Dr. J. Kudela: Přehled vývoje čsl. revolučního hnutí na Rusi do odchodu z Ukrajiny.

Čsl. rev. sv. 6. Pam. Odb. Pr. 23, str. 98, Kč 6,—, Od revolučního hnutí na Rusi očekávalo se na počátku nejvíce. Rusko ode dávna bylo středem nadějí a snů českých i slovenských, odkud se čekalo osvobození. Proto také zde hned na počátku války bez cizího popudu vzniká revoluční hnutí, jemuž však nedostalo se zdaleka oné podpory, jakou očekávali čeští rusofilové. Naděje kladené v ruskou vládu se nevyplnily, ani když vláda absolutistická byla nahražena vládou prozatímní; ani ta neměla pro hnutí dosti pochopení.
Bylo tedy i ruské hnutí z největší části dílem Čechoslováků samotných. Vyšlo však z několika úplně různorodých složek, mezi nimiž byly velké rozdíly názorů na cíl i taktiku revoluční akce. Velký rozdíl byl přirozeně mezi Čechy, dávno usedlými na Rusi a zvyklými na carskou vládu, a mezi těmi, kdo do Ruska přišli těsně před válkou nebo až za války. I mezi těmito byly různé skupiny. Výsledkem této různosti byly časté spory, které vyvrcholily založením Dürichovy Národní rady, a skončily se sjezdem kyjevským již po březnové revoluci, kde zvítězil demokratičtější směr petrohradský a vedení přechází do rukou válečných emigrantů.
Celkový výsledek a význam ruského hnutí byl ten, že jím bylo vytvořeno společným úsilím dočasných vůdců i desettisíců drobných lidí jednotné vojenské těleso. A nestalo-li se ruské hnuti rozhodujícím činitelem v celé revoluci, jak se snad očekávalo, dalo jí přece nejradikálnější projev a pohotovou zbraň.
Přednáška Kudelova chce podati právě jen přehled, neboť k podrobnému vylíčení její rozměr nestačí. Chce zachytiti vše, co bylo charakteristické pro, ruské hnuti, co určovalo jeho ráz a povahu. Zejména se snaží vystihnouti jeho genesi a různé směry, které se uplatnily a navzájem střetly v jeho vývoji.
J. B.

Citace:

Zákony o školách národních.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1924, svazek/ročník 5, číslo/sešit 1, s. 46-46.