NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Č. 9663.

Stavební právo (Praha): I. Za účinnosti zák. č. 114/20 není třeba, aby dílčí přehledný a regulační plán sdělaný podle zák. č. 88/20 byl vyložen také v bývalých obcích předměstských (Velké Prahy), jejichž území se plán týče. — II. Vyložený plán může býti změněn a podroben novému námitkovému řízení, třeba dosud není rozhodnuto o námitkách proti původními plánu. — III. § 4 zák. č. 88/20 požaduje toliko, aby bylo o otázkách železničních dosaženo dohody mezi stát. regulační komisí a min. želez., nezáleží však na tom, jakým způsobem k dohodě došlo. — IV. Starší, po právu existující úpravy a právní situace z nich vzniklé nestojí v cestě přehlednému plánu sdělanému podle zák. č. 88/20. >— V. Plán ten není omezen na regulace, jichž provedení je možné v době nejblíže příští, ani na projekty technicky již úplně zralé, avšak jsou z něho vyloučeny projekty v dohledné době neuskutečnitelné a vůbec neproveditelné. (Nález ze dne 10. února 1932 č. 1625).
Prejudikatura: Boh. A 6563/27, 8507/30, 9332/31.
Věc: Josefina D. a spol. (adv. Dr. Adolf Hoffmeister z Prahy) proti ministerstvu veřejných prací o přehledný regulační a zastavovací plán.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím potvrdilo min. prací podle § 10 zák. č. 88/20 dílčí přehledný a regulační plán pro část území Nuslí— Pankráce, Michle, Krče, Bráníku, Podolí, Hodkoviček a Malé Chuchle tak, jak se na něm usnesla státní regulační komise, a prohlásilo, že tím jsou vyřízeny námitky a připomínky proti plánu podané.
O stížnosti Josefiny D. a spol. do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss:
Stížnost uplatňuje především tři námitky rázu formálního a vytýká: 1. že přehledný plán byl proti ustanovení § 10 zák. č. 88/20 vyložen toliko v ústředním úřadě státní regulační komise a nikoliv také v obci nuselské, 2. že v rozporu s ustanovením § 11 téhož zák. byl přehledný plán regulační komisí vyložený změněn a ohledně provedených doplňků a změn novému námitkovému řízení podroben, ačkoliv o námitkách proti původnímu plánu podaných dosud rozhodnuto nebylo, 3) že ani státní regulační komise, ani min. prací nezahájily s min. želez, předchozí jednání podle posl. věty § 4 cit. zák., nýbrž podrobily se diktátu min. želez, a studijní kanceláře pražské nádražní komise. Veškeré tyto formální námitky bylo sice uznati za přípustné, nemohly však býti uznány důvodnými.
Prvá z té příčiny, že v době vyložení sporného plánu obec nuselská podle ustanovení zák. č. 114/20 právně již neexistovala byvši sloučena s Prahou a jinými obcemi v jedinou obec se společným názvem Hlavní město Praha. Za účinnosti tohoto zákona nelze tedy již mluviti o obci nuselské jako o obci »příslušné« ve smyslu § 10 zák. č. 88/20 a to tím méně, ježto zák. č. 114/20, jímž obce a osady sousední byly s Prahou sloučeny, neobsahuje normy, která by obec nuselskou, aspoň v některých relacích zachovávala při existenci i po jejím sloučení s Hlavním městem Prahou. Za tohoto stavu práva nebylo příčiny zkoumati, zdali st-lé vytýkaným způsobem vyložení přehledného plánu byli nějak ve svých právech zkráceni.
Bezdůvodnost druhé námitky je patrna z toho, že zák. č. 88/20 nemá předpisu, který by státní regulační komisi bránil jednou již vyložený plán odvolati a buď úplně neb z části nahraditi plánem jiným. Z ustanovení § 11, jenž jedná toliko o změně plánu již potvrzeného, nedá se pro názor st-li hájený nic vytěžiti, neboť z toho, že potvrzený již plán přehledný, jímž byly již určité právní situace založeny, lze změniti, nikterak neplyne, že plán tento ve stadiu projednávání, kdy jest pouhým projektem, nemůže býti nahražen plánem jiným. Neudržitelnost názoru stížností hájeného nejlépe dokazuje úvaha, že při tomto výkladu neměla by důsledně komise ani tehdy možnosti přehledný plán přepracovati a nově vyložiti, kdyby min. prací potvrzení plánu odepřelo, což bylo by zřejmě protimyslné.
Než ani třetí z námitek svrchu uvedených není důvodná, neboť, požaduje v § 4 dohodu mezi státní regulační komisí a min. želez., nenařizuje zákon č. 88/20 formálního řízení dohodovacího, nýbrž předpisuje toliko, že regulační komise má v otázkách železničních, postupovali v souhlase s min. želez. Záleží tedy jen na tom, aby vzájemného souhlasu bylo dosaženo, nikoliv na tom, jakým způsobem k němu došlo. Souhlas zákonem žádaný je zřejmě dosažen i tehdy, když jeden z obou zúčastněných úřadů prostě přistoupí na stanovisko úřadu druhého. Mohlo by ovšem padati na váhu, kdyby státní regulační komise nebo žal. min. prací byly vycházely z právního názoru, že jsou povinny prostě přijmouti stanovisko min. želez., aniž je smí vůbec podrobiti svému posouzení. Leč z nař. rozhodnutí nedá se vyčísti, že buďsi státní regulační komise nebo žal. min. dalo se vésti tímto, zajisté mylným názorem právním.
V písemné žádosti obsažena je také námitka, jež obrací se proti potvrzení přehledného plánu z té příčiny, že plán tento jest v rozporu se starším plánem polohy potvrzeným podle stav. řádu, jakož i s instančním rozhodnutím o rozdělení pozemků na místa stavební, jež bylo vydáno na podkladě tohoto staršího plánu polohy. Zástupce stížnosti odvolal však při ústní líčení tuto námitku, takže není třeba opakovati zde právní názor, přijatý již v nál. Boh. A 6563/27, podle něhož starší po právu existující úpravy a právní situace z nich vzniklé plánu přehlednému nikterak v cestě nestojí, kdežto pro otázku, zdali a do jaké míry mohou st-lé i za platnosti přehledného plánu využíti dřívějších svých právních situací, není v dnešním sporu místa, ježto nař. rozhodnutí tuto otázku autoritativně vůbec neřeší.
Ostatní vývody stížnosti soustřeďují se v podstatě v jediné námitce. Tato obrací se proti tomu, že do přehledného plánu bylo pojato zřízení nákladního nádraží na parcele č. kat. . . . Proti tomu uplatňuje stížnost, že jde o projekt jednak technicky nezralý, jednak prakticky v dohledné době neuskutečnitelný.
Uvažuje o této námitce nemohl nss přisvědčiti názoru stížnosti, že do plánu přehledného má se pojati jen regulace, jejíž provedení jest možno v době nejblíže příští, jak to ustanovuje o plánu polohy § stav. řádu. Názor tento byl vyvrácen již v nál. Boh. A 9332/31. Že pak do plánu přehledného bylo dovoleno pojati jen projekty technicky již úplně zralé, nedá se ze zák. č. 88/20 a ostatně ani z předpisu stav. řádu o (regulačních) plánech polohy nijak dovoditi. Znamenalo by to zmařiti účel plánu přehledného, kdyby s jeho sděláním mělo býti vyčkáváno tak dlouho, až projekty veř. budov a děl, jež na regulovaném území mají býti umístěny, budou do té míry připraveny, aby mohly býti v přehledném plánu graficky znázorněny, neboť účelem přehledného plánu není, aby znázorňoval — byť i jen v základních rysech — budoucí stavby, nýbrž jde jen o to, aby regulované území bylo přiměřeně rozvrženo, tak aby i potřebné plochy pro veřejná prostranství a veř. budovy byly v čas vyhraženy.
Pokud však stížnost vytýká, že projekt nákladního nádraží jest v dohledné době neuskutečnitelný a že vůbec není proveditelný, má se věc podstatně jinak. Přehledný plán uvaluje na majitele pozemků jím dotčených pronikavá a dalekosáhlá omezení v disposici s jejich majetkem. Způsob a míru těchto omezení nemůže plán přehledný stanovili libovolně, nýbrž jen v mezích účelu a poslání, jež plánu přehlednému dává zákon. Účel a poslání přehledného plánu vytýčeny jsou veř. zájmy v zákoně naznačenými, ale vedle těchto zájmů sluší dbáti i hospodářských zájmů a to i hospodářských zájmů majitelů půdy, jak bylo vyloženo již v nál. Boh. A 8507/30. Podle výslovného ustanovení zákona jest účelem přehledného plánu zabezpečiti stavební rozvoj města Prahy a okolí. Ale stavebním rozvojem jest zřejmě míněn jen rozvoj, který lze v dohledné době vůbec očekávati, neboť nelze za to míti, že zákon chtěl svěřiti regulační komisi úpravu i pro vzdálenou budoucnost, jež snad bude míti potřeby, jež nelze na ten čas vůbec dohlédnouti a posouditi. Nelze tedy mlčením přejíti námitku, kterou se v podstatě vytýká, že plán přehledný stanoví úpravu, která v dozírné době není uskutečnitelná.
Totéž, byť i z poněkud jiné příčiny, platí o námitce, že úprava počítá s projektem vůbec neproveditelným. Plán přehledný, maje zabezpečiti jednotný rozvoj městského celku se zřetelem na potřeby hospodářské, k nimž sluší počítati i potřeby veř. komunikace, tedy i potřeby dopravy železniční, má zajisté pamatovati také na zařízení, jichž řešení problémů komunikačních vyžaduje, a majitelé postižených pozemků musí nésti i důsledky plánových úprav těmito komunikačními ohledy podmíněných. Ale právě proto, že právní důvod takovýchto omezení, majitele dotčených pozemků postihujících, spočívá jen ve skutečných potřebách veř. komunikace, nebylo by ve shodě se zákonem, kdyby na soukromý majetek pozemkový byla uvalována omezení ve prospěch zařízení, která se technicky provésti nedají a která tedy provedena nebudou, neboť za takovéto situace nebylo by právního důvodu omezovati majitele pozemků v jejich jinak přípustných, vlastnických disposicích. Je zajisté jen věcí příslušných úřadů, aby i otázku technické proveditelnosti zařízení v zájmu účelnosti provozování posoudily, ale zúčastněným majitelům pozemků nelze upírati právo, aby uplatňovali nedostatek věcných předpokladů stanovených plánových úprav, a učiní-li tak, je povinností rozhodujícího úřadu, aby jejich věcnými námitkami věcně se zabýval.
Ježto se pak st-lé v tomto smyslu proti vyloženému přehlednému plánu bránili, bylo povinností žal. úřadu zaujmouti k námitkám jejich věcné stanovisko. Tomuto procesnímu požadavku nebylo vyhověno tím, že žal. úřad poukázal na dohodu s min. želez., neboť odkaz ten není na vznesené námitky věcnou odpovědí. Pro vady právě vytčené bylo nař. rozhodnutí zrušiti.

Citace:

č. 4800. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 527-530.