NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

-630
Č. 9852.

Horní právo: Povinná ohláška zřízení strojů v dole podle § 133 odst. 2 ob. hor. zák. týká se i strojů převozných, nikoliv však každého přemístění strojů takových.
(Nález ze dne 27. dubna 1932 č. 6836.)
Věc: Firma »Severočeské uhelné doly akc. spol.« v Mostě (adv. Dr. Jaromír Basch z Prahy) proti báňskému hejtmanství v Praze (báň. r. Ing. Kar. Chudoba) o čerpací zařízení v dole.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním z 10. září 1927 ohlásila správa st-lčina dolu Humboldt v J. revírnímu báňskému úřadu v Mostě, že postavila v dole mimo jiné stroje také dvě elektricky poháněná pojízdná čerpadla s příslušenstvím. Po provedeném místním šetření sdělil revírní báňský úřad výměry z 15. listopadu 1927 správě dolu, že ve smyslu §§ 170, 220 a násl. hor. zák. proti postavení těchto dvou čerpadel na místech, kde byla zřízena, nečiní námitek, bude-li šetřeno mimo jiné následovní podmínky: »Bude-li stroj přenesen na jiné místo v jámě, jest sem podati o tom dříve zprávu s přesným označením stanoviště.« K odvolání, jež z výměru tohoto podala st-lka, žal. úřad nař. rozhodnutím shora uvedenou podmínku doplnil takto: »Jen v případě objektivně prokazatelného nebezpečí v prodlení, zvláště v případě skutečně nastalých mimořádných událostí v hornictví podle § 222 ob. h. z. možno čerpadla pojízdná bez předchozího hlášení použíti k čerpání vody na jiném místě; musí to býti bezodkladně však hlášeno se řádným průkazem nebezpečí v prodlení — Č. 9852 —
a skutečně nastalé mimořádné události v hornictví báňskému revírnímu úřadu podle § 223 ob. h. z.« V ostatním odvolání zamítl.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvažoval nss takto:
Nař. rozhodnutím byl rozkaz revírního báňského úřadu, podle něhož sluší tomuto úřadu každé přemístění přenosných elektricky poháněných pojízdných čerpadel, jež byla v dole postavena, dříve ohlásiti a nové jejich stanoviště přesně označiti, potvrzen a jen potud zmírněn, že předchozí ohláška promíjí se jen při nebezpečí v prodlení, zvláště v případě oněch mimořádných událostí při provozování hor nastalých, jež uvedeny jsou v § 222 obec. hor. zák.
St-lka vznáší na spor nejprve zásadní otázku, zdali ohláška zřízení strojů v dole, která v § 133 odst. 2 ob. hor. zák. je předepsána, vůbec se vztahuje na stroje převozné.
Nss nemohl přisvědčiti názoru stížností hájenému, který použitelnost dotčeného předpisu zákonného na převozné stroje vůbec popírá. Obecný horní zákon má v § 133 odst. 2 na zřeteli stroje, které nejsou poháněny lidskými silami. Zákonodárný motiv, ze kterého zřízení takovýchto strojů v dole je vázáno na předchozí ohlášku, sluší patrně hledati právě v této technické povaze stroje. Tato technická povaha stroje je však zcela stejná, ať již se stroj postaví na stálém místě, či může-li býti s místa na místo přenášen. Avšak ani výraz »zřízení strojů«, jehož zákon použil, není s to, aby odůvodnil omezování tohoto zákonného předpisu na stroje nepřenosné, neboť jazykový obsah výrazu »zřízení« nikterak nevylučuje uvedení přenosných strojů do dolu. Lze sice připustiti, že zákonodárce stroje přenosné na mysli neměl a v době vydání ob. hor. zák. snad ani na mysli míti nemohl, to však ještě nestačí, aby byl omezivě vykládán předpis zákonný, jenž podle slovného významu své dikce i stroje přenosné postihuje a podle svého zjevného účelu také postihnouti chce.
Naproti tomu musil nss uznati důvodnou další námitku stížnosti, že ne každé přemístění přenosného stroje vázáno jest na předchozí hlášení. Policejní povinnost ohlašovací, jež byla podnikateli hor uložena za tím účelem, aby výkon dozoru policejního byl báňskému úřadu usnadněn, nevyplývá již ze samého pojmu moci policejní, nýbrž musí býti positivním předpisem zákonným založena. Z tohoto názoru vychází zřejmě i obecný horní zákon, neboť sám výslovně stanoví povinnost ohlašovací toliko pro zcela určité případy, jako na př. v § 133 odst. 2 a zejména v § 223. Není tedy možno tuto policejní povinnost ohlašovací, v zákoně jen pro zcela určité případy předepsanou, rozšiřovati nad její zákonné meze. Ohlašovací povinnost v § 133 odst. 2 obec. hor. zák. stanovená je však omezena na zřízení stroje v dole. Pokud jde o stroje přenosné, lze sice o »zřízení stroje v dole« mluviti, když stroj do dolu se uvádí, nikoli však když stroj v dole již zřízený v tomže dole jen jinak se umístí. Ohlašovací povinnost uložená podnikateli hor v § 133 odst. 2 hor. zák. jeví se tedy jako povinnost jednorázová. Nelze proto výrok žal. úřadu, jenž spočívá na opačném výkladu zákona, se zákonem srovnati.
Nss mohl ponechati stranou otázku, zdali snad báňský úřad v daném případě neměl vzhledem ke zvláštní povaze strojů do dolu uvedených nebo snad vzhledem ke zvláštním poměrům dolování příčinu považovati jakékoli přemístění strojů do dolu uvedených za nebezpečné a přemístění jich bez předchozí ohlášky vůbec nebo na určitá stanoviště zakázati s výhradou, že zákaz bude odvolán, bude-li pokaždé prokázáno, že přemístění stroje nebezpečno není. Neboť žal. úřad pokládal přemístění přenosných strojů zásadně za všech okolností za hlášením povinné, s kterýmžto názorem nss z důvodů svrchu uvedených nemohl souhlasiti. Ježto tedy nař. rozhodnutí podle výkladu svrchu podaného spočívá na mylném názoru právním, bylo nutno zrušiti je pro nezákonnost.

Citace:

č. 9852. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 826-828.