Č. 9213.

Policejní právo trestní. — Pojištění sociální: * Vyslovil-li úřad I. stolice v odsuzujícím rozsudku, vydaném před účinností zák. č. 125/27, že pokuta uložená pro přestupek zák. 221/24 připadá okresní nemocenské pojišťovně, není úřad II. stolice oprávněn tento výrok měniti a vysloviti, že pokuta připadá státu, třebas o odvolání z trestního rozsudku rozhodl za účinnosti zák. č. 125/27.
(Nález ze dne 25. dubna 1931 č. 6192/29.)
Prejudikatura: Boh. A 7651/28, 9091/31.
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v T. proti zemskému úřadu v. Bratislavě o nárok na přisouzení peněžité pokuty.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud vyslovuje, že peněžitá pokuta připadá státu, se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Okresní úřad v T. odsoudil rozsudkem z 18. března 1927 Mořice L. podle §§ 260 a) a 262 zák. z 9. října 1924 č. 221 Sb. pro neohlášení 20 dělníků sezónních u nemocenské pojišťovny k peněžité pokutě 200 Kč ve prospěch okr. nemocenské pojišťovny v T., pro případ nedobytnosti k vězení v trvání 10 dnů. Župní úřad v Turč. Sv. Martině rozhodnutím z 13. října 1928 zamítl odvolání Mořice L. a potvrdil rozsudek okr. úřadu s tou změnou, že vyměřená pokuta 200 Kč má připadnouti ve prospěch státu (čl. 11 zák. z 14. července 1927 č. 125 Sb.). — — —
O stížnosti uvážil nss toto:
Na sporu je otázka, byl-li žal. úřad oprávněn změniti rozsudek I. stolice po té stránce, že pokuta rozsudkem tím uložená nepřipadá st-lce, nýbrž státu. Žal. úřad dovolává se v nař. rozhodnutí čl. 11 zák. č. 125/ 27, který stanoví, že tresty na penězích uložené politickými úřady v řízení před těmito úřady, připadají státu. Stížnost namítá, že žal. úřad nesprávně použil tohoto ustanovení a to prý také proto, že ustanoveni všeobecného zákona — za jaký stížnost označuje zákon č. 125/27 — nemohlo vůbec zrušiti ustanovení specielního zák. č. 221/24, který ustanovuje v § 262 odst. 2, že peněžité pokuty za přestupky tohoto zákona uložené plynou do pokladny příslušné nemocenské pokladny.
Námitka tato jest bezdůvodná. Nss vyslovil v nál. Boh. A 9091/31 právní názor, že čl. 11 zák. č. 125/27 nastoupil na místo všech starších norem o přikazování pokut uložených v trestním řízení správním, tedy i na místo druhého odstavce § 262 zák. č. 221/24; na názoru tom nss trvá. Není proto správným názor stížnosti, že ustanovení cit. čl. 11 nelze na pokuty uložené pro přestupky zák. 221/24 zásadně vůbec použíti.
Jinou je však otázka, byl-li žal. úřad oprávněn ustanovení toho použiti, když sice rozhodoval již v době, kdy zák. č. 125/27 platil, ale o odvolání, které bylo podáno proti rozsudku, vydanému ještě před účinností zák. č. 125/27. Stížnost namítá, že žal. úřad k zák. č. 125/27 přihlížeti nesměl a nebyl oprávněn měniti výrok I. stolice o tom, komu pokuta připadá proto, poněvadž právě výrok I. stolice stal se již před účinností zák. č. 125/27 a st-lka již z výroku toho nabyla práva na pokutu.
Této námitce stížnosti nss přisvědčuje. Odvoláním, které bylo podkladem nař. rozhodnutí vznesl Mořic L. na spor otázku, zda dopustil se přestupku, pro který rozsudkem I. stolice, byl uznán vinným. Otázka, komu patří jemu uložená pokuta, nebyla nikým v řízení vůbec vznesena na spor. Stěžující si pokladně vznikl tedy již rozhodnutím I. stolice, které bylo vydáno 18. března 1927, tudíž dávno před účinností zákona 125/27, právo na pokutu tu. Žal. úřad, přezkoumávaje k odvolání Mořice L. rozsudek I. stolice co do otázky viny, a potvrdiv jej, nebyl oprávněn měniti výrok o tom, komu má pokuta ta připadnouti. Nemohl a nesměl přihlédnouti k zák. č. 125/27, který nabyl účinnosti teprve po vydání rozsudku I. stolice a ovšem platil v době vydání nař. rozhodnutí. Neboť vzniklo-li rozhodnutím nižší stolice vydaným za platnosti staršího zákona určité právo, pak nemůže vyšší stolice, rozhodujíc o opravném prostředku a posuzujíc zákonnost rozhodnutí v odpor vzatého, říditi se zákonem novým, mezi tím vyhlášeným, který snad straně nepřiznává ono právo I. stolicí přiznané, leč by tu byl kogentní předpis nového zákona, kterému by snad i pravoplatné rozhodnutí muselo ustoupiti. Právní názor ten vyslovil nss již v četných nálezech a poukazuje podle § 44 jed. řádu na nál. Boh. A 7651/28.
Nař. rozhodnutí buduje svůj výrok, že pokuta má připadnouti státu, na názoru opačném. Má zřejmě za to, že nového zákona je použiti, ač st-lce nárok na pokutu tu již I. stolicí podle zákona platného v době vydání rozsudku I. stolice právem byl přiznán. Proto bylo rozhodnutí v nař. části zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 9213. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 751-753.