NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 1

Č. 11325.

Domovské právo. — Řízení správní: Odvolání z usnesení obce pobytu, zamítajícího žádost obce domovské za přijetí přísluš- níka do domovského svazku podle § 2 dom. novely z r. 1896, podati jest u stolice odvolací.
(Nález ze dne 2. června 1934 č. 11081.)
Věc: Město M. proti ministerstvu vnitra o včasnost odvolání ve věci domovské příslušnosti.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Rada hlavního města Prahy nevyhověla výměrem z 8. června 1928 žádosti obce M. o výslovné přijetí Josefa M. do domovského svazku podle § 2 domov. zák. z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z.
Odvolání stěžující si obce do tohoto výměru bylo rozhodnutím zem. úřadu v Praze z 20. února 1931 odmítnuto z těchto důvodů: Ze spisů jednacích je patrno, že v odpor braný výměr rady hlavního města Prahy došel k obecnímu úřadu v M. dne 28. června 1928, odvolání z tohoto výměru nepodala však obec M. podle ustanovení § 12 odst. 3 zák. ze 7. února 1919 č. 76 Sb. do 14 dnů, tedy do 12. července 1928 u zsp-é v Praze, nýbrž u magistrátu hlavního města Prahy, odkud došlo býv. zsp-é v Praze, kde mělo býti správně podáno, teprve dne 2. srpna 1928, tedy až po uplynutí shora zmíněné zákonné lhůty.
Další odvolání bylo nař. rozhodnutím ministerstva vnitra zamítnuto z důvodu rozhodnutí zem. úřadu.
O stížnosti uvážil nss toto:
Stížnost do rozhodnutí tohoto podaná namítá, že podle všeobecných zásad řízení správního byla stížnost podána u úřadu, který původní rozhodnutí vydal, totiž u městské rady v Praze, s požádáním, aby spis předložila úřadu k rozhodnutí příslušnému a protože byla dána na poštu dne 11. července 1928 dlužno ji považovati za včas podanou. Názoru stížnosti nelze přisvědčiti. Na sporu jest jedině otázka, u kterého úřadu mělo býti odvolání z výměru městské rady pražské podáno.
Podle § 6 odst. 2 novely k dom. zák. z r. 1896 rozhoduje nadřízený politický úřad o odvolání, když přijetí do svazku domovského po rozumu § 2 cit. zák. bylo obcí pobytu odepřeno. Zákon ten neurčuje ani lhůtu, do které má býti stížnost podána, ani nestanoví místo, kde se tak má státi. Rovněž statut města Prahy ze 27. dubna 1850 nemá žádného ustanovení o tom, v jaké lhůtě a na kterém místě podávati jest opravný prostředek proti aktům obecních orgánů, o nichž náleží rozhodovati úřadům politickým. Jmenovitě nemá tu váhy ustanovení § 124, podle něhož z nálezu městské rady lze se odvolati na sbor obecních starších, poněvadž zákon domovský positivním předpisem stanoví jako odvolací úřad v tomto případě politický úřad. V odst. 3 § 12 novely k obec. zříz., č. 76/1919 Sb. jest sice pro takové rekursy stanovena 14denní odvolací lhůta, neurčují-li jednotlivé zákony jinak, avšak ani tu není rozřešena otázka, kde má býti odvolání podáno, aby byla lhůta rekursní dodržena. Ustanovení pak vl. nař. č. 8/1928 Sb. nelze tu zásadně použíti již proto, poněvadž působnost jeho nastala 1. prosincem 1928 a zde jedná se o výměr z 8. června 1928, doručený 28. června 1928 (§ 133 cit. nař.), nehledě ani k tomu, že ustanovení nařízení toho nevztahují se na rekursy, podané k politickým úřadům proti opatřením, resp. rozhodnutím orgánů obecních.
Bohuslav-Janota, Nálezy správní XVI. 60 Avšak z povahy opravného prostředku jakožto podání, kterým se strana dovolává rozhodnutí rekursní stolice, plyne důvodně zásada, že opravný prostředek podati jest u toho úřadu, jehož rozhodnutí se strana dovolává, tedy u stolice rekursní, leč by positivním předpisem právním bylo stanoveno podací místo jiné.
Poněvadž pro případ, o jaký tu jde, takového positivního předpisu není, dlužno souditi, že odvolání z usnesení městské rady v Praze, jímž byla žádost stěžující si obce o přiznání domovského práva podle zák. č. 222/1896 ř. z. zamítnuta, podati jest v odvolací lhůtě bezprostředně u příslušného zem. úřadu, resp. že odvolací lhůta jest zachována, jestliže odvolání během lhůty dojde k tomuto úřadu.
Poněvadž v případě, o který jde, opravný prostředek u odvolací instance přímo podán nebyl a poněvadž došel jí teprve po lhůtě zákonem k tomuto prostředku stanovené, právem žal. úřad rozhodl resp. potvrdil, že odvolání podáno bylo opožděně.

Citace:

Č. 11325. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 1160-1162.