Č. 1018.

Spolkové právo: Zákonné prameny spolkového práva na Slovensku. Právní i skutkové předpoklady pro zrušení spolku musí býti zástupcům spolku oznámeny, aby jim byla umožněna řádná obrana.
(Nález ze dne 15. listopadu 1921 č. 15259.)
Věc: Předsednictvo hospodářského spolku (adv. Dr. E. Lelley z Nitry) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska stran rozpuštění spolku.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vadnost řízení.
Důvody: Za ministra československé republiky s plnou mocí pro správu Slovenska zmocnil vládní referent pro zemědělství výnosem ze dne 29. září 1919 čís. 12125 zem. pres. župana v Nitře, aby rozpustil maďarský župní gazdovský spolek v N. z důvodů politických i národnostních a zabavil jeho veškeré jmění a akta.
Na to zmocnil župan 20. července 1920 policejního kapitána v Nitře na základě ministerského nařízení č. 12125 zem. pres., aby uvedený spolek z důvodů politických a národnostních rozpustil a jeho všechen majetek a akta zabavil. Policejní kapitán dostavil se 4. srpna 1920 do místností spolku a oznámil přítomnému tajemníku, že spolek je ve smyslu ministerského nařízení č. 12125 zem. pres. rozpuštěn a jeho majetek a akta zabaveny.
Podle tvrzení stěžovatelů, obsaženého v apelaci k ministru s plnou mocí, podal předseda spolku 5. srpna jménem předsednictva telegrafický protest k ministru s plnou mocí, ve kterém poukázal na to, že se spolek ani v minulosti ani nyní politikou a národnostními spory nezaměstnával, a žádal, aby tuto věc úředně vyšetřil a podle výsledku vyšetřování rozhodnutí učinil, než však vyšetřování se skončí, aby nařízené rozpuštění a konfiskaci zastavil.
Policejní kapitán dostavil se dle zápisnice ve spisech dne 13. srpna znovu do místností spolku a oznámil tam přítomnému předsednictvu, že spolek na základě zmocnění župana Nitranského ze dne 28. července 1920 č. 12278 ve smyslu ministerského nařízení č. 12125 zem. pres. se rozpouští, majetek a akta se zabavují.
Ve svém odvolám, podaném k ministru s plnou mocí pro správu Slovenska, žádal spolek, aby věc byla přísně vyšetřena a pak rozpuštění spolku zrušeno; při tom odvolával se spolek opět na to, že se nikdy ani politikou ani národními otázkami nezabýval.
Stížnost žádá za zrušení onoho nařízení a udává, že důvod rozpuštění v protokole o rozpuštění spolku nebyl vůbec udán a že policejní kapitán toliko ústně sdělil, že důvody jsou politické a národnostní, že se spolek nemohl dověděti, jaké viny v ohledu politickém neb národnostním se dopustil, že do politiky neb národnostní otázky se vůbec nikdy nevměšoval, naopak obíral se jenom hospodářskými otázkami a žil vždycky ve svornosti s rolníky slovenskými, s nimiž se stýkal v jejich jazyce. Z protokolu o rozpuštění vůbec není patrno, která vrchnost nařídila rozpuštění spolku. Dále udává stížnost, že odvolání bylo podáno v předpokladu, že nařízení k rozpuštění spolku pochází od župana, že však spolek podává stížnost k nejvyššímu správnímu soudu z obavy, že by snad mohl zmeškati lhůtu a poněvadž neví, vychází-li ono nařízení snad přímo od ministra s plnou mocí nebo je-li přípustno odvolání z opatření županova.
O stížnosti uvážil nejvyšší správní soud toto:
Se zřetelem na otázku své kompetence ve smyslu § 5 zák. ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876, jehož předpisy platí v podstatě podle § 2 zákona ze dne 2. listopadu 1918 č. 3 sb. z. a n. pro příslušnost nejvyššího správního soudu republiky československé a řízení před ním, musil se nejvyšší správní soud nejprve zabývati otázkou v stížnosti nadhozenou, od kterého úřadu neb úředního činitele rozpuštění spolku a zabavení jeho majetku a spisů vychází. V tom směru nabyl nejvyšší správní soud přesvědčení, že naříkané rozpuštění spolku a zabavení jeho majetku a aktu spočívá na rozhodnutí úřadu ministra s plnou mocí pro správu Slovenska, pochází tudíž od nejvyšší normální instance správní a může proto ve smyslu § 5 uvedeného zákona býti naříkáno přímo stížností u nejvyššího správního soudu, kdežto opatření učiněná jednak županem, jednak policejním kapitánem jsou pouhým provedením onoho rozhodnutí.
K tomuto názoru dospěl soud jednak na základě znění ministerského vynesení ze dne 29. září 1919 a vynesení župana ze dne 20. července 1920, jakož i obou zápisů ze dne 4. a 13. srpna 1920, jednak hledě na kompetenční předpis doleji uvedeného ministerského nařízení ze dne 2. května 1875 č. 1508, podle něhož suspendovati a rozpustiti spolek může toliko vláda, kdežto vrchnostem municipálním přísluší toliko dozor nad spolky.
Před vydáním ústavní listiny, která se zaměstnává v § 113 právem spolkovým, nebylo na území práva dříve uherského zákona, který by právo spolkové upravoval. Právo spolkové naopak bylo v bývalých Uhrách upraveno toliko ministerskými nařízeními ministra vnitra ze dne 28. dubna 1873 č. 1399 pres. a ze dne 2. května 1875 č. 1508.
Tato nařízení byla zákonem ze dne 28. října 1918 č. 11 sb. z. a n. zachována prozatím v platnosti i pro onu část republiky československé, ve které před převratem platila.
Z předpisů těchto nařízení, zejména odst. IX. přílohy k nařízení č. 1508/75 plyne, že vláda může spolek, který nezachová svůj stanovami určený účel, pokud se týče překročí svoji pravomoc, pokud by dalším jeho působením ohroženy byly zájmy státu nebo hmotný zájem členů spolku, suspendovati a podle výsledku řádného vyšetřování, které se po suspendování má naříditi, i rozpustiti.
Po rozumu § 14 zákona ze dne 10. prosince 1918 č. 64 sb. z. a n. byl tudíž zmocněnec vlády, t. j. ministr s plnou mocí pro správu Slovenska anebo jeho jménem orgánové jeho úřadu jej zastupující oprávněni, spolek za shora uvedených předpokladů suspendovati a po provedeném vyšetření i rozpustiti.
Tohoto stavu věci byli si stěžovatelé, netvrdíce opak, patrně také vědomi. Ze spisů správních jde toliko na jevo, že ministr s plnou mocí, resp. jeho zmocněnec zmocnil župana nitranského, aby stěžující si spolek z důvodů politických a národnostních rozpustil a jeho jmění a akta zabavil.
Předmětem sporu může tudíž jenom býti otázka, zda úřad v tomto případě rozhodnuvší šetřil v ohledu materielním i fomálním příslušných předpisů.
V tom směru není ze spisů patrno, zda a jakým způsobem opatřil si úřad vědomost o tom, že shora uvedené předpoklady rozpuštění spolku jsou splněny, takže nejvyšší správní soud nemá vůbec možnosti přesvědčiti se o tom, zda ono opatření jest ve smyslu platných shora uvedených předpisů opodstatněno, tudíž zákonné čili nic.
Rozpuštění spolku bylo spolku sděleno úředním orgánem (policejním kapitánem) dne 4. a dne 13. srpna 1920, v obou případech nebyly však spolku sděleny důvody tohoto opatření; protokoly ze dne 4. a 13. srpna 1920, které o onom úředním úkonu byly sepsány, omezují se na konstatování, že ve smyslu zmocnění župana nitranského č. 12278 ze dne 20. července 1920 a min. nařízení č. 12.125 zem. pres. spolek se rozpouští, majetek a akta se zabavují.
Toliko ústně bylo orgánům spolku sděleno, že rozpuštění se stalo z důvodů národnostních a politických, avšak ani zde není patrno, že by byly uvedeny určité skutečnosti, tyto důvody opodstatňující, v tom směru, že by je bylo lze považovati za ohrožení zájmů státních a překročení pravomoci spolku ve smyslu shora uvedených předpisů min. nařízení č. 1508/75. Tímto postupem a tím, že spolku nebylo ani s určitostí sděleno, který úřad neb úřední činitel rozpuštění spolku a zabavení majetku a spisu nařizuje, byla spolku stížená řádná právní obrana proti těmto opatřením a trpí proto celé řízení správní podstatnými vadami.
Z těchto důvodů bylo naříkané rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r. 1876, jehož předpisy, jak již shora uvedeno, platí v podstatě podle zákona ze dne 2. listopadu 1918 č. 3 sb. z. a n. pro příslušnost nejvyššího správního soudu republiky československé a pro řízení před ním.

Citace:

č. 1018. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 933-936.