Č. 3641.

Administrativní řízení: Rozhodl-li úřad I. stolice o věci, o níž rozhodovati příslušným není, jest nadřízená stolice — třebas k rozhodování meritornímu rovněž není příslušná, povinna k rekursu strany ono nekompetentní rozhodnutí stolice I. zrušiti. —
Stavební právo: Stavebním úřadům nepřísluší podle § 22 pražského stav. řádu rozhodovati o otázce bezplatného postoupení pozemku do veřejného statku.
(Nález ze dne 21. května 1924 č. 9032.)
Věc: Firma »Mezinárodní akciová společnost pro obchod vínem« v Praze (adv. Dr. Emil Pacovský z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúč. obec hl. m. Prahy vrch. mag. rada Dr. Hugo Pilz) o postoupení pozemků do veřejného statku.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: K žádosti stěžující si společnosti schválila užší správní komise hl. m. Prahy ve schůzi konané dne 24. února 1922 na základě výsledku místního řízení část pozemku č. kat. . . . za staveniště jako součást staveniště schváleného výměrem magistrátu z 8. července 1921 za podmínek při tom stanovených, z nichž první zněla:
»Ve smyslu odst. 1 § 19 stav. řádu budiž postoupen ihned do veřejného statku zdarma a bez závad pozemek v celé šíři ulice t. j. 15 ni a po celé délce staveniště a knihovní pořádek proveden budiž nákladem společnosti.«
K výměru z 25. února 1922, jímž schválení to bylo intimováno, připojeno bylo právní poučení, že z rozhodnutí tohoto lze se do 14 dnů odvolati u magistrátu k stavebnímu sboru ústřední správní komise pro sjednocenou obec pražskou. Stěžující si společnost podala v souhlase s tímto poučením na stavební sbor odvolání směřující proti podmínce shora uvedené, pokud ukládá postoupení pozemku do veř. statku v celé šíři ulice 15 m. Stavební sbor prohlásil se, poukazuje k ustanovení posl. odst. § 22 stav. řádu, ve schůzi dne 5. září 1922 nepříslušným rozhodovati ve sporu o tom, jaká výměra tohoto pozemku má býti majitelkou bezplatně postoupena k založení ulice.
Nař. rozhodnutím zamítl pak zsv další odvolání z důvodu v odpor vzatého rozhodnutí.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Podle ustanovení posl. odst. § 22 praž. řádu stav. jest polit. úřadu zem. vyhrazeno v případě sporu rozhodovati o otázce bezplatného postoupení pozemku. V daném případě spor ve smyslu právě uvedeného předpisu vzešel tím, že při jednání konaném dne 20. února 1922 o částečné parcelaci pozemku č. k. — zástupce stěžující si firmy vznesl námitky proti požadavku přednesenému zástupci obce, aby st-lka postoupila zdarma a bez závad do veř. statku 15 m od onoho pozemku v celé šíři staveniště.
Jestliže pak užší správní komise hl. města Prahy schvalujíc na podkladě onoho jednání jako stavební úřad část onoho pozemku jako staveniště, učinila toto schválení zároveň závislým na podmínce, že postoupen bude do veř. statku pozemek v šíři 15 m, rozhodla tím, byť i ve formě podmínky stěžující si firmy uložené, o povinnosti firmy té postoupiti zdarma pozemek v označené výměře k veřejnému statku. Poněvadž však šlo o výrok úřadu stavebního, bylo právem k onomu výměru připojeno právní poučení, že lze se z něho odvolati k stavebnímu úřadu stolice H. Firma popřela ve svém odvolání z rozhodnutí stav. úřadu I. stolice tuto povinnost, tvrdíc, že jest povinna postoupiti pozemek jen v šíři 7,50 m. Toto odvolání vyřídila II. stolice v ten rozum, že vyslovila svou nepříslušnost k rozhodování sporu mezi obcí pražskou a firmou o to, jaká výměra pozemků má býti firmou bezplatně postoupena k založení ulice. Tímto výrokem, jenž žal. úřadem byl potvrzen, odepřely stav. úřady II. a III. stolice ve skutečnosti přezkoumati rozhodnutí stav. úřadu I. stolice, brané opravnými prostředky v odpor, a to z důvodu, že se nepokládaly za kompetentní o sporné povinnosti st-lky k bezplatnému postupu pozemku věcně rozhodnouti.
Avšak věcná nepříslušnost k rozhodování o sporu samém nezbavuje nadřízené stolice povinnosti zkoumati a to i z povinnosti úřední; zdali nař. výrok byl vydán I. stolicí v mezích její kompetence. Poněvadž pak odvolaly se na uvedený již předpis kompetenční posl. odst. § 22 st. ř. pražského, jest patrno, že stavební úřad nepokládaly za příslušný rozhodovati o otázce, která a pokud jest mezi obcí pražskou a st-lkou na sporu, i bylo tudíž jejich věcí, aby rozhodnutí jeho, pokud výrok o této otázce obsahuje, pro nepříslušnost zrušily. Omezila-li se místo toho II. stolice na výrok, že sama není věcně příslušná, rozhodnutí první stolice však ponechala v platnosti, žal. úřad pak toto rozhodnutí stolice II. potvrdil a tudíž změnu rozhodnutí I. stolice rovněž odepřel, shledal v tom nss porušení zák. a zrušil proto nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss.
Podotknouti jest, že názor projevený ve stížnosti, že v daném případě předpisu § 22, posl. odst. stav. ř. použíti nelze, »ježto jde o věc stavební«, a že tedy k rozhodování ve věci samé byly kompetentní úřady stavební, nss se zřetelem k tomu, co svrchu bylo uvedeno, za správný uznati nemohl; rozhodování o sporech v onom předpisu vyznačených nemůže zem. správě pol. jako úřadu výlučně příslušnému býti odňato tím, že výrok o povinnosti k postupu pozemků zdarma pojme do svého rozhodnutí, byť i ve formě jakékoli, nepříslušný k tomu úřad stavební.

Citace:

č. 3641. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1338-1340.