č. 7959.

Církevní věci: Za člena představenstva německé evangelické církve v Čechách, na Moravě a ve Slezsku může býti zvolen i cizozemec.
(Nález ze dne 17. května 1929 č. 9286/28.)
Věc: Theodor C. v Ch. proti ministerstvu školství a národní osvěty stran nepotvrzení volby stěžovatele za člena představenstva německé evangelické církve v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Při sjezdu něm. evang. církve v Čech., na Mor. a ve Slez., konaném dne 5. až 7. prosince 1920 v ,T. byl mimo jiné osoby zvolen též st-1 členem správy církve. Výnosem z 8. října 1925 potvrdilo min. škol. podle ustanovení § 228 ústavy něm. evang. církve, publikované vyhláškou min. škol. ze 7. srpna 1924 č. 209 Sb. volbu několika členů správy církve, vyslovilo však, že volbu st-lovu za náměstka zástupce církve potvrditi nemůže, dokud st-1 nenabude čsl. stát. občanství. Proti tomuto rozhodnutí, pokud odpírá potvrditi volbu st-le, směřuje stížnost, vytýkající nezákonnost nař. rozhodnutí, poněvadž požadavek tuzemského stát. občanství není předepsán a min. škol. nesmí potvrzení volby podle § 228 ústavy církevní odpírati z důvodu, který v zákoně resp. v ústavě církevní nemá opory; postupem žal. úřadu je po názoru stížnosti porušeno také právo st-lovo, plynoucí z § 122 úst. listiny.
Rozhoduje o stížnosti, vycházel nss z těchto úvah: Vyhláškou min. škol. z 20. prosince 1922 č. 79 Sb. z r. 1923 byla publikována základní ustanovení něm. evang. církve v Čech., na Mor. a ve Slez. usnesením min. rady ze 16. listopadu 1922 ve smyslu § 9 cís. patentu z 8. dubna 1861 č. 41 ř. z. a § 136 dosavadní ústavy evang. církve schválené. Tato základní ustanovení stanoví v § 12, že církevní zřízení, na němž se usnese církevní sněm jako zákonodárný sbor něm. evang. církve a církevní řády podle církevního zřízení vytvořené jsou pro církevní obce a jejich členy právně závazné a výhradně směrodatné. — V oddílu o poměru církve k státu stanoví § 14 odst. 1, že obce něm. evang. církve v Čech., na Mor. a ve Slez. jsou oprávněny své duchovní správce a církevní činovníky všeho druhu svobodně si voliti a v odst. 2 se stanoví, že duchovními správci mohou ustanoveni býti jen ti, kdo — mimo jiné — prokáží státní občanství čsl. Dle § 9 a 21 je církevní správa nejvyšším církevním úřadem, jímž církev svá práva a povinnosti dle svého zřízení vykonává. Vyhláškou min. škol. ze 7. srpna 1924 č. 209 Sb. vyhlášeno bylo vládou schválené nové církevní zřízení něm. evangelické církve v Čech., na Mor. a ve Slez., které normuje v § 18 právo hlasovací členů církevní obce, v § 37 stanoví, že volební právo přísluší každému k hlasování oprávněnému bez rozdílu pohlaví, pokud proti výkonu není tu podle ústavy překážek, a v § 40 že volitelnými do církevního představenstva a do ostatních církevních zastupitelstev jsou ti členové k volbě oprávnění, kteří překročili 30. rok svého věku. Členové správy církve, která je dle § 3 pro povšechnou obec (církev) vedle presidenta církve a církevního sněmu ústavním činitelem, jímž církev svá práva a povinnosti vykonává, jsou voleni dle § 225 církevním sněmem a volbu jich potvrzuje dle § 228 min. škol.
Ani základní ustanovení, ani církevní zřízení (ústava) nemá předpisu, z něhož by mohlo býti dovozováno, že podmínkou členství správy církve je čsl. státní občanství. Tento požadavek je také v ústavě v § 117/3 stanoven toliko pro duchovní správce, v odst. 4 § 117 se pak připouští výjimka z této zásady.
Je tudíž do správy církve volitelným každý člen církve, který vykazuje vlastnosti v §§ 18, 37 a 40 ústavy stanovené. Poněvadž pak dle § 1 zákl. ustanovení i § 1 ústavy členství něm. evang. církve v Čech., na Mor. a ve Slez. není podmíněno čsl. státním občanstvím, není také hlasovací právo a tudíž ani členství správy církve omezeno na čsl. státní občany.
Žal. úřad uznává, že není předpisu, který by pro zmíněnou funkci požadoval čsl. státní občanství, uvádí však v odv. spise pro své stanovisko tyto důvody: 1. že správa něm. evang. církve převzala funkci býv. vrchní evangelické církevní rady ve Vídni, jež byla státním úřadem, a že, třeba nebyla úřadem státním, je přece orgánem veřejnoprávní korporace, 2. že úkoly správy církve i zájmy církve odůvodňují požadavek, aby členové vrch. cirk. úřadu byli státními občany, 3. že pro požadavek ten mluví i ustanovení § 9 zák. z 20. května 1874 č. 68 ř. z., dle něhož pro představenstvo náboženské obce jest kategoricky předepsáno státní občanství, 4. potvrzení volby člena správy církve je zůstaveno volnému uvážení min.-a a že nelze proto v odepření potvrzení volby st-le shledati porušení jeho subj. práva. K vývodům těm jest uvésti:
Jest ovšem pravda, že členství ve správě církve jest funkcí veřejnou, avšak není všeobecného předpisu, že každou veř. funkci může zastávati jen ten, kdo je čsl. stát. občanem a jsou tu proto rozhodný příslušné speciální předpisy, v tomto případě tedy základní ustanovení a ústava něm. evang. církve, která však, jak dovoženo shora, nepředpisují čsl. státní občanství pro úřad člena správy církve.
Analogie jiných předpisů tu použiti nelze, zvláště též proto, že již cís. patent z r. 1861 o úpravě poměru evang. církve obojího vyznání v čl. 11/3 připouštěl, aby ke školní a církevní službě povoláni byli se schválením příslušného ministerstva cizozemci. Ustanovení zák. č. 50/1874 o úpravě právních poměrů katolické církve a č. 68/1874 o uznávání náboženských společností nelze se dovolávati, poněvadž pro evangelickou církev neplatí.
Názor, že. potvrzení volby člena správy církve je zůstaveno volnému uvážení min., ničím neomezenému, nelze uznati správným, neboť § 228 ústavy 209/24 dává min.-u právo odepříti potvrzení volby členů správy církve jen z důvodu zákonem, pokud se týče ústavou uznávaného, t. j. jen v případě, že by zvolena byla osoba, která dle ústavy církve není volitelná. St-1 má právo na potvrzení volby, jestliže není žádného zákonného neb statutárního důvodu, který by platnost zvolení jeho vylučoval. Poněvadž jediný důvod žalovaným úřadem dovolaný, totiž nedostatek čsl. stát. občanství není v zákonu (církevním zřízení) opodstatněn, bylo nař. výrokem porušeno subj. právo st-lovo.

Citace:

č. 7959. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 786-788.