Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče, 6 (1925). Praha: Ministerstvo sociální péče, 536 s.
Authors:
= Zprávy Právnické jednoty moravské, 26 (1917)
PDF

O obnově a opravě hranic za platnosti druhé částečné novely k obecnému zákonníku občanskému.


Pojednává Karel Flieder, dvorní rada nejvyššího a kasačního soudu ve Vídni.
Úvod. O látce této pojednal jsem dvakráte s hlediska nových zákonů procesních (v Právníku r. 1903, v sešitech č. 15. až 18., a v r. 1912, v sešitu č. 1.). Věc vyžaduje však nového rozboru, poněvadž doba válečná přinesla nám v cís. nařízení ze dne 22. července 1915, č. 208, z brusu novou úpravu její. Toto nařízení jest tudíž dítkem za války zrozeným, určeno jest však hlavně pro dobu míru, přetrvá tudíž hrůznou dobu válečnou a dojista pak přinese hojné ovoce! Nedá se upříti, že nová úprava stala se potřebnou, ba naléhavou. Potřebnou, poněvadž dosavadní předpisy všem požadavkům nevyhovovaly a nebyly s to, by zakončily příslušné řízení s urychlením, s ušetřením značnějších výloh a s konečnou platností; naléhavou, poněvadž veliké převraty, jež s sebou přinesla světová válka, neušetřily ani zemské kůry, zemského povrchu, který úpravou a přípravou různých střeleckých zákopů, úkrytů, opatření fortifikačních a pod., byl dokonale zpracován, čímž v přečetných případech stávající hranice pozemků buď zmizely buď byly posunuty.1)
Úprava hranic napomáhá ostatně vždy a všude dobré shodě sousedů, najmě ve stavu rolnickém, odklízí nechutné spory, v nichž jeví se zpravidla nepoměr mezi cenou sporného předmětu a obtížemi správného rozřešení sporu jakož i mezi výší soudních nákladů, znázorňuje způsobem každému zřejmým podobu a tvar pozemků mezujících a odnímá tím chuti a pobídky ku porušení cizího majetku. Druhá obnova obč. zákoníka ukládá tu soudcům nové a zvýšené povinnosti, takže nebude od místa, probrati veškera nová ustanovení, vylíčiti jich účel a dosah a přispěti tím ku správnému a spolehlivému jich užití. Nemíním tím též pustiti se zřetele vlastní zkušenosti v soudní službě nabyté. Přihlédnu také k různým úvahám a pojednáním, již nové látky se týkajícím.
Jak jsem látku svou roztřídil, zjevno bude z názvů, kterými jsem jednotlivé odstavce opatřil.
I. O účelech ohraničení. O vlastnictví a spoluvlastnictví mez- níků či hraničníků.
Státní správa byla již ode dávna toho dbalá, aby nejen veškery pozemky byly náležitě vyměřeny, nýbrž též dle polohy, rozměrů a ohraničení přesně a neklamně byly určeny. Pohnutkou byly nejen ohledy fiskální, nýbrž i snaha po dosažení pokud možno trvalé právní bezpečnosti.2)
Tak povstala ustanovení §§ 840. a násl. ob. z. obč., která spějí k tomu cíli, aby držebnost jednoho každého byla zjištěna, spory byly zamezeny a škody se bylo uvarováno. Rozdělení plošné půdy děje se dělením jednotlivých pozemků, na to jejich vymezením a ohraničením, toto pak zjištěním a vyznačením hraničních čar (Grenzzug, fines).
Tyto jsou v přírodě buď smysly poznatelny, t. zv. přirozené hranice, jako: břehy, stoky, brázdy, svodnice, prorvy, meze, pěšiny, ploty dělané i samorostlé, ohrady, přehrady, příčky, zdi, stromy, řeky, potoky, hory, silnice a j. v., neb jsou to čáry jen smyšlené (matematické), hraničními mezními body určené.
Za hraničně body slouží nejrůznější předměty, tak příkladmo: nasypané a upěchované kopky země, líhy (též lízy, zářezy v stromech v podobě šípů, kol a pod.), sloupy, mezníky, hraničníky neb koly (sády, sochy), kteréž se pak zovou mezní znaky či hraniční znamení (Grenzzeichen, Marken, termini), a aby se předešlo podvodu a omylu, opatří se mezníky vruby, záseky, křížky, erby, čísly, začátečními písmeny jmen majitelů neb názvy statku (V. S. = Velkostatek Sázava), železnice neb i jinými znameními, které se do nich vtesají neb pod nimi zakopou (signa, notae, similes). Zakopávají se do země též věci jiné, hnilobě snadno nepodléhající, jako: uhlí, sklo, střepy a pod. (§ 845. ob. z. obč.).
Hrany nebo vruby (záseky a pod.) dvou sousedních hraničníků činí hraniční čáru.3)
Upravením, stanovením hranic vyrozumívá se ohraničení či omezení pozemků (Markung, Ab-, Vermarkung), předsevzaté na základě znamení (znaků), ve vyšetřených hraničních bodech zasazených.
Tam, kde není přirozených hranic, mají sousedící osoby na tom zájem, aby byla hranice v přírodě vyznačena, stala se zřejmou a určitou, pro sousedy závaznou, a poněvadž soud poskytuje svými průkazními prostředky nejlepší záruky přesného vyšetření hranic — netřeba dokládati, že sousedi mají vždy toho vůli, aby hranice svých pozemků soukromě ohraničili,4) ovšem s výhradou opravy státního ev. geometra — vzchází potřeba soudního ohraničení pozemků.
Ohledně hraničních znamení, neméně i hraničních zdí, přehrad a příček (Scheidewand) platí, ač-li nebylo mezi stranami něco jiného vyjednáno, aneb-li z povahy věci něco jiného neplyne, domněnka spoluvlastnictví mezujících sousedů (§§ 844., 854., 857. a 858. ob. zák. obč.). Toto společenství jest v zásadě nerozlučitelno, tudíž dělení ani fysické ani prodejem nepřípustno (§ 844. ob. z. obč.). Odporovalo by to účelu a právní povaze uvedených hraničních znamení, poněvadž tato jsou svým trvalým účelem jaksi příslušenstvím obou sousedních pozemků. Cenu a význam mají jen na místě samém. Jakmile však tato znamení — pomysleme jen na meze (Raine), stezky, břehy, svodnice, brázdy, prorvy, hory, potoky, řeky a jiné hraniční plochy (Grenzplatz) — svým účelům více neslouží a jinými se zaměňují, povahu původní ztrácejí, pomíjí ihned omezení dělitelnosti právě vzpomenuté.5)
Se zřetelem na platnou domněnku spoluvlastnictví hraničních znamení a jejich vzájemnost pokud se týče mezujících pozemků není závady, aby umělé (a contrario přirozených) hraniční znaky, tedy ponejvíce mezníky, hraničníky, sloupy a pod., se zasadily do země tak, by hraniční čára vedla jejich středem.
I tu rozhodují dohodnutí stran, obyčeje a zvyky.
Správy velkostatků, železnic, zemí, okresů i obcí zasazují zpravidla hraniční znamení úplně na vlastní půdě, tak že ideální hraniční čára běží ponejvíce podle oné strany mezníku, která jest obrácena k sousedu. Jinak u našeho stavu rolnického. Zde činí zpravidla hraniční čáru střed dvou sousedních mezníků neb jeho hrany a vruby (záseky a pod.).
II. O předpokladech obnovy a opravy hranic.
Již název zákona rozlišuje obnovu a opravu hranic.
O obnově (Grenzerneuerung) možno mluviti tehdy, když je nebezpečí, že by mezníky, které tu vskutku jsou, mohly se státi nezřejmými neb mohly vůbec zmizeti.
Nebezpečí takové může býti vyvoláno různými okolnost- mi, ponejvíce jakýmkoliv porušením hraničníků (slova zákona: ».. durch was immer fur Umstände so verletzt worden sind ..«), tedy příkladmo: svršek mezníku zmizel, pravý mezník libovolně jiným různé podoby nahražen a pod. Taková obnova nazývá se verifikací. Obnova hranic jest tu i pak, když mezníky sice naprosto zmizely, sousedé však jsou přes to ohledně hraniční čáry ve shodě a kladou váhu na to, aby tato soudem pomocí nových mezníků byla uvedena v patrnost.
Řízení v obou těchto směrech jest úkazem řídkým.
Jedná-li se o to, aby hranice naprosto scházející — buď vůbec nikdy nebyla, neb nelze ji více rozeznati a sousedé jsou tu neshodni — byla vyšetřena, jde-li tedy o původní ustano- vení hraniční čáry nebo nové její vyšetření, pak říkáme, že se hranice stanoví, určují (Grenzbestimmung, Grenzscheidung — fines restituere, regere, dirimere). Viz též § 49., č. 3. jur. n.
Zákonný název zní však pro tyto případy, neméně však i pro ten, když hranice jest sice zřejmou, sousedy se však neuznává, jest tudíž spornou: oprava hranic (Grenzberichtigung).
Slova toho užívá se též v nejširším slova smyslu pro veškeren soudní postup při ohraničování (viz § 351. ex. ř.).
Soudové zabývají se nejčastěji s případy, kde hranice vůbec není.
III. Nespornost řízení.
Obnova a oprava hranic odkázána jest dle nové úpravy bez výjimky k jednání v řízení nesporném (§ 850. ob. z. obč. ve znění § 1. cís. nař.). Tím jest dávný boj dokončen a otázka tato šťastně rozřešena.
Řízení nespornému sluší zde dáti přednost před sporným z mnoha důvodů. Jak v řízení sporném, tak v nesporném jde sice o občanské věci právní, či na soudy vznesené soukromo- právní nároky; než sporem má býti určeno, zdali žalobci právo — tu zpravidla sem i držbu sluší připočísti — přísluší, kdežto řízení nesporné chrání bezpečné nabývání, aneb pečuje o zachování soukromých oprávnění, aby nedočkaly se později někdy újmy.
Spor působí tedy tím, že civilní bezpráví odráží, řízení nesporné však takovémuto bezpráví překáží.6). Novodobé zákonodárství toto přesné rozlišování však namnoze pominulo — srovnej: zákon o vyvlastnění k účelům železničním, zákon o propůjčení cest nezbytných, určitá ustanovení o řádu exekučním, konkursním a vyrovnávacím — a i naše novela, jak později se ukáže, soudci nespornému přiznala v určitém směru úkoly, které dříve řešiti bylo cestou sporu.
Kdežto soudce sporný — až na jisté výjimky v řízení manželském — zpravidla vázán jest návrhy stran a podléhá, jmenovitě v řízení opravném, formálním předpisům, soudce nesporný postupuje z moci úřadu, stranám dává návod k nejúčelnějšímu způsobu návrhů, opatřuje sám průvodní prostředky a dbá o vyšetření věcné pravdy a tím celého stavu věci.
Mimo důkaz výslechem stran, který ostatně i v řízení o ručené držbě jest vyloučen (§ 457., odst. 2. c. s. ř.) a v jinakém řízení sporném jest jen podpůrným zdrojem pro soudcovské přesvědčení (§ 371., odst. 2. c. s. ř.), jsou soudci nespornému všechny ostatní po ruce (§ 2., č. 5. a 6. cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, č. 208. ř. z., slova: Die Parteien selbst,7) oder andere von der Sache unterrichtete Personen, notigenialls auch Sachverständige zu vernehmen... Urkunden abzufordern); on může také čerpati z vědomostí i při jiných příležitostech nabytých (§ 2., č. 6. a 10. cit. cís. pat.), jest oprávněn, aby účastníky donutil vhodnými prostředky k dostavení se (§ 87. zák. o org. soudní a § 19. cís. pat.) a přiměl je pohrůžkou, že řízení bude předsevzato a skončeno i v jejich nepřítomnosti, k činnému spolupůsobení. Jakákoli možnost kontumace ve smyslu §§ 396. a 399. c. s. ř. jest ovšem vyloučena. Překáží kontumaci již systém mimosporného řízení a dále i okolnost, že zavedení řízení nevadí ani původní nepřesnost a neurčitost návrhů, vůči takovým návrhům však již z důvodů procesuálních nedostavení se odpůrce nemůže vésti k účinkům kontumačním.
IV. O soudní příslušnosti.
Spolupůsobení soudu při mimosporném obnovení a opravení hranic pozemků sluší zařaditi mezi úkony, kteréž jsou zahrnuty pod společným názvem »záležitostí reálních«, tedy podobou svou pod ustanovení § 117. jur. n., který ony úkony uvádí jen příkladem.
Tato činnost soudcovská přísluší soudu reálnímu, tedy soudu, v jehož obvodě pozemky leží (§ 32. jur. n.). Má-li úřední úkon předsevzat býti na hranicích soudního obvodu, zachová se soudce, jak káže § 33. jur. n. Měl-li by soudce pochybnosti, může-li hranice svého obvodu překročiti, návrhem delegačním (§ 31. jur. n.) je odstraní.
Pokládám soudy okresní (rei sitae) za výlučně příslušné k úředním výkonům zde projednávaným, třeba by šlo o pozemky do desk zemských zapsané neb o statky lenní neb o statkové Obvody z obecního statku vyloučené (v Haliči).
Ani jur. norma, ani vzpomenutá novela se sice o tom výslovně nezmiňují a úchylky od předpisu § 117. jur. n. neustanovují; než nutno zde sáhnouti k obdobě ustanovení § 49., č. 3. jur. n., který přikázal veškeré rozepře o určení neb opravení hranic nemovitých statků bez veškerého rozlišování k pravomoci soudů okresních.
Celé ústrojí novelisovaného řízení poukazuje k tomu, že jen samosoudce, tudíž člen soudu okresního, povolán jest, aby řízení provedl, důkazy předsevzal, hranici vyšetřil, stanovil a dle toho hraničníky zasaditi dal. Novela předpokládá, že soudce již na místě samém rozhodne.
Sborový soud první instance musil by rozhodovati jen na základě spisů jemu soudcem z příkazu činným předložených. Nebylo by pak vyloučeno, že by provedené řízení, učiněná opatření neschválil, tak že by tím valně trpěla zamýšlená jednoduchost a říznost.
Pro výlučnou příslušnost soudů okresních mluví také okolnost, že by při různosti nemovitých statků (pozemek v knize pozemkové zapsaný má býti ohraničen vůči pozemku jednak stejného rázu, jednak v deskách zemských zapsanému) osobovaly si pravomoc jak soud okresní, tak sborový.8) Výlučnou příslušnost soudů okresních k úkonům za příčinou upravení služebností a jiných věcných práv při dělení pozemků předsevzatým stanovil § 30. třetí dílčí novely k ob. z. obč. Obnovení hranic ohledně pozemků do horní knihy zapsaných (Qrubenfelder) nespadá do pravomoci soudů, nýbrž úřadů horních (§ 67. horn. zák.).
V. O aktivní a pasivní legitimaci.
V řízení našem vznese návrh zpravidla vlastník naturální
(ve skutečné držbě se nalézající) a současně knihovní.
Není-li držitel v knihovním vlastnictví, nutno prozkoumati příčinu toho. Prokáže-li předpoklady ku nabytí práva vlastnického, nelze oprávnění ku vznesení návrhu odepříti.9) Nebudou tedy činěny překážky na př. vydražiteli, dědici, držiteli fideikomisu a pod., kde z kterékoliv příčiny převod knihovního práva vlastnického naň dosud proveden býti nemohl, aneb kde (jako při fideikomisu, držiteli beneficia, fiduciáru a pod.) dočasná práva držební vystačují k činnému oprávnění.
Poněvadž jde v prvé řadě o zajištění práv držebních a vlastnických, a nejde tu tedy — až na výjimku, kde sporný pruh nemá ceny přes 100 K, která tak na váhu nepadá — o nabytí a ztrátu nějakého práva, netřeba ku vznesení návrhu u osob fysických a právnických, zvláštní ochrany ať soudní ať jiné požívajících a pod dozorem úřadů poručenských, opatrovnických, politických, fondovních, stipendijních, duchovních a pod. se nalézajících (pod dozorem soudu jest nyní též pomocník či zastance neb podpůrce — Beistand — dle cís. nařízení ze dne 28. června 1916, č. 207. ř. z.), zvláštního povolení těchto. Vznese tudíž návrh bez dalšího povolení otec nezletilcův, poručník, opatrovník, držitel fideikomisu, fiduciář při fideikomisární sybstituci, držitel duchovního beneficia, správce neb plnomocník statků fondových a j. v.
Nepřiznávám oprávnění k návrhu ani tomu, komu přísluší právo užívání (§ 504. ob. z. obč.) a požívání (§ 509. ob. z. obč.10) — ovšem v případech, kde jest vlastník knihovně zapsán, které se tudíž liší od případů shora vytčených — ani vnucenému správci, který mocí svého zřízení jest oprávněn, na místě dlužníka vybírati všechny užitky a příjmy z nemovitosti spravované § 109., odst. 3. ex. ř.), tím méně nájemci a pachtéři, neboť zákon §§ 826., 850. a 853. ob. z. obč.) mluví o súčastněných podílnících, sousedech, účastnících (verba: Teilhaber, Nachbaren, Beteiligte), kteří případně mají podati důkaz své držby, svého vlastnictví. Nutno tedy účtovati při obou sousedech, při všech účastnících jen s právem stejným, tudíž s právem vlastnickým, držitelským, nikoliv tedy s jiným právem věcným neb dokonce nějakým právem obligačním.
Vnucenému správci nelze přiznati onoho práva — což shora bylo již připomenuto —, poněvadž vnucená správa, jak plyne z ustanovení §§ 99., 109. a 110. ex. ř., má za účel, aby výtěžků nemovitosti vnucenou správou stižené použito bylo vnuceným správcem k uspokojení dobývaných pohledávek, takže se dlužník zříci má každého nakládání s oněmi výtěžky. Pokud tedy uvedený účel vnucené správy není dotčen opatřeními dlužníka, vztahujícími se k nemovitosti ve vnucenou správu vzaté, může tento s věcí samou naložiti. Jedině tomuto přísluší tudíž, aby návrh vznesl.11)
Pouhému spoluvlastníku nelze zpravidla práva ku vznesení návrhu odepříti, poněvadž opatření, kteráž sledují naše
předpisy, prospívají celku, takže tím netrpí práva ostatních
(srovnej §§ 828., větu druhou, § 833., větu prvou, ob. z. obč.).
Radil bych však, aby soudce nejprve výslechem ostatních spoluvlastníků zjistil důvody jejich nesouhlasu, čímž předem již nabude přehledu o stavu věci. Je-li návrh ve prospěch celku, dojista se všicci spoluvlastníci připojí; podají-li důkaz o opaku, nastane výjimkou zavržení návrhu pro nedostatek aktivní legitimace.12)
Spoluvlastníků, kteří návrhu nepodali a k němu ani dodatečně nepřistoupili, nelze donutiti k dostavení se; vždyť nejsou
účastníky. Ve smyslu zákona jsou jimi pouze navrhovatelé
a jich sousedé. Legitimaci obojího druhu přezkoumá soudce z povinnosti úřadu. Není-li námitek stran a nemá-li soudce pochybností v žádném směru, není třeba v rozhodnutí konečném o tom se zmiňovati. O vznesených námitkách ovšem soudce rozhodne a to dle pravděpodobnosti oprávnění takových námitek či opaku bud předběžným usnesením, než se na místo věci vydá, neb po předsevzatém řízení současně s rozhodnutím ve věci samé. Možno si tu vzíti za vzor řízení sporné, když byly vzneseny námitky, provedení sporu překážející, tedy: nepřípustnosti pořadu právního, nepříslušnosti soudu, zahájeného sporu a sporné věci právoplatně rozhodnuté, kde se takový postup znamenitě osvědčil. Že i poslednější námitky — ač to bude casus rarior — mohou býti vzneseny, rozumí se samo sebou.
Zde budiž ještě podotknuto, že v řízení vyvlastňovacím při zakládání železnic dle zákona ze dne 18. února 1878, č. 30. ř. z. (srovnej jeho §§ 4., 20. a 34.), a v řízení o cestách nezbytných dle zákona ze dne 7. července 1896, č. 140. ř. z. (viz §§ 11., 17., 18. a 22.), rozhoduje u dotčených zájemníků zpravidla stav knihovní.
VI. O mapě knihy pozemkové a o důkazu znalcem zeměměřičem.
Za účelem jednotného a účelného provádění ohraničování po rozumu nových předpisů vydalo předsednictvo vrchního zemského soudu ve Lvově výnosem ze dne 5. září 1915, č. praes. 33002 1 no/15, ministerstvem spravedlnosti schváleným a se všemi soudy sděleným, zajímavé poučení, ve kterémž shledati lze též odstavec, který zrazuje z přibrání znalců k řízení našemu, poněvadž se bez nich lze obejiti a tím uvarovati se značných výloh, které by nebyly v poměru k dosaženým výsledkům. Výslovně se tam uvádí, že s ohledem na materiálně-právní předpisy novely přivzetí znalců bude jen v nejřidších případech třeba a ospravedlněno.
Vůči tomu budiž následující uváženo.
§ 852. ob. z. obč., jehož původní znění nebylo novelou dotčeno, zní v původním něm. textu: »Die wichtigsten Behelfe bei einer Grenzberichtigung sind: Die Ausmessung und Beschreibung, oder auch die Abzeichnung des streitigen Grundstückes; dann die sich darauf beziehenden öffentlichen Bucher und andere Urkunden; endlich die Aussagen sachkundiger Zeugen und das von Sachverständigen nachvorgenommenem Augenscheineabgebene Gutachten.«
Zákon sám odkazuje tudíž na zjištění výměry pozemků (dle tehdejších čísel topografických, později po reambulaci katastru parcelních), na vyšetření obrazce dle mapy katastrální a na posudek znalce, patrně zeměměřiče. Zajisté právem!
V knize pozemkové (v deskách zemských) uvedeny jsou na listě podstaty statkové veškery zanesené pozemky jen číslicemi (parcelními). Číslice sama nepodává nám představy ani o obrazci, ani o výměře. Nutno tedy sáhnouti k pomůckám dalším, ve příčině polohy, obrazce (podoby, tvaru) k mapě, ve příčině výměry ke katastru. Oba jsou nutným doplňkem knihy pozemkové, třeba by — což hlavně platí o mapě — v právním směru nemohly býti pokládány za integrující součást knihy pozemkové. To jest nyní skorem již communis opinio.13) Proto také při ztrátě nebo zkáze mapy knihy pozemkové nenastává doplnění její ve smyslu daných zákonných předpisů.
Jasně to plyne z § 14. zákona o zakládání knih pozemkových pro Tyroly ze dne 17. března 1897, č. 9. z. z. (... dient lediglich zur Veranschaulichung der Lage der Liegenschaften ...) a z § 14. zemského zákona pro Vorarlberg ze dne 1. března 1900, č. 18. z. z. (... dient zur Veranschaulichung der Lage...).
Za platnosti zásady volného uvažování důkazů možno i mapy použiti jako průvodního prostředku, právě tak jako věcí přezvědných a dobrého zdání znalců. Na soudci tudíž jest, by se zřetelem na stav věci prohlásil mapu jako potřebný, účelný a způsobilý prostředek průvodní či opak.
Při upravení hranic nelze soudci obejiti se bez nahlédnutí do mapy knihy pozemkové (desk zemských) a bez pořízení snímku. Vždyť jen z ní spolehlivě pozná pozemky mezující a zjistí pak sousedy, kteréž k řízení nutno přibrati. Chtěje se také důkladně a všestranně informovati, vyžádá si též úřední zprávu o výměře pozemků mezujících. I soukromý výpis tu postačí.
Řízení nové, jak doleji bude vyloženo, předpokládá dvě rozhodující stadia, vymezení dle poslední pokojné držby, a kde se tato zjistiti nedá, rozdělení sporné plochy soudem dle slušného uvážení.
V prvém období, kde má rozhodovati skutečný stav, který se dá prokázati osobami a věcmi přezvědnými, svědky atd., shora vzpomenuté pomůcky zpravidla budou méně padati na váhu; než důležitý úkol jim připadne tam, kde se nedá zjistiti ani držba, ani výměra sporné plochy. Pamatujme jen na lesy, louky, pastviny, kde činy držebnostní sem tam zabíhají. Jmenovitě to platí o lesích, kde oba sousedé ohledně neurčitých ploch přivlastňují si dosavadní užívání a kde jejich údaje naprosto si odporují. Zde selhává každý jiný důkaz, poněvadž osoby třetí si toho nepovšimly. A ještě něco! V Haliči a v jiných zemích, nepřítelem dočasně obsazených, zmizí na přemnohá místech veškery hranice, pozemky změní svou podobu, své bývalé hospodářské vzezření, a bývalí vlastníci, pokud uprchli před nepřítelem, uchopí se držby svých pozemků dle času svého návratu. K takovéto držbě, třeba i bezelstné, přece nelze přihlížeti; vždyť vlastníci sami zpravidla za naprosté nejistoty hranic se jí dovolávati nebudou. V případech těchto nezbývá než pře- dem spornou plochu zjistiti na základě všech zákonem přípustných pomůcek a tudíž i změřením pozemků na základě mapy knihy pozemkové a dat katastrálních . Měření toto možno svěřiti zpravidla jedině znalci zeměměřiči. Posudek jeho není ovšem pro soudce závazným, dojista však poskytne cennou pomůcku při rozhodování dle slušného uvážení.
Nelze zde však zamlčeti, že mapy knihy pozemkové — představující kopie map katastrálních — a výměry v nich se nalézající či lépe z nich vyvozené nejsou naprosto spolehlivý a správný. Nejlepším důkazem toho je dobrozdání, které podal triangulační odbor ministeria financí dle výnosu ze dne 27. dubna 1907 č. 22212 jednomu okresnímu soudu v Haliči, který žádal za sdělení podélných mír určitých pozemkových parcel za účelem předsevzetí ohraničení pozemků, a jež tuto pro svou důležitost celým svým obsahem sděluji:
Zní:
Pokud se dotýče otázky již vícekráte uvažované, zda-li sloužiti mohou starší mapy katastrální, kde vyměření stalo se na základě stolku měřičského, za průvodní prostředky při rozhodování ve sporech hraničních, jest míti na zřeteli následující:
Soudové zpravidla odmítají mapy katastrální jako průvodní prostředky, poněvadž prý vyměření katastrální pro takovéto účele nebylo předsevzato a poněvadž mapa katastrální nebyla ověřena.
Stanovisko toto nejeví se však býti v této všeobecnosti úplně správným, poněvadž znázornění v mapě katastrální může ve spojení s místním vyšetřením podstatně sloužiti ku vysvětlení, ba i k urovnání sporné věci.
Není řídkým úkazem, že strany v spletitých sporných případech se shodnou, aby znázornění na mapě katastrální bylo přijato jako směrodatné pro směr čáry hraniční.
Znalec nepřijme tu takové vyobrazení bez okolků a beze všeho prozkoumání za správné; správnost jeho spíše místním vyšetřením prozkoumá, než přistoupí k poznačení hraničních čar.
Znázornění na mapě stane se teprve na základě místního šetření velice cenným pro rozřešení sporu a bylo by dojista velice odvážným, kdyby se měla a chtěla sporná otázka řešiti bez každého místního šetření pouze na základě jednotlivých podélných mír, na základě měřítka z mapy převzatých.
Přejí-li si soudové sdělení takových délkových údajů k použití ve sporech, možno jim je oznámiti pouze s výhradou, následujícími výklady odůvodněnou.
Předeslati jest, že dle geodetických zásad vodorovný průmět vzdáleností se v mapách vyznačuje, takže neznalcem předsevzaté měření přímých délek, které zpravidla sleduje směr čar v přírodě, neodpovídá délkám geodeticky vyšetřeným a nemůže proto použito býti k porovnání délek z mapy převzatých.14) Sledujme nyní průběh při vyhotovení mapy katastrální.
1. Za nedostatku označení hranic pozemků nezbývalo než předsevzíti katastrální měření hranic držebnostních, ponejvíce na udání indikátorů.
Pak se ovšem, arciť jen po různu, přece tu a tam stalo, že příkladmo při znázornění hranic vzata byla polní brázda místo polní meze. Takovéto chyby možno jen zjistiti, když hranice mezujících pozemků na místě samém se vyšetří, poněvadž plus v délce v jednom směru má v zápětí minus v protějšku.
2. Nedostatek ohraničení nese také s sebou, že nastane během času přiorání, což má často v zápětí posunutí hranic držebnostních třeba i ve větším rozsahu.
Pak ovšem i výsledek nejlepšího měření se skutečností nesouhlasí. I takové neshody možno vysvětliti a odstraniti jen místním šetřením, které nutno často předsevzíti v patřičné vzdálenosti a to až ku správným hranicím parcel.
3. Není také vyloučeno, že tu a tam sběhly se nesprávnosti i v technickém ohledu.
Při vyměření na základě stolku měřičského určují se jednotlivé body křížením dvou čar dohledných neb zrakových (obvod a řez — Rayon und Schnitt) a tu se přihází, že ta neb ona z čar dohledných (Visierlinien), kterých je často mnoho tisíc, nesprávně byla vedena, anebo, jak zní výraz technický: Bod byl zříznut.
Pak jest arciť znázornění takového bodu a v důsledku to- ho i čar s tím souvisících nesprávným.
I pak možno nalézti a opraviti takovou chybu jen na místě samém a to v souvislosti se sousední hranicí, jejíž správnost je nepochybná.
4. Uvedené prameny, z nichž chyby vyplývají, rozmnožují se ještě tím, že se jednotlivé parcely postupem času dělí.
5. S ohledem na to, co řečeno, má evidenční geometr ve smyslu předpisu § 10. zákona o evidenci katastru daně pozemkové ze dne 23. května 1883, č. 83. ř. z., chyby za účelem opravení v mapě na místě samém tak dalece stopovati, až seznal, kde možno navázati na správné vyobrazení v mapě.
6. Není tudíž radno, aby jednotlivé délky, z katastrální mapy graficky měřené, byly bez dalšího místního vyšetření vzaty za základ rozhodnutí sporné věci, tím méně, když se vezme ještě zřetel na jednotlivé příčiny chyb, jež vznikají z grafického způsobu vyobrazení.
Tečkované čáry znázorňují postup měření vzdálenosti bodů A od B dle zásad geodetických. Vzdálenost tato rovná se: ab + cd + ef + fg + hi. Stalo-li by se měření dle směru čar v přírodě, tu by délka rovnala se součtu dílčích vzdáleností Ab + bd + df + fh + hB, ta pak je zjevně větší než vzdálenost od A k B dle zásad geodetických vyšetřená. Takové důvody hledati sluší v různých okolnostech.
Jsou to:
a) při grafickém změření délky čar v mapě vypodoběných jest pochybení nevyhnutelno.
Velikost takové chyby závisí v prvé řadě na měřítku, v kterém jest mapa vyobrazena.
Má se obyčejně za to, že ve zřejmé dálce zraku as 25 cm nelze dobře rozeznati předmět, který se nalézá uprostřed zřecího úhlu světlosti obloukové, tudíž předmět rozlohy as 0,073 mm. K tomu se druží, že nutno jest vžiti každou čáru mezi dvěma konci kružítkem šikmo postaveným, což odpovídá nejistotě 2X 0,073 = 0,15, neb okrouhle 0,2 mm.
Při měřítku 1 : 2880 obnáší tato nejistota 0,2 X 2880 = 576
mm, okrouhle 0,6 mm a to bez rozdílu, je-li čárka delší neb
kratší.
b) Jest dále k povšimnutí, že i při přímém měření délek, za
účelem zkoumání délek graficky vyměřených, jest připustiti jistou možnost odchylky, pochybení (Fehlergrenze) na délce čar
závislou, čímž se nejistota při a) uvedená ještě zvětšuje.
c) Nelze ale také pustiti se zřetele, že papír, jakmile se sejmul se stolku měřičského, se stáhne. Zkrácení toto jest nepravidelným a možno je pouze přibližně vyšetřiti pro jednotlivá místa dotyčného listu mapy.
7. Shrneme-li veškeré tu uvedené okolnosti, dojdeme k závěru, že mapy katastrální poskytují při racionálním použití velmi cennou pomůcku při rozhodování hraničních sporů, že však přiznati jest jednotlivým mírám z mapy graficky vzatým jistou cenu pro rozhodnutí jen po jich přezkoumání na místě samém znalcem, který také přihlédne ku znázornění sousedících parcel.
Proto také možno soudům oznámiti data grafickou cestou z map vyňatá jen s touto výhradou.
Právě uvedené pokyny nepostrádají velké důležitosti. Přímo zdůrazňují povinnost soudcovu, aby se na knihovní mapu úplně nespoléhal. Staví mu před oči, s jakou opatrností každý jednotlivý případ uvažován býti má.
Proto také nelze souhlasiti s obsahem smíru, kde se stanoví, že ohraničení má se státi na základě mapy knihovní. Nelze také přehlédnouti, že před měřením, které při ohraničení bude asi nezbytným, nutno předem vyhledati a zjistiti pevné body. (Fixpunkte).
Ty teprve poskytují rukovět ku správnému postupu. Body tyto možno v častých případech teprve ve větší vzdálenosti od sporného místa nalézti. Zprávu o nich podají domácí přezvědné osoby. Jsou to jmenovitě zbytky dávné minulosti, o nichž nepochybno, že na původně zaujatých místech setrvaly a že jich při prvém vyměřování a zhotovení původních katastrálních map bylo použito. Jsou to příkladmo: zdi starých hřbitovů, rohy dřevěných stodol, staré kaple, kostely, meze větších příkopů a pod.
Od nich stálým měřením a přezkoumáním dochází se až k sporným hranicím.
Rozborem tímto mínil jsem poukázati k tomu, že i při ohraničení dle druhé novely bude vyměření sporné plochy znalcem — jediný postačí — v určitých případech hráti dosti značnou úlohu, na kterou později ještě jednou s jiného hlediska poukáži, a že soudce bez tohoto důkazu někdy se neobejde. Jinak sluší tendence výnosu naprosto schvalovati.
VII. O řízení samém. O postupu stran a soudce.
Jak již shora bylo vytčeno, nastane ohraničení:
A. byly-li mezníky mezi dvěma pozemky čímkoliv porušeny tak, že by se mohly státi naprosto neznatelnými; hranice jsou tu určity a nesporny;
B. jsou-li hranice skutečně již neznatelny, t. j. ohraničení tu sice kdysi bylo, mezníky však zmizely;
C. nebylo-li vůbec kdysi předsevzato a má-li tak se nyní poprvé státi;
D. je-li tu ohraničení, mezníky jsou sice, hranice však jsou sporny. Sem spadá i případ, když jsou tu jistá, mezníkům podobná hraniční znamení, která se za ně neuznávají buď žádným, neb jen jedním ze sousedů.
a) Ustanovení všem případům společná.
1. Řízení zahajuje se pouhým návrhem súčastněných stran, takže návrh vycházeti může buď od jednoho souseda neb ode všech společně (§ 4. cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, č. 208. ř. z., a § 1. novely (zde slova: jest každý ze sousedů oprávněn žádati).
Žádost podá se u okresního soudu rei sitae (viz pojednání shora u IV.), a leží-li pozemky, jejichž hranice upraveny býti mají, v obvodu několika okresních soudů, aneb neurčito-li vzhledem ku hranicím více okresních soudů se dotýkajícím, ve kterém soudním okresu leží pozemky, o které jde, má žadatel dle obdoby § 84. j. n. právo volby.15)
Byla-li na místě žádosti za ohraničení vznesena žaloba o upravení hranic neb žaloba o uznání práva vlastnického ku jisté sporné ploše určitého pozemku neb žaloba o rušení držby, a vznese-li žalovaný námitku nepřípustnosti pořadu právního, poněvadž svou podstatou jde tu jen o řízení nesporné, nutno ovšem soudci o vznesené námitce rozhodnouti, a bude-li jí právoplatně vyhověno, s námitkou naložiti jako s návrhem na ohraničení, při čemž ovšem dle okolností případu soudce sporný — jemuž shora uvedený min. výnos ony návrhy přiděluje — buď sám řízení nesporné zahájí, neb je postoupí soudu příslušnému.
V návrhu označí se sousedící pozemky16) dle čísel katastrálních, uvedou se jména majitelů, nejsou-li ony a tito uvedeny, vyzve soudce žadatele k doplnění návrhu (§ 2., č. 10. cit. cís. pat. »Durch Zurückweisung der Gesuche wegen Mangels unwesentlicher Formlichkeiten Schaden verursachen«.) a uvedou se okolnosti, které poukazují na jeden z případů shora pod A. až D. uvedených. Všeobecný návrh na ohraničení postačí. Není tedy třeba, aby se navrhoval určitý směr hranice pozemků k upravení určených, aby tedy naznačena byla hraniční čára žadatelem požadovaná.17)18)
Bez námitky, tedy bez návrhu, z moci úřadu, dopouští se sice, žalobu pro nepřípustnost pořadu právního odmítnouti, nelze ale po mém soudu naše řízení zahájiti, neb sporné - nesporným zaměňovati. Vždyť navrhovatel ponese náklady řízení, vyjde-li na jevo, že ohraničení nebylo nutno (§ 853. ob. z. obč.), tak že by se mu pak vnucoval návrh, který učiniti nehodlá, k jeho zjevné snad škodě. I v tomto směru uvedený výnos poněkud jinaký.
2. Předmětem ohraničení jsou pozemky (parcely pozemkové), nikoliv tedy stavby, domy (s jich stavebními parcelami), ač připustiti jest, že pozemky mezi staveními ležící a k stavebním parcelám určené z tohoto řízení vyloučeny nejsou.19) 20)
3. Soudce prozkoumá návrh učiněný po stránce formální a věcné a nahlédnuv do knihy pozemkové (pořídiv si snímek desk zemských) jakož opatřiv si data katastrální v jednoduchých případech ustanoví zpravidla rok ihned na místě samém. Za tou příčinou budou navrhovatel a sousedé obesláni k: jednání s upozorněním, že řízení bude předsevzato, hranice obnovena, případně stanovena a vymezena i tehdy, když by obeslaný se nedostavil(§ 850. ob. z. obč. ve znění novém). Není vyloučena doložka, že v řízení pokračováno nebude, když by se žádný ze sousedů nedostavil. Přípustno též, aby súčastnění byli vyzváni, by osoby přezvědné a svědky s sebou přivedli. Obecní představenstvo bude vyzváno, by ke komisi vyslalo člena neb důvěrníka.
Novela nevyžaduje tudíž svolení sousedů k ohraničení (k řízení) vžádném případě, nevylučuje však domněnky, že sousedé na ohraničení netrvají, když by se všicci k roku nedostavili. Takového případu ale sotva bude, poněvadž jak navrhovatel tak i jeho soused (sousedé) dojista včas soudu oznámí, že se shodli mimosoudně a že netrvají na předsevzetí řízení.
V případech spletitějších, jmenovitě tu, kde nastávají sporné otázky předběžné jako otázka činného a trpného; oprávnění, kde důvodně lze očekávati vznesení námitek, přípustnosti řízení překážejících, kde bude nutno přibrati znalce a soud má pochybnost, má-li jmenovati osobu navrženou, jednoho nebo dva, soudce ustanoví především rok k slyšení účastníků u soudu samého, kde se pak veškeré předběžné otázky proberou a na tom základě vše zařídí tak, aby pak celé řízení ve věci samé provedeno a skončeno bylo při dalším roku jediném. 4. Po skončeném řízení učiní soudce zpravidla ihned na místě samém usnesení, různé dle účelu řízení a zvláštnosti případu, když byl celý průběh řízení náležitě a zevrubně zapsati dal protokolem. Jmenovitě s poukazem na náčrtek ať soudcem samým neb znalcem vyhotovený vytkne, kterak pevné body byly vyšetřeny, jak dospělo se ku zjištění čáry hraniční, která místa byla určena ku zasazení mezníků či hraničníků a v kterých místech připravené snad již mezníky byly obnoveny aneb znova zasazeny.
Protokol musí poskytnouti jasný obraz a přehled, na kterých základech dospělo se k určitým výsledkům. Bude tedy častěji třeba, aby znaleczeměměřič výměry, které mu sloužily za základ, uvedl a aby jak v protokole tak i na znázorňujícím náčrtku byly patrny rozměry mezi pevnými body a mezi oněmi místy, které byly určeny pro obnovení neb zasazení mezníků (hraničníků).
Nebylo by správným, jak jsem ve své činnosti inspektorské tu a tam shledal, aby protokol soudní obsahoval pouze všeobecné vytčení, že ohraničení bylo předsevzato a ve zjištěné čáře byly hraniční mezníky zasazeny; neboť jednak by tím byl porušen předpis, že soudní protokol má obsahovati věrný obraz příslušné soudní činnosti (§ 124. jedn. ř.), jednak by pozbýval ceny, poněvadž má onen protokolární zápis s obsahem soudního usnesení umožniti, by při budoucím snad porušení hranic vyšetřená hranice obnovena býti mohla.
Usnesení soudní bude kromě toho obsahovati rozhodnutí o soudních nákladech.
5. Usnesení ve věci samé bude míti ráz určovací. Zjistí se na příklad, kam sahá poslední pokojná držba, pokud zjištěna býti nemohla, jak soudce dle slušného uvážení spornou plochu rozdělil, hraniční čáru ustanovil a ve kterých místech za jeho přítomnosti zasazeny byly mezníky. Poněvadž by však v tomto směru usnesení nebylo schopno státi se titulem exekučním ve smyslu ustanovení §§ 1., č. 6., 355. ex. ř., odporučuje se, aby soudce usnesení ve věci samé vydané opatřil doložkou, že účastníci jsou pod následky exekuce povinni, aby se ihned, bezodkladně zdrželi každé změny, každého porušení zjištěné čáry hraniční, zasazených mezníků a přiznané sporné plochy. Pak dojista bude takové nařízení či zákaz schopným titulem exekučním pro případ, že by súčastněný soud soudnímu usnesení se protivil, a učiní také postrádatelnu další žalobu pro rušení držby, když by nebylo uposlechnuto soudního zákazu a když by hranice byly nějak porušeny. O tom ovšem není pochyby, že takový ex. titul pozdějším rozsudkem ve sporu o právo lepší může pozbýti účinnosti. Že rozhodnutí o soudních nákladech takovým titulem jest, o tom není pochybnosti.
b) Úvaha, jednotlivých případů se týkající.
1. Jak již shora bylo uvedeno, má novela na zřeteli dva hlavní druhy ohraničení, které nazývá obnovou a opravou.
Pod obnovou vyrozumíváme případy shora pod A. a B. označené, poslednější ovšem jen tehdy, když sousedé se shodují v tom, kudy jde čára hraniční, kde mezníky zasazeny býti mají.
Případy tyto jsou v soudní činnosti rar a avis, neboť při shodě mohou sousedé takovou obnovu (verifikaci) provésti sami, mimosoudně, tudíž bez veškerých soudních výloh. Chtějí-li si ovšem zajistiti exekuční titul po způsobu a rozumu pod a) 5. vytčeném, zahájí návrhem ono řízení.
Provedení takové nevyžaduje žádného předpisu zákona, výkon podává se již účelem svým, a proto také novela ve směru tom nechová žádného ustanovení (viz § 850. ob. z. obč.).
Není proto také třeba, aby o takovém provedení obnovy zde zvláště bylo pojednáváno.
2. Přistoupíme proto ihned k případům pod B., C. a D. uvedeným, z kterých prvý (B.) tu jest tehdy, když mezníky stávavší zmizely a sousedé ohledně jich a hraniční čáry se nesrovnávají.
Novela v těchto případech, které jsou typickým úkazem v soudní činnosti, přinesla všeobecné a jednotné ustanovení, kterým soudci přikazuje celý postup.
Dle § 851. ob. z. obč. budou hranice, staly-li se skutečně již takovými, že jich nelze rozeznati, nebo jsou-li sporný, stanoveny podle poslední pokojné držby, a nelze-li jí zjistiti, rozdělí soud spornou plochu dle slušného uvážení. Zákon má tedy pro naše řízení na zřeteli dvě období (stadia), při čemž v prvé řadě hlavní váhu klade na poslední pokojnou držbu a této poskytuje zvláštní ochranu.21)
Mimovolně vynořují se nám na mysl ustanovení ob. z. obč. o držbě a c. s. řádu o žalobách z rušené držby (§§ 454. až 460.), tyto hlavně též z důvodu, že toto řízení má pokud možno zabrániti vznesení žaloby z rušené držby (slova v § 853. ob. z. obč.: »... byl-li podnět dán k řízení rušením pokojné držby ...«). Není a nemůže býti předmětem tohoto pojednání, probírati zde látku držby a její ochrany se týkající a nezbývá než čtenáře tu odkázati na znamenité dílo Randovo »Der Besitz nach österr. Rechte«. Dle něho otázky sem spadající možno spolehlivě rozřešiti.
Pro pojednání naše vytknouti jest následující:
Novelou chrání se především poslední pokojná držba. S »pokojnou držbou« shledáváme se v § 83. zák. tr. a sluší pod ní vyrozuměti tu, které v poslední době nebylo vůbec odpíráno a která také rušena nebyla. Za »pokojnou držbu« nemožno tedy pokládati tu, která včasně podanou žalobou pro vypuzení z držby ochrany soudní nepožívá.
Promeškání žaloby takové jeví účinek ten, že držbě odpůrcově rušením držby nabyté nemůže býti více odpíráno žalobou pro rušení držby.
Z námitek, které v takových držebních sporech se činí, jsou zde dvě pozoruhodny:
a) namítka držby nepravé, od souseda právě nabyté (exceptio vitiosae possesionis ab adversario), a
b) namítka, že soused, který se v držbě nenalézá, má právo k držbě.
Namítka prvá platí zde plnou měrou, tím více, když novela klade váhu na »držbu pokojnou«.
Namítka druhá, jak známo, v žalobách z rušené držby místa nemá (§ 457. ob. z. obč.).
V našem řízení nutno k ní však přihlížeti v případech oněch, kde sporný pruh nemá ceny 100 K převyšující, kde tudíž výhrada pozdějšího sporu o právo silnější jest vyloučena a kde by snad vlastník musil definitivně ustoupiti držiteli. V těchto případech nelze jinak, než připustiti sousedu důkaz nabytí práva držebního, vztažně vlastnického vůči sousedu-držiteli. Vždyť právo vlastnické jest základním pilířem našeho právního řádu (Randa ve své předmluvě k 4. vydání právě vzpomenutého díla).
Tyto myšlenky asi měla i komise panské sněmovny na paměti, když pronesla: Die »Festsetzung des letzten Besitzstandes«;, wie sie in Zukunft nach der Fassung des § 851 A.-b.-G.-B. im Verfahren außer Streitsachen zu geschehen haben wird, ist kein Besitzstörungsstreit im Sinne der ZivilprozeBordnung, in welchem auch schon jede »Erörterung uber das Reeht zum Besitze« ausgeschlossen wäre, wie nach § 457 Z.-P.-O. Allerdings nicht bei der Feststellung des Besiztstandes, wohl aber für das »billige Ermessen«, das ihn bei der Teilung mangels festgestellten tatsächlichen Besitzes zu leiten hat, wird der Richter schon in jenem außerstreitigen Verfahren es zu berücksichtigen in der Lage sein, wenn der eine oder der andere Teil ein besseres Recht bis zu irgend einem Grenzpunkte wahrscheinlich gemacht hat...«
3. Postup soudcův bude tedy následující:
Nejprve zjistí, byla-li již mezi sousedními pozemky hranice čili nic. Je-li, zjistí se a současně se zjistí dosavadní odchylka.
Tu jakož i v případě, kde hranice nebylo, vyšetří se předem sporný pruh, t. j. ona plocha, na kterou činí nároky strany obě.
Soudce vyšetří a určí její cenu. Na to strany přesně a ur- čitě označí, kterou část sporné plochy výhradně drží, a pokud tomu soused odporuje, kterých důkazů se ku zjištění své výhradně držby dovolávají. Důkazy ty se případně ihned předsevezmou a dle výsledku určí se hranice na základě poslední pokojné držby.
Jakost držby nebude zpravidla — až na hořejší výjimky — padati na váhu. Nesouhlasil bych tudíž s míněním v Ger.-Ztg. z r. 1915, v sešitu č. 35., na str. 394. projeveným, že se pouze chrání držba pořádná, bezelstná a pravá. Novela o takovém požadavku se nezmiňuje.
Nemohou-li sousedé tvrditi, že spornou plochu drží, neb činí-li jen na spoludržbu nárok — tato se však nehodí k ohraničení, poněvadž hranice musí děliti sousedící pozemky — a nezdaří-li se jim ani důkaz výhradně držby určité plochy — a to bude při menších sporných plochách úkaz pravidelný —, přistoupí soudce, pomina ochrany držby, ke druhému stadiu, kde se ohraničení provádí rozdělením sporné plochy na základě slušného uvážení.
Zde soudce ke všem důležitým okolnostem přihlédne: k výsledku provedených snad důkazů, k výpovědi pamětníků, k výměře pozemků, k obrazci z pozemkové knihy zřejmému, k seznání znalců, k jakosti držby, pokud jest pořádnou a bezelstnou, a j. v. Předpis § 839. ob. z. obč., dle něhož v pochybnosti každý podíl pokládá se za stejně veliký, a § 407. tamtéž, že, po- vstal-li v řečišti ostrov, připadá stejným dílem vlastníkům pobřežních pozemků, není zde pro soudce závazným. Jinak v něm. obě. zákoníku (§ 920.).
Není-li sporný pruh oceněn obnosem 100 K převyšujícím, přihlédne soudce při rozdělení, jak již shora naznačeno, i k právům držebním jakož i vlastnickým. Při takovémto způsobu ohraničení nepustí soudce v žádném případě ze zřetele též předpisů §§ 844. a 847. ob. z. obč. (§§ 27. a 28. třetí novely), jmenovitě pokud se týče dalšího trvání neb zaniknutí služebností.
Tento výrok soudcovský má význam konstitutivní, t. j. právo tvořící (rechtsgestaltend) a současně význam oboustranný (doppelseitig, judicium duplex). Mohou se výroku toho dovolávati strany obě ve svůj prospěch. Po svém výroku soudce určí hraniční body a možno-li v nich ihned zasaditi hraniční znamení, stane se tak v jeho přítomnosti.
Nemá-li sporná plocha ceny 100 K převyšující, jest soudcovský výrok konečný a nedá se mu ani pořadem práva odpírati; jinak platí tak dlouho, dokud pořadem práva jeho základy nebyly změněny.
Soudce jest povinen oznámiti výsledek upravení hranic evidenci katastru a na požádání sděliti s ní úřední stvrzení o nastalých změnách (výnos min. sprav. ze dne 26. září 1916, č. 36 Věstníku).
VIII. O soudních nákladech.
1. Poněvadž nesporné řízení dle známého cís. patentu postrádá ustanovení o soudních nákladech, skorem veškeré nové zákony, které se na toto řízení odvolávají, obsahují příslušné předpisy. Tak na příklad: zákon o cestách nezbytných (§§ 15. a 25.), cís. nařízení ze dne 28. června 1916, č. 207 ř. z., ohledně oduznání svéprávnosti (§ 35., 58.-64. Entmündigungsordnung) a naše novela (§ 853. v novém znění).
2. Tento § má dva odstavce, z nichž prvý ospravedlněn jest následující úvahou:
a) Obnova hranic ve smyslu shora pod VII. A. a B. uvedeném nevyžaduje vlastně nutně žádné soudní intervence a není tedy soudního, s náklady spojeného řízení vůbec třeba. Zde novela přímo súčastněné pobízí, aby v zájmu vlastním sami předsevzali obnovu, a vysvětlivky původní vládní osnovy (ve Věstníku, na str. 264.) jim tu doporučují, aby si přizvali třetí nesúčastněnou osobu, na př. obecního starostu neb člena obecního výboru, a tu požádali, by dle jejich — ovšem souhlasného — udání obnovu předsevzala.
Kdyby jeden zúčastněný nebyl k tomu ochoten a vyvolal-li by tím soudní řízení, nechť pak nese náklady řízení s vyloučením nákladů zastupování, které v případech těchto a všech ostatních v prvním odstavci uvedených ponese zastoupený sám. Novela praví sice, že navrhovatel ponese náklady řízení, předpokládá tedy, že právě on nesvolil k mimosoudnímu vymezení, než rozumí se samo sebou, že je ponese jeho soused, zjistí-li se, že tento nebyl k mimosoudnímu ohraničení ochoten a že právě navrhovatel k tomu volný byl nucen při odporu sousedově odhodlati se k návrhu.
b) Stejná zásada platí tam, kde se ukáže, že nebylo vůbec předpokladů k ohraničení, poněvadž údaje navrhovatelovy, že je hranice dostatečně znatelná, že jí nehrozí porušení, že znatelnou hranici soused nepopírá, spíše uznává, že tu tedy není sporu o hranici. Pak nebylo soudního řízení vůbec zapotřebí, náklady na řízení vynaloženy byly zbytečně.
c) Téže zásady jest užiti, kde jeden neb více ze súčast- něných svolili k mimosoudní opravě (v nejširším slova smyslu) hranic a navrhovatel neb jiný nesvolil.
Novela mezi obnovou a opravou nerozeznává, tak že i při opravě dává přednost mimosoudnímu vymezení. Zdali právem, nechci tvrditi, neb tu soudní vymezení poskytuje daleko větší záruku správnosti a spolehlivosti. Mimosoudní vymezení tohoto rázu není také bez výloh, poněvadž při nesouhlasu stran dojista aspoň jednoho znalce jest třeba. Soudní vymezení uspokojí také spíše súčastněné.
V případech a), b), c) dojista účastník tím své zamítavé stanovisko zaujme, že se ohradí proti uložení soudních nákladů jemu samému a že spíše sám účtovati bude soudní náklady proti sousedu (sousedům).
d) Jsou-li věcné předpoklady ku soudnímu vymezení, vynaloženy jsou náklady s tím spojené k prospěchu všech súčastněných, poněvadž ohraničením předejde se nesnadným a nákladným sporům a upevní se pravá sousedská shoda. Pak náklady řízení zapraví se sousedy dle míry jejich pomezních čar. To bude tudíž pravidelný úkaz. Ku zjištění této míry znalce nebude zapotřebí. Výměra a velikost sousedících pozemků nerozhoduje. Tím přispěje každý dle nabytého užitku uhrazení nákladů. Své vlastní ovšem každý sám ponese celé.
2. Druhý odstavec § 853. oprávňuje soudce, že může — ale nemusí — uložiti náklady zcela — tedy i s zastupováním spojené — nebo částečně straně, jež spor způsobila, byl-li podnět k řízení dán rušením pokojné držby.
Tento odstavec vznikl k návrhu stálé komise panské sněmovny pro věci právní, která odůvodnila jej tím, že zásadní zapravení soudních nákladů (»zapravení sousedy dle míry jejich pomezních čar«) nebylo by ospravedlněno tehdy, kdyby podnět k řízení byl dán rušením pokojné držby, poněvadž by dělení soudních nákladů snadno podněcovalo ku takovému porušení (»Die beim Grenzberichtigungsverfahren zu gewärtigende Kostenteilung könnte sonst leicht ais Anreiz zu solcher Besitzstörung wirken«).
Takového rušitele možno trestati uložením náhrady všech soudních nákladů, včetně útrat zastoupení právním přítelem.
Dává tedy tento odstavec zřejmě na srozuměnou, že v takových případech netřeba vznésti žalobu pro porušení držby, nýbrž ve lhůtě pro vznesení žaloby takové určené — neb jinak by rušitel mohl se odvolávati na svou vlastní, již pokojnou držbu — návrh na vymezení hranic a žádati na sousedu, držbu porušivším, náhradu soudních nákladů.22) Mluví-li novela o straně, jež spor způsobila (»die den Streit veranlaßt hat«), nemíní snad zahájený soudní spor, nýbrž sporný poměrvůbec, rušením držby vyvolaný; vždyť v § 850. (v novém znění) jedná také o tom, jsou-li hranice »sporný« (»wenn die Qrenzen ... streitig sind«) a chce přece tím jen naznačiti sporný právní poměr sousedů s ohledem na hranice jejich pozemků.
Vznesl-li by soused na rušitele držby žalobu a současně vznesl návrh na soudní vymezení,23) tu po mém soudu nemá již v tomto řízení nároku na přisouzení nákladů dle tohoto druhého odstavce, poněvadž pak sám intencím novely nevyhověl a nemůže proto chtíti, aby soused rušitel dvakráte pykal za své rušení. Tento nahradí pak náklady sporu, v našem řízení se náklady dle prvého odstavce upraví.
Je-li rušitelů více a jsou-li současně sousedy (třeba jen spoluvlastníky), nahradí náklady rukou společnou a nerozdílnou (dle zásady v § 1302. ob. z. obč. vytknuté).
3. Předpisy novely nepřekážejí, aby, uzná-li to soudce za nutno, vyžádal od navrhovatele zálohu k uhražení veškerých soudních nákladů. Na sousedovi odpůrci požadovati jí nelze. IX. O opravných prostředcích.
1. Použití opravných prostředků (rozkladu, rekursu) řídí se předpisy řízení nesporného.
Ustanovení ve smyslu §§ 460. a 518. c. s. ř., dle něhož kromě rekursu proti usnesením, kterým odepřeno bylo řízení zavésti nebo v něm pokračovati, a proti konečnému usnesení jsou vyloučeny všechny jiné opravné prostředky a zejména také navrácení k předešlému stavu, zde bohužel nemáme.
Nelze se také dovolávati předpisu § 351., odst. 2. ex. ř., dle něhož usnesení v řízení o upravení hranič vydaná nemohou rekursem v odpor brána býti, vyjímajíc usnesení, kterým s konečnou platností čára hraniční se stanoví, poněvadž novela nepřiznává více tohoto stanovení soudci exekučnímu, nýbrž nespornému.
Rekursy (»stížnosti« v českém překladu) proti rozhodnutím soudu druhé instance v řízení našem nemají místa, bez ohledu na to, mají-li ráz potvrzující, změňující neb zrušující. Tím jest nejvyšší soudní dvůr v našem řízení z judikatury naprosto vyloučen.
2. Je-li hranice stanovena podle § 851. ob. z. obč., tudíž ve všech případech, kde hranice stanovena byla podle poslední pokojné držby neb rozdělením sporné plochy dle slušného uvážení, má soud zároveň vysloviti, zda hodnota sporné plochy převyšuje obnos 100 korun.
Je-li tomu tak, jest vyhraženo každé straně, aby své
lepší právo uplatnila v řízení sporném.
Toto lepší právo své prokáže buď žalobou vlastnickou (§ 366. ob. z. obč.), neb žalobou z domnělého vlastnictví (§ 372. ob. z. obč.). V nich žalobce prokázati hledí, že k oné části sporné plochy, která v nesporném řízení přikázána byla sousedovi, již před přikázáním dle § 851. ob. z. obč. nabyl ať v celku, ať dílečně práva vlastnického neb práva z domnělého vlastnictví a že tudíž jemu navrácena býti má.
Žalobce musí tudíž přesně udati onu spornou plochu, jejíž vlastnictví se domáhá, při čemž není vyloučeno, že v žalobní prosbě bude činiti další nárok na nové vymezení ve smyslu práva vlastnického, mu přiznaného. Pak bude žaloba s touto další prosbou žalobní míti aspoň částečně ráz římské žaloby: actio finium regundorum qualificata vel duplex (Grenzscheidungsklage).
3. Ocenění sporné plochy vyřkne soudce po slyšení súčastněných, přítomného snad starosty místní obce (osady) neb člena obecního představenstva, obecního zastupitelstva, domácího odhadce neb jiného důvěrníka. Ve výnosech shora uvedených klade se zvláštní důraz na to, by toto oceňování nevedlo k výlohám, strany tížícím, s čímž možno úplně souhlasiti. Soudce není vázán při tom na souhlasné údaje stran, poněvadž by tím jim bylo dáno na vůli, mohou-li odporovati soudnímu ohraničení pozdější žalobou. Ocenění soudcovo má tudíž ráz i procesuální (veřejno-právní), poněvadž se jí stranám buď možnost pozdějšího vznesení žaloby poskytuje neb odnímá.
Nepřesahuje-li sporná plocha ceny 100 K, bude rozhodnutí soudní — ať v první, ať v druhé stolici — pro sporný právní poměr konečným; dovolávati se ještě soudce bagatelního, jehož nález rozsudkový věcně nelze vůbec přezkoumávati, pokládá novela za zbytečno. Ovšem nelze zneuznati, že by strana ohraničením zkrácená mohla i v řízení bagatelním i bez předpokladů žaloby o obnovu použiti k důkazu svého silnějšího práva nových údajů a dalších důkazů.
4. Pojem výrazu »sporná plocha« sluší vykládati tak, že se tím míní fysicky souvislý sporný prostor sousedících pozemků, samostatný celek tvořící, bez ohledu na to, zdali týče se jedné neb více pozemkových parcel, jen dvou neb i více sousedů. Jinaký výklad vedl by k tomu, že by soudce musil oceňování opakovati při každé další parcele a při každém dalším sousedu.
Naše definice vede tedy tam, že, příkladmo-li ohraničení týče se jediné pozemkové parcely větší rozměry a provádí se ze tří různých stran, fysicky nesouvisících, dostaneme tři různé sporné plochy, které zvláště budou soudem oceňovány.
Jedná-li se o více návrhů různých stran ohledně pozemků fysicky nesouvisících, máme co činiti také s více samostatnými soudcovskými úkony a tím také s více spornými plochami.
5. Podal-li soused na souseda žalobu z práva vlastnického neb z domnělého vlastnictví s dalším návrhem na ohraničení v určitém směru dříve, než návrh na ohraničení v nesporném řízení byl vznesen, cena sporné plochy na váhu nepadá, tak že v tomto případě neplatí předpis § 851. ob. z. obč. ohledně nepřípustnosti žaloby z práva silnějšího. V stejném smyslu minist. vysvětlivky na str. 267.
X. Zrušená zákonná ustanovení.
1. Řízení novelou upravené vylučuje pro budoucnost veškeré žaloby o určení neb opravení hranic, které dosíci chtěly souhlasu odpůrcova k vymezení sporné hranice, a jichž prosba žalobní zněla jen všeobecně, bez bližšího udání hraniční čáry a stanoviště mezníků. Žaloba taková dle římského práva actio finium regundorum simplex zvaná, netěšila se již dle poslední judikatury nejv. soudu24) přízni a bývala s poukazem, že tu vlastně jde o řízení nesporné, odmítána.
Novela odňala žalobám těmto veškero existenční oprávnění, takže předpisy §§ 49., č. 3., a 81., odst. 1. jur. n., pokud jednají o takových samostatných žalobách, možno pokládati za zrušeny. Tam, kde připojí se dle svrchu řečeného žalobě vlastnické (neb z domnělého vlastnictví) návrh další na ohraničení, jest tento pouze výronem a příslušenstvím (accesorium) žaloby vlastnické a pro takové žaloby platí všeobecné předpisy o předmětné příslušnosti a zvláštní o soudech výlučných. Tímto dodatkem žaloba vlastnická svého rázu nepozbývá.
2. Předpis § 351., odst. 1. ex. ř., pokud jedná o upravení sporných hranic, vykonatelným titulem nařízeném, byl již před vydáním novely ostře potírán a za neproveditelný prohlášen.25)
Dnes ztratil veškeru působnost, poněvadž soudce nesporný a nikoliv exekuční obnovu a opravu hranic provede usque ad finem. Kdyby na základě rozsudku o žalobě vlastnické měla se předsevzíti oprava ohraničení, postačí pro exekuci všeobecné předpisy §§ 353., 355. a násl.
O druhém odstavci téhož § stala se zmínka již shora.
XI. Čeho jest dbáti při uzavření a sepisování soudních smírů?
Každý z nás ví ze zkušenosti, že v řízení o upravení hranic dochází v častých případech ku dohodě (porovnání, smíru) stran. Již předpisy §§ 1380. až 1391. ob. z. obč. přímo povzbuzují k opatrnosti co do obsahu a co do znění takového smíru.
Nebude tedy od místa, když upozorním čtenáře na některé více méně důležité okolnosti, kterých při sepisování soudních smírů dbáti jest. Sousedé mají na vůli, aby uzavřeli smír buď při předběžném slyšení, neb až na místě věci.
1. Při předběžném slyšení mohou ujednati, že má ohraničení předsevzíti znalec jeden (zpravidla postačí) neb dva, jichž osobnost předem se určí.
Shodnou-li se strany na tom, že znalec sám hranici vyměří a stanoví, intervence soudce je při tom vyloučena, poněvadž tím se strany shodly na rozsudím (rozhodci), takže přítomnost soudce samého u takového úkonu jest nepřípustna. Soudce by tu měl úlohu pouhého diváka a taková asistence je ho nedůstojna.26) Ovšem smír takový s písemným posudkem rozhodce může se státi titulem exekučním.
Z takového dohodnutí budiž ale stranám zrazováno — alespoň buďtež strany poučeny o možné vadnosti takového postupu — poněvadž znalec (geometr, aut. civ. inženýr a pod.) zpravidla použije jen mapy knihovní, ta však nejeví se býti, jak shora vyloženo, vždy úplně spolehlivou a směrodatnou.
2. Jak při předběžném slyšení, tak i na místě věci mohou účastníci se dohodnouti o určitých hranicích (hraniční čáře) a o tom, v kterých místech zasazeny býti mají mezníky. Není zpravidla pro soudce příčiny, by takovému smíru odporoval a jeho protokolování nedopustil.
3. Soudcovští úředníci, pokud jsou v soudcovské službě, nesmějí přijmutí jmenování za rozhodčí (§ 578. c. s. ř.). Co soudce činí při výkonu soudcovské služby, jest úkonem soudcovským. Ovšem mohou účastníci prohlásiti, že jeho výrok nevezmou v odpor opravným prostředkem a že se mu s konečnou platností podrobují.
4. Při smíru jest dále přihlížet! k tomu, aby veškery sporné otázky došly svého rozřešení. Nechť nezbude nejistoty o tom, že se novým ohraničením mají upraviti nejen poměry držebnostní, nýbrž i vlastnické, tak že strany výslovně prohlásí, že ohraničením, kterému se bez výhrady a podmínky podrobují, řeší se s konečnou platností i otázka práva vlastnického, a že se strany vzdávají práva, dovolávati se ještě dodatně z jakékoliv příčiny práva vlastnického v jiném směru, než stalo se ohraničením.
5. Smír soudní obsahujž dále za připojení nástinu zevrubné popsání zjištěné hranice (hraniční čáry) a přesné udání, v kterých místech hraniční znamení byla stanovena, vztažně i zasazena, aby jednak uzavřený smír ve spojení s obsahem protokolu o vyšetření hranic stal se schopným titulem exekučním (§ 1., č. 5. a 16., jakož i 7. ex. ř.), jednak aby kdykoliv později při porušení hranice tato obnovena býti mohla ve směru již vyšetřeném. Strany smír uzavřevší zaváží se také pod exekucí, že nepoškodí a neodstraní hraničních znamení.
6. Nastane-li následkem vyšetření hranic zřejmá úchylka od vypodobnění parcel v mapě katastrální (knihovní), tedy zřejmé posunutí hranice, oznámí soud případ takový evidenci katastru (§ 11. zákona ze dne 23. května 1882, č. 83 ř. z.).27) XII. Ohlasy různých spisovatelů.
Již v době, kdy vládní osnova byla panské sněmovně předložena a kdy stálá komise její se o ní radila, ozývaly se různé hlasy, které kritisovaly jednotlivá ustanovení osnovy.
Opakovalo se to, když vydáno bylo cís. nařízení, jež s malou úchylkou souhlasilo s výsledkem porad oné komise. Přihlédnu tu k nejvýznamnějším projevům, chtěje i tím přispěti k dalšímu vytříbení názorů.
1. Jeden z prvých, k slovu se hlásivších, byl r. z. s. Schwab, 28) který poukazoval k tomu, že právo k ohraničení jest nepromlčitelným a že přidělení sporné plochy soudcem má jen skrovného významu, poněvadž, byla-li část sporné plochy přiznána obmyslnému držiteli, držba jeho nemůže nikdy vésti k vydržení.
Názorům těmto přisvědčiti nelze.
Za platnosti novely žaloba o obnovu a opravu hranic ve vlastním slova smyslu se již více nedopouští. Žaloba, směřující k uznání určité hranice, musí míti — jak již shora řečeno — za základ právo vlastnické neb z domnělého vlastnictví k spornému pruhu země, který ohraničen býti má. Je-li právo vlastnické promlčeno, nebo pominulo-li vydržením se strany druhé, žaloba uvedená padá a žalobce jí nic nevyzíská, aspoň nemá významu; jest to svou podstatou jen žaloba vlastnická.
Ostatně byl-li nárok na omezení již jednou uplatněn a uskutečněn, tím pominul a nelze o jeho nepromlčitelnosti více mluviti. Jak shora pod VII. bylo již uvedeno, má rozdělení sporné plochy soudcem dle slušného uvážení význam rozhodnutí konstitutivního (právo tvořícího), takže držba na tomto základě nabytá má veškery náležitosti držby pořádné, bezelstné a pravé. Při provisorním rozdělení může tato držba vésti a povede také k vydržení dle § 1477. ob. z. obč. Pak ale nenastane, čeho se obává spisovatel článku.
2. Komentář Krainzův, jehož 5. vydání pořízeno bylo prof. Ehrenzweigem, ostře kritisuje osnovu naší dílčí novely, aniž uvádí nějakých pozoruhodných důvodů.29) Sám prof. Schrutka30) prohlašuje tento posudek za příliš přísný.
3. Prof. Schrutka (viz pozn. 30) byl by si přál výslovného ustanovení, že jsou jen okresní soudové příslušní k ohraničování; vedle toho dává soudům na uváženou, aby tam, kde cena sporné plochy nepřesahuje obnosu 100 K, kde rozhodnutí soudcovské nabývá definitiva a kde tudíž také vyloučeno jest uplatňování lepšího práva v řízení sporném, hleděly při zjišťování držby, případně při přidělování dle slušného uvážení k nárokům vlastnickým, kdyby ovšem súčastnění se jich dovolávali a byli také s to, je prokázati. Jinak prý by stalo se straně, která může své vlastnictví prokázati, zřejmé bezpráví.
Proti těmto názorům není podstatné námitky. Náhled druhý předpokládá, že soudce ihned na počátku své činnosti spornou plochu zjistí a ocení a dle svého ocenění pak při řešení otázky držby a případně otázky přidělení přihlédne i k nárokům vlastnickým, které by jinak byly naprosto pominuty. Takový postup nebude dojista činiti soudci obtíží a vyhoví také citu právnímu. Bude ostatně takových případů dojista pramálo.
4. Muczkowski (srovnej pozn. č. 1.) vítá vřele osnovu, hlavně s ohledem na haličské poměry, válkou vyvolané.31) 5. R. z. s. Dr. Ježek (v Právníku z r. 1916, seš. č. XIII. a XIV.) připouští sice, že novela hledí dosáhnouti upravení sporných hranic cestou nejkratší, nejjednodušší a nejlacinější, činí však námitky ve směru trojím:
1. Upravení útrat řízení bude prý činiti soudci obtíže tam, kde bude mu zjišťovati, byla-li hranice popřena, byli-li sousedi ochotni k mimosoudnímu ohraničení a dalo-li podnět k řízení předchozí rušení držby.
2. Ustanovení § 4. novely bude prý míti za následek, že bude točití se dosti velká část jednání o to, zda sporná plocha má cenu větší než 100 K, což nelze schvalovati.
3. Rovněž prý nelze přisvědčiti zásadnímu vyloučení třetí instance ve věci celkem značné důležitosti.
K tomu podotýkám:
K č. 1. Rozhodnutí o soudních nákladech má význam jen podřízený a nečiní, jak prokázalo sporné soudní řízení, kde jsou přece předpisy daleko spletitější, žádných obtíží. Předpoklady ku správnému usnesení lze zjistiti jednoduchým způsobem — zpravidla postačí informativní slyšení súčastněných — současně s věcí hlavní.
K č. 2. Poslednější platí ještě u větší míře i tu.
K č. 3. Vyloučení třetí stolice jest důsledkem předpisů § 528. c. s. ř. (ve znění novely k úlevě soudům) a úvahy, by na nejvyšší soud nebyly vznášeny věci menší důležitosti.
XIII. Srovnání předpisů u nás platných s předpisy říše něněmecké.32)
Srovnání toto ukazuje, že našim předpisům pro jejich jasnost a jednoduchost sluší dáti přednost. Kdežto náš zákon obsahuje pro postup soudcův jen dvojí období, dvě eventuality, říšsko-německý má na zřeteli čtyři, z nichž prvá (... läßt sich die richtige Grenze nicht ermitteln ...) postrádá každého bližšího vysvětlení.
Ultima ratio obou jest »slušnost« jako přímý pramen práva; to však není vymožeností moderní, poněvadž již v římském právu podobné ustanovení nalézáme.33)
Doslov. Tolik o ohraničení v právu soukromém.
Velmi zajímavou jest látka o témže předmětu v právu veřejném, kde rozeznáváme hranice státní— jsou jimi ponejvíce řeky, hřebeny hor a pod. — správní, jazykové, národnostní a j. v. Kdo sledoval průběh soudu rozhodčího o území »Mořského oka« v haličských Karpatech, dá mi za pravdu.
Než tu bych sám překročil a porušil hranici účelem tohoto pojednání stanovenou a proto končím a sice vlastními slovy ministerských vysvětlivek k vydané novele:
»Dílčí novela umožňuje soudci, by jak před početím sporů o hranici, tak i po jich zavedení zahájil řízení nesporné a aby způsobem nejjednodušším a nejméně nákladným ukončil veškery dosud tak zatvrzele prováděné spory. Ustanovení novely poskytují, bude-li jich náležitě a s pravým pochopením užíváno, rukověť, kterou možno učiniti přítrž dosavadním nechutným sporům o hranici a sporům z rušené držby.«
Dodatek.
Připojuji ještě tři vzorce soudních usnesení, z nichž prvé a druhé vztahuje se k vyřízení předběžnému, třetí k usnesení konečnému.
Ia. Usnesení (návrh vznesený předběžně vyřizující — v případech pravidelných):
K návrhu A. na obnovení a upravení hranic mezi pozemky ...... s jedné strany a mezi pozemky ...... s druhé strany ustanovuje se k jednání v řízení nesporném rok na místě samém v místní obci X. na den ..... v .. hodin (bez čekání), k němuž se všickni sousedé obesílají s upozorněním, že hranice bude stanovena a vymezena i tehdy, když by se některý z obeslaných nedostavil.
V případě, že by se k jednání nikdo z obeslaných nedostavil, bude se míti za to, že návrh vznesený byl za souhlasu sousedů vzat zpět.
Proti osobám k jednání se nedostavivším může po rozumu ustanovení § 87s. org. zák. tresty tam stanovenými býti zakročováno.
Obeslaní sousedé mají listiny, osoby přezvědné a svědky, kterých se dovolávati míní, sebou přinésti, vztažně přivésti.
Starosta místní obce v X. se vyzývá, aby vyslal k jednám dva důvěrníky s místními poměry a s cenou pozemků obeznalé.
Za znalce v oboru zeměměřičství ustanovuje se Y. Případné námitky proti jeho osobě buďtež sem sousedy tak včasně oznámeny, aby další mohlo býti ještě opatřeno.
Navrhovatel složiž u soudu nejpozději osmý den před ustanoveným rokem zálohou k uhražení výloh soudních obnos ... K . h, jinak s roku sejde.
C. k. okresní soud v ....... dne ........
1 b. Usnesení (návrh vznesený předběžně vyřizující, jsou-li závažné pochybnosti ohledně podmětů a ve věci samé):
K návrhu (viz shora) ustanovuje se k předběžnému slyšení súčastněných stran u soudu samého v jednací síni č. ... rok na den (bez čekání), k čemuž se obeslaní mají dostaviti.
Nedostaví-li se nikdo z obeslaných, s navrženého obnovení a upravení hranic vůbec sejde.
Proti jednotlivým osobám k jednání se nedostavivším možno ve smyslu ustanovení § 87s. org zák. tresty tam vytčenými předsejíti.
C. k. okresní soud v ....... dne ........
II. Usnesení (na základě výsledku soudní komise vydané):
K soudu předložen byl zápisník, sepsaný dne ..... o ohraničení pozemků ..... na místě věci předsevzatém.
Zápisník ten byl na soud přijat a mají súčastnění na vůli, v něj nahlédnouti neb si opisy z něho vyžádati.
Prvý způsob: Ohraničení a stanovení hraničníku předsevzato bylo na základě poslední pokojné držby soudem zjištěné ve směru zápisníkem a připojeným mu náčrtkem blíže vytčeném.
Druhý způsob: Ohraničení a umístění hraničních bodů jakož hraničníků předsevzato bylo s ohledem na nemožnost, zjistiti poslední pokojnou držbu rozdělením sporné plochy, dle volného uvážení ve směru ....
K oběma způsobům: Mezující sousedé jsou povinni zdržeti se bez průtahu a pod exekucí jakéhokoliv porušení hranic a umístěných hraničníků. Cena sporné plochy nepřevyšuje obnosu 100 K. Výlohy soudního ohraničení obnášejí .... K .. h. Odměna znalce upravuje se obnosem ... K .. h.
Prvý způsob: Mezující sousedé B. a C. jsou povinni, aby na- vrhovateli A. zálohou je zapravivšímu nahradili dle míry svých pozemních čar po V«.
Druhý způsob Navrhovatel nese náklady řízení sám.
Třetí způsob: Náklady zastupování jeho sousedů niknou tito sami, C. jest povinen, aby nahradil A-ovi na nákladech soudních obnos ... K ..ha B-ovi na nákladech soudních obnos ... K .. h do 14 dnů pod exekucí. Vedle toho složí k soudu v téže lhůtě a taktéž pod exekucí odměnu znalce obnosem ... K .. h upravenou.
Odůvodnění.
K prvému způsobu: Z výsledků jednání a předsevzatých průvodů nabyl soudce přesvědčení, že poslední pokojná držba mezujících sousedů ohledně jich pozemků ..... sahá ve směru uvedeném v zápisníku a náčrtku jemu připojeném. Poněvadž tudíž hranice stala se neznatelnou a současně je spornou, stanovena byla hranice podle poslední pokojné držby (§ 2., odstavec 1., věta 1. cís. nař. ze dne 22. čce. 1915, č. 208 ř. z.). Byly pak v hraničních bodech umístěny hraničníky.
K druhému způsobu: Údaje stran a seznání svědků jakož osob přezvědných tak se daleko lišily a byly neurčitý, že nebylo lze poslední pokojnou držbu zjistiti. I vyšetřil soudce spornou plochu mezujících pozemků a tu pak na základě jejich rozlohy, polohy, jejich výměry a bera zřetel na obrazec pozemkové mapy (případně též na dobrozdání zeměměřiče), dle slušného uvážení ve směru v zápisníku a náčrtku vyznačeném rozdělil. Z obou těchto jsou jak hraniční čára tak hraniční body zřejmý (§ 2., odst. 2., věta 2. cís. nař.).
K oběma způsobům: S ohledem na seznání stran, důvěrníků a osob přezvědných vysloveno, že hodnota sporné plochy obnosu 100 K nepřevyšuje (§ 4. cís. nař.).
Za účelem ochrany vyšetřené hranice a umístěných hraničníků před možným porušením se strany súčastněných sousedů jakož zamezení případných sporů o rušenou držbu opatřeno bylo usnesení mocí titulu exekučního ve smyslu §§ 1. č. 6 a 355. ex. ř.
K prvému způsobu: Výrok o nákladech řízení a částečné náhrady složené zálohy opírá se o § 3., odst. 1., větu 1. cís. nař. a o uvážení, že míry pozemních čar sousedů jsou k sobě v poměru ......
K druhému způsobu: Výrok o nákladech řízení nese navrhovatel, poněvadž vyšlo z jednání na jevo, že oprava hranic nebyla nutná, poněvadž hranice nebyla popírána (nebo: poněvadž účastníci byli ochotni, dáti ji vymeziti mimosoudně). Náklady zastoupení ovšem nesou všickni sousedé sami (§ 3., odst. 1., věty 2. a 3. cís. nař.).
K třetímu způsobu: Poněvadž se zjistilo, že byl podnět k řízení dán rušením pokojné držby se strany C., jest týž povinen, aby nahradil ostatním sousedům veškery jim vzniklé soudní náklady, včetně jejich zastoupení (§ 3., odst. 2. cís. nař.).
C. k. okresní soud v .........
  1. V. s. r. Dr. Muczkowski (v Ger.-Ztg. z r. 1915, sešit č. 35.) připisuje velkou poruchu hranic v Haliči také té okolnosti, že naše vojsko pověřeno bylo chvalným a důležitým úkolem, aby po útěku domácího obyvatelstva a po zapuzení nepřítele opuštěné role obdělalo a pro nastávající žeň upravilo. Pak ovšem neznalostí hranic tyto různě byly posunuty, ba dokonce zmizely.
  2. Geometři státní (pro evidenci katastru) mají nejen z moci a povinnosti úřední, nýbrž i na požádání stran vyměřiti pozemky již rozdělené, ba i v jistých případech je vymeziti, není-li hranice vytýčena. K vyměření a vymezení pozemku již rozděleného vyžaduje se srovnalá vůle stran.Jinak platí předpis § 23. zák. ze dne 23. května 1883, č. 82. ř. z.: Oznámené rozdělení pozemků bud zpravidla změřeno na místě samém dle údajů přítomných stran neb dle hranic vytčených.Nedostaví-li se strany a nejsou-li ani hranice vytčeny, bud změření předsevzato a čára dělící vytčena dle přirozeně viditelných známek dělících neb dle dat obsažených v příslušných listinách, nebo dle udání sousedů o tom zpravených, a není-li jich, dle udání dvou důvěrníků.V této případnosti držitelé, jichž se věc týče, buďtéž zpraveni představenstvem obecním o vykonaném měření s tou doložkou, že výsledek jeho za základ položen bude rozdělení, které v katastrálních operátech a knihách pozemkových vykonáno bude, a že bude-li se tomu některá strana do 14 dnů opírati, toliko nákladem stěžovatelovým bude předsevzato nové měření.Výnosem min. fin. ze dne 4. února 1903, č. 68416 ex 1902 (uveř. ve Věstníku minist. sprav. z r. 1903, na str. 56. a 57.) ustanoveno jest, kterak státní geometři mají postupovati, když s ohledem na zřízení nových katastrálních map u více kat. obcí nové zaměření pozemků předsevzato bude a když při tom vyskytne se spor o hranice državy. Praví se tu jmenovitě: »Kann eine Einigung nicht erzielt werden, so wird die in der vorhandenen Katastralmappe dargestellte Abgrenzung in die neue Katastralmappe zu übertragen und dort mít einer strichpunktierten Linie (—.—.—.—) einzuzeichnen sein.Die in der neuen Mappe mit strichpunktierter Linie dargestellte Abgrenzung ist bis zur endgültig erfolgten Austragung des Grenzstreites beizubehalten.«Tamtéž současně uveřejněný výnos ministerstva vnitra ze dne 1. února 1903, č. 35896/2, řeší otázku, na kterou pokladnu spadá povinnost náhrady útrat, vzešlých s ohraničením říšským, zemí korunních, okresů politických a soudních.
  3. Slovo: hranice, které původně znamenalo pouze hromadu dříví srovnanou do čtyř hran, dostalo též význam hraniční čáry. V tomto přeneseném významu vzali si slovo toto od Slovanů Němci (Gränze, Grenze), podobně jako Maďaři slovo megya ze slov. medja, meja, mez (Ottův Naučný Slovník, XI. díl, na str. 755.).
  4. Ohraničení (osazení neb posunutí mezníků) soukromě a jednostranně, bez spolupůsobení sousedů (spoludržitele) předsevzaté, může zakládati čin rušební a přivoditi odsouzení pro rušení držby, ba i pro zločin podvodu. Ohledně porušení držby viz nálezy: ve sbírce G. U. W. pod č. 266, 5069, 7789, 15854, 15995; v Právníku z r. 1881, na str. 563. V stejném smyslu Randa, Besitz, na str. 238., a Šiklovo české zpracování tohoto Randova díla, na str. 129. a 131. Z četných nálezů soudu kasačního cituji jen z úřední sbírky č. 2535, 2894, 4110, 4151 a 4219.O přípustnosti mimosoudního, v obapolném dohodnutí předsevzatého ohraničení jedná nález sb. Pfaff-Schey-Krupský č. 5000, sv. XIII.
  5. Souhlasně: Krainz-Pfaff-Ehrenzweig, IV. vydání, I. sv., na str. 244; Stubenrauch, 8. vyd., I. sv., na str. 844; Randa, Eigentum, 2. vyd., na str. 240; Schwab, v slavnostním spise za příčinou 100letého výročí obč. zák. pod názvem: Uber Vermarkung, Erneuerung und Berichtigung von Grenzen nach österr. Rechte, díl II., na str. 606. a 607.
  6. Ott, Soustavný úvod, I., na str. 33; jinak ale Ullmann (Grundriß des Zivilprozesserechtes, Leipzig, 1900, na str. 1.) v českém překladu; Pro rozlišení není rozhodujícím bytí neb nedostatek sporu; pojmu toho také nevystihuje výraz, že civ. soudní řízení porušení práva odklizí, řízení ne- sporné však takové porušení zamezuje. Pod řízením nesporným vyrozumívá se vliv státních orgánů na založení a zajištění právních poměrů v objemu zákonem ohraničeném; má tudíž místa jen tam, kde z ohledu veřejného zájmu (na př. uspořádání poměrů držebnostních) vliv státních orgánů na upravení těchto poměrů předem již jest zamýšlen... Sporné řízení objímá celý obor práva soukromého; má za účel určení soukromých práv výrokem soudcovským a provedení takto zjištěných práv k návrhu účastníkův i přes odpor odpůrcův.
  7. Pouhá prohlášení stran v tomto řízení, která nelze podřaditi udáním osob přezvědných (§ 2., č. 5. nesp. ř.) — rovnající se as seznáním stran při výslechu informativním v řízení sporném —, odporují-li pravdě, nezakládají žádného podvodu dle §§ 197. a 199. a) tr. z. Tak nález soudu kasačního č. 4291 úř. sbírky.
  8. Stejné mínění hájí Menoušek ve svém komentáři procesních zákonů na str. 61. Pantůček (O organisaci a příslušnosti soudní) má na str. 169. za to, že tu obdoby § 49., č. 3. jur. n., nebude lze použíti, a že třeba tu zachovávati přesně předpis § 117. jur. n., poněvadž prvý § toliko o záležitostech sporných jedná, na věci nesporné se však nevztahuje. Ott, I., na str. 33 a 38. tvrdí, že upravení hranic přísluší zpravidla okr. soudu rei sitae. Mínění opačné hájí Rintelen, Grundriß des Verfahrens auBer Streitsachen, na str. 109.Justiční správa stojí na stanovisku, že tu jde o pravomoc soudů okresních. Vyznívá to: 1. z vysvětlivek vládní předlohy, otištěných v příloze Věstníka, na str. 263. z r. 1915... »Obwohl der an Ort und Stelle anwesende Richter, da er eben die Zeugen uber die Besitzverhaltnisse vernommen hat und in der Sache vollkommen unterrichtet ist, geeignet wäre, die Verteilung des streitigen Grundstückes vorzunehmen«,... 2. z výnosu min. spravedlnosti ze dne 6. října 1915, č. 34 (ve Věstníku z r. 1915, na str. 340.), dle něhož jména súčastněných zanášena býti mají do rejstříku C, který se vede jen u soudů okresních.
  9. Souhlasně Schwab, 1. c. na str. 609: Der Begriff des »vermutetea Eigentums« kann mangels eines Eigentumsstreites in Ansehung einer bestimmten Sache und der deshalb mangelnden Schutzbedurftigkeit des relativ starkeren Rechtes naturlich nicht zur Anwendung kommen. Dagegen erheischt die Legitimationsprüfung ein Eingehen auf die Frage nach dem Bestande und Umfange des bis in die Letztzeit hart umstrittenen außerbücherlichen Eigentums.
  10. Stejného mínění Randa, Besitz, 4. vydání, na str. 261., zde ovšem ohledně činné legitimace ku vznesení žaloby. Krainz, 5. nejnovější vydání, sv. II., na str. 548. dává výraz názoru, že jen vlastník zase jen na vlastníku, nejvýš ještě na držiteli může žádati ohraničení a dovolává se nálezu nejv. soudu, uveř. ve sbírce U. G. W. X., č. 3653, nová řada.
  11. Srovnej nález nejv. soudu, uveř. v příloze Věstníka pod č. sb. 521. řada nová.
  12. Schwab 1. c. na str. 610. připomíná k tomu: »... auch gebührt dem Antragsteller — totiž spoluvlastníku, který sám návrh vznesl — der verhältnißmäßige Ersatz der Kosten der Erneuerung gegen den widerstrebenden Teilgenossen (§§ 1042 u. 839 a. b. G.-B), anderseits wird sein Gegner begehren können, daß auch die übrigen Miteigentiimer des Nachbargrundes herangezogen werden, da er fast nur für den auf ihn entfallenden Teil der sein Grundstück betreffenden Kosten einstehen müßte ...« Ohledně uživatele pak tamtéž uvádí: »Erwägungswert ware vielleicht, ob nicht der Fruchtnießer bei langer Dauer der Fruchtnießung für die auf den Eigentümer entfallenden Kosten der Grenzerneuerung aufzukommen häbe (arg. § 510 a. b G.-B.).« O posledním názoru možno míti vážné pochybnosti, zvláště uznáme-li správnými důvody pojednání Dra. Pavlouska v Právníku z r. 1911, na str. 636 a násl.
  13. Veškera sem spadající literatura uvedena jest v poznámce 22. komentáře Krainzova, 5. vyd., I. sv., na str. 530. Nemohu si odepříti, abych zde neuvedl mínění některá, této látky se týkající. Tak: Pitreich (t. č. president v. z. s. ve Št. Hradci) v Ger.-Ztg. z r. 1888, na str. 395: »Zweifellos aber hat derjenige, welcher einen fehlerlosen Buchstand für sich hat, einen besseren Anspruch ais derjenige, dem weder Buchstand noch faktischer Besitz zu statten kommt. Wenn daher auch der letzte Besitz streitig ist (weil keiner der Beteiligten oder alle den Beweis der Ausübung von Besitzhandlungen erbringen) und sich die Mappe auf die Nätur iibertragen läßt, so werden die Grenzen nicht nach Maßgabe des Besitzes, von welchem der Anspruch ausgeht, sondern nach der Zeichnung in der Mappe zu regulieren sein; das ultimum refugium des bürgerl. Gesetzbuches tritt daher nur mehr dort ein, wo die Mappe sich auf die Nätur nicht übertra- gen läßt, somit der Buchstand sich ais fehlernaft erweist.«K tomu podotýká Stubenrauch, 8. vyd., u §§ 850. sl.: »Die Grundbuchsmappe ist allerdings ein Bestandteil des Grundbuches geworden, allein nicht in dem Sinne, daß das Mappenbild ansich liber die Lage, GroBe und Gestalt des betreffenden Grundstiickes entscheidenden Ausweis liefere. Die Funktion kommt ihr unserer Anschauung nach nurunter der Voraussetzung zu, daß sie richtig ist. Ihre Richtigkeit ist immer erst zu erweisen. Die Berufung auf ein bestimmtes Mappenbild ist ein Tatbestandsvorbringen. Für die Grenzberichtigung ist die Grundbuchsmappe an sich ganzbedeutungs1os; sie konnte ais Beweismittel (wie eine an- dere Terrainzeichnung) nur insoferne Verwendung finden, ais die aus ihr ersichtliche Darstellung erwiesenermassen die Grundlage einer relevanten juristischen Handlung gebildet hätte.« Randa, Vlastnictví, 5. vyd., na str. 190. a 191., a Lošan, O mapě knihy pozemkové, 2. vyd., na str. 33., 44., 46. a 50. hájí se vší rozhodností názor, že mapa knihy pozemkové jest podstatnou částí její a že co do objemu, polohy a hranic parcely dokazuje vlastnictví.Nálezy nejv. soudu z poslední doby — viz sb. G. U. W., nová řada, sv. VI. č. 2295, VIII. č. 3264, XI. č. 4457, XII. č. 4487, 4681, 4810 a j. v. — hájí důsledně stanovisko shora v textu uvedené.
  14. Připojený nákres a jeho výklad slouží k bližšímu vysvětlení:
  15. Jinak § 9. zákona ze dne 7. čce 1896, č. 70. ř. z., o propůjčeni cest nezbytných, kde příslušným jest k řízení vždy okresní soud, v jehož obvodě usedlost cesty postrádající leží, třebas by pozemky, které mají býti zavazeny, se nalézaly v jiném neb v různých okresích.
  16. Vzpomenutý výnos presidia ve Lvově odporučuje k vůli urychlení a zjednodušení, aby soudové, nevyčkavše právoplatnosti, ihned naše řízení zahájili. Uvažme však, že námitka bude zamítnuta a že sporné řízení půjde před se. Žaloba jednou vznesená musí vždy dojíti svého vyřízení způsobem ve sporném řízení předepsaným. Oboje řízení současně prováděti, dokonce dvoje komise na místě věci odbývati, neznamenalo by však ani zjednodušení, ani zlevnění; také by soudce — byl by zpravidla týž — pokládal současné dvojí řízení za ztěžování práce své.
  17. Za sousedy nemožno pokládati dočasné poživatele pozemků (na př. výměnkáře), kteří by se dovolávali ohraničení jen za tím účelem, by hranice pozemků k užívání jim vyhražených byly zjištěny, poněvadž ohraničení dle §§ 850. a násl. ob. z. obč. má za účel vymeziti pozemky sousedů vlastníků v poměru mezi sebou, nikoliv však vyšetřiti obsah práv věcných (požívatelských) vůči vlastníku půdy.Kde není souseda, není přípustno toto řízení; bylo by tudíž zamítnouti návrh vlastníka, který za účelem zjištění podoby a výměry svých pozemků (uprostřed své usedlosti) míní toho dosíci řízením naším. K tomu viz nález uvěř. v Právníku z r. 1888, na str. 161. (... naproti tomu sluší v žádosti všechny sousední pozemky a jich majitele uvésti, poněvadž není věcí soudu, aby jakési měření pozemků žadatelových předsevzal, nýbrž aby právní poměr mezi sousedy bud konečně neb prozatímně stanovil; není tudíž věcí soudu, aby sám sousední pozemky vypátral...). K poslední větě podotýkám, že moderní doba klade na soudce nesporného požadavky větší a že se jeho povinnost, z moci úřadu ku všem podstatným náležitostem řízení přihlížet i, vykládá pro strany způsobem nejliberálnějším.
  18. Nemožno tedy souhlasiti s opačným nálezem ve sb. G. U. W., pod č. 4857 (... navrhující místní obec neudala žádných určitých hranic, což přece jest její povinností...). Takového mínění by nejv. soud za platnosti novely dojista již neprojevil.
  19. Srovnej nález téžesb. G. U. W. pod č. 4249. Zde ale zpravidla nalezneme určité ohraničení ploty, zdmi a pod., takže pro naše řízení zde bude zřídka kdy podkladu a příležitosti.
  20. Randa, Besitz, na str. 259., v pozn. 53 ">20
  21. V tom lze shledati poznatky starého českého práva. Tak i Krainz, 5. vyd., sv. II., na str. 544: »Das Verfahren zur Bestimmung streitiger Orenzen knüpfte an die ältere böhmische Praxis an. Danach ging dem petitorischen Grenzstreite regelmäßig ein possesorischer voraus.
  22. Min. vysvětlivky (na str. 267) zřejmě to dotvrzují: »Um das einfachere auBerstreitige Verfahren auch in Fallen einer wirklichen Besitzstörung den Parteien nahezulegen, bestimmt die Teilnovelle, daß in solchen Fallen das Gericht die Kosten des Verfahrens einschlieBlich der Vertretungskosten ganz oder teilweise der Partei auferlegen kann, die den Streit veranlaßt hat.«
  23. Rozdíl mezi podnětem žaloby z rušení držby a mezi podkladem návrhu na vymezení jest tento: Může-li žalobce tvrditi, že porušena byla pokojná, nesporná držba, vznese žalobu; má-li však spor se sousedem svůj původ — a to jsou případy nejčastější — jen v nejistotě hranic, navrhne soudní ohraničení.
  24. Poukazuji na nálezy Rv II 300/13/1 a R II 736/13/4, z nichž druhý uveřejněn byl v Právníku z r. 1914, na str. 194.
  25. Své pochybnosti projevil jsem v Právníku z r. 1903 v pojednání »O obnovení a upravení hranic«.
  26. Za platnosti dřívějších předpisů byly takové případy v soudnictví nejčastější. V protokole bylo prostě konstatováno, jak znalec hraniční čáru ustanovil a kam dle jeho posudku byly mezníky zasazeny. Proti tomu vyslovila se právem věta 112. výsledků porad soudních inspektorů.
  27. Pokusil jsem se o to, abych zde podal vzorec obsahu soudního porovnání, ač jsem si toho dobře vědom, že mohou nastati různé variace. Zněl by asi takto:Strany uzavřely tento:Smír.I. a) Knihovní vlastníci sousedících pozemků a sice A a B, jako vlastníci pozemků č. kat. ...., zanesených ve vložce č. ... pozemkové knihy pro kat. obec X, dále C a D, jako vlastníci pozemků č. kat ...., zanesených ve vložce č. ... pozemkové knihy pro kat. obec Y, shodují se v tom, že hranicí mezi těmito uvedenými pozemky má býti hraniční čára ....... a že mezníky zasazeny býti mají v ........I. b) Aneb: .... shodly se na tom, aby ohraničení a omezníkování předsevzato bylo mimosoudně jediným znalcem zeměměřičem, jehož volba přísluší soudu bez připuštění jakéhokoliv opravného prostředku; aneb: Za znalce navrhují souhlasně p. X., a kdyby týž z jakékoliv příčiny úkol převzíti nemohl, p. Y. Základem vyšetření hranic znalcem budiž snímek mapy knihovní a výměra dle dat katastrálních. Znalec podá ve lhůtě své dobrozdání písemně soudu a připojí mu obrazec, znázorňující hraniční čáru a ustanovené hraniční znamení. Dobrozdání toto s přílohami připojí se k soudním spisům a má tvořiti podklad k možné budoucí exekuci.I. c) Aneb: shodly se na tom, aby hraniční čára byla ustanovena soudcem, bez ohledu na stávající poslední pokojnou držbu, na základě slušného uvážení, jmenovitě se zřetelem na výpovědi osob přezvědných, rozměry katastrální a mapu knihovní, načež soudce hraniční čáru takto ustanovil ...... a pro zasazení hraničníků následující body ustanovil: .......II. Strany prohlašují výslovně, že hranice, na které se shodly (aneb: hranice, kterou znalec vyšetří — aneb: hranici, kterou soudce dle slušného uvážení ustanovil), bude jedinou a nezvratitelnou hranicí mezi shora uvedenými pozemky, že podoba a tvar (figura) dotyčných parcel v mezujících místech bude tímto ohraničením s konečnou platností utvořena a že stane se základem jak držby tak i práva vlastnického. Strany budou tedy od doby soudního vyšetření hranic držeti příslušné pozemky dle jeho obsahu a dle toho jich také užívati. Upravením hranic zříkají se strany navzájem držby a vlastnictví k té ploše, která dle onoho zjištění hraniční čáry připadla od jednoho pozemku k druhému sousedícímu (aneb: k sousedícím).III. Smírem tímto vylučuje se každý opravný prostředek ohledně všech soudních usnesení. Ohledně nastalého ohraničení jest pro budoucnost i každý pořad práva vyloučen. IV. Strany se zavazují, že budou bez odkladu chrániti ustanovenou hranici a zasazené hraniční znamení před všelikým porušením, případně poškozením a každou ztrátou, a opomenou tedy i samy toho. aby hranice byla porušena, znamení odstraněna, posunuta a poškozena. Porušení tohoto závazku, vztažně tohoto opomenutí jednou ze stran může býti stíháno exekucí vedle §§ 355. a nás.1. ex. ř., jestliže strana tím dotčená vznese exekuční návrh do 30 dnů po nastalém porušení, a když se o tom dozvěděla později, do 30 dnů po nabytém vědomí.V. Strany shodují se v tom, aby zvoleny byly za hraniční znamení mezníky (hraničníky) kamenné. (Výlohy s tím spojené ponesou obě strany stejným dílem.) Mezníky postaví se v konečných bodech každé přímky hraniční čáry a stanou se společným vlastnictvím obou sousedů.VI. Veškeré náklady na ohraničení hradí obě strany po poloviciVII. Strany oceňují předmět smíru obnosem ......
  28. Týž v článku svém pod názvem: »Kritische Bemerkungen zum Grenzregulierungsverfahren der Zivilgesetznovelle« (Ger.-Ztg. z r. 1911, na str. 191.) uvažuje takto:»... Daraus läßt sich des weiteren erschließen, daß die vorbehaltene Klage nur die Grenzscheidungsklage sein kann. Diese ist aber unverjährbar, so daß die Pendenz uber das Recht an dem zugeteilten Grenzraum ins Ungemessene ausgedehnt wiirde, man müßte denn ihre Verjährbarkeit statuieren. Dies wáre mit Riicksicht auf die obligatorische außerstreitige Grenzfeststellung nur folgerichtig, da die Fortdauer einer Grenzverwirrung nicht zu besorgen ist. Selbst bei Annahme der regelmäßigen Verjährung der Klage aus dem besseren Rechte boten sich bei Beantwortung der Frage Schwierigkeiten, wenn die provisorische Zuteilung den Eriolg definitiven Eigentumserwerbes gewänne.Durch die Nichtanstellung der Klage aus dem dinglichen Rechte des Eigentums geht letzteres bekanntlich noch nicht unter, es muß vielmehr, um den Eigentumserwerb des gegnerischen Nachbars zu begrürden, noch die Ersitzung dazukommen, diese eischeint aber unter allen Umstánden an die Voraussetzung redlichen Erwerbes geknüpft. Von einer Redlichkeit laßt sich nun kaum sprechen, sobald A und B von ihren gegenseitigen Eigentumsanspriichen auf die Stücke X und Y bei der Zuteilung gewußt haben und sich im Zweifel befinden mußten, ob sie in Riicksicht des zugeteilten Grundes wirklich Eigentiimer seien (Randa, Eigentum, S. 366 ff.; Krainz Ehrenzweig, § 208 und die dort angeführte Literatur, insbesondere auch Exner, Hypothekenrecht, § 16, S. 108).Die Regelung der Novelle laBtsich also theoretisch richt halten. Eine provisorische Zuteilung des streitigen Grenzraums ist aber begrifflich ausgeschlossen, da die »Verteilung« jedenfalls Eigentum durch Adjudicatio begriindet und einen Vorbehalt des besseren Rechtes nicht zuláBt ...«
  29. Krainz, 5. vyd., svazek II., na str. 5-15: »Der Entwurf einer Novelle zum A.-b.-G.-B. wollte das Gesetz verbessern, gelangte aber nicht zu befriedigenden Ergebnissen (?). Das ist wiederholt, aber ohne Erfolg dargelegt worden. Sie bedeutet keinen Fortschritt, die Praxis wird gleichwohl mit ihr auskommen miissen. Sie wird gut tun, sich nicht an die Motive zu halten, sondern ihren eigenen Weg zu gehen...« To jest vybídnutí rázu prapodivného. Po mém soudu ustanovení novely obsahuje značný pokrok. Soudci dána jí určitá direktiva k úkonům, dříve nevěděl si rady, jak vlastně má postupovati. Zlepšení v určitém směru sám prof. Ehrenzweig nenavrhuje.
  30. Jeho článek v Ger.-Ztg. z r. 1916, sešit 3.: Zu hart ist das Urteil von Ehrenzweig bei Krainz, daß die Teilnovelle keinen Fortschritt bedeutet. Týž pojednal o osnově již r. 1909 v Not.-Ztg. v sešitu č. 33.
  31. Týž píše: »... Bei Grenzstreifen, die nicht mehr ais 100 K wert sind, scheint also der Besitz die ausschließliche Grundlage der Entscheidung zu bilden, ein Rechtszustand, der wenigstens theoretisch bedenklich gefunden werden könnte. Im wirklichen Leben dürfte dieses Bedenken ganz in den Hintergrund treten, denn erfahrungsgemäß endete der Rechtstreit schon bisher mit dem Besitzstorungsprozesse. Die aus dem romischen Rechte ubernommene Unterscheidung zwischen Besitz und Eigentum ist dem Volksbewußtsein fremd geblieben... Erwägt man schließlich, daß nur der rechtmäßige, redliche und echte Besitz geschützt wird, der sich fast ausnahmslos mit dem Eigentum deckt und daß in allen Fallen, wo der Wert des Grenzstreifens 100 K übersteigt, die Eigentumsklage auch späterhin zulässig bleibt, dann verliert dieneue Ordnung alles bedenkliche und es bleibt der iiberwiegende Vorteil, daß in den meisten Fallen von Grenzstreitigkeiten ein einfaches, mit geringen Rosten verbundenes Verfahren endgültig Recht schaft«.
  32. Německý zák. obč. pojednává o této látce ve dvou paragrafech, které znějí: § 919: Der Eigentümer eines Grundstuckes kann von dem Eigentümer eines Nachbargrundstiickes verlangen, daß dieser zur Errichtung fester Grenzzeichen, und wenn ein Grenzzeichen verruckt oder unkenntlich gemacht worden ist, zur Wiederherstellung mitwirkt. Die Art der Abmarkung und das Verfahren bestimmen sich nach den Landesgesetzen; enthalten diese keine Vorschriften, so entscheidet die Ortsüblichkeit. Die Kosten der Abmarkung sind von den Beteiligten zu gleichen Teilen zu tragen, soferne nicht aus einem zwischen ihnen bestehenden Pechtsverhältnisse sich ein Anders ergibt.§ 920: Läßt sich im Falle ciner Grenzverwirrung die richtige Grenze nicht ermitteln, so ist für die Abgrenzung der Besitzstand maßgebend. Kann der Besitzstand nicht festgestellt werden, so ist jedem der Grundstucke ein gleich großes Stück der streitigen Fläche zuzuteilen.Soweit eine diesen Vorschriften entsprechende Bestimmung der Grenze zu einem Ergebnisse fuhrt, das mit den ermittelten Umständen, insbesondere mit der feststehenden Große der Grundstiicke nicht übereinstimmt, ist die Grenze so zu ziehen, wie es unter Berücksichtigung dieser Umstände der Billigkeit entspricht.
  33. Judici finium regundorum permittitur, ut, ubi non possit dirimere fines, adjudicatione controversiam dirimat (Randa, Besitz, na str. 259., v pozn. 53.).
Citace:
Pokladniční příslušnost zaměstnanců závodního hotelu. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1925, svazek/ročník 6, s. 81-82.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).