Č. 12219.
Pracovní právo: Povinnost předkládati opis účetní závěrky ve smyslu § 5 zákona o závodních výborech č. 330/21 Sb. vztahuje se pouze na celý podnik, nikoli na jednotlivé jeho části.
(Nález ze dne 18. prosince 1935 č. 20390/35.) Věc: JUDr. Jaroslav O. v P. (adv. Dr. Evžen Lederer z Prahy) proti zemskému úřadu v Praze o přestupek zák. o závodních výborech.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nálezem z 8. března 1934 byl st-1 odsouzen k peněžité pokutě 500 Kč a v případě nedobytnosti k vězení na dobu 1 dne a 12 hod. pro přestupek § 29 zák. z 12. srpna 1921 čís. 330 Sb., jehož podle nálezu dopustil se tím, že nepředložil záv. výboru firmy Mezinárodní společnosti lůžkových vozů a expresních vlaků evropských opis účetní závěrky podniku za rok 1932, ač podle ustanovení § 5 cit. zák. byl k tomu povinen.
St-l podal proti tomuto nálezu odvolání, v němž vytýkal, že vyhověl předpisu § 5 zák. o záv. výborech tím, že předložil záv. výboru účetní závěrku za rok 1932 týkající se celého podniku Mezinárodní společnosti lůžkových vozů a expresních vlaků, akc. spol. v B., a že účetní závěrku týkající se representace tohoto podniku pro Československo nebyl povinen předložiti, ježto representace ta není samostatným podnikem, nýbrž pouze částí podniku rozprostírajícího se na území několika evropských států, která samostatně nebilancuje a ani bilancovati nemůže, neboť podnik uvedené společnosti je organickým celkem, ve kterém nelze provoz v tom kterém státu odloučiti od provozu v ostatních státech a nelze proto pro jednotlivá státní území sestavovati samostatné bilance, které by odpovídaly požadavkům řádného účetnictví.
Nař. rozhodnutím z 10. dubna 1934 nevyhověl zemský úřad odvolání st-le z důvodů rozhodnutí 1. stolice, k nimž mimo jiné ještě dodal, že skutečnost, že st-l předložil závodnímu výboru francouzský psanou bilanci a účet příjmu a ztráty, týkající se celého evropského provozu jmenované společnosti, nelze považovati za splnění výše uvedené povinnosti, protože za samostatný závod v daném případě možno považovati pouze onu část celého podniku uvedené společnosti, pro niž byl zřízen zmíněný záv. výbor, tedy pouze československou divisi podniku«. To vyplývá z ustanovení § 1 cit. zák., podle něhož záv. výbor zřizuje se pro každý samostatný závod výdělečně činný. V daném případě nebyl závodní výbor zřízen pro celý podnik, nýbrž pro jeho československou část a bylo proto povinností st-le předložiti závod, výboru doklady v § 5 cit. zák. uvedené této části se týkající. Poněvadž st-l tak neučinil, byl podle nař. rozhodnutí právem potrestán.
O stížnosti uvážil nss takto:
Nař. rozhodnutí založeno je na právním názoru, že st-l byl jako tuzemský zástupce svrchu uvedené společnosti po rozumu § 5 zák. o záv. výb. povinen předložití záv. výboru účetní závěrku sestavenou zvlášť pro československou část celkového podniku uvedené společnosti, poněvadž část tu dlužno pokládali za samostatný závod ve smyslu § 1 zák. o záv. výb., pro niž jedině závodní výbor dožadující se předložení účetní závěrky byl zřízen.
Náhled ten není ve shodě se zákonem. Předpis § 5 zák. o záv. výb. nestanoví, že záv. výbor může žádati, aby mu každoročně předložen byl opis účetní závěrky sestavené zvlášť pro závod, na nějž vztahuje se působnost dotčeného záv. výboru, nýbrž dává záv. výboru právo, aby žádal za předložení účetní závěrky podniku. Podnikem míněn jest na tomto místě zákona hospodářský celek, který sice může sestávati pouze z jediného závodu po rozumu § 1 zák. o záv. výb., může ale také zaujímati více takových závodů, spjatých předmětem podnikání a osobou podnikatele ve vyšší hospodářský celek. Celek takový má na zřeteli odst. 2 § 1 zák. o záv. výborech, když mluví o jiných hospodářských jednotkách téhož podnikatele, a rovněž § 9, když stanoví, jak je postupovati, když v témže podniku zříditi je dva nebo více záv. výborů, což, nehledíc k případu § 7 odst. 1, nastává tehdy, když v dotyčném podniku je sdruženo více závodů, které samy o sobě sice jsou samostatnými závody po rozumu § 1 zák. o záv. výb., ale teprve dohromady tvoří určitý podnik.
Že v § 5 slovem »podnik« míněn jest onen vyšší hospodářský celek a nikoliv každý jednotlivý závod, plyne jasně z ustanovení § 1 odst. 2 cit. zák. který nařizuje za určitých předpokladů zřízení záv. výboru i v takových závodech, které samostatně neúčtují, a které tudíž nemohly by ani předložiti záv. výboru účetní závěrku výlučně jen jich se týkající.
Je-li tomu tak, pak ovšem mohl by záv. výbor právem dožadovati se předložení zvláštní účetní závěrky pro československou representaci svrchu uvedené akc. společnosti jen tehdy, kdyby zařízení, jež tato representace zastupuje, bylo samo pro sebe samostatným podnikem. To ale stížnost popírá, uvádějíc, že zařízení ono je pouhou částí podniku rozprostírajícího se na více států a tvořícího organický celek, od něhož nelze odtrhnouti československou část jeho. Žal. úřad vycházeje z mylného právního názoru, že podnikatel je povinen předložití záv. výboru účetní závěrku sestavenou zvlášť pro každý jednotlivý závod, na nějž vztahuje se působnost žádajícího záv. výboru, a domnívaje se, že zařízení v Československé republice, jež zastupuje st-l, je samo pro sebe takovým samostatným závodem (stranou zůstává otázka, zda i v tom má pravdu), uznal, že st-l byl povinen předložiti účetní uzávěrku záv. výboru sestavenou pouze pro tuzemská zařízení uvedené společnosti, aniž zabýval se jedině rozhodnou otázkou, jsou-li tato zařízení sama pro sebe samostatnými podnikem či pouhou součástí podniku, který tvoří organický celek a nedá se rozložití na jednotlivé podnikové složky.
Poněvadž tato vada nař. rozhodnutí způsobena byla mylným právním názorem žal. úřadu, bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.