subj. práva úředníkům na zachování předepsaného postupu. Nemůže se proto dotknouti státní správa subj. práv úředníkových, neprovede-li kvalifikační řízení v termínech, určených cit. prováděcím výnosem, a nemohl ani žal. úřad zasáhnouti do práv st-lových, určil-li kvalifikaci jeho za rok 1920 v sezení kvalifikační komise dne 24. července 1921. Je sice pravda, že kvalifikační posudek může působiti vůči úředníkovi teprve dnem, kdy o něm zvěděl; leč platný právní řád nemá v příčině doby, kdy se vyrozumění to státi má, všeobecné závazné normy. Nemůže proto ani úředník reklamovati pro sebe právo, aby mu kvalifikace za určitý rok byla sdělena v určité lhůtě resp. do určité doby.
Nelze proto v okolnosti, že kvalifikace st-lova za rok 1920 byla mu sdělena až v roce 1922, shledati zásah do subj. práv st-lových a je tedy námitka v tomto směru uplatňovaná bezdůvodnou.
Jako další námitku uvádí st-1, že nemohl u svého služebního úřadu do kvalifikační tabulky nahlédnouti, ani si ji opsati a že proto bylo povinností žal. úřadu, aby mu sdělil důvody snížení kvalifikace aspoň dodatečně. Podle toho má st-1 za to, že za okolností st-lem uvedených má státní úředník právní nárok na to, aby mu úřad, u něhož je zřízena kvalifikační komise, sdělil důvody, pro které byl kvalifikován určitým posudkem. Nehledíc ani k tomu, že st-1 takto formulovanou námitku nevznesl ani ve stížnosti ze 13. prosince 1926, jež byla vyřízena nař. rozhodnutím, ani v dřívějších svých podáních z 28. února 1922 a 29. října 1925, takže žal. úřad nebyl povinen s tohoto hlediska věcí se obírati, je námitka ta od základu mylná. Neboť z příslušných předpisů služební pragmatiky nelze vyčísti, že by státní správa byla povinna v případech, kdy úředník nemohl nahlédnouti do kvalifikační tabulky a ji si opsati, sdělovati mu důvody určení kvalifikace resp. motivy, jimiž se kvalifikační komise při svém uvažování řídila. Není proto ani druhá z námitek st-lových s to, aby prokázala nezákonnost resp. formelní nesprávnost nař. rozhodnutí.
Bezdůvodně vytýká stížnost dále, že žal. úřad neprávem nezrušil výrok kvalifikační komise gfř v Bratislavě, potvrzený usnesením kvalifikační komise min. fin. z 29. září 1922, kterým byl st-1 kvalifikován za rok 1920 celkovým posudkem »nepřiměřeně«.
Podle § 18 služ. pragm. stanoví kvalifikaci úředníka kvalifikační komise, z jejíhož posudku, nezní-li tento alespoň »dobře«, může úředník podle § 20 služ. pragm. ve 4 nedělích podati u služebního úřadu stížnost, o níž rozhodne kvalifikační komise při ústředním úřadě. Podle toho jsou k přezkoušení kvalifikačního posudku stanoveného kvalifikační komisí povolány kvalifikační komise zřízené u ústředních úřadů a je výron jejich konečným posudkem o služební způsobilosti úředníka ve smyslu §§ 14, 18 a 20 služ. pragm. Posudky ty jsou pro státní správu závazný a není orgánu, který by byl oprávněn, aby k stížnosti úředníka změnil či zrušil konečný kvalifikační posudek, vydaný příslušnou k tomu kvalifikační komisí. Nedostávalo se proto ani žal. úřadu kompetence k tomu, aby vyhověl žádosti st-le o zrušení výroku kvalifikačního za rok 1920 a neporušilo žal. gfř práv st-lových, odkázalo-li na konečnou platnost posudku toho.

Citace:

č. 9628. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 291-294.