NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2938.

Nemocenské pojištění: I. I za platnosti zák. č. 689/1920 jest pojištěncem zemědělským a lesním ten, kdo koná práce nebo služby v podniku zemědělském a lesním, t. j. v podniku, jehož předmětem jest zužitkování, resp. zdělávání půdy podnikatelovy a na jeho účet k docílení plodin. — II. Takovým podnikem není mlýn rolnického družstva.
(Nález ze dne 1. prosince 1923 č. 20 499.)
Prejudikatura: Boh. č. 2225 adm.
137* Věc: Okresní nemocenská pokladna v Hradci Králové (adv. Dr. Lev Winter z Prahy) proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojištění.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Ve sporu mezi okr. nem. pokladnou v H. K. a rolnickým mlýnským družstvem v P. o tom, zda osoby pracující ve mlýně rolnického mlýnského družstva v P. mají býti členy okr. nem. pokladny neb členy zemědělské okresní nemocenské pokladny, bylo nař. rozhodnutím vysloveno toto:
»V §u 12 nem. zákona ve znění zákona z 22. prosince 1920 č. 689 Sb. se praví všeobecně, že v případech, je-li v nemocenské pokladně pojištěno více než 1000 pojištěnců z podniků zemědělských neb lesních anebo je-li jich v nemocenských pokladnách téhož politického okresu více než 2000, může pro ně zřízena býti samostatná zemědělská nemocenská pokladna.
Za podniky zemědělské sluší pak pokládati nejen podniky obírající se zděláním půdy, nýbrž i ostatní podniky jsoucí s podniky zemědělskými vlastními v úzké výrobní souvislosti, pokud ovšem jsou pouze zemědělci účastni na těchto zařízeních. Vzhledem k tomu, že účastníky rolnického mlýnského družstva v P. jsou výhradně jen zemědělci a mlýn zpracuje jen výrobky členů a není tedy podnikem po živnostensku spravovaným, nelze rolnickému mlýnskému družstvu v P. brániti, aby své zaměstnance přihlásilo k nemocenskému pojištění u okr. zemědělské nem. pokladny.«
O stížnosti uvážil nss toto:
Zákon o nem. pojištění z 15. května 1919 č. 268 Sb. upravuje otázku příslušnosti zemědělských okr. pokladen nemocenských v § 12, odst. 2, nestanovil jiného kriteria příslušnosti, nežli, že pokladny tyto jsou určeny pro pojištěnce v podnicích zemědělských a lesních, to jest pro osoby, které v podnicích těch vykonávají práce a služby na základě poměru pracovního, služebního neb učňovského, nikoliv pouze jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně a proto jsou pro případ nemoci ze zákona pojištěny. Novela k zákonu tomu vydaná dne 22. prosince 1920 č. 689 Sb. změnila sice znění cit. § 12, odst. 2 v ten rozum, že nemluví již o »pojištěncích v podnicích zemědělských a lesních«, nýbrž prostě o »pojištěncích zemědělských a lesních«. Tato změna v kontextu zákona připouštěla by arciť i výklad, že jí změněn byl podstatně okruh osob zemědělských okresním pokladnám nemocenským příslušný. Nss dospěl však ze srovnání tohoto ustanovení s ostatním obsahem k přesvědčení, že podstatná změna po řečené stránce ani zamýšlena ani přivoděna nebyla.
Právní pojem pojištěnce předpokládal podle zásady obsažené v § 1, odst. 1, že osoba, o niž jde, vykonává práce na základě poměru pracovního nebo služebního, jest tedy v poměru pracovním nebo služebním k osobě třetí, zaměstnavateli (§§ 31, 33, 36), na jehož účet jest provozován podnik (§ 4), čili jinými slovy, že koná práce v podniku provozovaném zaměstnavatelem a na jeho účet; jest pak pojištěncem zemědělským a lesním ten, jenž koná práce a služby v podniku zemědělském neb lesním. Závisí tedy rozluštění sporné otázky příslušnosti na tom, zda podnik, v němž pojištěnci konají práce pojistnou povinnost zakládající, jest podnikem zemědělským čili nic.
Tento názor vyslovil nss v nálezu Boh. 2225 adm. a trvá při něm i v tomto případě.
V nálezu tom vysloveno dále, že kriterium pro zodpovědění otázky, zda ten který pojištěnec jest zaměstnán v podniku zemědělském čili nic, nenáleží hledati ve vnitřním obsahu konané práce, ani v tom, zda výsledek její se objevil v podniku zemědělském, nýbrž že náleží v tom, zda pojištěnec koná ty práce v podniku, jehož předmětem jest zužitkování resp. zdělávání půdy podnikatelovy a na jeho účet k docílení plodin.
S tohoto hlediska nemohl nss dáti za pravdu žal. úřadu, když v nař. rozhodnutí vyslovil, že za podniky zemědělské sluší pokládati nejen podniky obírající se zděláváním půdy, nýbrž i ostatní podniky jsoucí s podniky zemědělskými vlastními v úzké výrobní souvislosti, pokud jsou pouze zemědělci účastni na těchto zařízeních, a v důsledku toho, že nelze rolnickému mlýnskému družstvu v P. brániti, aby své zaměstnance přihlásilo k nemocenskému pojištění u okr. zemědělské nemocenské pokladny.
Rolnické mlýnské družstvo jako majitel mlýna družstevního v P. jest samostatnou právnickou osobou, různou od osob jeho členů a předmět jeho podnikání jest různým od předmětu zemědělských podniků jejich. Byť i bylo pravda, že účastníky rolnického mlýnského družstva jsou výhradně jen zemědělci a že mlýn ten zpracuje jen výrobky členů, nečiní tyto okolnosti ještě podle toho, co bylo výše řečeno, podnik družstevní podnikem zemědělským. Předmětem podnikání družstva není zdělávání půdy, nýbrž podnik ten záleží v tom, že zpracuje jen výrobky členů.
Není-li však řečené družstvo podnikem zemědělským, nejsou ani pojištěnci, jež v podniku tom jsou zaměstnáni, pojištěnci zemědělskými po rozumu § 12, odst. 2. nem. zákona a nepříslušejí proto pojistnou povinností svojí k okr. zemědělským nemocenským pokladnám.
Nař. rozhodnutí, spočívající na opačném právním názoru, příčí se zákonu a bylo je proto podle §u 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 2938. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1113-1115.