Č. 3287.

Vyhoštění: * Při vyhoštění, vysloveném podle § 2 a § 1 lit. d) zák. z 27. července 1871 č. 88 ř. z. stačí, posuzuje-li úřad otázku, ohrožuje-li trestanec z vazby vystupující bezpečnost osob nebo majetku, podle trestných činů, pro které byl odsouzen, a netřeba, aby byl brán ještě zřetel na moralitu trestance a na veřejné mínění o něm. — II. Vyhošťující nález nemusí býti opatřen úředním razítkem.
(Nález ze dne 26. února 1924 č. 3234).
Věc: Karel V. v P. proti zemské správě politické v Praze o vyhoštění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání st-lovu z vyhošťujícího nálezu osp v P. z 25. května 1922 z důvodu, že jsou splněny předpoklady vyhoštění podle § 1 lit. d) a § 2 odst. 1 a 2 zák. z 27. července 1871 č. 88 ř. z., poněvadž st-1 si podle jednacích spisů odpykával v době vydání vyhošťovacího nálezu trest 6 měsíčního těžkého žaláře, uloženého mu rozsudkem kraj. soudu v Táboře z 31. srpna 1921 pro zločin zpronevěry dle §§ 183, 184 tr. z. a pro přečin dle § 1 zák.. z 25. května 1883 č. 78 ř. z., a vzhledem na počet a povahu svých trestných činů, jakož i na tu okolnost, že byl také usnesením ob. zast. v P., vyhlášeným výměrem ob. úřadu tamtéž z 29. prosince 1921 dle § 11 ob. zříz. z obce P. vypovězen, ohrožuje povýtečně v politickém okresu p-kém, v němž se před uvězněním po 6 let zdržoval, veřejné zájmy, na jichž ochranu stanoveno odstrčení, neboť může tam, znaje místní poměry a maje delší styky s obyvatelstvem, obzvláště pokračovati ve svém trestním počínání.
K námitce st-lově ve příčině formy vydání vyhošťujícího nálezu podotkla zsp, že naříkaný, st-lem ostatně zničený nález, byl dle jednacích spisů náležitě vydán.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Stížnosi vytýká nař. rozhodnutí především nezákonnost, tvrdíc, že žal. úřad překročil meze dané zákonem volné úvaze správního úřadu pro posouzení, kdy osoba vystupující z trestu ohrožuje bezpečnost osob a majetku do té míry, že vzniká ohrožení veřejných zájmů; tyto meze spatřuje stížnost podle celkového textu a intence zák. v tom, že lze vyhostiti jen osoby mravně zkažené, u nichž jest náprava vyloučena, zločince ze zvyku, známé a veřejným míněním za takové pokládané. Námitka ta není odůvodněna.
§ 2 uved. zák. váže vyhoštění na podmínku, že ohrožení veřejných zájmů, k jichž ochraně jest stanoveno odstrčení (§ 1">§ 1), tu jest především pro to místo, odkud má býti ona osoba odstraněna. Které veřejné zájmy to jsou, pro něž vyhoštění může býti vysloveno, jest stanoveno, jde-li o osoby podle § 1.d)">§ 1 lit. d), na tomto místě: ohrožení bezpečnosti osob nebo majetku. Zákonným předpokladem jest tedy jen zjištění, že tyto okolnosti jsou dány; aby uvažováno bylo o nějakých dálích momentech, zejména aby posuzována byla mravní zkaženost a nenapravitelnost osoby, o kterou jde, a veřejné mínění o ní, zákon nežádá.
V tomto případě úřad, posuzuje st-le, přihlížel k opětovným jeho potrestáním pro činy proti bezpečnosti majetku a -— jak zákon dále žádá — k tomu, zda ohrožení veř. zájmů existuje specielně pro okres P. Nevykročil tedy ze zákonných mezí.
Stížnost vytýká dále, že nebylo dostatečného podkladu pro zjištění, že st-1 ohrožuje bezpečnost majetku a tím veř. zájmy.
Má-li se výtce té rozuměti tak, že schází zjištění, že st-l ony zájmy vůbec ohrožuje, sluší poukázati k tomu, že úsudek úřadu jest založen podle obsahu nař. rozhodnutí i podle obsahu spisů správních na skutečnosti, že st-1 se dopustil celé řady trestních činů proti bezpečnosti majetku. Byl-li st-l pro činy ty odsouzen najednou nebo několika rozsudky, jest lhostejno, neboť, má-li se posoudit, ohrožuje-li st-l bezpečnost majetku, nutno položiti za základ jeho jednání. Založil-li úřad úsudek svůj na uvedené okolnosti, nelze právem tvrditi, že by neměl pro něj dostatečného podkladu ve spisech správních.
Chce-li stížnost námitkou tou vytýkati, že nebylo dostatečně zjištěnu, existuje-li ohrožení veřejných zájmů právě pro p-ský okres, z něhož byl st-l vyhoštěn, sluší na to odpověděti, že úřad odůvodnil své stanovisko tím, že st-l znaje místní poměry a maje delší styky s obyvatelstvem okresu toho, může tam obzvláště pokračovati ve svém trestním počínání. Proti tomuto úsudku, tvořícímu součást skutkové podstaty, stížnost námitek nečiní a jest tedy nss na něj ve smyslu 1. odst. § 6 zák. o ss vázán.
Okolnost, že usnesení ob. zast. v P., na něž se nař. rozhodnutí odvolává, nenabylo právní moci, nevadí, když jest z nař. rozhodnutí patrno, že žal. úřad se na usnesení to odvolal jen na podporu svého uvedeného závěru.
Pokud stížnost vytýká, že úřady, vyhošťujíce jen st-le, neučinily opatření také o jeho rodině, nelze k námitce té vůbec přihlížeti, poněvadž nebyvši uplatňována již v řízení správním jest novotou ve smyslu §§ 5 a 6 zák. o ss nepřípustnou.
Neodůvodněna jest konečně také námitka, že nález prvé stolice nebyl opatřen razítkem a že žal. úřad o tom neprovedl důkaz st-lem nabídnutý, poněvadž není ustanovení, podle něhož by vyhošťující nález musil býti úředním razítkem opatřen.
Ježto tedy stížnost v žádném směru není odůvodněna, slušelo ji zamítnouti.

Citace:

Knihy redakci zaslané.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1930, svazek/ročník 69, číslo/sešit 16, s. 545-545.