NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 21 (1912) - Zmatečnost řízení provedeného na žalobu, jež podána na poštu před smrtí, došla však na soud několik hodin po smrti osobně oprávněného.

Z ciziny

Žebrota, která vynáší na šampaňské.

Před vídeňským soudem ve Favoritech zodpovídala se 52letá ovdovělá pomocná dělnice Marianna Winklerová pro přestupek reverse, poněvadž navrátila se do Vídně, ačkoliv ji měla zakázánu. K jejímu zatčení došlo proto, že jedné noci ve čtyři hodiny k ránu ve stavu silně podnapilém povykovala a zpívala po ulicích a tropila výtržnost. Policejní stráž ji nejprve napomínala ku klidu, ale Marianna si z toho vůbec ničeho nedělala, naopak, hulákala a ječela tím víc.
Stráž ji tedy ,„zbalila“ a dopravila se značnými obtížemi na strážnici. Byla odsouzena policejně ku třídennímu vězení a ponechána ve vazbě. K soudu ve Favoritech byla předvedena z vazby.
Při přelíčení bylo o ní zjištěno, že byla pro žebrotu a reversi již jedenatřicetkráte trestána. Tentokráte se vrátila do Vídně k vůli svému „miláčkovi“, 50tiletému Františku Josefu Neuhauserovi, prýmkářskému dělníku bez bytu a zaměstnání. Onoho dne, kdy se tak výstředně rozveselila, že z toho byla „lila“, sešla se se svým „miláčkem“ v Meidlingu a to radostné setkání musila s ním ovšem náležitě oslaviti. To samozřejmě bez auta bylo nemyslitelné, proto vzala si auto a jeli se projeti, načež zajeli si do vybraného restaurantu.
Tam povečeřeli kapouna, hlemýždě a desertní sýry, které zapili jemnými víny. Poněvadž František Josef Neuhauser je kavalír, který se živí žebrotou a kartami, v nichž je známým virtuosem, dali sklepníkovi desetitisícikorunovou bankovku zpropitného.
Z restaurantu jeli autem do jistého hodinového hotelu ve vnitřním městě, kde pobyli nějakou chvíli, načež opět autem jeli do noční kavárny na koncert. Tam vypili tři láhve šampaňského. Potom opět sedli do automobilu a aby trochu se osvěžili, podnikli malou projížďku Praterem. Pak se oba milující roz loučili, poněvadž už měli oba „dosti". Jak se dostal „domů“ František Josef Neuhauser, o tom kronika mlčí. Ale roztomilá Marianna měla pak ono dobrodružství s policií, které ji přivedlo pod ochranná křídla vězení a konečně nyní před soud.
Útrata oné veselé noci obnášela půldruhého milionu rak. korun a hradila ji Marianna, u níž ještě pak se našlo přes půl milionu korun.
Soudce se jí tázal, proč raději si ona i její milovník nenajdou nějaké zaměstnání, místo aby se živili žebrotou. Obžalovaná docela s klidem mu odpověděla, že nežebrá, že toho nemá ani zapotřebí, poněvadž prý dostává každého měsíce 50 dollarů od svého přítele z mládí, který je nyní v Americe a který ji nesmírně miloval, takže na ni nemůže zapomenout. Z těchto padesáti dollarů ona prý živí i svého přítele Neuhausera.
Dostala čtrnáct dní vězení. Jako přitěžující uznal soudce tu okolnost, že jako žebráci vedou tak rozmařilý život, který je s to pobuřovati veřejnost a odvraceti ji od poskytování milosrdenství potřebným. Obecenstvo, které se doví, že jsou žebráci, kteří utrácejí vyžebrané peníze za lahůdky, šampaňské a zábavné vyjížďky automobily, stane se nedůvěřivým vůči každému nuznému a bude odpírati své podpory i skutečně potřebným.
br.

Citace:

Žebrota, která vynáší na šampaňské. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 2., s. 26-27.