NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 9675.

Stavební právo (Čechy): I. Povinnost zříditi při novém domě chodník (§ 92 stav. ř.) postihuje nejen stavebníka, ale — pokud nebyla splněna — i každého, kdo se stane soukromoprávně vlastníkem domu toho.
Řízení správní: II. Je-li strana zastoupena zmocněným advokátem, lze tomuto platně doručiti i taková vyřízení, která mají býti doručena straně do vlastních rukou.
(Nález ze dne 15. února 1932 č. 6484/30.)
Prejudikatura: ad I Boh. A 7017/28.
Věc: Žibřid K. v Ú. proti zemskému úřadu v Praze o zřízení chodníku.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem měst. stavebního úřadu v Ú. z 15. září 1922 bylo Maxu L., architektu v Ú., uděleno stavební povolení ke zřízení obytného domu na rohu ulic S. a B. v Ú., při čemž mu mezi podmínkami tohoto povolení bylo v bodě 16. uloženo, zříditi podél obou uličních front žulový chodník; zároveň mu ke zřízení tohoto chodníku povolena lhůta 5 let. Dalším výměrem ze 14. prosince 1928 vyzval stavební úřad st-le, jako nynějšího vlastníka domu, zřízeného na základě uvedeného stav. konsensu, podle § 96 vl. nař. č. 8/28, aby se zřízením zmíněného chodníku ihned započal a jej do 20. ledna 1929 dokončil. Odvolání, jež z výměru tohoto podal st-1, žal. úřad v cestě instanční zamítl.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nss takto: Bezdůvodná je předem námitka, že nař. rozhodnutí resp. řízení jemu předcházející, trpí vadou řízení proto, že příkaz prvé stolice nebyl doručen st-li k vlastním rukám, jak předpisuje vl. nař. č. 8/28, nýbrž jeho právnímu zástupci, a že se správní úřady touto námitkou, již st-1 přednesl již ve svých instančních odvoláních, nezabývaly. Třebas že st-li je dáti za pravdu, že příkaz prvé stolice měl mu býti doručen do vlastních rukou — nikoli ovšem na základě předpisů vl. nař. č. 8/28, jež se na řízení před úřady samosprávnými nevztahuje, nýbrž podle všeobecných zásad, ovládajících každé řízení správní —, bylo přece v daném případě požadavku tomuto vyhověno tím, že příkaz ten byl doručen jeho právnímu zástupci; neboť všeobecné zmocnění advokáta, aby stranu v určité věci zastupoval, zahrnuje v sobě podle §§ 1007 a 1008 o. z. o. i zmocnění přijímati za stranu taková vyřízení, jež jí mají býti doručena do vlastních rukou. Proto také v řízení, kde strana je zastoupena vykázaným advokátem — a že by tomu v daném případě tak nebylo bývalo, st-1 netvrdí — je úřad oprávněn i taková rozhodnutí, jež mají býti straně doručena do vlastních rukou, doručiti platně jejímu právnímu zástupci. K tomu pak dlužno ještě dodati, že v daném případě mohlo jíti tím méně o vadu podstatnou, kdyžtě st-1 proti příkazu I. stolice odvolání včas podal. Při této bezdůvodnosti uvedené námitky nelze však spatřovati ani vadu řízení, tím méně ovšem vadu podstatnou, v tom, že žal. úřad na ni výslovně neodpověděl.
Avšak i ve věci samé je stížnost bezdůvodná. Již v nál. Boh. A 7017/28 vyslovil nss názor, že povinnost, zříditi podle § 92 čes. stav. řádu při každém novém domě chodník, lpí na existenci tohoto domu a postihuje — pokud nebyla splněna — již ex lege nejen stavebníka, nýbrž každého, kdo se stane soukromoprávně vlastníkem tohoto domu. Má-li však legální závazek zříditi chodník právní povahu povinnosti připjaté k existenci stavebního objektu, musí mu stejná právní povaha zůstati i tenkráte, byl-li závazek ten formalisován pravoplatným příkazem úředním, třebas se tak stalo ve formě podmínky stav. konsensu, při čemž v daném případě nepadá na váhu zejména i ta okolnost, že pro splnění této »podmínky« byla stavebníku povolena lhůta 5 let, čímž dáno zřejmě najevo, že současně s dohotovením stavby splněna býti nemusí.

Citace:

č. 9675. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 394-395.