Č. 3038.

Živnostenské právo: Je nepřibrání lékaře k řízení o schválení kovárny podstatnou vadou řízení?
(Nález ze dne 29. prosince 1923 č. 22191). Věc: Jan T. v M. H. proti ministerstvu obchodu (za zúčastněnou stranu — adv. Dr. Ant Pijáček z Prahy) o stavební a živnostensko-policejní schválení kovárny.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Podáním z 15. března 1920 žádal Josef D. o povolení ke zřízení kovářské dílny ve dvoře domu č. p. — v M. H. O této žádosti konalo se komisionální jednání, jehož se účastnil st-l a namítal, že projektovaná kovárna a k ní náležející přístřešek na kování koní leží přímo proti oknům jeho domu a tak blízko, že by byl ve svém bytě obtěžován kouřem, zápachem a hlukem. Přítomný státní technik se vyjádřil, že kovárna se projektuje téměř na konci vesnice a není proto obavy, že by provozováním živnosti byla vesnice nad míru přípustnou obtěžována hlukem, kouřem neb zápachem a to tím méně, poněvadž živnost vzhledem na malé rozměry dílny bude provozována pouze v nepatrném rozsahu.
Osp v Š. výměrem z 19. dubna 1920 udělila za určitých podmínek Josefu D. povolení ke zřízení této kovárny.
Odvolání st-lovo, v němž kromě námitek vznesených při komisionálním řízení vytýkal, že zřízením kovárny, hlavně však postavením plotu před okny st-lova domku by bylo zabráněno přístupu světla do jeho bytu, zamítla zsp v Brně rozhodnutím z 15. listopadu 1920.
V odvolání z toho podaném vytkl st-l mimo jiné, že se komise nezúčastnil lékař.
Nař. rozhodnutím nebylo odvolání st-lovu vyhověno, poněvadž nelze očekávati při dodržování předepsaných podmínek, že st-l bude obtěžován kouřem, lomozem a zápachem v míře nepřípustné, neb že jeho stavení bude podnikem ohroženo větší měrou ohněm. Současně bylo meritorně rozhodnuto o námitce vznesené v nižší stolici ve příčině odejmutí světla domu st-lovu postavením kovárny.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nss takto:
St-l uvádí, že Josef D. započal se stavbou kovárny, ji dokončil a provozuje v ní již delší dobu živnost, ačkoli stavební povolení nenabylo moci práva a vytýká jako vadu řízení, že vyšší instance nevyřídily jeho stížnosti v této věci podávané. Výtku tuto neshledal nss důvodnou, poněvadž předmětem nař. rozhodnutí byla toliko otázka, zda zřízení kovárny jest s hlediska policie živnostenské přípustno, kdežto stížnosti podávané proti provedení stavby a provozování živnosti v kovárně, dokud stavební a živnostenskopolicejní povolení nenabylo právní moci, měly za předmět jiné otázky, totiž případné zastavení stavby a provozu živnosti v této kovárně, pokud se týče zavedení trestního řízení proti stavebníku pro přestupek stavebního a živnostenského řádu. Jestliže úřad při vyřizování rekursu o přípustnosti kovárny s hlediska živnostenské policie k těmto otázkám nepřihlížel, nelze v tom spatřovati žádné vady řízení.
V ohledu formálním vytýká stížnost, že nař. rozhodnutí není, pokud jde o nebezpečí ohně a obtěžování kouřem, zápachem a lomozem dostatečně odůvodněno a že v něm není prokázáno, že těchto závad tu není. Pokud jde o nebezpečí ohně, není výtka důvodná, jak patrno z rozhodnutí samého, v němž se zamítá námitka tato jako bezdůvodná s poukazem na vzdálenost stavení st-lova od kovárny a na podmínky obsažené v konsensu.
Že by nebezpečí ohně muselo býti úplně vyloučeno, nelze z předpisů zákonných dovoditi. Pokud by pak bylo námitce té rozuměti v ten smysl, že předepsané podmínky konsensu nebezpečí ohně nevylučují, brojila by tím stížnost proti hodnocení skutkového materiálu v řízení správním získaného a po té stránce vymyká se stížnost ve smyslu 1. odst. § 6 zák o ss přezkoumání tímto soudem, poněvadž závěr vyplývající z hodnocení skutkového materiálu jest součástí skutkové podstaty, kterou jest nss vázán.
Dříve než se lze zabývati výtkou, že nař. rozhodnutí, pokud jde o ohrožování kouřem, zápachem a lomozem, není dostatečně odůvodněno, dlužno přihlédnouti k další námitce vady řízení, kterou spatřuje st-l v tom, že k řízení nebyl přibrán lékař, neboť kdyby námitka tato byla uznána důvodnou, pak by odpadla potřeba řešiti výtku dříve zmíněnou, ježto by řešení těchto otázek, opřené o skutkový základ opatřený způsobem vadným, mělo v zápětí vadnost výroku o otázce obtěžování kouřem, zápachem a lomozem.
Pokud jde o výtku, že k řízení nebyl přibrán lékař, nelze stížnosti upříti oprávnění. V 1. odst. § 30 živn. řádu jest předepsáno, že při komisionálním jednání má úřad všechny důležité okolnosti z úřední povinnosti vyšetřiti. Živn. úřad není omezen ve volbě prostředků sloužících tomuto vyšetření, avšak zajisté dlužno přibrati takové znalce, aby všechny při jednání se naskytující otázky mohly býti na místě probrány a zevrubně objasněny.
Straně pak přísluší právo nejen přednésti námitky, nýbrž má také nárok na to, aby přednesené námitky byly probrány znalcem, do jehož oboru posudek o nich náleží, a jest oprávněna zaujmouti k podanému dobrému zdání své stanovisko.
Poněvadž pak byly v správním řízení vzneseny také námitky povahy zdravotní, bylo přibrání lékaře ke komisi nutnou podmínkou správnosti a úplnosti řízení. To se však nestalo. Opomenutí toto nemohlo býti napraveno tím, že odvolací instance vyžádaly si dobré zdání odborného oddělení zdravotního, resp. nejvyššího úřadu zdravotního, nedošlo-li k těmto znaleckým posudkům způsobem zmíněným, totiž za účasti strany.
Jest tedy provedené řízení stíženo podstatnou vadou a slušelo nař. rozhodnutí zrušiti dle § 6 zák. o ss.

Citace:

Kolegium doktorů práv. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1930, svazek/ročník 11, číslo/sešit 3, s. 100-101.