NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Č. 9650.

Učitelstvo: * Paritní zákon (zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb.), mluvě v čl. II. odst. 2 o vysvědčení dospělosti, míní tím vysvědčení dospělosti učitelské (§§ 34, 38, 41 ř. zák. č. 62/1869 ř. z.).
(Nález ze dne 6. února 1932 č. 1710.)
Věc: František Š. v K. proti ministerstvu školství a národní osvěty o jmenování definitivním učitelem bez určení služebního místa.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-1 konal ode dne 1. září 1921 jako výpomocný učitel službu školní na obecné a občanské škole v K. Podle osobního výkazu ve spisech založeného vykonal st-1 zkoušku učitelské dospělosti dne 7. září 1922, načež od 1. října 1922 konal službu jako zastupující učitel na téže škole. V listopadu 1924 vykonal pak zkoušku učitelské způsobilosti. Dekretem z 9. března 1925 ustanovila zšr v Praze na základě čl. II. zák. č. 306/20 st-le definitivním učitelem bez určení místa služebního s právní platností do 1. září 1922.
Z tohoto dekretu odvolal se zsv v Praze jménem země České jako konkurenčního činitele; v odvolání vytýkáno, že při jmenování st-le definitivním učitelem ke dni 1. září 1922 bylo bez zákonného podkladu hleděno k jeho služební době od 1. září 1921 do 1. června 1922, odsloužené před vykonáním zkoušky dospělosti v době, spadající před účinnost čl. IX odst. 2 zák. č. 251/22. Min. škol. nař. rozhodnutím odvolání tomu vyhovělo a zrušilo cit. dekret zšr-y z 9. března 1925. V důvodech uvedeno v podstatě, že při definitivním ustanovení učitele nelze zásadně přihlížeti k takové službě, která byla konána bez předepsané učitelské kvalifikace, prokázané zkouškou učitelské dospělosti, jako rovnocenné se službou, konanou s touto předepsanou učitelskou kvalifikací. Při tom ponechalo min. nerozřešenou otázku, pokud by bylo možno ke st-lově službě, konané bez uvedené kvalifikace, přihlížeti v mezích ustanovení čl. IX odst. 2. zák. č. 251/22, poněvadž zšr na tomto předpisu definitivní ustanovení st-le nezaložila.
Stížnost na toto rozhodnutí podanou uznal nss bezdůvodnou.
Z obsahu správních spisů plyne, že st-1 konal službu výpomocného učitele ve školním roce 1921/22, nemaje zkoušku učitelské dospělosti, neboť tuto podle osobního výkazu, který je součástí správních spisů, vykonal až dne 7. září 1922. Tvrdí-li st-1 ve stížnosti, že zkoušku učitelské dospělosti vykonal již v roce 1913, odporuje toto tvrzení obsahu spisů správních, na nichž je založeno nař. rozhodnutí a míní tím patrně st-1 v roce 1913 vykonanou zkoušku dospělosti na reálce. Ustanovení st-le definitivním učitelem stalo se dekretem z 9. března 1925, dlužno tudíž spor posouditi podle předpisů tehdy platných.
Dekret zšr-y z 9. března 1925 se odvolává na ustanovení čl. II. zák. č. 306/20. Podle §1 tohoto čl. II. jest učitele, kteří po rozumu 2. odst. čl. II. zák. č. 274/19 konají službu počáteční, zastávajíce za odměnu (remuneraci) zatímně, dočasně nebo výpomocné místa učitelská nebo takto zastupujíce jiné učitele, počátkem druhého roku služebního (§ 3) jmenovati definitivními učiteli bez určení služebního místa, jestliže vyhověli zákonitým podmínkám.
Učiteli v počáteční službě po rozumu 2. odst. čl. II. zák. č. 274/19, jest podle tohoto zákonného ustanovení rozuměti učitele literní, kteří jsou na základě vysvědčení dospělosti dočasně ustanovováni ve školní službě na školách veřejných před zařazením do nejnižší hodnostní třídy. Rozumí se tu ustanovení na základě vysvědčení dospělosti učitelské (srov. §§ 34, 38 a 41 říš. zák. škol. ze 14. května 1869 č. 62 ř. z. a § 107 řádu škol. z 29. září 1905 č. 159 ř. z.). Na rozdíl od předpisů o stanovení učitelských osob s vysvědčením dospělosti učitelské jedná o ustanovení osob, prokazujících vysvědčení dospělosti ze školy střední, ve službě školské předpis čl. IX. odst. 2. zák. č. 251/22.
Z toho plyne, že podle ustanovení § 1 čl. II. zák. č. 306/20 mají nárok na jmenování definitivním učitelem počátkem druhého roku služebního jen ti učitelé, ustanovení jako zatímní, dočasní neb výpomocní, kteří dosavadní službu konali jako učitelé s předepsanou kvalifikací učitelskou, byvše ustanoveni na základě vysvědčení dospělosti učitelské.
Poukazuje-li st-1 na to, že vykonal již v roce 1913 zkoušku dospělosti na reálce, nemůže z toho dovozovati, že ve školním roce 1921/22 konal službu učitelskou, maje již zkoušku dospělosti, kdyžtě není zákonného předpisu, kterým byla zkouška dospělosti na reálce postavena na roveň zkoušce dospělosti učitelské v tom smyslu, že vysvědčení o zkoušce dospělosti na reálce nahražuje průkaz o zkoušce dospělosti učitelské.
Právem tudíž žal. úřad vyslovil, že ke školní službě st-lově v r. 1921/22 nelze hleděti při stanovení termínu, k němuž jest st-le jménovati definitivním učitelem, ježto onu službu st.-l konal, nemaje zkoušky učitelské dospělosti.

Citace:

č. 9650. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 339-341.