Čís. 15510.

Škůdce neručí za nepřímou škodu.
(Rozh. ze dne 16. října 1936, Rv I 2602/34.)
Žalobce, jehož nezl. syn byl těžce zraněn při automobilové nehodě, domáhá se na žalovaných mimo jiné náhrady nákladů způsobených mu ošetřováním syna a s tím spojené náhrady za ušlý výdělek na vyučovacích hodinách, jež udílel soukromě cizím dětem, a to pokud mu ušel za dobu, kdy dlel u zraněného syna, a dále náhrady nákladů za soukromé vyučování, jež poskytl sám zraněnému po dobu jeho rekonvalescence, kdy ten se nemohl zúčastniti pravidelného vyučování. Nižší soudy vyhověly žalobě.
Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Důvod mylného právního posouzení věci jest opodstatněn, pokud jde o nárok na náhradu škody uplatňovaný žalobcem za denní ztrátu času způsobenou ošetřováním nezletilého Arne L. a za ušlý výdělek na vyučovacích hodinách cizím dětem, z kteréhož důvodu žalobci bylo přisouzeno celkem 870 Kč, a dále pokud jde o náhradu škody požadovanou za udělení 97 vyučovacích hodin synovi penízem 1455 Kč; za což jemu bylo přiznáno celkem 1305 Kč (87 vyučovacích hodin po 15 Kč). Z tvrzení žalobcova, podle něhož i tyto jeho nároky mají svůj důvod v tom, že syn Arne L. utrpěl tělesné poškození zaviněním žalovaného Bedřicha M. řidivšího auto patřící druhému žalovanému, se podává, že tu žalobce Karel L. uplatňuje vlastním jménem škodu nepřímou. Přímou škodu utrpěl syn žalobcův, jenž byl na těle poškozen, nikoli žalobce, jehož tělesná integrita nijak porušena nebyla. Žalobce byl poškozen pouze nepřímo. O nepřímé škodě mluvíme totiž tehdy, jestliže třetí osobě rozdílné od poškozeného vzejde škoda ze škůdcova jednání neb opominuti, jež jest vůči osobě přímo poškozené bezprávným. Otázkou ručení za nepřímé škody se občanský zákon obírá jasně jen v §§ 1327 a 1329 obč. zák., ježto tam vystupuje v popředí zřetel na osoby, které ztratily bezprávným činem škůdcovým živitele. Za nepřímou škodu by žalovaný ručil pouze tehdy, kdyby byl zvláštní zákonný předpis stanovící takové ručení. Takovými předpisy nejsou všeobecná ustanovení §§ 1295, 1297 a 1299 obč. zák., neboť naše právo neuznává zásadně ručení za škody nepřímé. Vše to bylo podrobně a s uvažováním materiálií jak k občanskému zákonu, tak i k III. dílčí novele k obč. zák. vyloženo v rozhodnutí čís. 9674 Sb. n. s., k němuž se dovolatelé odkazují.

Citace:

č. 15510. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 963-964.