NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 2

Č. 6840.

Policejní právo trestní. — Policie. — Shromažďovací právo (Slovensko): I. O kompetenci policejního komisařství (v Prešově) k výkonu trestní pravomoci ve věcech práva shromažďovacího. — II. O požadavku právnické kvalifikace k výkonu policejního soudnictví trestního.
(Nález ze dne 26. října 1927 č 22119.)
Věc: Mikuláš B. v P. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o trestní nález pro přestupek shromažďovacích předpisů.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Nálezem policejního komisařství v Prešově z 27. května 1925 uznán byl st-l vinným přestupkem nař. býv. uher. min. vnitra ze 13. února 1898 č. 765 pres., jehož se dopustil tím, že odbýval dne 22. dubna 1923 o 21. hodině v dělnickém domě v Prešově neohlášenou veř. schůzi politickou a byl odsouzen k 5dennímu vězení jako hlav. trestu a k peněžité pokutě 200 Kč jako trestu vedlejšímu, v případě nedobytnosti peněžitého trestu k dalšímu vězení 3 a 10 dnů. — St-lovo odvolání z tohoto nálezu, jakož i odvolání veř. zástupce obžaloby z výměru trestu župní úřad v Košicích rozhodnutím z 26. května 1925 zamítl. — Na další odvolání vyslovilo žal. min. nař. rozhodnutím, že rozhodnutí v nenapadnuté části nechává nedotknutým, část pak odvoláním napadnutou že potvrzuje s tou změnou, že st-le uznává vinným přestupkem nař. býv. uher. min. vnitra č. 7430/1913 pres., jejž spáchal tím, že se zúčastnil činně veřejné schůze, jež nebyla příslušnému úřadu ohlášena. V důvodech uvedl žal. úřad zejména, že námitka vadnosti řízení nemá opory v zákoně, neboť ustanovení trest. soudce se stalo ve smyslu § 1 odst. 1 bodu 2 pol. trest. řádu a sdělení I. stup. rozsudku se stalo zástupci veř. obžaloby ve smyslu § 24 pol. trest řádu.
O stížnosti uvážil nss toto:
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí předem vadu řízení z důvodu, že st-1 namítal již v odvolání z rozhodnutí I. stolice, že nebylo vydáno příslušným úřadem, poněvadž dle § 1 pol. trest. řádu vydaného na základě zák. čl. XX: 1901 měl ve věci rozhodovati okresní náčelník a nikoli policejní soud a že na této příslušnosti nic nezměnil ani zák. č. 165/1920, neboť ten v § 2 taxativně vypočítává, které věci přešly do kompetence komisařství. Tato záležitost však že mezi ně nepatří a ani patřiti nemůže, poněvadž není možno, aby vrchnost pověřená kontrolou současně v téže věci soudila. Touto námitkou se však úřady vůbec neobíraly.
Po názoru nss-u zde však této vady řízení není, neboť st-l v řízení správním nic takového neuplatňoval, a odporuje tedy tvrzení to spisům. Pokud pak v této námitce stížnosti je nutno spatřovati též výtku nezákonnosti nař. rozhodnutí z důvodu, že potvrzuje trestní nález vydaný úřadem nepříslušným, vznáší stížnost námitku tu proti jasnému znění § 2 zák. ze 16. března 1920 č. 165 Sb., jehož se sama dovolává, neboť v 2. odst. tohoto § výslovně se stanoví, že státní policejní úřady, pokud při zřízení neustanoví se v jednotlivých případech působnost užší, převezmou... dosavadní obor působnosti osp-é ve věcech správy policejní. Z platnosti tohoto zák. Slovensko vyjmuto není a stížnost to ani netvrdí. Okr. správu polit. obstarávaly pak na Slov. jednak služnovské úřady, jednak v městech s reg. magistrátem magistrát, do jejichž kompetence ve věcech polic. správy náležel i výkon policie ve věcech práva spolkového a shromažď. (jak to je vidno z nař. býv. uher. min. č. 7430/1913), který byl ve zmíněných městech obstaráván policejním kapitanátem. Městem se zřízeným magistrátem bylo ovšem i město Prešov. Než nařízením z 21. září 1922 č. 275 Sb. bylo toto město přeměněno na velkou obec a vtěleno do obvodu služn. úřadu pro prešovský okres. Nařízení to nabylo účinnosti podle nař. z 29. prosince 1922 č. 412 Sb. dnem 1. ledna 1923.
Tímto dnem kompetence služn. úřadů přešla pak podle § 6 zák. z 29. února 1920 č. 126 Sb. na okr. úřady. Tuto kompetenci okr. úřadu ostatně i stížnost sama přiznává. Že by pak kompetence polic. komisařství v Prešově po smyslu cit. předpisu byla bývala omezena, nss neshledal. Naopak vyhláška z 15. září 1923 č. 183 Sb. o zřízení polic. komisařství v Prešově v § 3 č. 5 přikazuje výslovně do kompetence tohoto komisařství též záležitosti policie spolkové a shromažďovací a v bodu 12 záležitosti trestního soudnictví o věcech přikázaných adm. polic. vrchnostem. Stížnost vytýká dále, že st-l v řízení správním namítal, že policejní trestní soudce neměl k úřadu tomu potřebného vzdělání a kvalifikace, ale nař. rozhodnutí že vyslovilo pouze, že námitka ta je podle § 1 policej. trest. řádu bezdůvodná. St-l hájí stanovisko, že § 1 pověřuje řízením v takovýchto věcech hlavního služného nebo služného a v městech polic. kapitána, pro místa těchto úředníků pak že vyžaduje se bezpodmínečně právnická kvalifikace a že nemůže proto býti trestním soudcem v takovéto věci policejní důstojník, kvalifikace té nemající. Důsledně vytýká stížnost, že žal. úřad v nař. rozhodnutí k jádru zmíněné námitky nezaujal žádného stanoviska.
Po názoru nss-u jest námitka důvodnou, neboť ustanovení § 1 odst. I. bod 2, jehož se žal. úřad, odmítaje zmíněnou námitku, dovolal, nepraví nic jiného, než že polic. trest. soudnictví ve městech se zřízeným magistrátem a ve městech s právem municipálním vykonává měst. polic. kapitán nebo jeho zástupce, a v případě že by jim to bylo nemožno, úředník ustanovený magistrátem. Odkázal-li tedy st-le na toto ustanovení, tedy tím jen naznačil, že také jiný úředník než hlavní služný neb polic. kapitán dle cit. ustanovení může trestní řízení provésti a že opačné stanovisko stížnosti není správné, ale neodpověděl tím na další námitku stížnosti, vytýkající, že v daném případě úředník fungující jako trestní policejní soudce neměl k tomu zákonem předepsané kvalifikace. Odpověď na tuto otázku nelze čerpati ani nepřímo z dovolaného ustanovení polic. trest. řádu, když toto ustanovení otázky té se vůbec nedotýká.
Tím žal. úřad ztížil st-li v tomto směru řádnou obranu a vzhledem k ustanovení §§ 5 a 6 zák. o ss znemožnil nss-u, aby se námitkou tou mohl věcně obírati, když z nař. rozhodnutí není patrno, jaké stanovisko úřad k ní po stránce věcné i právní zaujal, a spočívá tedy nař. rozhodnutí v této části na řízení podstatně vadném.

Citace:

č. 6840. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 389-391.