NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2931.

Dávka z přírůstku hodnoty: Dávce podléhají jen věci nemovité, tedy pozemek, budovy na něm zřízené a věci v zemi upevněné nebo zazděné nebo ke stavení přikované nebo hřebíky přibité (dávkový řád čes. z r. 1915).
(Nález ze dne 30. listopadu 1923 č. 20 369.)
Věc: Firma Max T. a spol. v Praze (adv. Dr. Richal Bichal z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Při vyměření dávky z přírůstku hodnoty za příčinou převodu továrny st-lovy, provedeného smlouvou z 13./14. září 1916, byla vzata za základ celá kupní cena 390 000 Kč, ač st-l již ve správním řízení tvrdil, že v této ceně zahrnuta jest cena 139 000 K za movité zařízení továrny zároveň prodané.
Odvolání z tohoto vyměření bylo zamítnuto, což stížnost naříká pro nezákonnost a vadnost řízení. St-lka udala během řízení zejm. v podání z 3. července 1918, že v zcizovací ceně 390 000 K, za kterou nemovitosti s tovární budovou kupní smlouvou ze dne 14. září 1916 prodala firmě O. A. G. ve Vídni, jest obsažena též cena movitostí — strojů penízem 139 000 K, který dlužno sraziti z ceny zcizovací.
Jde tu 1. o zařízení strojovny, 2. o zařízení plynového motoru, 3. o zařízení továrny v podání blíže uvedená, o kterých tvrdí stížnost, že jsou věci movité, kdežto nař. rozhodnutí vychází z názoru, že pouze věci uvedené v podání pod čís. 3 d, f, g pokládati možno za mobilie, naproti tomu ostatní stroje (kotle, kolejnice atd.) sluší považovati za součásti nemovitostí (§ 296 o. z. o.).
Stížnost tvrdí, že věci pod čís. 3 a, b, c, e uvedené nelze pokládati za nástroje a zařízení náležící k nemovitosti, poněvadž jich k dalšímu provozu řádného hospodaření není třeba.
Nss opřel rozhodnutí o tyto úvahy:
Dle řádu o dávce z přírůstku hodnoty z 29. prosince 1915 č. 83 z. z. pro Čechy jest základem dávky té převod věci nemovité. Dávkou tou má býti postižen přírůstek hodnoty pozemků ať již zastavěných, ať jinak používaných, který nastal bez přičinění vlastníka poměry mimo něho se utvářivšími. V § 5, odst. 3 výslovně stanoveno, že při vyšetřování přírůstku hodnoty dlužno přihlížeti toliko k ceně neb hodnotě nemovitosti a že se k nabývací a zcizovací ceně neb hodnotě příslušenství (§ 296 o. z. o.) nehledí. Co jest nemovitostí ve smyslu řádu dávk., řád ten výslovně neuvádí, podrobuje však také dávce z přírůstku hodnoty věci, které nejsouce nemovitosti dle obč. zák. neb jiných zákonů věcem nemovitým na roveň jsou postaveny.
Zákon obč. pokládá za věci nemovité všechny věci, které nejsou movité a za věci movité ony věci, které bez ujmy podstaty jejich s místa na místo lze přenésti.
Dle § 297 o. z. o. patří k věcem nemovitým věci, které na pozemku byly zřízeny v úmyslu, aby vždy na něm zůstaly, jako domy a jiné budovy, pak vše co jest upevněno v zemi, co jest zazděno, přikováno nebo hřebíky přibito.
Dle toho podléhají dávce z přírůstku nemovitosti pozemek, budovy na něm zřízené, pak věci, které jsou v zemi upevněny nebo zazděny nebo k stavení přikovány nebo hřebíky přibity.
Rozhodný jest stav v době zcizení, nezáleží na tom, k jakému účelu nemovitost byla koupena a jak nový nabyvatel s ni nakládá.
Poněvadž ze spisů není zřejmo, zdali věci, o které jde, byly s pozemky a budovami sloučeny způsobem shora uvedeným, cena věcí těch však pouze tehdy může býti předmětem dávky z přírůstku hodnoty, když v době zcizení takové sloučení tu bylo, jest nař. rozhodnutí založeno na skutkové podstatě nedostatečně zjištěné.
Stěžující si firma uplatnila v odvolání pro případ, že věci sporné budou pokládány za nemovitost, že je sluší považovati za investice a hodnotu jejich připočítati k ceně nabývací.
Touto námitkou se nař. rozhodnutí nezabývalo — jeví se proto též v tomto směru vadným.
Bylo proto uznáno dle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 2931. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1103-1105.