NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8529 —
Č. 8529.

Vojenské věci. — Mimořádná opatření (Slovensko): O rekvisici kotlů na pálení lihu podle zák. o vál. úkonech.
(Nález ze dne 1. dubna 1930 č. 3175.)
Věc: Ignác Sch. ve V. (adv. Dr. Jan Brumlík z Prahy) proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě o náhradu za rekvirovaný kotel.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dle zprávy býv. uher. odd. finanční stráže ve V. z 5. října 1915, dovolávající se výnosu uher. min. fin. č. 78500 z r. 1915, byly st-li rekvirovány 2 kotle, jeden byl k vál. účelům odeslán, druhý pak s obsahem 337 litrů odstoupen obci V. a ponechán na dosavadním místě. — Po vydání vl. nař. č. 105/20 povolilo gfř výnosem z 29. srpna 1920, aby posléz uvedený kotel byl přidělen a odprodán obci D. za cenu 35 Kč za každý kg čisté váhy mědi. Při odevzdání kotle obci D. uvedl st-1 dle protokolu z 18. října 1920, že kotel ten byl sice rekvirován pro obec obec V., že však ani býv. vláda uher., ani obec mu doposud náhrady zaň nezaplatila; žádal proto o vyplacení nynější ceny kotle a podal v tom směru ještě písemnou žádost z 26. listopadu 1920. — Když st-li byla vyplacena náhrada částkou 1 317,50 Kč, domáhal se týž podáním ze 4. listopadu 1927 výplaty dalších 8 167,50 Kč, o které fin. správa dostala více od obce D.
Výměrem z 10. března 1928 uvědomilo fin. ředitelství v Trenčíně st-le, že o tuto náhradu žaloval již finanční erár, kterýžto případ projednává se u zem. civ. soudu v Praze a poukázalo proto fin. ředitelství na pravoplatné usnesení tohoto soudu č. ... — Nař. rozhodnutím vyzval žal. úřad fin. ředitelství v Trenčíně, aby uvědomilo st-le, že k jeho stížnosti z 28. března 1928 nemůže gfř nic pozměniti na prohlášení fin. ředitelství v Trenčíně, do kterého si strana stěžuje a že není možno vydati pravoplatné adm. rozhodnutí, poněvadž ve věci nevystupuje jako instance, nýbrž jako strana. K rozhodování jest povolána komise dle § 33 zák. čl. LXVIII:1912, u které žadatel také má již podánu žádost stran nároku na náhradu za kotel podle obsahu jeho žádosti z 29. prosince 1927.
O stížnosti nss uvážil:
Žal. úřad odmítl rozhodovati věcně o nároku st-lem uplatněném z důvodu, že k tomu není příslušným, ježto rozhodovati o nárocích tohoto druhu jest povolána komise zřízená dle § 33 zák. čl. LXVIII:1912. Stížnost naproti tomu popírá, že by šlo o rekvisici kotle na základě cit. zák. článku, — Č. 8529 —
pročež prý zmíněná komise o náhradě rozhodovati nemůže, při čemž vychází stížnost z toho, že kotel, o který jde, byl st-li odebrán teprve na základě výn. fin. ředitelství v Trenčíně z 10. září 1920. Má tudíž stížnost za to, že rekvisice kotle se stala teprve v roce 1920, tedy v době, kdy prý ustanovení zák. čl. LXVIII:1912 nebylo již možno použíti.
Nehledíc ani k tomu, že dle nař. vl. z 18. února 1921 č. 66 Sb. závazek k vál. úkonům končil teprve dnem 28. února 1921 a že tudíž názor stížnosti, že v roce 1920 nebylo již možno postupovati dle zákona o vál. úkonech, není správný, odporuje tvrzení, že rekvisice se stala teprve v roce 1920, obsahu správních spisů a vlastnímu protokolárnímu udání st-lovu z 18. října 1920.
Ve spisech jest založena zpráva býv. uher. oddělení fin. stráže ve V. z 5. října 1915, v níž s poukazem k výnosu uh. min. fin. č. 78500 z roku 1915 jest konstatováno, že st-li byly rekvirovány 2 kotle, z nichž jeden, totiž ten, o který zde jde, byl odstoupen obci V., ponechán však na dosavadním místě. Kotel tento jest také uveden ve výkazu odpařovacích přístrojů, dočasně přepuštěných obcím k účelům pálení lihu, fin. ředitelství v Trenčíně z 12. srpna 1915 s poznámkou, že byl k vlastnímu používání přepuštěn. St-1 uvedl pak také dle protokolu z 18. října 1920 výslovně, že kotel byl býv. uher. vládou rekvirován pro obec V.
Normy, upravující rekvisici kotlů k pálení lihu, na jichž podkladě také tato rekvisice byla provedena, a sice nař. uh. min. předsednictva z 31. července 1915 č. 2849/M. E., nař. býv. uher. min. zeměbrany z 19. dubna 1915 č. 4700 praes 20/B., z 31. července 1915 č. 10297 praes. 20/B., č. 11544 praes. 20/B., z 31. srpna 1915 č. 12261 praes. 20/B., jsou vydána na základě §§ 24 a 27 zák. čl. LXVIII:1912, resp. upravují další postup stran rekvirovaných kotlů.
§ 1 nař. uh. kr. min. zeměbr. č. 10297 prez. 20/B stanoví, že majitelé kotlů jsou povinni je k definitivnímu převzetí voj. správou odevzdati a že z převzatých kotlů k pálení lihu bude jedna část k výrobě lihu dočasně ponechána v obcích. Prvostupňová průmyslová vrchnost sdělí na základě výkazů fin. ředitelstev představenstvu obce, které přístroje bu- dou použity k vál. účelům a které budou ponechány k výrobě lihu. Z toho plyne, že okolnost, že kotel byl ponechán na dosavadním místě, resp. že byl ponechán dotčené obci, nemění nic na právní povaze provedené rekvisice, totiž že rekvisici zaniklo vlastnické právo dosavadního majitele k rekvirovanému kotli a že tento má pouze nárok na náhradu. Že pak sporný kotel zde byl skutečně na základě uvedených norem již před 28. říjnem 1918 rekvirován, pro to podávají, jak uvedeno, spisy dostatečný podklad a jest zcela irelevantní, že kotlem bylo čsl. úřady později dále disponováno a kdy a jakým způsobem se tak stalo.
Byla-li však rekvisice provedena na podkladě předpisů, vydaných na základě zák. čl. LXVIII:1912 o vál. úkonech, nutno i nárok na náhradu posuzovati výlučně dle toho zák. ustanovení a to i pokud jde o kompetenci úřadů povolaných rozhodovati. V tomto směru přikazuje — Č. 8530 —
pak § 33 rozhodování zvláštním orgánům tam jmenovaným. Právem proto odmítl žal. úřad o st-lově žádosti rozhodovati.

Citace:

č. 8529. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 606-608.