Čís. 5521.

K předpisům §§ 290—293 ex. ř. jest přihlédnouti z úřadu.
V návrhu na exekuci zabavením nároku na vyplacení pojistného za shořelou budovu jest udati a prokázati, že dle stanov pojišťovny nemusí býti náhrady použito k opětnému vystavení neb opravení budov. Jinak nelze exekuci povoliti.
(Rozh. ze dne 9. prosince 1925, R I 997 25.)
Soud prvé stolice povolil ku vydobytí peněžité pohledávky exekuci zabavením pohledávky dlužníkovy proti pojišťovně na vyplacení pojistného za shořelou budovu a shořelé bavlněné zásoby. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Dle dosud platného ustanovení dvorního dekretu ze dne 8. července 1828, čís. 2354 sb. z. s. a § 290 čís. 2 ex. ř. jsou z exekuce úplně vyňaty částky pojistného, které příslušejí povinné straně ze smlouvy pojišťovací, týkající se pojištění budov a jich příslušenství, když těchto peněz podle stanov pojišťovacího ústavu musí býti použito k opětnému vystavení a zřízení shořelé budovy nebo k doplnění příslušenství. Náleželo tudíž podle §u 54 čís. 3 ex. ř. vymáhající straně, by již v exekučním návrhu prokázala, že pojistné podle stanov onomu účelu sloužiti nemá a v tomto případě proto exekuci podléhá. Pro nedostatek tohoto průkazu měl proto již prvý soud návrh exekuční zamítnouti a netřeba se zabývati s ostatními vývody rekursu.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu potud, že ohledně pojistného za shořelé bavlněné zásoby obnovil usnesení prvého soudu, jinak dovolacímu rekursu nevyhověl. Důvody:
Podle obsahu návrhu na povolení exekuce zabavením pohledávky příslušející prý povinné firmě proti pojišťovací akciové společnosti M. na základě pojišťovací smlouvy následkem požáru více méně 100 000 Kč, shořely povinné firmě bavlněné zásoby a část továrny. Pokud jde o pojistnou částku za shořelé bavlněné zásoby, nejde o pohledávku vyňatou z exekuce. Bylo proto ve směru tom dovolacímu rekursu vyhověno a usnesení prvého soudu obnoveno. Jinak ovšem má se věc, pokud jde o pojistnou částku za shořelou část továrny (budovy). Tu dlužno míti na zřeteli, že ustanovení §§ 290—293 ex. ř. jest šetřiti z moci úřední, že o tom, zda pohledávka jest zabavitelnou, sluší rozhodnouti při vyřízení exekučního návrhu (sb. n. s. 3176) a že podle §u 290 čís. 2 ex. ř. jsou z exekuce vyňaty pojistné částky, jež dlužníkovi náležejí ze smlouvy o pojištění budovy nebo příslušenství nemovitosti, musí-li podle stanov upotřebeno býti těchto peněz, by poškozená budova byla znovu vystavena neb opravena, neb, by příslušenství bylo doplněno. Bylo proto na vymáhající věřitelce, by v návrhu na povolení exekuce udala (§ 54 prvý odstavec čís. 3 ex. ř.) a prokázala (§ 5 druhý odstavec ex. ř.), že podle stanov poddlužnice, pojišťovací společnosti, nemusí užito býti požární náhrady k opětnému vystavení neb opravení budov, pokud se týče k doplnění příslušenství, neboť jen potud mohla exekuce býti povolena. Jelikož se tak nestalo a vymáhající věřitelka najmě ani netvrdila, že ony předpoklady tu jsou, hoví napadené usnesení v tomto směru zákonu a věci, pročež po této stránce dovolacímu rekursu vyhověno nebylo. Míní-li dovolací rekurs, že postačovalo, že přikázání zabavené pohledávky povoleno bylo »bez újmy práv nabytých třetími osobami«, přehlíží, že nepřípustnou exekuci nelze povoliti vůbec a že ustanovení dvorního dekretu ze dne 8. července 1828, čís. 2354 sb. z. s. za účinnosti exekučního řádu ze dne 27. května 1896, čís. 79 ř. zák. platí jen tehdy, pokud tu není podmínek pro použití §u 290 čís. 2 ex. ř. a pojistná částka tudíž zabavitelnou jest (sb. n. s. vídeňského čís. kn. jud. 162)

Citace:

Čís. 5521. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 749-750.