NPD documents search: Sociální revue, 10 (1929)

K §§ 6 a 8, odst. 3 n. z.
— Zemská správa politická v Praze rozhodnutím ze dne 27. května 1926, č. 193480, na základě § 66 zákona ze dne 30. března 1888, č. 33 ř. z., vyslovila, že nemocenská pokladna soukromých úředníků a zřízenců v Praze je dle § 8, odst. 3 n. z. povinna nahraditi útraty vzešlé ošetřováním člena svého Františka Stejskala v městské nemocnici v Praze VIII., „Na Bulovce“ od 28. prosince 1925 do 6. února 1926 za 41 den plnou částkou 1107 Kč s tímto odůvodněním: „Nemocenská pokladna uznává členství Stejskalovo a jeho nárok na dávky vůči ní, pokud placení výloh nemocničních se týče, však omezuje povinnost svoji pouze na 28 dnů, dovolávajíc se § 8, odst. 3 n. z. Omezení tohoto paragrafu na placení léčebného do 4 neděl v tomto případě, kdy jde o soukromou nemocnici, neplatí. Nemocenský zákon vymezuje povinost pokladny k poskytování bezplatné lékařské pomoci v § 6 časově na 1 rok od počátku nemoci a z toho předpisu stanoví výjimku v odstavci 3. §u 8 v tom směru, že v případě, byl-li pojištěnec ošetřován ve veřejné nemocnici, povinna je k náhradě nejvýše čtyř neděl. Podle § 6. odst. 1 n. z., jenž platí pro každou nemocenskou pokladnu, provádějící pojištění dle § 11 n. z., jest nemocenská pokladna povinna poskytnouti pojištěnci lékařskou pomoc, kterážto všeobecná povinnost není omezena žádným ustanovením zákona, a dlužno za to míti, že obsahuje všechno, čeho podle povahy nemoci, pokud se týče podle zásad vědy lékařské neb podle zvláštních předpisů v konkrétním případě k řádnému lékařskému ošetření jest třeba. V tomto případě jde o infekční nemoc. O tom, jakým způsobem mají býti léčeni nemocní infekční chorobou, byly vydány zvláštní předpisy, dle nichž Stejskal do městské infekční nemocnice dodán a tak dlouho držán býti musil, dokud toho veřejný zájem zdravotní vyžadoval.“
Ministerstvo sociální péče naříkaným rozhodnutím nevyhovělo odvolání pokladny a potvrdilo rozhodnutí zemské správy politické z jeho důvodů, k nimž připojilo: „Rozhodnutí zemské správy politické opírá se o výnos místodržitelství v Praze ze dne 7. dubna 1915, č. 22-В 730/15- 93320, kterýž spočívá na § 7 zákona ze dne 14. dubna 1913, č. 67 ř. z. Volba způsobu ošetřování — poněvadž Šlo o nemoc infekční — byla v daném případě vyloučena a pokladna jest к náhradě léčebného za ošetřováni F. Stejskala povinna, aniž by při tom bylo lze omezovati dobu léčení, za něž nemocenská pokladna jest povinna platiti, na dobu 4 neděl ve smyslu § 8 n. z. Ustanovení posléze zmíněného paragrafu platí jen pro nemocnice veřejné. Městská nemocnice „Na Bulovce“ není nemocnicí veřejnou a nemůže její charakter jako nemocnice veřejné založen býti pouze tím, že snad také plní úkol, příslušející nemocnici veřejné. Poněvadž ošetřování F. Stejskala i po 4 nedělích v nemocnici infekční bylo nutné, nemohla nemocenská pokladna nařizovati, že má po uplynutí 4 neděl F. Stejskal léčen býti u lékaře jí ustanoveného. Jde tu o výjimečný naléhavý případ ve smyslu § 6 c), odst. 2 n. z., takže i tak jest nemocenská pokladna povinna platit útraty léčebné za dobu nad 4 týdny, totiž po celou dobu, po kterou ošetřování F. Stejskala v infekční nemocnici bylo nutné.
Stížnost navrhuje zrušení tohoto rozhodnutí, vytýkajíc mu jednak vadnost řízení, jednak nezákonnost.
Uznávajíc, že v daném případě, kde šlo o nemoc infekční, byla vyloučena volba nemocnice, namítá stížnost, že však nebyla vyloučena volba způsobu ošetřování, ježto § 7 zákona ze dne 14. dubna 1913, č. 67 ř. z. — jehož se naříkané rozhodnutí dovolává — výslovně říká, že výhradně jen v případě nemožnosti, ošetřovati a isolovati pacienta doma, tento má býti dodán do nemocnice nebo do jiné vhodné místnosti. Toho prý úřad nedbal a opomenul zkoumati, zda nebyla možnost ošetřování a isolování jinde než v nemocnici, zejména ve vlastní domácnosti F. Stejskala, a že se neobíral vůbec otázkou, zdali pokladna včas uplatňovala své právo disposiční.
Námitka tato není odůvodněna.
Podle správních spisů tomuto soudu předložených bylo nemocenské pokladně soukromých úředníků a zřízenců v Praze již dne 31. prosince 1925 oznámeno správou městské nemocnice v Praze VIII. „Na Bulovce“ přijetí Františka Stejskala do ošetřování, pokladna ošetřování v této nemocnici nijak se neopřela a žádnou disposici pro jinaké ošetření neučinila, nýbrž jen odpověděla, že uhradí léčebné za 28 dnů. Ani tenkráte, když úřad prvé stolice v odůvodnění svého rozhodnutí, jak shora uvedeno, výslovně zjistil, že dle zvláštních předpisů Stejskal do městské infekční nemocnice dodán a tak dlouho držán býti musil, dokud toho veřejný zájem zdravotní vyžadoval; stěžovatelka proti tomuto zjištění se nijak neohradila, neprokazovala, ba ani netvrdila možnost domácího ošetřování a porušení svého disposičního práva. Omezila se v odvolání na ministerstvo sociální péče opět jen na výhody, že na daný případ se vztahuje § 8, odst. 3 n. z. a že proto není povinna hraditi léčebné přes 28 dnů.
Nebylo tedy podnětu pro žalovaný úřad, aby se zabýval těmito otázkami a není předpisu, že by úřad byl povinen pečovati také ex offo o ochranu individuelních zájmů stran a zjišťovati z povinnosti úřední skutkový podklad pro všechny. možné eventuelní námitky strany. Tato starost jest zůstavena stranám a musí také strany nésti následky toho, opomenuly-li uplatňovati skutkové okolnosti, mluvící v jejich prospěch.
Nelze proto shledati vady řízení v tom, když žalovaný úřad se těmito otázkami nezabýval. V druhé-své části stížnost se snaží dovoditi, že se na daný případ vztahuje § 8. odst. 3 nem. zákona, dle něhož jest nemocenská pokladna povinna nésti náhradu léčebného za ošetřování svých členů ve veřejné nemocnici jen do čtyř neděl. Brojí proti názoru žalovaného úřadu, že použití tohoto předpisu jest vyloučeno proto, poněvadž městská nemocnice „Na Bulovce“ je nemocnicí soukromou. Tomu prý tak není. Míní, že podle dnešního, všeobecně panujícího názoru jest hlavním a vlastně jediným rozdílem mezi veřejnými a soukromými nemocnicemi okolnost, zda nemocnice musí přijímati veškeré osoby bez rozdílu za stálý a předem určený poplatek čili nic. Není prý nejmenší pochybnosti, že nemocnice „Na Bulovce“, která byla založena a je vydržována městem Prahou, tedy veřejnoprávní právnickou osobou, plní úkoly veřejné nemocnice. Je-li tomu tak, platí i na ni citovaný předpis § 8, odst. 3 a omezuje se proto náhradní povinnost stěžující si pojišťovny na období 4 neděl.
Stížnosti nelze přisvědčiti.
Nemocenský zákon z r. 1888 a jeho doplňky vymezily povinnost pokladen k poskytování bezplatné lékařské pomoci časově na jeden rok (§ 6). Z tohoto zásadního předpisu stanovil zákon výjimku v třetím odstavci §u 8 v ten rozum, že v případě, byl-li pojištěnec ošetřován v nemocnici veřejné, pokladna povinna jest zpravidla hraditi nemocnici léčebné za dobu nejdéle 4 neděl. Toto ustanovení, jež stanoví výjimku ze všeobecné zásady § 6, třeba vykládati striktně a nelze ho proto užiti na jiné nemocnice nežli veřejné.
Tento právní názor vyslovil nejvyšší správní soud již ve svém nálezu ze dne 8. března 1921, č. 2878, Boh. A. 750/21, trvá na něm i v tomto případě a poukazuje na bližší odůvodnění tohoto nálezu § 44 jedn. ř.).
Vývody stížnosti, jimiž z úkolů zmíněné nemocnice hledí dovoditi, že jest ji považovati za veřejnou ve smyslu cit. § 8, odst. 3. míjí se vesměs cíle, když stížnost sama uznává, že podle zemského zákona č. 19 z r. 1888 veřejnoprávní ráz té které nemocnice musí býti v každém případě zvláště prohlášen, a přiznává dále, že nemocnice „Na Bulovce“ za veřejnou prohlášena nebyla.
Nemohl proto nejvyšší správní soud uznati nezákonným, když žalovaný úřad popřel, že by v daném případě šlo o ošetřování ve veřejné nemocnici, a důsledkem toho odepřel použíti cit. předpisu § 8, odst. 3. Z těchto úvah dospěl nejvyšší správní soud k zamítnutí stížnosti.
(Nález nejv. správ. soudu ze dne 12. března 1929, č. 5035/29.)

Citace:

K § 6 a 8 odst. 3 n. z.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1929, svazek/ročník 10, s. 409-411.