Čís. 8872.

Povolaným dědicům (kupitelům jich dědických podílů) nepřísluší právo k rekursu do usnesení pozůstalostního soudu, schvalující ho smlouvu druhých spoludědiců o prodeji jich dědických podílů.
Opatření učiněná povolanými dědici aneb soudem již zařízená proti nim, platí i pro kupitele dědických podílů a působí také proti nim.
(Rozh. ze dne 12. dubna 1929, R I 166/29.)
V pozůstalosti po Vilému K-ovi prodali přihlášení dědici připadší jim dědictví, dědici Charlotta K-ová, Jindřich K. a Josefina P-ová smlouvou ze dne 16. března 1928 zapsanou do soudního protokolu u okresního soudu v R. Františku Karlu J-ovi, dědic Jan Alexander K. smlouvou ze dne 31. července 1928 zapsanou do soudního protokolu u okresního soudu v K. Vilému P-ovi st., Josefu P-ovi a Vilému P-ovi ml. Do usnesení, jímž pozůstalostní soud schválil k návrhu smluvních stran protokol, obsahující smlouvu ze dne 16. března 1928 sepsanou u okresního soudu v R. podaly stížnost smluvní strany (Jan Alexader Κ., Vilém P. st., Josef P. a Vilém P. ml), jež uzavřely smlouvu podle protokolu, sepsaného dne 31. července 1928 u okresního soudu v Κ., jejíž ujednání vzal pozůstalostní soud prostě na vědomí. Rekursní soud stížnosti nevyhověl, odepřev stěžovatelům oprávnění ke stížnosti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
S názorem rekursního soudu jest souhlasiti. Jest si uvědomiti, čím jsou stěžovatelé v pozůstalostním řízení. Koupí dědického podílu vstoupili kupitelé do pozůstalosti na místo prodatelů jako dosavadních dědiců a stali se tak dědici na místo nich, a to tak, že opatření, učiněná povolanými dědici aneb soudem již zařízená proti nim, platí i pro ně a působí také proti nim (Krainz-Ehrenzweig, Erbrecht str. 567 a 568). Má-li se toto na zřeteli a vychází-li se ze zásady § 9 nesp. říz. o tom, kdo jest ke stížnosti oprávněn, jest zřejmým, že rozřešení otázky o oprávnění stěžovatelů ke stížnosti závisí na tom, zda práva jednoho dědice jsou závislá na právech spoludědice. Tuto otázku jest však zodpověděti záporně již vzhledem k tomu, že podle § 122 a 125 nesp. říz. musí každá dědická přihláška, vyhotovená v předepsané formě, býti na soud přijata а k pozůstalostním spisům vzata, to i v tom případě, když si tyto přihlášky odporují, a že zákon v §§ 125 a násl. nesp. říz. stanovil zvlášť, jak jest postupovati při odporujících si přihláškách. (Rozh. víd. nejv. soudu č. 5376 Gl. U. n. ř.). Podle toho nepřísluší stěžovatelům, ať již jde o povolaného dědice neb o dědice vstoupivšího na jeho místo do pozůstalosti, právo ke stížnosti do usnesení, jímž byla smlouva uzavřená druhými spoludědici a jejich kupitelem o dědickém podílu schválena pozůstalostním soudem, neboť opatřením tím nebyla dotčena jejich práva jako spoludědiců.

Citace:

č. 8872. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 526-527.