Authors:
= Váž. civ., 9 (1927), sv. 2
PDF
— Čís. 7371 —

Čís. 7371.


Novou (prodlouženou) lhůtu (§ 128 c. ř. s.) dlužno počítati ode dne, jímž končila lhůta původní.
(Rozh. ze dne 1. října 1927, R I 797/27.)
Soud prvé stolice povolil z moci úřední žalovanému lhůtu k žalobní odpovědi do 15. července 1927, poněvadž mu bylo povoleno právo chudých a zástupce chudých nebyl v čas ustanoven advokátní komorou. Rekursní soud odmítl rekurs jako nepřípustný. Důvody: Rekursu sluší dáti za pravdu v tom, že nelze srovnati se zákonem, prodloužil-li procesní soud žalovanému lhůtu k podání odpovědi na žalobu z moci úřední, neboť lhůtu lze prodloužiti jen k návrhu — Čís. 7372 —
strany (§ 128 druhý odstavec c. ř. s.), to však nedává žalobkyni ještě práva, by si do tohoto nesprávného postupu procesního soudu stěžovala, neboť jde o prvé prodloužení lhůty, lhůta nová původní lhůtu nepřekročuje a v takovém případě je rekurs do prodloužení lhůty vyloučen (§ 141 c. ř. s.). Za tohoto stavu věci měl býti rekurs odmítnut již soudem prvé stolice (§ 523 c. ř. s.) a poněvadž se tak nestalo, nezbylo než tak učiniti ve druhé stolici (§ 526 c. ř. s.).
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by o rekursu znovu rozhodl.
Důvody:
Podle protokolu o prvním roku ze dne 23. května 1927 povolil soud žalovanému pro odpověď na žalobu lhůtu tří neděl do 13. června 1926, celkem tudíž lhůtu 21 dnů. Usnesením ze dne 24. června 1927, doručeným žalovanému dne 8. července 1927, prodloužil soud lhůtu tu do 15. července 1927, tedy o 32 dnů. Není proto správným názor napadeného usnesení, že lhůta nová nepřesahuje lhůtu původní. Z jeho odůvodnění nelze seznati, od kdy rekursní soud novou lhůtu počítal. Počítal-li ji snad ode dne jejího povolení (24. VI.), či dokonce ode dne doručení povolujícího ji usnesení straně (8. VII.), byl by způsob počítání mylný. Nesprávnost jeho názoru plyne již z úvahy, že by jinak bylo lze zabezpečiti sebe delším překročením původní lhůty neodporovatelnost, kdyby její prodloužení bylo — ať již k obmyslnému návrhu strany nebo bez něho — povoleno až onoho dne, od kterého do konce nové lhůty neuplynulo více dnů, než činila lhůta původní. Nutno proto, jak ostatně již plyne z pojmu »prodloužení«, počítati novou lhůtu ode dne, jímž původní lhůta končila a jenž takto činí nezměnitelný základ výpočtu lhůty nové.
Citace:
č. 7371. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 212-213.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).