NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2667.

Školství: Jest nezákonné, položil-li úřad za základ výměry školného na státní škole střední po rozumu vl. nař. z 19. prosince 1921 č. 463 Sb. vybíraného, příjem povinníkem za předchozí kalendářní rok udaný a ne příjem naposledy v předchozích letech pravoplatně zdaněný.
(Nález ze dne 20. září 1923 č. 13 846.)
Věc: JUDr. Antonín Sch. v Praze proti zemské školní radě v Praze o výši školného. Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se, pokud se týče školného za Antonína Sch. pro nezákonnost, pokud se týče školného za Jiřího Sch. pro vady řízení.
Důvody: Podle přípisu ředitelství státního gymnasia v ..... bylo st-li za jeho syny Antonína a Jiřího, žáky 5. a 3. tř. uvedeného ústavu, za školní rok 1922/23 vyměřeno školné po 1200 K.
Odvolání st-lovo bylo rozhodnutím zškr-y z 2. května 1923 zamítnuto.
Stížnost uznal nss důvodnou z těchto úvah:
I. Profesorský sbor vyměřil školné za oba syny st-lovy Antonína a Jiřího a podal st-1 též rekursy za oba syny.
Zškr-a však, jak zjevno z munda jejího rozhodnutí z 2. května 1923 rozhodla výslovně jenom o rekursu v příčině školného za syna Antonína, kdežto o rekursu v příčině školného za syna Jiřího rozhodnutí neučinila.
Ředitelství ústavu intimovalo však přípisem z 11. května 1923 st-li ono rozhodnutí zškr-y tak, jako by se týkalo též syna Jiřího.
Vzhledem k tomu bylo nař. rozhodnutí ve znění intimátu z 11. května 1923, pokud týče se školného za Jiřího Sch. zrušiti pro vadu řízení.
II. Pokud pak jde o školné za Antonína Sch. uvážil nss takto:
Podle vl. nař. z 19. prosince 1921 č. 463 Sb., § 4, činí na státních středních školách školné při ročním příjmu řádného žáka nebo toho, kdo ze zákona jest povinen jej živiti neb obou dohromady od 100 000 K do 200 000 K : 800 K ročně a při příjmu přes 200 000 K : 1200 K ročně.
Podle § 5 téhož nař. rozumí se příjmem rozhodujícím pro stanovení školného příjem pravoplatně podrobený dani z příjmu a to pro berní rok, v němž školní rok se začíná. Není-li daň z příjmu pro tento berní rok ještě pravoplatně předepsána, rozhoduje příjem, který byl naposledy v předcházejících letech pravoplatně zdaněn.
Z těchto ustanovení jest zřejmo, že nařízení vyrozumívá příjmem právoplatně dani z příjmu podrobeným onen příjem, z něhož byla daň z příjmu pro určitý berní rok pravoplatně předepsána.
Pro stanovení školného podle pevných sazeb § 4 nerozhoduje tudíž příjem, který kdo v určitém roce měl a nebo který kdo ve výkazu příjmovém pro stanovení školného předepsaném pro předchozí kalendářní rok uvedl, nýbrž onen příjem, který naposledy v předcházejících letech byl pravoplatně zdaněn. Z pravidla jsou tudíž školské úřady povinny vyměřiti školné podle sazby § 4 a podle právě uvedeného příjmu. Z této zásady uvádí ovšem 2. odst. § 5 výjimku, ve které stanovení školného ponecháno jest volné úvaze školských úřadů v mezích předpisů §§ 2—4 nařízení; tato výjimka však nastane toliko tehdy, jestliže buďto příjem řádného žáka neb osoby povinné jej živiti neb obou dohromady dosud vůbec zdaněn nebyl, anebo je-li příjem ten buď zcela neb částečně od daně z příjmu osvobozen. Podle st-lových výkazů příjmových za školní rok 1922/23, stvrzených berní správou dne 24. října 1922, kteréžto výkazy tvořily podle správních spisů podklad rozhodování úřadů v této věci, byla st-li pravoplatně předepsána daň z příjmu naposledy za rok 1919 a to z čistého příjmu 189 905 K platebním rozkazem z —. Pro stanovení školného na školní rok 1922/23 rozhodujícím příjmem byl tudíž podle § 5 cit. nař. tento příjem 189 905 K a nikoliv snad příjem fatovaný st-lem v roce 1922 per 494 638 K 65 h.
Jelikož pak dále úřad ani netvrdí, že by zde šlo o případ 2. odst. § 5, slušelo st-li vyměřiti za syna Antonína za rok 1922/23 školné 800 K.
Nař. rozhodnutí, ani předcházející rozhodnutí školských orgánů není opatřeno důvody. Jedině v protokole o mimořádné poradě profesorského sboru státního reálného gymnasia v ..... z 8. ledna 1923 podotýká se k rekursu st-le, že sbor při výměře se řídil také §em 4 prov. výnosu, t. j. patrně bodem 4 výnosu min. škol. z 31. ledna 1922 č. 6901, Věstník č. 41, podle něhož »profesorské sbory mají rozhodovati o stanovení výše školného po případě o osvobození od něho po bedlivé úvaze majíce na zřeteli, že rozhodují o jediném skutečném příjmu plynoucím státu z jeho středních škol.«
Vzhledem k tomu jest zřejmo, že žal. úřad vycházel z právního názoru, že rozhodujícím pro vyměření školného není zde příjem posléze pravoplatně zdaněný, nýbrž příjem fatovaný a nebo, že úřad může v tomto případě vyměřiti školné odchylně od sazby § 4, a jest tudíž dle shora vylíčeného nař. rozhodnutí založeno na nesprávném právním názoru a proto v rozporu se zákonem.
Vzhledem k tomu bylo rozhodnouti jak shora uvedeno.

Citace:

č. 2772. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 783-784.