NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 12875.

Zaměstnanci veřejní. — Samospráva obecní: * Před usnesením obecního zastupitelstva o propuštění obecního zřízence podle § 10 zákona č. 16/1920 Sb. nepředchází pořad instancí disciplinárních v ten způsob, že by návrh disciplinární komise obecní mohl býti přezkoumáván ještě disciplinární komisí II. stolice.
(Nález z 24. dubna 1937 č. 11919/37.)
Věc: František K. v Čáslavi (adv. Dr. Karel Kraus z Čáslavě) proti rozh. zem. úřadu v Praze z 20. února 1934 a z 3. března 1934 (za zúč. město Čáslav adv. Dr. Jaroslav Kvaček z Čáslavě) o disciplinárním řízení.
Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost. Důvody: Usnesením městského zastupitelstva v Čáslavi z 22. prosince 1933 byl st-l, definitivní zřízenec obce Čáslavě, po provedeném disciplinárním řízení dnem tohoto usnesení propuštěn ze služeb města Čáslavě.
Odvolání podané st-lem do tohoto usnesení městského zastupitelstva odmítl okr. úřad v Čáslavi výměry z 2. února 1934 a ze 14. února 1934 pro inkompetenci proto, že jde o spor vzešlý ze služebního poměru obecního zřízence ustanoveného podle zákona ze 17. prosince 1919 č. 16 z r. 1920 Sb. Podle ustanovení § 24 tohoto zákona se rozhodují spory z takového služebního poměru vzešlé pouze pořadem soudním a toliko pořadem soudním je přípustná obrana proti disciplinárnímu nálezu vydanému obecním zastupitelstvem na základě provedeného disciplinárního řízení.
Další odvolání st-lova zamítl žal. úřad nař. rozhodnutími v podstatě z toho důvodu, že jde o spor vzešlý ze služebního poměru obecního zřízence, ustanoveného podle zákona č. 16/1920 Sb., podle jehož § 24 takové spory se rozhodují pouze pořadem soudním, a že proto jen pořadem soudním je přípustná obrana proti disciplinárnímu nálezu vydanému obecním zastupitelstvem na základě provedeného disciplinárního řízení. K námitkám odvolání proti výměru okr. úřadu z 2. února 1934 podotkl žal. úřad ještě, že usnesení obecního zastupitelstva o zrušení služebního poměru obecního zřízence dlužno považovati za prohlášení strany v poměru soukromoprávním, o jehož náležitostech jak po stránce obsahové, tak i formální, zejména i pokud jde o otázku právní platnosti takového projevu vůle, sluší rozhodovati pouze řádným soudům.
O stížnostech uvažoval nss takto:
Jak je viděti z děje, řešil si žal. úřad jedině otázku, zda sporem ze služebního poměru obecního zřízence je také spor vzniklý mezi ním a obcí vydáním disciplinárního nálezu a zda proti usnesení obecního zastupitelstva, kterým cestou disciplinární bylo vysloveno propuštění st-le ze služby, může se st-l dovolávati jiné ochrany než soudní. Pokud se tedy stížnosti zabývají věcí samou, jdou mimo obsah nař. rozhodnutí a jsou proto nepřípustné.
Stížnosti ovšem vytýkají nař. rozhodnutí vadnost a nezákonnost, i pokud žal. úřad odmítl rozhodovati ve věci samé. Spatřují nezákonnost a vadnost řízení v tom, že prý jak okr. úřad, tak žal. úřad neprávem se dovolávají nálezu nss Boh. A 7803/29, poněvadž v případě prejudikovaném tímto nálezem se jednalo o usnesení obecního zastupitelstva, které bylo vydáno v důsledku pravoplatného disciplinárního nálezu, kdežto v daném případě disciplinární řízení vůbec nebylo provedeno a usnesení obecního zastupitelstva nebylo vydáno na základě pravoplatného disciplinárního nálezu, kterým mohl býti jedině nález komise odvolací. Usnesení obecního zastupitelstva není po názoru stížnosti prohlášením strany, nýbrž je disciplinárním rozhodováním, disciplinárním nálezem vydaným nepřípustnou instancí, o čemž prý měly správní úřady rozhodovati a usnesení takové jako neplatné zrušiti. Nss nemohl námitky tyto uznati důvodnými. Z obsahu výměru městského úřadu v Čáslavi z 3. ledna 1934, vydaného na základě usnesení obecního zastupitelstva města Čáslavě z 22. prosince 1933, jež tímto výměrem bylo intimováno, plyne, že usnesením tím byl schválen návrh disciplinární komise zřízenecké, aby st-l byl uznán vinným, že hrubě porušil svěřené povinnosti ve službě i mimo službu, a že st-l byl potrestán propuštěním ze služby. Nemají tedy stížnosti pravdu, tvrdí-li, že v daném případě disciplinární řízení vůbec nebylo provedeno.
V nálezu Boh. A 7803/29 vyslovil nss právní názor, že vlád. nař. č. 483/1920 Sb., pokud ustanovuje, že o stížnosti do výroku obce o propuštění obecního zřízence podle § 10 zákona č. 16/1920 Sb. rozhoduje zem. samosprávný úřad, není kryto zákonem a je proto neplatné. V nálezu tom byl také vysloven právní náhled, že proti usnesením obecního zastupitelstva o propuštění může se obecní zřízenec dovolati toliko ochrany soudu a že jiné kontrole v poměru k propuštěnému zřízenci usnesení obce podrobeno není a pouhým vlád. nař. podrobeno býti nemůže. Na těchto názorech trvá nss i v dnešním případě a odkazuje podle § 44 jedn. řádu na cit. nález. V nálezu tom nebyla ovšem, jak správně tvrdil právní zástupce stížností, řešena otázka, zda zmocnění vlády upraviti nařízením disciplinární řízení proti obecním zřízencům se nevztahuje vůbec pouze na řízení, které je provésti před jejich propuštěním. Nebyla tedy tímto judikátem řešena otázka, zda řízení před propuštěním obecního zřízence podle § 10 zákona č. 16/1920 Sb. nemá se provésti přede dvěma stolicemi disciplinárních komisí, jak je zřizuje § 4 vlád. nař. č. 483/1920 Sb. Je si tedy zodpověděti otázku, zda obecní zastupitelstvo, jednajíc o propuštění obecního zřízence na základě provedeného disciplinárního řízení, je vázáno jen na návrh obecní disciplinární komise, či vzhledem k ustanovení posledního odstavce § 8 cit. vlád. nařízení je povinno vyžádati si i návrh vrchní disciplinární komise.
Podle § 10 zákona č. 16/1920 Sb. může býti trvale ustanovený zřízenec propuštěn usnesením obecního zastupitelstva toliko na základě provedeného disciplinárního řízení podle obdoby služ. pragm. pro státní zřízence, o čemž bližší ustanovení budou vydána zvláštním vlád. nař. Toto vlád. nař. bylo vydáno 14. srpna 1920 pod č. 483/1920 Sb. a stanovilo v § 4 k provedení disciplinárního řízení disciplinární komisi I. stolice při obecním zastupitelstvu.....a disciplinární komisi II. stolice při zem. (správních) výborech, resp. zem. správní komisi v Praze, Brně, Opavě. V § 8 tohoto nař. pak stanovena příslušnost těchto komisí k vyslovení trestů, způsob jejich rozhodování, při čemž zejména v odst. 2 jest ustanoveno, že v případě, když disciplinární čin zřízencův je takový, že má za následek vyloučení z postupu do vyšších platů, zmenšení služného, přeložení do výslužby se zmenšeným výslužným nebo propuštění ze služby, činí disciplinární komise obecnímu zastupitelstvu.....návrh, o němž toto rozhodne. V posledním odstavci pak se stanoví, že vrchní disciplinární komise rozhodují o stížnostech proti nálezům disciplinárních komisí I. stolice podle odst. 1 s konečnou platností a že v případech odst. 2 činí návrh zem. samosprávnému úřadu, jenž rozhoduje s konečnou platností. § 10 zákona č. 16/1920 Sb., jak podle svého nadpisu »Jak se zřízenci propouštějíce, tak i podle svého znění, jak výše bylo uvedeno, upravuje otázku propuštění zřízence ze služby a stanoví ve shodě s ustanovením § 53 čes. obec. zř., že propustiti zřízence je příslušno obecní zastupitelstvo, že však obecní zastupitelstvo může tak učiniti jen cestou disciplinární, a to na základě řízeni, jež upraviti sluší vlád. nař. podle obdoby služ. pragm.
Zákon č. 16/1920 Sb. se jeví podle svého § 1 jako zákon, kterým se doplňují a mění ustanovení obec. zř. v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, pokud se týkají obecních zřízenců. Z toho jde, že služební poměry obecních zřízenců zůstávají nadále zásadně upraveny obec. zř. — §§ 32 a 53 čes. obec. zř., pokud jejich ustanovení nebyla změněna zákonem č. 16/1920 Sb., a že předpisy tohoto zákona dlužno vykládati v duchu obec. zř. Podle uvedených ustanovení čes. obec. zř. spadá úprava služebních poměrů obecních zřízenců zásadně do autonomie obce. Tato zásadní autonomie obce se zračí i v ustanoveních zákona č. 16/1920 Sb., který v §§ 6—9 má předpisy o ustanovení obecních zřízenců, v § 10 o propouštění těchto a v §§ 11 a násl. o úpravě jejich hmotných poměrů. Výrazem této autonomie obce je zejména i předpis § 10 zák. č. 16/1920 Sb., podle něhož rozhodování o propuštění trvale ustanoveného obecního zřízence je vyhrazeno obecnímu zastupitelstvu. Rozhodování to má se ovšem státi na základě disciplinárního řízení provedeného podle obdoby služ. pragm. pro státní zřízence. Disciplinární moc nad pragmatikálními zaměstnanci státními jest upravena zákonem o služ. pragm. z roku 1914 a je — jak nss již opětovně vyslovil (srov. Boh. A 4195/24, 9523/31, ohledně úředníků obecních pak Boh. A 11648/35) — založena na služebním poměru, v němž se státní zaměstnanec nalézá. Disciplinární trest pak je projevem moci služební, je prostředkem k udržení kázně a pořádku uvnitř organismu služebního. I když judicialisace disciplinárního řízení postoupila tak daleko, že výkon disciplinární moci nad státními zaměstnanci je svěřen zvláštním disciplinárním komisím (§§ 100—103, 181, 183 služ. pragm.), nedospěl vývoj disciplinárního práva státních zaměstnanců k tomu stupni, že by disciplinární moc bylo možno považovati za odloučenou od moci služební. Odleskem této moci služební jest i organisace disciplinárních komisí, která je provedena podle toho, ve které platové stupnici se úředník nachází a u kterého úřadu je zaměstnán (§§ 102, 103), resp. pro zřízence podle toho, u kterého služebního úřadu je zřízenec zaměstnán (§ 183 služ. pragm.). Opravnému prostředku jsou pak podrobeny jen nálezy disciplinárních komisí zřízených u úřadů, které úřadům ústředním jsou bezprostředně podřízeny (§ 100, § 181 služ. pragm.). U státních zaměstnanců má tedy i rozhodnutí vrchní disciplinární komise jako stolice odvolací svůj základ ve služebním poměru a resortní podřízenosti dotyčných zaměstnanců. Naproti tomu jsou obecní zřízenci ve služebním poměru toliko k obci a nelze ani podle obec. zř. ani podle zákona č. 16/1920 Sb. mluviti o nějaké hierarchické podřízenosti obecních zřízenců úřadům vyšších nadřízených stolic samosprávných. Tomu nasvědčuje i ustanovení § 24 zákona č. 16/1920 Sb., které veškeru kontrolu služebních poměrů obecních zřízenců vyhrazuje jedině řádným soudům. Mezi otázky týkající se služebního poměru obecního zřízence spadá beze sporu i disciplinární řízení. Z toho lze právem usuzovati, že ani ustanovení § 10 zákona č. 16/1920 Sb. nechtělo na základní zásadě autonomie obecní nic změniti, a že proto zmocněním vlády, aby upravila blíže disciplinární řízení pro obecní zřízence podle obdoby služ. pragm. pro státní zřízence, nebylo při stanovení zásady, že o propuštění obecního zřízence má rozhodovati obecní zastupitelstvo, vládě dáno zmocnění, aby z této zásady vybočila a připustila další administrativní kontrolu obecního disciplinárního řízení vrchní disciplinární komisí II. stolice. Předpis § 8 posl. odst. cit. vlád. nař. nelze tedy ani při výkladu, jaký předpisu tomu dal nález nss Boh. A 7803/29, vykládati tak, že vrchní disciplinární komise činí návrh obecnímu zastupitelstvu ve smyslu § 10 zákona č. 16/1920 Sb., ježto ani takto pojatý smysl § 8 vlád. nař. č. 483/1920 Sb. by nebyl kryt zákonem č. 16/1920 Sb.
Nebyl tedy před vydáním usnesení obecního zastupitelstva v Čáslavi o propuštění st-lově přípustný pořad stolic disciplinárních v ten způsob, že by — jak tomu chtěl právní zástupce stížnosti — návrh disciplinární komise u obce byl ještě přezkoumáván disciplinární komisí II. stolice, a není tedy žádné nezákonnosti ani vady řízení v tom, že správní úřady odmítly o věci meritorně jednati, ani v tom, že opravné prostředky st-lovy nepostoupily vrchní disciplinární komisi.

Citace:

Č. 12875. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 548-552.