Č. 9355.

Občanství státní. — Dávky za úřední úkony: * Z výměru o předpisu »dávky za udělení státního občanství«, obsahujícího výhradu, že vyřízení žádosti bude zadrženo, pokud poštovní úřad nevyrozumí min. vnitra o tom, že dávka byla zaplacena, nevzniká straně právní nárok, aby jí státní občanství bylo uděleno.
(Nález ze dne 4. září 1931 č. 12959.) Prejudikatura: Boh. A 8651/30.
Věc: Josef G. v K. proti ministerstvu vnitra o státní občanství.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáními z 15. května 1923 a 1. srpna 1924 domáhai se st-l Josef G. uznání, resp. udělení čsl. státního občanství. K výzvě úřadu prohlásil k uvedeným svým podáním u městského notářského úřadu v Košicích dne 18. října 1924 protokolárně, že žádá o udělení čsl. státního občanství podle § 8 zák. čl. L:1879. Výměrem z 30. června 1928 předepsalo min. vnitra na základě zák. č. 53/25, ve znění zák. č. 253/26 o dávkách za úřední úkony ve věcech správních, a podle položky 1. sazby B vl. nař. č. 254/26, st-li za udělení státního občanství dávku 1000 Kč a vyzvalo ho, aby částku tu pod exekucí zaplatil do 15 dnů, podotknuvši při tom, že, pokud poštovní úřad nevyrozumí min. vnitra o tom, že dávka byla zaplacena, bude vyřízení jeho žádosti o udělení státního občanství zadrženo. Když pak na upomínku z 25. září 1928 st-l u městského notářského úřadu v Košicích dne 17. října 1928 protokolárně prohlásil, že dávku 1000 Kč pro nemajetnost zaplatiti nemůže a že by mohl zaplatiti nejvýš 500 Kč a i to ještě jen v měsíčních splátkách po 100 Kč, min. vnitra nař. rozhodnutím jeho žádosti za udělení čsl. státního občanství nevyhovělo.
Stížnost do tohoto rozhodnutí vytýká mu nezákonnost, tvrdíc, že vyrozuměním o předpisu dávky vznikl st-li právní nárok na to, aby po zaplacení dávky, třebas cestou exekuční, bylo mu státní občanství uděleno, poněvadž prý podle druhého odstavce § 1 zák. č. 53/25 předpokladem uložení dávky jest dokonané udělení oprávnění neb poskytnutí výhody, při čemž výhradě, že vyřízení žádosti bude zadrženo, lze rozuměti jen tak, že žádost je již příznivě vyřízena a že toliko dodání vyřízení toho straně stane se až po zaplacení dávky. Rozhodnutím, jež předchází uložení dávky, je prý úřad vázán a jestliže přes to min. žádost st-lovu zamítlo, porušilo jeho nabyté právo a je proto výrok ten nezákonný.
Nss nemohl uznati stanovisko stížnosti správným.
Výměr min. vnitra z 30. června 1928, z něhož st-l dovozuje svůj domnělý nárok na udělení státního občanství, není jak formou tak obsahem svým ničím více, než pouhým předpisem dávky za úřední úkon, jehož se st-l svou žádostí domáhal. Na tomto charakteru nemění nic ani výhrada do výměru pojatá, že vyřízení žádosti st-lovy o udělení státního občanství bude zadrženo, dokud nedojde oznámení o zaplacení dávky, neboť i kdyby bylo možno vykládati výhradu tu tak, jak to činí stížnost, že totiž při předpisu dávky bylo o žádosti st-lově již příznivě rozhodnuto, šlo by jen o interní rozhodnutí úřadu, které na venek nemělo právních účinků. Pro názor zastávaný stížností, že úřad je i takovýmto svým vnitřním rozhodnutím vázán, jakmile za úkon ten předepsal dávku, nejen není v zákoně opory, ale názor ten příčí se samozřejmé a všeobecně uznávané právní zásadě, že rozhodnutí neb opatření úřadu, které obsahem svým působí na práva strany, stává se vůči straně právně účinným a tím i pro rozhodující úřad závazným teprve tehdy, když straně bylo doručeno.
Správnosti podaného zde výkladu svědčí také positivní norma článku 8 odst. 6 vl. nař. č. 254/26, podle něhož při udělení státního občanství lze zadržovati vyřízení až do zaplacení dávky, čemuž možno rozumě ti jen tak, že předpisem dávky není udělení státního občanství ještě perfektním, čili že žádost s účinkem pro stranu bude vyřízena teprve, až dávku zaplatí. Řečené povaze cit. výměru min. o předpisu dávky není konečně na závadu ani stížností dovolávaný předpis 2. odstavce § 1 zák. č. 53/25, podle něhož dávkou za úřední úkon ve věcech správních je povinen toliko ten, komu bylo oprávnění uděleno, nebo výhoda poskytnuta, neboť jak nss vyslovil již v nál. Boh. A 8651/30, zaplacení dávky za udělení státního občanství nemůže býti straně pod exekucí uloženo, dokud jí nebylo státní občanství uděleno, t. j. dokud strana o udělení státního občanství, nikoli jen o předpisu dávky za ně, nebyla vyrozuměna.
Ježto podle předeslaných vývodů st-l z dodaného jemu výměru o dávce právního nároku na udělení státního občanství, jak se mylně domnívá, nenabyl, nemohlo pozdějším zamítnutím žádosti do jeho právní sféry býti zasaženo, a je proto námitka nezákonnosti nař. výroku v tomto směru bezdůvodná.
Rovněž i výtka vadnosti řízení, kterou spatřuje stížnost v tom, že nař. rozhodnutí neobsahuje důvodů, ač zák. č. 152/26 poskytuje nárok na udělení státního občanství, postrádá důvodnosti a to již proto, že st-l neopřel svoji žádost o zákon č. 152/26, nýbrž — jak u městského notářského úřadu v Košicích dne 18. října 1924 výslovně prohlásil — žádal o udělení státního občanství podle § 8 zák. čl. L:1879, tato zákonná norma však podle ustálené judikatury (srov. na př. Boh. A 1658/22, 2076/23, 2207/23, 2645/23) právního nároku na udělení státního občanství nezakládá.

Citace:

č. 9355. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 1061-1063.