Č. 971.

Úředníci okresní (Čechy): I. * Jmenováním okresního úředníka definitivním jest úřednické místo jemu propůjčené pravoplatně systemisováno, i když před tím ještě nebylo zřízeno. — II. * Ocenění průvodní moci materiálu průvodního může nejv. správní soud zkoumati jen podle § 6, odst. 2 zák. o správ. s. — III. * Byl-li okresní úředník platně ustanoven pro obor služby konceptní dříve než nabyl účinnosti zákon z 3. října 1907 č. 63 z. z. čes., jest pro otázku jeho služebního postavení dle § 41 zák. toho lhostejno, zda a jakou měrou službu takovou také skutečně konal již před účinností zákona toho.
(Nález ze dne 11. října 1921 č. 12556.)
Prejudikatura: k č. 1. nál. č. 558.
Věc: Okresní správní komise v Ř. (adv. Dr. Ant. Klouda z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za stranu zúčastněnou Ottu K. adv. Dr. Arn. Kraus z Prahy) stran úpravy služebních požitků Otty K.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Okresní zastupitelství v Ř. jednalo ve schůzi konané dne 18. září 1919 o úpravě platu Otty K., konceptního adjunkta okresního výboru tamže, dle zákona ze dne 23. července 1919 čís. 444 sb. z. a n. a usneslo se na tom, zařaditi Ottu K. co do základního služného a dalších zvyšování do 1. stupně X. třídy stávajících tříd státních úředníku ve smyslu § 19 II. 5 cit. zákona. Dle toho bylo zároveň stanoveno jeho služné a doloženo, že úprava ta nabývá platnosti dnem 1. září 1919.
Stížnost Otty K. k zemskému správnímu výboru v Praze podaná byla zamítnuta proto, že pravoplatným usnesením okresního zastupitelstva ze dne 7. dubna 1919 bylo stěžovateli odepřeno postavení koncipisty a tím i charakter konceptního úředníka podle zákona o okresních úřednících, a rovněž tak že se stalo i pravoplatným doručením služební instrukce, z níž vysvítá, že jest mu přikázáno pouze vyřizování prací úředníka manipulačního.
Ke stížnosti Otty K. zrušil nejvyšší správní soud nálezem z 25. ledna 1921 č. 829 (Boh. č. 681) toto rozhodnutí zemského správního výboru dle § 7 zák. o správ. soudě z toho důvodu, že žalovaný úřad nesprávně posoudil právní význam zmíněných aktů okresního zastupitelstva ř., neboť žádný z nich nemohl míti rozhodného vlivu na charakter služebního poměru stěžovatelova, dříve již založeného, jehož podstatu žalovaný úřad v důsledku svého nesprávného právního názoru opomenul vyšetřiti a zjistiti.
Na to vydal zemský správní výbor nové rozhodnutí, kterým zrušil rozhodnutí okresního zastupitelstva v R. ze dne 18. září 1919 ve věci přiznání služebních požitků Otty K., protože došel k přesvědčení, že Otto K. byl již v roce 1906 jmenován definitivním konceptním úředníkem okresu ř. a skutečně také službu konceptní konal.
Stížnost okresní správní komisí v Ř. jménem zastupitelského okresu v Ř. do tohoto rozhodnutí k nejvyššímu správnímu soudu podaná vytýká jednak jeho nezákonnost, jednak zmatečnost a vadnost řízení.
Nejvyšší správní soud neshledal stížnost tu odůvodněnou veden jsa těmito úvahami:
1. — — — — — — —
2. Ve věci samé nemohl nejvyšší správní soud shledati stížnost oprávněnou.
Pokud stížnost vytýká, že žalovaný úřad se nepodrobil právnímu názoru vyslovenému v nálezu tohoto tribunálu ze dne 25. ledna 1921 č. 829, t. j. že jest jeho povinností, aby se zabýval řešením otázky, byl-li Otto K. platně ustanoven konceptním úředníkem samosprávného okresu ř., nelze stížnosti dáti za pravdu, neboť zemský správní výbor odpověděl v naříkaném rozhodnutí právě na tuto otázku zcela jasně, a sice způsobem kladným, vysloviv, že Otto K. byl ustanoven úředníkem okresního výboru ř. pro obor služby konceptní, dříve než nabyl platnosti zákon ze dne 3. října 1907 č. 63 z. z. čes. K tomuto úsudku dospěl žalovaný úřad na základě dvou skutečností, totiž jednak, že okresní zastupitelstvo ř. jmenovalo Ottu K. již usnesením ze dne 6. března 1906 definitivním konceptním praktikantem, jednak že Otto K. již dříve, než zákon zmíněný počal působiti, konceptní službu skutečně vykonával.
Stížnost formuluje ovšem proti tomu dvojí námitku, a to jednak námitku právní, jednak námitku formální. V prvém směru vytýká, že ustanovení Otty K. konceptním praktikantem nemá právních účinků, poněvadž nepředcházela systemisace druhého místa konceptního úředníka u okresního výboru ř., jak to imperativně nařizuje zákon o okresních zastupitelstvech v § 57, v době onoho ustanovení plativší, a v souhlase s ním také § 7 zákona ze dne 3. října 1907 č. 63 z. z. čes. Námitku tuto nemohl však nejvyšší správní soud uznati za správnou, neboť dle právního názoru jeho, vysloveného a blíže odůvodněného již v nálezu ze dne 21. října 1920 č. 9823 (Boh. č. 558) ve příčině jmenování úředníku obecních, jest pravoplatným jmenováním úředníka definitivním úřednické místo jemu propůjčené, když tu před tím ještě zřízeno nebylo, pravoplatně systemisováno. Na této zásadě trvá nejvyšší správní soud z důvodů naprosté analogie i pro obor úřednictva okresního, dokládaje vzhledem k obsahu stížnosti, že pro platnost systemisace jmenováním takovým založené jest bez významu, zda obsazení místa toho bylo právě tehdy nutně potřebí čili nic.
Po stránce formální namítá stížnost, že skutkový předpoklad žalovaného úřadu, jakoby okresní zastupitelstvo ř. bylo se dne 6. března 1906 usneslo, jmenovati Ottu K. konceptním úředníkem svým, nemá ve spisech opory.
Jak je z naříkaného rozhodnutí patrno, vzal zemský správní výbor skutečnost, že okresní zastupitelstvo ř. usneslo se dne 6. března 1906 jmenovati Ottu K. definitivním konceptním praktikantem, za prokázanou na základě několika úředních listin, a to na základě protokolu o schůzi okresního zastupitelstva, který byl okresní správní komisí samou zemskému správnímu výboru předložen v pověřeném opisu, dále na základě jmenovacího dekretu Otty K. ve spisech založeného a protokolu o služební přísaze, kterou Otto K. dne 30. dubna 1906 vykonal.
Stížnost vytýká proti tomuto průvodnímu materiálu, jejž žalovaný úřad měl před sebou, jenom tolik, že dle protokolu o schůzi okresního zastupitelstva ze dne 6. března 1906, tak jak jeho nynější obsah zní, bylo usneseno, že se konceptní praktikant Otto K. »ustanovuje definitivním konceptním adjunktem«, že však v protokole tom provedeny byly v originále zápisu některé změny, zejména že slovo »praktikantem« v titulu »definitivním konceptním praktikantem okresního výboru« bylo přeškrtnuto a nahrazeno slovem »adjunktem«, takže upravený zápis zněl: že se týž konceptní praktikant ustanovuje od dnešního dne definitivním konceptním adjunktem okresního výboru.
Námitce stížnosti dlužno rozuměti v ten smysl, že protokol o usnesení okresního zastupitelstva ze dne 6. března 1906 dokazuje pravý opak toho, co žalovaný úřad do usnesení tohoto vkládá, čímž stížnost, ač toho výslovně neuvádí, chce patrně vyvrátiti průvodní moc ostatních listinných průvodů, o něž se žalovaný úřad také opírá. Jde tedy toliko o otázku, zda zemský správní výbor ocenil správně průvodní moc řečeného průvodního materiálu. Tuto otázku může však nejvyšší správní soud přezkoumávati jenom v mezích § 6, odst. 2 zák. o správ. soudě; nemůže však sám prováděti hodnocení prostředků průvodních, jež podle zásady volného uvažování důkazů přísluší úřadu správnímu.
Mohl by tedy nejvyšší správní soud v daném případě shledati vadu řízení ve smyslu § 6, odst. 2 zák. o správ. soudě pouze tehdy, kdyby skutková podstata, od které žalovaný úřad vycházel, byla se spisy v rozporu, potřebovala v podstatných bodech doplnění nebo kdyby nebylo šetřeno podstatných forem správního řízení.
O nějakém rozporu bylo by však vůbec možno mluviti jen, kdyby z protokolu o usnesení okresního zastupitelstva v Ř. ze dne 6. března 1906 vyplýval opak toho, co zemský správní výbor vzal za prokázáno, t. j. kdyby z něho vyplývalo, že okresní zastupitelstvo neusneslo se jmenovati Ottu K. konceptním praktikantem, jak stížnost se snaží dovoditi. Leč v tom s ní nelze souhlasiti. Dle řečeného protokolu uneslo se okresní zastupitelstvo, že Otto K. ustanovuje se ode dne 6. března 1906 definitivním konceptním praktikantem. Stěžovatelka popřela v řízení správním, a to ve zprávě ze dne 10. prosince 1919, pravost protokolárního zápisu pouze potud, pokud v něm slova »konceptním praktikantem« byla prý později neoprávněně nahrazena slovy »konceptním adjunktem«. Stěžovatelka však nepopřela pravost dotčeného protokolu potud, pokud se v něm konstatuje, že okresní zastupitelstvo se usneslo jmenovati Ottu K. definitivním praktikantem konceptním. Popřela tedy stěžovatelka pravost protokolárního zápisu jen v bodu, který nemá pro spornou otázku rozhodného významu, neboť záleží toliko na tom, zda Otto K. byl ustanoven úředníkem konceptním, nerozhodno je však naprosto, zdali byl jen ustanoven s titulem konceptního praktikanta či konceptního adjunkta.
Nelze tedy důvodně tvrditi, že žalovaný úřad ocitl se v rozporu se spisy, když vzal za prokázáno, že okresní zastupitelstvo se usneslo dne 6. března 1906 jmenovati Ottu K. konceptním úředníkem (praktikantem), nehledě ani k tomu, že zemský správní výbor mohl tento svůj předpoklad opírati také o ostatní svrchu zmíněné listiny a že podle zásady volného uvažování průvodů přísluší jemu, aby sám ocenil průvodní moc těchto listin, i kdyby obsah jejich vzájemně si odporoval.
Že pak by skutková podstata žalovaným úřadem takto zjištěná potřebovala nějakého doplnění nebo že by byly při jejím zjišťování zanedbány podstatné formy správního řízeni stížnost vůbec ani netvrdila, a také nejvyšší správní soud, pokud bylo mu zkoumati naříkané rozhodnutí po této stránce z moci úřední, vad takových neshledal.
Stížnost namítá po stránce formální ovšem také, že ani druhý předpoklad žalovaného úřadu, t. j. že Otto K. dříve, než počal působiti zákon z r. 1907, skutečně vykonával služby v oboru konceptním, není spisy náležitě doložen. Leč i kdyby tomu tak bylo a kdyby stěžovatelka v tomto směru byla námitky své včas uplatnila, nemá případná formální vada žádného významu, poněvadž skutková okolnost, že Otto K. konal již přede dnem 12. listopadu 1907 skutečně služby konceptní, nemá pro tento spor rozhodujícího významu. Neboť dle ustanovení § 41 zákona z 3. října 1907, kterýž zákonem z 23. července 1919 č. 444 sb. z. a n. nebyl dotčen, zůstávají úředníci jmenovaní před účinností zákona z r. 1907 i na dále ve svém dosavadním služebním postavení. Byl-li tedy Otto K. před účinností zákona z r. 1907 ustanoven úředníkem konceptním, zůstal dle tohoto ustanovení i na dále ve služebním postavení úředníka konceptního, a jest lhostejno, jakého druhu byly práce, které před účinností tohoto zákona fakticky konal.
Dospěl-li však žalovaný úřad, opíraje se o listinný materiál svrchu zmíněný k závěru, že Otto K. byl před účinností zákona ze dne 3. října 1907 ustanoven konceptním úředníkem, nelze v tom, jak svrchu vyloženo, shledati ani vady řízení ve smyslu § 6, odst. 2 zák. o správ. soudě, aniž jakou nezákonnost.
Z těchto důvodů bylo stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 971. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 823-826.