Č. 9939.

Zaměstnanci veřejní. — Školství: Je ředitel městské školy pro ženská povolání obecním úředníkem?
(Nález ze dne 1. června 1932 č. 8939.)
Věc: Městská obec M. (adv. Dr. Vlád. Schulz z Prahy) proti moravskému zemskému výboru (za zúč. Boh. T. adv. Dr. Vlád. Říha z Prahy) o služební poměr ředitele městské odborné školy pro ženská povolání Bohumila T.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: V roce 1909 založil »Školský spolek« ve V. v tamní obci českou dívčí průmyslovou a kuchařsko-hospodyňskou školu a řadu let ji svým nákladem vydržoval. Dne 13. února 1919 usnesla se správní komise města V. převzíti uvedenou školu do správy obce a budovu její koupiti. Příslušná trhová smlouva, podle níž obec zaplatí »Školskému spolku« za budovu 87000 K a za inventář 10472 K 23 h, byla uzavřena dne 17. března 1919. Výměrem z 18. března 1919 jmenoval vládní komisař města V. správcem této školy Bohumila T., odborného učitele a člena správní komise ve V., a vyzval ho, aby se správy školy ihned ujal. Ve schůzi kuratoria školy, konané dne 19. července 1919, bylo jednomyslně usneseno »ustanoviti od 1. července 1919 definitivním ředitelem ženské průmyslové a kuchařsko-hospodyňské školy se všemi kursy Bohumila T., který školu od 18. března 1919 na základě přípisu vládní komise města V. až do dnešního dne k spokojenosti spravoval, a započítati ustanovenému řediteli do doby služební, rozhodné pro počítání kvinkvenálek a výslužného, jakož i pro časový postup dobu od 1. září 1899, ztrávenou v učitelské službě na veřejných školách před ustanovením na ženské průmyslové škole ve V., a přisouditi mu postavení VIl. hodn. třídy ředitelů státních škol průmyslových, tomuto postavení odpovídající naturální byt s příslušenstvím v budově školní, polovici přídavku aktivního a přídavek funkční«.
O tomto ustanovení byl kuratoriem vydán Bohumilu T. dekret z 19. července 1919.
Výnosem z 28. ledna 1924 sdělilo min. škol. kuratoriu vyšší školy pro ženská povolání hospodářská ve V., že po rozumu čl. X. organisační osnovy dívčích škol odborných ustanovuje se po návrhu výboru školního Bohumil T. definitivním ředitelem tamního ústavu a že doba a způsob jeho případného pozdějšího převzetí do státní služby se vyhražuje.
Když výměrem zšr-y v Brně z 10. března 1926 byla dovolená, které Bohumil T. jako definitivní odborný učitel měšťanské školy v Z. požíval k zastávání místa ředitele městské odborné školy pro ženská povolání ve V., dnem 31. března 1926 odvolána, zastavilo kuratorium výměrem z 24. března 1926 Bohumilu T. od 1. dubna 1926 další vyplácení požitků jako řediteli této školy a vyzvalo ho, aby odevzdal klíče a školní inventář odborné učitelce Marii C., pověřené až nadále zatímní správou školy. — Č. 9939 —
Stížnosti Bohumila T. ze 3., 6. a 13. dubna 1926 jednak do tohoto opatření kuratoria, jednak do ústního zákazu vstupu do školní budovy, daného mu předsedou kuratoria, městské zastupitelstvo v M. — s níž byla mezi tím obec V. sloučena v jednu místní obec — ve svém zasedání z 28. června 1926 zamítlo, ježto obec není k vyřízení jich kompetentní a není také nadřízeným úřadem kuratoria, jímž je min. škol.
K dalšímu odvolání Bohumila T. mor. zv nař. rozhodnutím toto usnesení městského zastupitelstva zrušil pro nezákonnost z těchto důvodů: »Správní komise města V. usnesením ze 13. února 1919 převzala dívčí průmyslovou a kuchařsko-hospodyňskou školu se všemi jejími kursy. Trhovou smlouvou ze 17. března 1919, uzavřenou správní komisí města V. se »Školským spolkem« ve V., přešla i školní budova do vlastnictví města V. Usnesením ze 13. února 1919 převzala obec V. na sebe vydržovací náklad jak věcný tak i osobní, což mor. zv výnosem z 31. července 1919 výslovně konstatoval. Městské zastupitelstvo nař. usnesením prohlásilo se za nekompetentní k meritornímu rozhodování o stížnostech Bohumila T., ježto nepokládá st-le za zaměstnance obce. Nutno tudíž v prvé řadě rozhodnouti, zda lze st-le pokládati za zaměstnance obce M. ve veřejnoprávním poměru. Podle ustanovení § 31 mor. ob. řádu má městské zastupitelstvo přidati městské radě osoby s potřebou se srovnávající, které by konaly práce, jež obecní radě podle samostatné i podle přenesené působnosti konati náleží. Záležitosti převzaté dívčí průmyslové a kuchařsko-hospodyňské školy spadají do samostatné působnosti obce. Jest tudíž na městském zastupitelstvu, aby ve smyslu 2. odstavce § 31 mor. ob. řádu stanovilo obecní zaměstnance, kteří by záležitosti této školy obstarávali. Dekretem vládního komisaře města V. z 18. března 1919 jmenován Bohumil T. správcem dívčí průmyslové a kuchařsko-hospodyňské školy. Tento dekret vydán byl vládním komisařem ve smyslu 2. odst. § 31 mor. ob. řádu. Vládním komisařem byl ustanoven vzhledem k tomu, že obecní zastupitelstvo města V. bylo rozpuštěno. Se souhlasem st-le nebyl služební poměr, vzniklý nahoře citovaným dekretem, změněn. Taktéž dekret kuratoria ženské školy průmyslové města V. z 19. července 1919 opírá se o dekret vládního komisaře z 18. března 1919. Nebylo tudíž na právním poměru mezi obcí a st-lem nic změněno. Ze znění dekretu z 18. března 1919 vydaného st-li nelze míti za to, že tento služební poměr byl by soukromoprávní, neboť stylisace dekretu »Jmenuji Vás . . .« by tomu neodpovídala. Mor. zv jest toho názoru, že služební poměr mezi Bohumilem T. a obcí M., právní to nástupkyni města V., je veřejnoprávní, a že tudíž městské zastupitelstvo v M. bylo povinno o stížnostech Bohumila T. jednati.«
Proti tomuto rozhodnutí směřuje stížnost obce M., o níž nss uvážil toto:
Vycházeje z názoru, že »převzetím uvedené školy do správy obce« podle usnesení správní komise města V. ze 13. února 1919 stal se celý provoz této školy součástí samostatné působnosti obce, shledává žal. úřad v dekretu vládního komisaře města V. z 18. března 1919 akt, kterým Bohumil T., jmenovaný správcem školy té, byl ve smyslu § 31 odst. 2 mor. ob. řádu z 15. března 1864 č. 4 z. z. ustanoven zaměstnancem obce ve veřejnoprávním poměru služebním. — Č. 9939 —
Přezkoumávaje nař. rozhodnutí, neshledal nss za nutno zabývati se otázkou, zda — jak žal. úřad patrně má za to — zmíněným usnesením správní komise města V. škola, o niž jde, stala se skutečně obecním ústavem, t. j. že by nejen uhražování nákladů na vydržování školy, nýbrž také provoz tohoto ústavu byl věcí vlastní působnosti obce. Rovněž nebylo zapotřebí uvažovati o tom, zda zřízení místa správce obecního učiliště a obsazení tohoto místa jako místa obecního úředníka bylo by bývalo vůbec spadalo do kompetence vládního komisaře, ustanoveného podle § 107 ob. řádu mor., kdyžtě obecní gerent je povolán prováděti toliko akty běžné správy a kromě toho jen akty do té míry neodkladné, že by odkladem jich vzešla obci podstatná škoda (Boh. A 9211/31). Obě tyto otázky mohly býti ponechány stranou, ježto nss shledal, že dekret vládního komisaře z 18. března 1919, na němž je nař. rozhodnutí založeno, neposkytuje dostatečného podkladu pro závěry, které z něho žal. úřad činí. Dekret ten řízen jest na Bohumila T., »odborného učitele a člena správní komise ve V.«, a zní: »Jmenuji Vás správcem ženské průmyslové a kuchařsko-hospodyňské školy . . . a jest Vám správu tu . . . . . převzíti«. Povolává se jím tedy Bohumil T. ke správě školy, nepraví se v něm však, má-li tuto funkci zastávati jako člen obecní správní komise v úřadě čestném (byť i za náhradu po rozumu § 10 obecní novely č. 76/19), či jako zaměstnanec obce, tedy v poměru služebním. Také se dekret onen nedovolává § 31 ob. řádu mor. a služební poměr podle tohoto předpisu nijak neprecisuje, a dokonce už při event. založení skutečného poměru služebního nepraví nic o tom, jde-li o služební poměr veřejnoprávní či soukromoprávní. Výkladu dekretu toho v tom smyslu, že jím byl Bohumil T. jmenován ředitelem školy ve veřejnoprávním služebním poměru k obci, přímo však odporuje úvaha, že při »převzetí« školy do správy obce svrchu dotčeným usnesením správní komise města V. nebyl nijak změněn organisační statut školy, schválený výnosem min. prací z 31. července 1909 č. 1751, podle něhož (§ 16) ustanovovati ředitele a učitelské síly příslušelo se schválením min. prací nikoli vydržovateli školy, t. j. »Školskému spolku«, na jehož místo nastoupila obec, nýbrž kuratoriu školy, v němž zasedali nejen zástupci vydržovatele školy (obce), ale také zástupci jiných korporací, resp. úřadů. Ze všeho, co řečeno, plyne, že z dekretu vládního komisaře města V. z 18. března 1919 nelze právem dovozovati, že by Bohumil T., jako správce školy, byl býval ustanoven zaměstnancem obce ve veřejnoprávním poměru služebním.
Míní-li žal. úřad dále poukazem na dekret kuratoria samého z 19. července 1919 svůj závěr opírati také o tento akt, nelze ani s tím souhlasiti. I kdyby totiž bylo možno kuratorium školy, které podle tvrzení zúčastněné strany dekret onen vydalo — a to ať už v plném složení podle organisačního statutu školy, či pouze jako sbor členů zvolených obcí, — pokládati vůbec za orgán obce, mohlo by jíti nanejvýš o obecní komisi ve smyslu § 39 ob. řádu mor. Podle právního stavu, platného před účinností zák. č. 443/19, nemusilo se ovšem obsazování míst, obecním zastupitelstvem systemisovaných (§ 31), díti obecním zastupitelstvem samým, přece však žádným způsobem nemohla obsazování to prováděti obecní komise, neboť tato může míti pouze funkce dohlédací a poradní, ale nemůže jménem obce jednati s účinností na venek (§ 39 — Č. 9939 —
mor. ob. ř.). To docela nepochybně plyne pak z obecní novely č. 76/19, nabyvší účinnosti dnem 18. února 1919, podle níž (§ 7) přísluší obecní radě usnášeti se o všech věcech, které podle zákona nejsou výslovně vyhraženy obecnímu zastupitelstvu, anebo podle nařízení zákonných, po případě usnesení obecního zastupitelstva nejsou vzneseny na starostu. Za stavu, utvořeného cit. novelou, nemohla tedy obecní komise — a tím méně ovšem nějaký jiný sbor, stojící úplně mimo organisaci obce, — ani obecním zastupitelstvem býti zmocněna, aby obecního zaměstnance ustanovila. Důsledně potom nemohl ani vládní komisař, jmenovaný podle § 107 ob. řádu mor. ke správě záležitostí obecních místo rozpuštěného obecního zastupitelstva, nějaký takový orgán zříditi a na něj své kompetence přenésti. Že by pak kuratoriu školy byla v základě posléze cit. zák. ustanovení přímo okr. polit. úřadem nějaká kompetence po této stránce delegována, žal. úřad ani zúčastněná strana netvrdí, a není to ani ze spisů patrno. Nebylo proto ani usnesení kuratoria z 19. července 1919 — i kdyby se pojímalo jako usnesení obecní komise, učiněné na základě nějakého zmocnění obecního zastupitelstva, resp. vlád. komisaře — jako projev orgánu zcela nepříslušného, s to, aby pro Bohumila T. založilo k obci služební poměr veřejnoprávní. Z téhož důvodu je bez významu pro otázku dnes spornou i okolnost, že kuratorium přiznalo Bohumilu T. požitky pensijní, což tento ve svém odvodním spise zvlášť zdůrazňuje, ovšem v mylném předpokladu, že kuratorium jednalo při tom jako zmocněnec obce.
Odvolává-li se posléze odvodní spis zúčastněné strany na § 2 odst. 2 zák. č. 443/19, podle něhož úředníci, stanovení ve smyslu tohoto zákona, jsou úředníky veřejnými, a dále na § 5 zák. č. 35/1908 z. z. čes., kde se stanoví, že, není-li v listině ustanovovací jinak vysloveno, pokládá se ustanovení úředníka za skutečné, dlužno na to odpověděti, že oba tyto předpisy — nehledě k tomu, že Bohumil T. nebyl ustanoven správcem školy za jejich účinnosti, nýbrž dříve — normují jen důsledky ustanovení někoho obecním úředníkem, takže pro ustanovení samo, jež předpokládají, nelze z nich nic dovozovati.
Jestliže tedy za vylíčeného stavu věci žal. zv vyslovil, že Bohumil T. ve funkci ředitele městské odborné školy pro ženská povolání je ve veřejnoprávním služebním poměru k obci M. jako právní nástupkyni města V., nemá výrok ten v zákoně opory, pročež bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž bylo potřebí zabývati se ještě vývody stížnosti a odvodního spisu zúčastněné strany o možnosti či nemožnosti současného poměru Bohumila T. jako definitivního odborného učitele veřejné školy měšťanské na straně jedné a definitivního zaměstnance obce ve funkci ředitele městské odborné školy pro ženská povolání na straně druhé.

Citace:

č. 9939. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 91-94.