— 120 —
Zmatečnost řízení provedeného na žalobu, jež podána na poštu před smrtí, došla však na soud několik hodin po smrti osobně oprávněného.
Rosalie Ž. utrpěla dne 26. června 1911 úraz na dráze, při kterém byla těžce zraněna. Dne 28. července 1911 došla na zemský soud v B. její žaloba proti c. k. eráru, jako vlastníku dráhy, na zaplacení bolestného v obnosu 10000 K s výhradou nároků dalších. Ústní líčení na žalobu tuto konalo se dne 14. října 1911, a vyšlo při něm na jevo, že žalující dne 28. července 1911, tedy v den, kdy žaloba její na soud došla, o 3. hodině ranní zranění svému podlehla. — 121 —
Zástupce žalovaného eráru namítl ihned tento nedostatek, soud však žalobu zamítl (rozsudkem) nikoliv z tohoto, nýbrž z důvodů mentálních, o vytýkaném tomto nedostatku pak pronesl se takto:
Pokud se týče otázky, není-li žaloba Rosalie Ž. opožděnou, poněvadž byla podána k sondu dne 28. července 1911, žalobkyně pak toho dne již o 3. hodině ranní zemřela, jak soud na základě přísežné svědecké výpovědi Aloisie Žemlové vzal za prokázáno, jest soud toho názoru, že žaloba byla podána včas. Jest ovšem pravda, že nárok na bolestné jest čistě osobním právem, které může uplatňovati pouze osoba postižená. Ale soud jest o tom přesvědčen, že žalobkyně Rosalie Ž. již před svou smrtí, tedy před 28. červencem 1911, všecky kroky podnikla, aby žaloba na c. k. státní dráhy o zaplacení bolestného z povstalého úrazu byla podána. Jest to zjevno již z plné moci, vystavené dne 5. července 1911, která na to poukazuje, že žalobkyně měla již v tu dobu úmysl žalobou stíhati železniční erár.
Plyne z § 383. c. ř. s., že prohlášení podobná i při udělení plné moci jsou pro spor a soud rozhodovací významná a důležitá. Žaloba na placení bolestného nezávisí na lhůtě propadné a jest proto věcí soudu posouditi, sluší-li za to míli, že žalobu podala osoba poškozená. Dále vzal soud za prokázáno, že žaloba byla na tento soud poslána poštou, obvyklou to cestou při vzdálenosti bydliště žalobcova, a to z toho důvodu, poněvadž žalobkyně, která zemřela v nemocnici v H.. jest zastoupena Drem. Š., advokátem v H., který též žalobu podal. Poněvadž žaloba došla do podatelny zdejšího soudu dne 28. července 1911, jest patrno, že musila býti z H. odeslána poštou již o den dříve, totiž dne 27. července 1911, tedy v době, kdy žalobkyně byla ještě na živě. A soud jest toho názoru, že pro otázku, byla-li žaloba v čas podána, jest rozhodnou doba, kdy byla poště odevzdána (po rozumu § 89. zákona ze dne 27. listopadu 1896, č. 217 ř. z.).
Neboť odevzdání žaloby poštovnímu úřadu k další dopravě dlužno považovali za stejné, jako podání jí k soudu.
Za těchto okolností má soud za to, že o nedostatku aktivní legitimace Rosalie Ž. jako žalobkyně nemůže býti pochybnosti.
Na odvolání žalující resp. jejího zástupce vrchní zemský soud rozsudek v odpor vzatý i s předchozím jednáním jako z matečný zrušil a žalobu odkázal, útraty procesní pak, jakož i útraty řízení opravného navzájem zrušil.
Odůvodnění:
Dle udání zástupce Rosalie Z., zemřela tato dne 28. července 1911 o 3. hodině ranní.
Když žaloba došla k procesnímu soudu dne 28. července 1911 po otevření podatelny, tedy mezi 8. a 9. hod. ráno, neměla již žalob- — 122 —
kyne v tomto okamžiku následkem své smrti ani způsobilosti býti stranou, ani způsobilosti procesní (§ 1. c. ř. s.).
Plná moc, udělená Rosalií Ž. advokátu dru. Š. dne 6. července 1911, zanikla smrtí zmocnitelky a vystupoval tento zástupce v tomto sporu jalko falsus procurator (arg. ex § 35. c. ř. s.).
Ustanovení § 35. odst. 1. c. ř. s., že procesní plná moc smrtí zmocnitele se neruší, nelze na náš případ použiti, jelikož toto ustanovení předpokládá platné zahájení sporu, kterého však v našem případě není. To plyne z účelu procesní plné moci, aby pokračování procesu (tedy platně zahájeného sporu) nebylo zdržováno.
Poněvadž Rosalie Ž. zemřela před podáním žaloby, musil by býti její eventuelní nárok (při čemž může zůstati otázka na osobě lpící povahy bolestného prozatím nerozluštěnou) uplatňován pouze buď nenastoupeným dědictvím (hereditas jacens), anebo po odevzdání nároku jejími dědici; žalobkyně sama nebyla k tomu více oprávněna.
Jelikož pak tento nedostatek nemůže býti odstraněn a nemůže býti též poměr procesní na pravou cestu uveden, musil býti rozsudek spolu s celým dosavadním jednáním dle §§ 6., 7. a 494. c. ř. s. jakožto zmatečný zrušen a žaloba odkázána.
Návrhu žalovaného eráru, aby jemu přisouzeny byly procesní útraty, nebylo vyhověno, naopak byly všechny dosavadní útraty jednání dle § 51. odst. 3. c. ř. s. vzájemně zrušeny, poněvadž zmatečnost tato nebyla uplatňována hned na počátku jednání1, a v té příčině rozhodnutí soudu vyvoláno nebylo, a poněvadž dle uvedeného schází strana, proti níž by útraty přisouzeny býti mohly.
Dovolací stížnosti zástupce žalující nejvyšší soud nevyhověl.
Důvody:
Zahájena u soudu je právní záležitost soudnictví sporného neb mimosporného teprve tehdy, když bylo příslušné podání v podatelně podáno, neb když byl sepsán protokol u soudu.
I proces tento byl tudíž zahájen u obchodního senátu c. k. zemského soudu v B. teprve v době, kdy byla žaloba podána v podatelně, t. j. dne 28. července 1911. Náhled stěžovatelův a soudu procesního, že řízení před soudem bylo zahájeno již podáním žaloby na poštu, jest naprosto pochyben: nemůžeť býti přece o tom žádné pochybnosti, že kdyby se byla žaloba při dopravě poštou ztratila, že by nemohlo mluviti se o tom, že právní záležitost byla zahájena u soudu. O obdobném použití předpisu § 89. zák. o org. s. nemůže býti žádné řeči, nebylať žaloba ani dle zákona, ani nařízením soudcovským vázána na určitou lhůtu, § 89., odst. 1., stanoví však jen, že se toliko při podáních, prohlášeních, návrzích atd., které jsou — 123 —
vázány na lhůtu, nezapočítávají do této dny, kdy byla věc dopravována poštou.
Ve případě našem je však jisto, že Rosalie Ž., označená jako žalobkyně, zemřela dne 28. července 1911 ráno o třetí hodině. Nebyla tudíž již na živě v době, kdy došla žaloba do podatelny zemského soudu, tudíž v době, kdy byla věc zahájena u soudu, a nebyla proto také již způsobilá vésti proces, resp. vystupovati jako strana. Právem bylo tudíž řízení zahájené na tuto žalobu i s rozsudkem vyšedším, kdyžtě nelze vadu tu dle §§ 6. a 7. c. ř. s. odstraniti, zrušeno jako zmatečné a žaloba odmínuta. Byl-li by Dr. Š. na základě plné moci ze dne 6. července 1911 znějící i na dědice, udělené mu Rosalií Ž., po případě oprávněn zastupovati dědice zmocnitelky, netřeba zde zkoumati, poněvadž nevystupují jako žalobci dědici a také ne neujatá hmota pozůstalostní, nýbrž právě jen Rosalie Ž. sama, přes to, že v době podání žaloby na živě již nebyla.
(Rozhodnutí c. k. nej v. soudu ze dne 17. ledna 1912, č. R III. 19/12/1) Dr. Peka.
9*

1. Pozn. zas. Hned, jak vyšla na jevo.