Č. 4188.
Obecní úředníci: Usnese-li se obec v mezích daných zákony o úpravě požitků obecních zaměstnanců, že pro zaměstnance její má platiti služební pragmatika pro státní úředníky z r. 1914, jest pro nárok jednotlivého zaměstnance na zařazení do některé ze skupin uvedených v § 52 služ. pragm. rozhodným, zda pro služební odvětví, v jehož oboru jest místo jím zastávané systemisováno, jest v zásadě předepsáno předběžné vzdělání, odpovídající té které skupině dle cit. § 52.
Státní zaměstnanci: Do kterých skupin § 52 služ. pragm. jsou zařazeni úředníci stráže bezpečnosti?
(Nález ze dne 3. prosince 1924 č. 19579.)
Věc: Jan Sch. v M. proti zemskému správnímu výboru v Praze o zařazení do skupiny »C« pragmatikálních úředníků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dle § 4 služ. pragm. pro zaměstnance měst. obce M. z 30. dubna 1894 nabýval definitivně ustanovený měst. úředník nárok na zaopatření pro sebe a svoji rodinu z prostředků obecních dle norem platných pro státní úředníky. Dle § 5 téže pragm. požadovala se pro vedoucího policie a pro policejní mužstvo osobní schopnost, při čemž hýla dána certifikatistům přednost.
St-l, vykazující dle vlastního tvrzení předběžné vzdělání získané na škole měšťanské, pokračovací škole živnostenské a soukr. škole obchodní, byl usnesením obce z 1. prosince 1916 ustanoven dle zmíněné služ. pragm. policejním asistentem, zařazen do 4. platové stupnice XI. hodn. třídy, a byl mu vyměřen plat dle zák. z 10. února 1907 č. 34 ř. z. Usnesením ob. zast. z 3. srpna 1918 byl st-l povýšen mimořádně do X. hodn. třídy, 1. platové stupnice a současně byl mu přiznán titul měst. polic, oficiála.
V sezení ob. zast. z 5. května 1919 usneseno, aby ohledně měst. zaměstnanců, kteří jsou ustanoveni dle norem, platných pro státní zaměstnance, platily i pro budoucnost všechny pro státní úředníky současně platící služ. pragmatiky a ostatní předpisy. Ohledně st-le usneseno, že jeho služební poměr nedoznává tímto výnosem okamžité změny. O tom byl st-l vyrozuměn dekretem z 31. května 1919, když mu bylo sděleno, že jest nyní ustanoven měst. polic, oficiálem s platností od 1. ledna 1919 v 2. stupni X. hodnostní třídy služ. pragm. platné pro státní zaměstnance. St-l na to obrátil se na měst. zast. s nárokem na zařazení do postupové skupiny »C« služ. pragm., kteréžto žádání bylo odmítnuto usnesením z 23. června 1921, a st-li přiznán toliko nárok na zařadění do skupiny »E«. Stížnost proti tomu podanou zamítla osk v M. s odůvodněním, že dle předpisu služ. pragm. nemůže st-l činiti nároků na zařazení do skupiny »C« § 52 služ. pragm., poněvadž nevykazuje náležité vzdělání. Dovolávání se zákonů o ob. zaměstnancích č 35 č. z. z. 1908 a 443 Sb. 1919 nemá místa, když st-l svůj nárok opírá o služ. pragm., platnou pro úředníky státní. K odvolání st-le potvrdil žal. úřad toto rozhodnutí s poukazem na správné jeho odůvodnění a dodav, že st-l sám doznává a že ze spisů jest zřejmo, že obec nežádala ani při jeho ustanovení dne 1. prosince 1916, ani při mimořádném povýšení dne 3. srpna 1918 na měst. oficiála zvláštní kvalifikaci pro odborné úředníky ani nečinila zvláštních podmínek, ohledně vzdělání theoretického, odpovídajícího předpokladům zařazení do skupiny »C« stát. úředníků.
Ve stížnosti podané k nss snaží se st-l dovoditi, že předpisu služ. pragm. ohledně zařazení jednotlivých kategorií úřednických s ohledem na předběžné vzdělání nelze použíti na zaměstnance obecní, ustanovené před její platností a poněvadž v obci M. byla služ. pragm. úředníků státních zavedena v době, kdy byl již ustanoven, nutno jeho zařazení provésti dle skutečné činnosti a nikoliv dle předběžného vzdělání. V dalším obsahu stížnosti dovolává se st-l zákonů platných pro ob. zaměstnance.
Nss musil si předem uvědomiti, dle kterých norem jest služební poměr st-lův posuzovati. Otázka požitků úředníků ob. v Čechách došla normativní úpravy nejprve zákonodárstvím zemským z roku 1908, později zák. státním č. 443/1919. Normy ty spočívají na principu, že zákonem jsou zaručeny zmíněným úředníkům určité nároky ze služ. poměru, že však obci jest volno specielními ustanoveními propůjčiti jim práva dále jdoucí. V daném případě usnesla se obec M. dne 5. května 1919, že pro úpravu požitku oněch úředníků, kteří byli ustanoveni dle norem platných pro stát. úředníky, budou platit v budoucnu předpisy služ. pragm. pro stát. úředníky z roku 1914 se všemi předpisy s ní souvisejícími. Proti tomu není z žádné strany tvrzeno, že by požitky úředníků těchto byly bývaly tímto usnesením poklesly pod meze stanovené shora cit. zákony a nutno proto míti za to, že pro posouzení poměrů úředníků v cit. usneseni jmenovaných, vstoupila všeobecná služ. pragm. z roku 1914 v účinnost v den, kdy toto usnesení se stalo. Zda st-l patřil mezi úředníky, ustanovené již původně obcí dle norem platných pro stát. úředníky čili nic, nepadá v daném případě na váhu, neboť zvláštním dekretem z 31. května 1919 bylo usnesení z roku 1919 vztaženo i na něho. St-l se také v zásadě proti tomu neobrací, právě naopak domáhá se tím, že usiluje o zařazení do postupové skupiny »C« § 52 všeob. služ. pragm., úpravy svého služ. poměru dle norem služ. pragm. z roku z roku 1914, namítá však, že nemusí splniti předpoklady, na které tyto normy nárok onen váží, ježto prý právě tak jako služ. pragm. a její dodatky po této stránce vztahují se toliko na úředníky, kteří byli ustanoveni po jejím vydání, tak lze i usnesení ob. zast. v M. z 5. května 1919, jímž byla zavedena pro určité ob. úředníky, vztáhnouti v dotčeném směru toliko na ty z nich, kteří byli jmenováni teprve po tomto aktu a nikoliv na ony, kteří byli ustanoveni již před tím.
Názor tento nelze sdíleti; proti němu mluví již první věta čl. 1 úvoz. zák. k služ. pragm., stanovící, že první hlava posléze cit. normy má platnost pro úředníky vřazené do nějaké hodn. třídy, a dále předpis § 57, jenž obsahuje pro úředníky již ustanovené předpisy přechodné, mezi nimiž výhodu, st-lem tvrzenou, shledati nelze. Rovněž nelze dovoditi úmysl obce nesoucí se k tomu, aby služ. pragm. z roku 1914 platila v plném rozsahu toliko pro úředníky ustanovené v budoucnu, neboť tomu odporuje jak shora již cit. doslov tohoto usnesení samotný, tak i postup zachovaný právě v případě st-lově.
Za tohoto stavu nutno dospěti k závěru, že pro posouzení služ. poměru st-lova jsou směrodatnými ustanovení všeob. služ. pragm. a jejich dodatků. Tím odpadá nutnost zabývati se všemi vývody stížnosti, které kotví v česk. zem. zák. č. 35/1908 a zák. č. 443/1919.
Pro předmět sporu rozhodný § 52 všeob. služ. pragm. stanoví však v prvním odstavci, že pro časový postup rozlišuje se pět úřednických skupin, podle toho, jaké předběžné vzdělání jest předepsáno v příslušném služ. odvětví. V odstavci pak následujícím stanoveno, že pro postupovou skupinu »C« požaduje se zásadně absolvování středního učeliště. Dle toho jest nárok na zařazení do postupové skupiny »C« v první řadě závislým na tom, zda pro to které odvětví služební jest zásadně předepsáno vzdělání středoškolské. Nutno proto zkoumati, zdali pro místo služební, na něž st-l byl jmenován, bylo takové vzdělání předepsáno.
Po té stránce plyne však z měst. služ. pragm., na základě které byl st-l ustanoven, že pro místo, jím zastávané, nežádalo se v době jeho ustanovení zvláštní theoretické kvalifikace a že byla dána přednost bývalým certifikatistům. Nebylo tudíž pro toto místo požadováno absolvování střední školy. St-l také netvrdí, že by takovou kvalifikaci měl, právě naopak plyne z jeho vlastních údajů v řízení správním učiněných, že nabyl předběžného vzdělání toliko na škole měšťanské, pokrač. škole živn. a soukr. škole obch.
Jeví se tedy nárok stížností uplatňovaný již proto zákonem neodůvodněným. Než i kdyby bylo možno v zásadě vycházeti s hlediska stížností zaujatého, že totiž pro zařazení st-le do určité skupiny postupové jest rozhodnou funkce jím zastávaná, nebylo by možno dospěti k závěrům stížností hájeným se zřetelem na ustanovení odst. II § 1 nař. z 1. února 1914 č. 34 ř. z., jenž prováděje § 52 všeob. služ. pragm. určuje, že do postupové skupiny »C« náležejí úředníci bezpečnostní stráže státu »A« a do skupiny »E« úředníci téhož druhu však státu »B«.
Na podkladě správních spisů jmenovitě se zřetelem k služ. pragm. pro ob. úředníky v M., na základě které byl st-l ustanoven a která mluví o vedoucím policie v úzké souvislosti s policejním mužstvem, nelze pochybovati o tom, že st-l jest v obdobném postavení k onomu, které má na mysli odst. II § 1 nař. č. 34/1914, jenž se zmiňuje o úřednících stráže bezpečnostní a na nějž také st-l se odvolává. Avšak ani z tohoto předpisu nemůže st-1 ničeho ve prospěch svého stanoviska odvoditi.
Neboť dle organisačního statutu stráže bezpečnosti schváleného nejv. rozhodnutím z 20. února 1914 a uveřejněném výn. min. vnitra z 24. února 1914 č. 2026, mají nárok na zařazení do státu »A« úředníků stráže bezpečnosti důstojníci z povolání po odbytí zkušební praxe a složení odborné zkoušky. Tyto podmínky byly změněny § 8 nař. z 5. října 1922 č. 295 Sb. jen potud, že byl nárok zmíněný přiznán úředníkům; stráže vyšlým ze stavu vojenských důstojníků z povolání neb v záloze, pokud s úspěchem absolvovali nějaký středoškolský neb jemu naroveň postavený ústav, podrobiti se u sboru 6měsíční praxi zkušební a vykonali s úspěchem zkoušku u osobního úřadu dotyčného sboru.
Z nepopřených shora již uvedených skutkových .okolností vyplývá pro posouzení kvality místa st-lem zastávaného závěr, že nebylo obdobným místu úředníků bezpečnostní stráže státu »A«, ježto kvalifikace pro místo toto nutná nebyla od st-le ani požadována ani jím vykázána. Se zřetelem k tomu všemu nelze mu důvodně přiznati nárok na zařazení do postupové skupiny »C« § 52 všeob. služ. pragm. a odepřel-li žal. úřad jeho žádání toho se domáhajícímu vyhověti, nejednal proti zákonu.