NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 4121.

Lékárny: * O rozšíření stanoviště lékárny dle § 9 zák. 18. prosince 1906 č. 5 ř. z. z r. 1907 jest provésti řízení dle §§ 48 a násl., v němž majitelům lékáren ve stanovišti neb okolí již existujících (§ 10) přísluší právo námitky.
(Nález ze dne 17. listopadu 1924 č. 5912.)
Věc: Mag. Ph. Pavel T. a spol. v O. proti ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a koncesi lékárnickou.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Rozhodnutím žal. úřadu z 12. listopadu 1921 byl pořadem instančním potvrzen výnos zsp-é v Brně z 4. března 1920, kterým byla zúčastněné straně Ph. M. Josefu K. v O. udělena koncese ke zřízení a samostatnému provozování nové veřejné lékárny v O. K žádosti zúčastněné strany o rozšíření stanoviště této lékárny udělila zsp v Brně rozhodnutím ze 13. září 1922 zúčastněné straně koncesi ke zřízení veřejné lékárny v O. se stanovištěm vymezeným výnosem žal. úřadu z 12. listopadu 1921, rozšířeným však o část třídy Št. až po ulici M. a ulici Z., tudíž o čísla domů 5—13 po jedné straně a 18—32 po druhé straně třídy Št. a zamítla námitky st-lů, poněvadž rozšířením stanoviště nebude ohrožena existence jejich lékáren.
Nař. rozhodnutím z 24. března 1923 nebylo vyhověno odvolání st-lů, protože podle výsledku provedeného řízení není povoleným rozšířením stanoviště ohrožena existenční schopnost jejich lékáren, zejména ani lékárny Ph. Mg. T., ježto jde o nepatrné celkem rozšíření stanoviště již pravoplatně povoleného a ježto i po tomto rozšíření stanoviště zůstane vzdálenost jeho lékárny od nové lékárny místním poměrům přiměřená.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nss takto: — —
Koncese k provozování veřejné lékárny má dle § 9 zák. z 18. prosince 1906 č. 5. ř. z z r. 1997, kterým bylo upraveno lékárnictví, platnost toliko pro stanoviště úřadem stanovené. Stanovištěm ve smyslu tohoto ustanovení zákona nelze rozuměti provozovnu dotyčné lékárny, to jest dům neb místnost, v níž jest lékárna umístěna, nýbrž jak zejména z § 14 cit. zák. vysvítá, stanovištěm lékárny ve smyslu zákona jest území, v němž tento podnik jako zdravotní zařízení především pro tamní obyvatele má býti zřízen (srv. Budw. č. 5792 A a 7207 A). Určení stanoviště lékárny nemá význam jenom při zjišťování věcných předpokladů udělení koncese (§ 10 cit. zák.), nýbrž má významu i pro přeložení. Jest to patrno z toho, že k přeložení veř. lékárny, její filiálky a ústavní lékárny v určeném stanovišti jest sice třeba povolení polit. úřadu zem., avšak před povolením přeložení jest vyslechnouti toliko zastupitelstvo lékárnického stavu a lékařskou komoru (§ 54 cit. zák.). Majitelé sousedních lékáren nemají v řízení o přeložení lékárny v určeném stanovišti postavení strany, jaké jim přísluší v řízení o udělení koncese. Povolení k pouhému přeložení lékárny dle § 14 může býti uděleno jen, nemění-li se stanoviště dle § 9 zák. určené. Je-li se přeložením lékárny spojena změna, zejména rozšíření stanoviště, zasahuje se tím do práv majitelů lékáren sousedních a proto dlužno o žádosti za přeložení lékárny spojené s rozšířením stanoviště provésti řízení dle §§ 48 a násl., v němž majitelům lékáren ve stanovišti nebo v okolí zřízených (§ 10) přísluší právo námitek. Neboť před rozšířením stanoviště musí býti stejně jako v řízení koncesním zjištěno, nebude-li rozšířením stanoviště ohrožena existenční schopnost veřejných lékáren ve stanovišti nebo v okolí zřízených. Vyplývá to jasně z ustanovení §§ 9, 54 a contrario § 48 cit. zák.
Toto správné stanovisko zaujala již prvá instance, neboť zahájila o žádosti zúčastněné strany za povolení přeložiti veřejnou lékárnu mimo ustanovené stanoviště resp. o žádosti za rozšíření ustanoveného stanoviště řízení předepsané v §§ 48 a násl. pro zřizování nových lékáren. Na tomto stanovisku stojí také st-lé i žal. úřad, jak ze správních spisů a zejména z odvodního spisu jest patrno.
Žal. úřad nevyvodil však z tohoto správného stanoviska nutné důsledky, přehlédnuv, že se žádostí za rozšíření stanoviště lékárny sluší naložiti stejně jako se žádostí o zřízení lékárny nové. Podle § 10 bylo tedy zjistiti věcné předpoklady pro rozšíření stanoviště lékárny, zejmé- na také slušelo zjistiti, zdali rozšíření stanoviště lékárny bude míti vliv na existenční schopnost veřejných lékáren ve stanovišti neb okolí jeho zřízených. Žal. úřad měl za to, že má ve výsledcích šetření konaného o žádosti zúčastněné strany za udělení nové koncese dostatečně zjištěny poměry rozhodné pro posouzení otázky existenční schopnosti lékáren sousedních a že změna, která rozšířením stanoviště nastává, jest nepatrná.
Než na tomto skutkovém podkladě nemohl úřad založiti své rozhodnutí již proto, že st-l v řízení správním namítal, že poměry týkající se existenční schopnosti jeho lékárny od doby řízení koncesního se podstatně změnily.
Této námitce byl by mohl úřad čeliti jen tím, kdyby byl zjistil, že se v úvahu přicházející poměry nezměnily. Dokud se tak nestalo, bylo třeba vliv rozšíření stanoviště, zúčastněné straně povoleného, na existenční schopnost lékárny st-lovy, zjistiti samostatně.
Zůstala tedy skutková podstata nař. rozhodnutí neúplná, pročež rozhodnutí toto je stíženo podstatnou vadou řízení.

Citace:

č. 4121. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 802-804.