NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 12837.

Vodní právo. — Řízení správní: 1. * Námitky interesenta v konsensním řízení vodoprávním jsou omezeny jen na námitky proti projektovanému podniku a způsobu jeho provedení. — 2. Nelze žádati, aby byla dána záruka, že obecné užívání vody nebude zvýšeno na úkor zvláštních práv užívacích.
(Nález z 31. března 1937 č. 11158/37.)
Věc: Anežka N. v Byšičkách proti rozh. zem. úřadu v Praze z 2. června 1934 o zřízení hospodářských nádrží a ledoviště.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.

Důvody: Výměrem okr. úřadu v Mladé Boleslavi z 15. března 1931 byl vodoprávně schválen regulační a meliorační projekt vodního družstva pro úpravu Vlkavského potoka ve Vrutici Benátecké se současným zřízením hospodářských nádrží. Odvolání, které tehdy st-lka, majitelka mlýna v Byšičkách, z výměru toho podala, bylo, pokud šlo o regulaci potoka, rozhodnutím zem. úřadu v Praze z 24. září 1931 zamítnuto, pokud pak šlo o zřízení hospodářských nádrží, byl výměr okr. úřadu z 15. března 1931 zrušen.
Na to podáním z 11. února 1933 zažádalo zmíněné vodní družstvo o vodoprávní schválení hospodářských nádržek na podkladě podrobného projektu.
Výměrem okr. úřadu v Ml. Boleslavi z 24. října 1933 bylo vodnímu družstvu pro úpravu potoka Vlkavy dáno vodoprávní povolení k provedení projektovaných zařízení za dodržení některých podmínek. Námitky, které st-lka proti projektu podala a v nichž dovozovala, že zřízením nádrží bude ohroženo vodní právo jejího mlýna, ježto1 by se odbírala voda, která dosud tekla na její mlýn, byly zamítnuty.
Z výměru toho podala st-lka odvoláni, jež bylo nař. rozhodnutím zamítnuto. O stížnosti podané k nss uvažoval soud takto:
Řízení, jež bylo ukončeno nař. rozhodnutím, bylo řízením konsensním ve smyslu §§ 17, 19, 42, 76 a 86 vod. zákona, jak se předpisů těch dovolal vodoprávní nález 1. stolice. Předmětem řízení tohoto bylo jednak zřízení nádrží N1, N2, N3, N5, N6, N7, jednak zřízení nádrže N4, pak zřízení ledoviště a konečné zřízení nádrže N.
Pokud speciálně jde o nádrž N, je ze spisů správních a zejména i z nař. rozhodnutí patrno, že tato nádrž se zřizuje jako náhradní zařízení na místo dosavadní nádrže na parc. č. k. 1088/6 ve Vrutici Benátecké, dále že tato dosavadní nádrž byla vodoprávně schválena výměrem okr. hejtmanství v Ml. Boleslavi z 14. června 1907, jenž byl potvrzen rozhodnutím místodržitelství v Praze z 25. ledna 1908. Ježto pak výměrem okr. úřadu v Mladé Boleslavi z 24. října 1933 bylo zřízení této nádrže povoleno s podmínkou, že způsob jejího napájení bude odpovídati přesně povolovacímu výměru okr. hejtmanství v Ml. Boleslavi ze 14. června 1907, nenastává co do odběru vody z potoka Vlkavského pro tuto nádrž proti právnímu stavu dosavadnímu žádná změna a nemůže st-lka s úspěchem tvrditi, že povolením nádrže N bude zasaženo do jejích práv; mohou tedy veškery námitky stížnosti, pokud všeobecně brojí proti zřízení všech nádrží, při posuzování přípustnosti zřízení nádrže N zůstati mimo úvahu.
Pokud se týče ostatních nádrží, musil se nss v prvé řadě vypořádati s námitkou stížnosti, že vodní družstvo pro úpravu Vlkavského potoka ve Vrutici Benátecké nebylo právně způsobilé, aby dotyčný projekt na zřízení nádrží těch předložilo, a že se mu nedostávalo legitimace, aby se dožadovalo obecného užívání pro toho kterého občana, nebo aby hájilo zájmy veřejné. Nss maje rozhodovati o této námitce musil si především položití otázku, zda st-lka sama je legitimována vytýkati zmíněnému vodnímu družstvu nezpůsobilost předložití onen projekt k vodoprávnímu projednání. Soud uvážil, že st-lka, vystupujíc na ochranu svého práva, může ovšem brojiti proti projektu a brániti se proti účinkům projektu na její vodní práva, neboť je to právě potenciální vliv navrženého projektu na její práva, který je právním důvodem, ze kterého vyplývá její účast v řízení vodoprávním. Mohou tedy býti v řízení konsensním námitky na obranu vodního práva namířeny toliko in rem, to jest proti projektu. Naproti tomu nelze nalézti právního základu pro její legitimaci k námitkám, jež se netýkají navrženého projektu, nýbrž osobní způsobilosti žadatele, jenž projekt k vodoprávnímu projednání předkládá, a jsou tedy namířeny nikoli in rem, nýbrž in personam. Zabývati se otázkou legitimace žadatelovy přísluší toliko vodoprávnímu úřadu.
Stížnost však také vytýká, že se vodnímu družstvu nedostávalo legitimace dožadovati se povolení obecného užívání vody pro toho kterého občana, ježto obecné užívání nemůže podle své povahy býti předmětem vodoprávního propůjčení. Než tato námitka nepostihuje stav věci, jak se jeví podle spisů správních. Ze správních spisů je patrno, že okr. úřad v Mladé Boleslavi, udíleje vodnímu družstvu vodoprávní povolení k projektu na regulaci potoka Vlkavského, původně do povolovacího výměru z 15. března 1931 pojal jako konsensní podmínku i modalitu, kterou mělo býti vyhověno požadavkům zúčastněných obcí, jež chtěly docíliti toho, aby navrženou regulací nebylo obyvatelstvu těchto obcí znemožněno obecné užívání vody potoka Vlkavského. Opatření, jímž mělo býti těmto požadavkům vyhověno, bylo právě zřízení býv. hospodářských nádržek. Rozhodnutím zem. úřadu z 24. září 1931 byl však výměr 1. stolice, právě pokud šlo o zřízení těchto nádržek, zrušen v podstatě z toho důvodu, že nádržky ty nebyly součástí vyloženého projektu a že nebyly v řízení vodoprávním náležitě projednány. 1 předložilo proto vodní družstvo pro úpravu potoka Vlkavy návrh objektů (nádrží), při vodoprávním řízení z měsíce února 1931 požadovaných, ke zvláštnímu vodoprávnímu projednání. Při dodatečném řízení komisionálním konaném 26. března 1934 bylo pak zjištěno, aniž st-lka tomu odporovala, že zřízení nádrží N1, 2, 3, 5, 6 a 7 sluší pokládati za povinné náhradní opatření se strany vodního družstva, aby bylo zachováno další obecné užívání vody v potoce Vlkavě, ježto novou úpravou se dno potoka sníží průměrně o 1 m, dále že nádrž N4 je rekonstrukcí dosavadní obecní louže a že vody z ní bude užíváno způsobem, který je rovnocenným dosavadnímu obecnému užívání, a konečně že ledoviště, zřizované na žádost obce Milovic, je náhradou za dvě bočné nádrže pod obcí, které se ruší. Z toho je viděti, že vodní družstvo, předkládajíc projekt na zřízení hospodářských nádrží, snažilo se toliko vyhověti námitkám zúčastněných obcí proti původnímu regulačnímu projektu. Nejde tedy o nic jiného, než o součást původního projektu, resp. o jeho modalitu. Pak ovšem stížnost bezdůvodně tvrdí, že vodní družstvo žádalo za povolení obecného užívání vody; neboť nešlo o propůjčení obecného užívání vody, o němž by arci podle §§ 15 a 17 čes. vod. zákona nemohlo býti řeči, nýbrž o povolení staveb, jež měly dosavadní obecné užívání vody zachovati. Na této právní povaze projektu na zřízení hospodářských nádrží nemůže nic změniti okolnost, že následkem rozhodnutí zem. úřadu v Praze z 24. září 1931 bylo řízení o těchto hospodářských nádržích od řízení o původním projektu formálně odděleno, ježto tímto procesním postupem nepřestal projekt na zřízení hospodářských nádrží býti součástí původního projektu regulačního.
Z toho, co dosud bylo uvedeno, je patrno, že nař. rozhodnutím se nepovoluje obecné užívání vody podle § 15 vod. zákona, nýbrž podstatný smysl nař. rozhodnutí je ten, že se zřízení nádrží podle § 17 vod. zákona vodoprávně schvaluje jako vodní dílo a že se námitky st-lčiny zamítají, ježto vodní právo st-lčino nebude projektem dotčeno, a to proto, že
1. úbytek vody bude se díti v rámci dosavadního obecného užívání vody po regulaci potoka,
2. úbytek vody vzniklý počátečným plněním nádrží není prakticky (měřitelně) žádný, ježto je vyvážen jednak zrušením dosavadních nádrží, jednak je vyrovnán vlivem meliorace,
3. výparná a vsakovací plocha se proti dosavadním poměrům zmenšuje. Namítá-li tedy stížnost, že žal. úřad postavil povolení uvedených nádrží na zcela jiný právní základ (na jiný titul právní), než o který se opřela 1. stolice, ježto prý žal. úřad povolil ony nádrže jako výkon obecného práva užívacího na vodé veřejné podle § 15 vod. zákona, je tvrzení toto v rozporu se spisy, ježto nař. rozhodnutí nemá toho smyslu, jaký mu stížnost přikládá. Tím padají všechny námitky stížnosti, které jsou vybudovány na předpokladu, že žal. úřad nař. rozhodnutím povolil usus publicus ve smyslu § 15 vod. zákona.
Namítá-li st-lka dále, že tvrzený předpoklad o užívání vody obyčejným způsobem v obecné míře není prokázán a že není záruky o zachování těchto mezí, dlužno v námitce té spatřovati projevení obavy, aby obecné užívání vody se nezvýšilo na úkor vodního práva st-lčina. St-lce je potud dáti za pravdu, že podle § 15 vod. zákona nesmí býti obecným užíváním zkráceno »cizí právo«, tedy že nesmí jím býti zkráceno ani st-lčino užívací právo, jehož nabyla z vodoprávního konsensu (§ 17, resp. § 102 vod. zákona). Obecné užívání musilo by tedy ustoupiti zvláštnímu užívacímu právu st-lčinu a míra jeho nesmí se zvýšiti tak, aby tím byla zkracována vodní práva st-lčina. Než podle povahy věcí nelze záruky proti nepřípustnému zvýšení obecného užívání ani žádati ani dáti, nýbrž st-lce je ponechána možnost, aby se domáhala u vodoprávního úřadu odpomoci, kdyby obecné užívání vody potoka Vlkavského v budoucnosti vybočovalo z mezí v § 15 vod. zákona obecnému užívání vytčených (§§ 71 a 72 vod. zákona).
Další námitka, že nebylo vůbec potřebí nádrže zřizovati, nemá-li se zřízením nádrží odbírati vody více, než kolik dosavadní obecné užívání spotřebovalo, a že každý občan se musí spokojiti s takovým stavem vody, jaký tu jest, a nemůže se dožadovati zvláštního zařízení, není případná. Nepovoluje se, jak již řečeno, usus publicus, nýbrž schvaluje se změna vodního díla a úkolem úřadu bylo při tom hájiti práva st-lčina. Ořad ochranu práv st-lčiných shledává zajištěnu tím, že užívání zmíněných nádrží nemá se díti ve větším rozsahu, než je dosavadní usus publicus. —

Citace:

Č. 12.837. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 451-454.