Č. 2455.

Řízení před nss-em. — Policejní právo trestní
(Slovensko): I. Nepřípustná je stížnost dědice na trestní nález vynesený proti zůstaviteli, který v době vydání nálezu již byl mrtev a kterému tudíž trestní nález nebyl doručen. — II. Věty jako při č. 988 (přezkoumání výměry trestu nss-em?) a 1616-1 (promlčení deliktů trvalých).
(Nález ze dne 5. června 1923 č. 9133.)
Věc: Samuel W. a Olga W. v L. (adv. Dr. Otakar Guth z Prahy) proti županu župy novohradské stran trestního nálezu.

Výrok: Stížnost, pokud podána Olgou W., odmítá se jako nepřípustná, pokud pak podána Samuelem W-em, zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 27. května 1921, které došlo k županskému úřadu v Lučenci 14. června 1921, navrhl stpú, aby st-1 Samuel W. a jeho manželka Marie byli dle § 9 nař. z 9. ledna 1920 č. 61 Sb. a dle
§ 18 d) zákona z 11. března 1921 č. 108 Sb. potrestáni pokutou 5000 K. a uloženo jim splniti soupisovou povinnost do 15. července 1921, poněvadž tito soupisovou povinnost posud nesplnili.
St-1 Samuel W. byl dne 6. července 1921 vyslechnut služným v L. jako trestním soudcem policejním jako obviněný a udal, že tiskopisy nutné pro podání soupisu obdržel teprve před 14 dny a poněvadž lhůta k podání soupisu je 6 týdenní, žádal o osvobození.
Rozsudkem služného z téhož dne byl st-1 i jeho manželka osvobozen od přestupku za virm kladeného s odůvodněním, že tiskopisy byly jim dodány teprve před dvěma týdny a následkem toho soupis podati nemohli. K podání jeho mají lhůtu 6 neděl.
Z tohoto rozsudku podal stpú odvolání, v němž potíral názor v rozsudku vyslovený a uvedl, že soupis podán byl 10. května 1921.
Nař. rozsudkem župana župy novohradské byl rozsudek 1. stolice změněn a obvinění uznáni vinnými přestupkem § 5 vl. nař. z 9. ledna 1920 č. 61 Sb., jejž spáchali tím, že svůj zabraný pozemkový majetek v určené lhůtě stpú-u neoznámili. Byli pak odsouzeni každý k pokutě 4000 K, v případě nedobytnosti pak každý k uzavření na 75 dnů.
Dle doručovacího lístku byl tento rozsudek doručen Samuelu W. dne 17. listopadu 1922, manželce jeho však vůbec doručen nebyl, poněvadž tato zemřela.
Proti rozsudku tornu směřuje stížnost podaná u nss-u Samuelem W. a Olgou W., jako dědičkou Marie W., ve které se namítá:
I. Trestnost skutku — kdyby jaká byla — je promlčena. Přestupek byl by býval spáchán 2. dubna 1920, kdy končila zákonná lhůta. Návrh na potrestání učiněn však teprve v květnu 1921, tedy po uplynutí 6 měsíční lhůty stanovené zák. čl. č. LX z r. 1879 § 31.
II. Soupis nebylo lze podati bez blanketů a příloh. Kdyby jinak byl majetek stpú-u oznámen, bylo by oznámení to zcela zbytečným a neplatným. Proto bylo nutno vyčkati, až úřad pošle tiskopisy. Na jaře 1921 stpú tiskopisy poslal a soupis byl 21. dubna 1921 zaslán a 2. května 1921 skutečně k stpú-u došel. To stpú zřejmě přehlédl, když v červenci žádal o soupis nový a byl znovu poslán. Dne 6. července 1921, kdy st-1 byl vyslýchán, byl tento soupis již podán.
III. Vzhledem k uvedenému jest i trest příliš velký.
IV. Pokud jde o Marii W., uvádí st-lka Olga W. dále i toto:
Marie W. zemřela 17. dubna 1922, tedy před vydáním nař. rozsudku. Proto jí nebyl doručen a nebude moci po ní pokuta býti vymáhána. Dle § 301 zák. čl. XXXII. z r. 1896 nelze proti zemřelému rozsudek trestní vvnésti a má řízení býti zastaveno. To stanoví i č. 2. § 264 tr. ř. a vylučuje dle č. 1 § 117 zák. čl. V. z 1878 smrť výkon trestu. Žádá proto o výrok, že trestní rozsudek proti Marii W. nelze vykonati.
Nss shledal stížnost Olgy W. nepřípustnou.
Neboť dle § 2 zák. o ss přípustná je stížnost k nss jen, tvrdí-li st-1, že rozhodnutím správního úřadu dotčena byla jeho práva. Toho Olga
W. netvrdí a ani tvrditi by nemohla. Uvádíť ve stížnosti ve shodě se spisy administrativními, že nař. rozhodnutí matce její vůbec doručeno nebylo, poněvadž tato před vydáním jeho zemřela a že tedy nebude moci býti proti zemřelé ani proti její pozůstalosti, jejíž dědičkou je právě Olga W., vykonáno. Dle stanoviska stížností samou zaujatého nemohlo tedy nař. rozhodnutí do práv dědiců po zemřelé Marii W. nějak zasáhnouti a je proto stížnost Olgy W., která ostatně v petitu svém žádá pouze o výrok, že trestní nález nař. rozhodnutí potvrzený proti Marii W. nelze vykonati, který by ovšem nss vůbec nemohl učiniti, rozhoduje pouze o zákonnosti či nezákonnosti naříkaného rozhodnutí (§ 7 zák. o ss), případně o vadnosti řízení (§ 6 cit. zák.), dle § 2 zák. o ss nepřípustnou. Stížnost Samuela W. shledána bezdůvodnou, při čemž nss o jednotlivých námitkách jejich takto uvažoval — — — — —1

Odůvodnění jako u č. 1616 adm.

Citace:

č. 2455. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 213-215.