Č. 2362.

Mimořádná opatření poválečná: Nařízením ministra
pro Slovensko z 25. dubna 1919 č. 73 byly zrušeny také dřívější uherské předpisy o obchodu s kožemi ovčími.
(Nález ze dne 15. května 1923 č. 8237).
Věc: Joachim F. v M. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o náhradu za zabavené kůže.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St-1 domáhal se podáním de pres. 6. srpna 1919, aby mu bylo vráceno 85 kg ovčích koží zabavených mu v r. 1918 pro podezření z přestupku překročení nejvyšších cen, udávaje za důvod své žádosti, že řízení trestní nebylo provedeno. Postupem stolic nařídil župan v Nitře nejprve rozhodnutím z 29. července 1920 č. 420, aby se kůže st-li vydaly, pak však rozhodnutím z 2. března 1921 č. 450, aby se st-li za ně vyplatila nejvyšší cena, poněvadž kůže byly pro nebezpečí zkázy prodány veřejnou dražbou.
Služnovský úřad v Myjavě poukázal proto st-li 1020 Kč jako nejvyšší cenu Za prodané kůže stanovenou výnosem býv. uh. min. předsednictva č. 2210/17 M. E. z r. 1918.
V odvolání domáhal se st-1 vyplácení částky odpovídající skutečné ceně kozí v době, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí župana č. 450/20, t. j. 6. srpna 1920, poněvadž kůže byly z ovcí t. zv. »Futterleder«, na něž nebyla stanovena nejvyšší cena.
Min. pro Slov. nař. rozhodnutím výrok župana č. 450/20 potvrdil z jeho důvodů.
Stížnost podanou do tohoto dozhodnutí shledal nss důvodnou.
Není sporu o tom, že st-li náleží nárok na vrácení kozí. Nebylo popřeno a jest proto nesporno, že kůže byly z ovcí, že jich bylo 85 kg a že nemohou býti vráceny in nátura, poněvadž se z části ztratily a z části byly prodány veřejnou dražbou, takže se má st-li dostati náhrady za ně. Sporno jest jen, byl-li úřad oprávněn vyplatiti st-li za kůže nejvyšší cenu. Žal. úřad odvolává se na výnos býv. uh. min. předsednictva č. 2210/17 M. E. z r. 1918, jímž prý byly na kůže stanoveny nejvyšší ceny.
Než žal. úřad přehlíží, že v době, kdy byl vydán výrok župana v Nitře o náhradě za kůže nař. rozhodnutím potvrzený, platilo již nařízení min. pro Slov. ze dne 25. dubna 1919 č. 73/1919 (3309/1919 pres.) nabyvší úinnosti dnem vyhlášení jeho, t. j. 28. dubna 1919. Podle tohoto nařízení byly (§ 1) stanoveny nejvyšší ceny jen za hovězí, telecí a koňské kůže, bylo (§ 4) stanoveno, že se nařízení nevztahuje na surové kůže ovčí a byla (§ 9) všechna dosud na Slovensku platná nařízení pro obchod se surovými kožemi výslovně zrušena. Byl tedy nepochybně tímto nařízením zrušen i uvedený výnos býv. uh. min. předsednictva.
Pak však nemá nař. rozhodnutí, jež se co do výše náhrady, již sluší dáti st-li za kůže mu zabavené, opírá jen o tento výnos, podkladu v zákoně, pročež je slušelo podle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 2362. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 55-56.