NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 1

Č. 9241.

Pozemková reforma. — Vodní právo: Stpú není příslušný rozhodovati otázku, zda stát — přejímaje podle § 1 příděl. zák. mlýnský náhon do svého vlastnictví — převzal tím také břemena, zapsaná ve vodní knize, zejména povinnost, udržovati náhon a jez.
(Nález ze dne 4. května 1931 č. 20160/30.)
Věc: Dr. Ladislav S. ve V. proti státnímu pozemkovému úřadu o převzetí vodního díla. Výrok: Stížnost na výměr ze 3. září 1930 se odmítá jako nepřípustná. Rozhodnutí z 29. července 1930 se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. výměr z 29. července 1930 zní takto: »Stpú nepřejímá s mlýnským náhonem pp. č. kat. ... k. ú. K. a pp. č. kat. ... k. ú. M. povinnosti zapsané ve vodní knize, a ponechává dosavadním oprávněncům, aby o dalším jich plnění dohodli se přímo s vlastníkem velkostatku K. Důvody: Dotyčná břemena (udržování břehů, jezu atd.) zapsána jsou sice ve vodní knize, nikoli však v knihách pozemkových nebo deskách zemských. Poznamenati dlužno, že vodní kniha zřízená dle ustanovení § 100 zák. z 28. srpna 1870 č. 65 z. z. mor. slouží pouze za evidenční pomůcku úřadu, tak že zápisem do ní se vodní práva nezřizují. Stpú není tedy ve smyslu § 29 náhr. zák. povinen převzíti tyto povinnosti ze zákona, neboť nejedná se o reální služebnosti knihovně zajištěné. Stpú mohl by tedy převzíti tyto povinnosti pouze dobrovolně, a samozřejmě jen s příslušnou srážkou s přejímací ceny, ježto by jinak zatěžovaly stát nad zákonnou cenu přejímací. Srážka tato však nejen že provedena nebyla, naopak vlastníku velkostatku byla dána 5% přirážka. Zůstává tudíž vlastníku velkostatku další plnění dosavadních břemen ve vodní knize zapsaných, ježto stpú povinnosti ty nepřejímá.«
Stpú zřídil pak vlastníku velkostatku služebnost přístupu a ukládání materiálu z náhonu vybraného na břehy jeho a doložil, že proti tomuto rozhodnutí není v řádné cestě instanční opravných prostředků. Přídělový komisař v B., když mu st-l oznámil, že proti tomuto rozhodnutí podal stížnost k nss-u, a odepřel jednali o zřízení služebnosti, žádal o další instrukce obvodovou úřadovnu v Olomouci, která výměrem z 11. září 1930 sdělila st-li, že předložila jeho přípis, adresovaný přídělovému komisaři, stpú-u k udělení pokynu, načež stpú výměrem z 3. září 1930 oznámil toto: »Velkostatek je povinen nadále udržovati veškerá vodní díla v neztenčené a koncesní listinou předepsané míře. Mimo to je povinen převzaté a přidělené nemovitosti ponechati v tom stavu, v jakém byly v době převzetí. Nesmí tedy bez předchozího rozhodnutí příslušného vodoprávního úřadu (případně bez předchozího ujednání a soukromoprávní dohody s nynějšími zájemci) nic měniti, na příklad příkop pod vodním náhonem zatarasiti ku škodě mlynáře M. nebo přídělců, služebnosti přístupu atd. nad dosavadní míru, potřebu a způsob rozšiřovati a pod. Podání stížnosti k nss vázáno je zákonnou preklusivní lhůtou po doručení dotyčného rozhodnutí. Za jakékoliv škody, vzniklé neudržováním vodního díla nebo samovolnou jeho změnou se strany velkostatku je týž zodpověděn a nese následky tohoto jednání ve smyslu §§ 69 až 74 mor. zem. zák. vodního z 28. července 1870 č. 65 z. z.«.
Do obou těchto výměrů podána byla stížnost k nss.
Pokud stížnost směřuje proti výměru ze 3. září 1930, bylo ji odmítnouti jako nepřípustnou, ježto výměr ten není rozhodnutím (opatřením) ve smyslu § 2 zák. o ss, nýbrž pouhou interní instrukcí, již si od stpú-u prostřednictvím obvodové úřadovny v Olomouci vyžádal přídělový komisař, a jež tohoto svého charakteru nepozbyla ani tím, že obvodová úřadovna její obsah sdělila st-li. Nemohlo býti tudíž tímto výměrem zasaženo do subj. práv st-lových a schází tu předpoklad § 2 zák. o ss pro judikující činnost nss-u.
O stížnosti, pokud směřuje proti výměru z 29. července 1930, uvážil pak nss takto:
Po stránce formální presentuje se tento výměr jako rozhodnutí stpú-u o případné povinnosti státu k plnění břemen, která podle vodní knihy jsou spojena s držbou svrchu zmíněného mlýnského náhonu, a nikoliv jako pouhé prohlášení, učiněné jménem státu jako strany, která náhon onen podle předpisů zákona přídělového do svého vlastnictví převzala. To patrno nejen z dikce, které žal. úřad užívá, ale zejména z toho, že žal. úřad uznal za potřebné, poučiti stranu, že proti tomuto rozhodnutí není opravných prostředků v řádné cestě instanční. Je tedy tento výměr způsobilým předmětem pro rozhodování nss-u podle § 2 zák. o ss.
Výměrem tím řeší stpú judicielně otázku, zda stát, převzav svrchu uvedený mlýnský náhon podle § 1 zák. příděl. do svého vlastnictví, převzal tím také břemena s tímto zápisem ve vodní knize spojená, zejména povinnost k udržování tohoto náhonu, jakož i jezu a odpovídá na tuto otázku záporně jednak proto, poněvadž dotčená břemena nejsou zapsána jako břemena reální v knize pozemkové neb v zemských deskách, nýbrž toliko ve knize vodní, jako pouhé evidenční pomůcce, dále také proto, poněvadž při zjišťování přejímací ceny nebyl na tato břemena vzat zřetel a nebyla učiněna přiměřená srážka s vyšetřené ceny přejímací, takže by stát přišel ke škodě, kdyby břemena ona měl nésti.
Nss musil především zkoumati, zda žal. úřad byl kompetentní k vydání nař. rozhodnutí. Podle správních spisů je dotčený mlýnský náhon i jez částí vodního díla, které slouží několika oprávněncům. O tom, komu přináleží dotčené části vodního díla udržovati po převzetí náhonu státem, nepřísluší rozhodovati stpú-u, nýbrž úřadům vodoprávním, uvedeným v šestém oddílu mor. vod. zák. podle příslušných předpisů tohoto zák. (§ 43 vod. zák. mor.). Z uvedeného plyne, že stpú nemohl o povinnosti státu k plnění břemen, zapsaných ve vodní knize, činiti nějaká rozhodnutí, nýbrž nejvýše jen prohlášení strany, a že vydal-li rozhodnutí přec, je rozhodnutí ono nezákonné, a bylo je proto zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 9241. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 809-811.