Č. 4113.


Nemocenské pojišťování. — Administrativní řízení: Jak dalece je úřad povinen zjišťovati sám ve sporu mezi nemoc. pokladnou a zaměstnavatelem skutkové okolnosti pro rozhodování závažné?

(Nález ze dne 14. listopadu 1924 č. 19873).
Věc: Okresní nemocenská pokladna v Nitře proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody:
Usnesením z 27. července 1922 zamítlo ředitelství okr. robotníkov pojišťujúcej pokladnice v Nitře reklamaci Ludvíka K. v Č. proti vyměření nemocenských pojistných příspěvků za sezonní dělníky a vyslovilo, že nedoplacených pojistných příspěvků z účtu jeho nevymaže, neboť jmenovaný v roce 1921-22 žádných ženců nepřihlásil a data pokladnou uvedená jsou na základě seznamů jeho bírešského gazdy Karola P. sestavena; Ludvík K. pak odepřel kontrolorovi Stefanu P. dne 14. června 1922 veškerá data, takže týž byl nucen data sestaviti dle výpovědi dozorce.
Rozhodnutím z 11. listopadu 1922 městská rada v Nitře jako průmyslová vrchnost odvolání Ludvíka K. vyhověla, zrušila usnesení řečené pokladnice a uložila jí, aby záležitost znova pojednala.
Rozhodnutí bylo takto odůvodněno:
»Městská rada jako průmyslová vrchnost musila se takto usnésti, poněvadž ani z ústního projednávání ani z předložených aktů nedala se dokázati okolnost, že žádaný obnos byl správně vyměřen. Nedalo se zjistiti, jak pokladna žádaný obnos, za který jmenovitě označené dělníky, za jakou dobu a v jakém obnosu za každého z nich vypočítala a jak povstala pohledávka v obnose 4143 Kč 37 h. Nesrovnává se dále ani usnesení s výkazem nedoplatků, prvým z roku 1921 až 1922, posledním z roku 1920 až 1921. Též nesrovnává se usnesení s protokolem; usnesení se odvolává na Stefana P., ze 14. června 1922, protokol zas na Imricha P., z 22. dubna 1922, schází tudíž chronologická souvislost. Nemůže se ani to zjistiti, zda odvolávající se za účelem obrany svých zájmů předem vyrozuměn byl. Konečně výkaz o dělnících nemůže se bráti za základ úředního jednání.« Nař. rozhodnutím min. soc. péče potvrdilo usnesení v odpor vzaté z důvodů v něm uvedených a podotklo k námitkám v odvolání uvedeným, že »dozorčí úřady jsou povolány rozhodovati ve věcech nem. pojistné povinnosti se týkajících a z právních poměrů z nemoc. pojištění vyplývajících, jen tehdy, když jde o určité osoby a určité pracovní poměry jak co do doby trvání tak co do osob zaměstnaných. V daném případě nebylo však ani prokázáno, že v určitém období pojistné povinnosti podrobené osoby, dle jména nezjištěné, byly po určitou dobu v určitém pracovním poměru, a z dokladů ke spisům přiložených, jak samo usnesení městské rady v Nitře v důvodech uvádí, ani prokázáno býti nemůže«
O stížnosti uvažoval nss takto:
Žal. úřad odepřel v pořadu stolic provésti na žádost st-lky správní proces ve příčině povinnosti Ludvíka K. nahraditi st-lce nemocenské příspěvky pojistné za sezónní dělníky zaměstnané u něho v jeho hospodářském podniku a odůvodnil zamítavý svůj výrok v podstatě tím, že pomůcky, o něž st-lka opírala v řízení správním svůj nárok na zmíněné pojistné příspěvky, nejsou dostatečně konkretisovány a nepodávají spolehlivého průkazu ani o osobách domnělých zaměstnanců, ani o délce jich pracovního poměru, ani konečně o výši příspěvků za ně vypadajících.
Vycházel tedy žal. úřad z názoru, že ve sporu mezi nemoc. pokladnou a zaměstnavatelem o náhradu nemoc. příspěvků pojistných za osoby nepřihlášené vylučuje nedostatek individualisace rozhodných okolností pokladnou nárok její na nemoc. příspěvky a že pouhý údaj počtu osob a pracovních dnů nestačí k odůvodnění nároku a nemůže zavazovati úřad, aby na jeho podkladě o povinnosti k náhradě příspěvků těch autoritativním způsobem se vyjádřil a tím ve sporu rozhodoval.
Jest sice pravda, že pojistné příspěvky nemoc. mají v zásadě předpisovány býti podle jmen jednotlivých osob v podniku zaměstnaných, jakož i že jest dbáti při předpisu příspěvků těch dostatečné individualisace jejich. Než na nesplnění a nedodržení předeslaného požadavku nelze s hlediska procesního připínati takové právní důsledky, jaké s ním spojuje nař. rozhodnutí, neboť zásada materielní pravdy, řízení správní ovládající, ukládá úřadům správním za povinnost, aby z moci své zjišťovaly v procesu správním všechny skutkové okolnosti pro rozhodnutí závažné, jež slouží ochraně veřejných zájmů ve správním procesu zúčastněných, a aby na podkladě pomůcek a průvodů stranami produkovaných doplnily skutkovou podstatu ex officio do té míry, aby tvořiti mohla spolehlivý základ pro utvoření si konečného právního závěru o sporné věci a tím pro nalézací činnost úřadů těch.
V daném případě domáhala se st-lka výroku povolaného úřadu o tom, že Ludvík K. v Č. je povinen zapraviti jí pojistné příspěvky nemocenské za sezonní dělníky u něho zaměstnané, k nemoc. pojištění však nepřihlášené, a opírala toto své žádání o určité průvody, jež v řízení správním úřadům předložila. Byl to zejména zápis jejího kontrolora Štěpána P., vyhotovený podle údajů Karla P., birešského gazdy, jakož i přihlašovací lístek a výkazy nedoplatku. Zaměstnavatel Ludvík K. popíral během řízení a to zejména při ústním jednání odbývaném u městské rady v Nitře dne 22. září 1922 správnost st-lčina zjištění, zejména pokud jde o počet dělníků a délku jich zaměstnání a tvrdil, že jest nemožno, aby vzhledem na rozsah svého hospodářského podniku zaměstnával takový počet dočasných dělníků, který by odpovídal tvrzením st-činým.
Za tohoto skutkového stavu neměl se ovšem žal. úřad podle toho, co nahoře dolíčeno, spokojiti s kusou a neúplnou skutkovou podstatou dosavadním řízením získanou, ba naopak bylo jeho procesní povinností, aby skutkovou podstatu tu za účasti obou procesních stran za účelem zjištění materielní pravdy ex officio dalším vhodným šetřením doplnil a na podkladě takto doplněného skutkového stavu ve věci samé rozhodl.
Opomenul-li žal. úřad splniti tuto svoji procesní povinnost, pak způsobil, že zůstala skutková podstata sporného případu kusou a v podstatných svých částech vadnou, pročež bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.
Citace:
č. 4113. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 786-788.